17. 2. 2015 Tento obsah není aktuální

Kratochvíl: Chceme pokrývat ignorovaná témata

Co je nového v Ústavu mezinárodních vztahů (ÚMV). Bilanční rozhovor s ředitelem Petrem Kratochvílem. Co se loni podařilo, jaké jsou konferenční plány pro rok 2015 nebo jak se promění časopis Perspectives. Mimochodem, víte, že naše odborná videa na Youtube měla za minulý rok 27 tisíc zhlédnutí?


Pokud byste měl jmenovat tři věci, které se v Ústavu mezinárodních vztahů loni podařily, které by to byly?

Jednoznačně naše akademické aktivity, pořádání konferencí a spolupráce s Ministerstvem zahraničních věcí. Publikovali jsme osm odborných statí ve velmi prestižních vědeckých časopisech, což znamená, že v průměru každý druhý z našich výzkumníků loni publikoval příspěvek v časopise s impakt faktorem. V tom je naše pozice v ČR unikátní. Naše tradiční silná stránka jsou zadruhé veřejné akce, loni jsme uspořádali 47 konferencí. Třetí věcí, kterou chci zmínit, je spolupráce s MZV. Tady jde z naší strany například o zpětnou vazbu ke koncepci české zahraniční politiky, zapojení do vnitřního auditu MZV nebo bych jmenoval ještě účast ÚMV v Národním konventu o EU. Určitě bych chtěl ještě jako úspěch zmínit naše knihy, například „China’s Comeback in Former Eastern Europe: No Longer Comrades, Not Yet Strategic Partners“, kterou editovali Rudolf Fürst a Filip Tesař. Vyvolala velkou pozornost, sháněla se po ní i čínská velvyslankyně, tak jsme jí několik výtisků předali.

Velká evropská konference

V prosinci se konala Pražská agenda, která se věnuje jaderným zbraním. Považujete ji za vrchol loňského konferenčního roku?

Vrcholem je vždycky tradiční Sympozium “Česká zahraniční politika“, což je konference, kde se v panelech setkávají mj. i současní či bývalí ministři zahraničí. Spojenou nádobou se Sympoziem je Ročenka české zahraniční politiky, která patří mezi naše nejčtenější publikace. Pražská agenda je naše druhá hlavní konference.

Letos ale bude vrcholem konference „Prague European Summit“, kterou ÚMV pořádá spolu se think-tanky Europeum a Evropské hodnoty, a s podporou Evropské komise, Ministerstva zahraničních věcí a Úřadu vlády ČR. Chceme, aby šlo do budoucna o konferenci srovnatelnou s bratislavským GLOBSECem. Bude se věnovat strategickým otázkám evropské integrace a počítáme s účastí řady nejvyšších představitelů unijních institucí i řady premiérů členských zemí EU.

Nějaké další akce?

V plánu je i habermasovská konference k velkým evropským otázkám, kam bychom chtěli pozvat samotného Jürgena Habermase. To je můj dlouhodobý sen a opravdu budu nadšený, pokus se jej letos podaří splnit. Na této konferenci spolupracujeme s Goethe institutem, Nadací Friedricha Eberta a Univerzitou Karlovou. Uvažujeme ještě o větším havlovském sympoziu, kde by se v panelech hovořilo o zahraniční politice Václava Havla, jeho vztahu k Rusku, Číně, Spojeným států, jeho pojetí lidských práv a chápání demokracie. V tomto případě spolupracujeme s DOXem a Knihovnou Václava Havla.

Podpora diskuse o zahraniční politice

ÚMV je vědecká výzkumná instituce. V čem spočívá naše veřejná služba?

Jedna dimenze je konstruktivní kritika a dialog s českou státní správou. Máme blízko k Ministerstvu zahraničí, ale zároveň i dostatečnou autonomii a odstup, abychom mohli upozornit, že konkrétní vládní politika není konsistentní nebo že je jinak chybná. Nebo že chybí nějaká tradiční priorita. Myslím si, že se to v poslední době daří.

Druhou věcí je podpora veřejné diskuse, protože domácí politika má v českém kontextu vždy větší prioritu než ta zahraniční. Podíl zahraničních zpráv v mainstreamových médiích se snižuje, kromě veřejnoprávních médií nemá nikdo venku stálé korespondenty. Ústav tak má skutečně klíčovou roli, aby zprostředkovával informace, třeba i nejmladší generaci. Nám se docela daří na sociálních sítích, jen za poslední rok o tisícovku vzrostl počet fanoušků našeho Facebooku. A naše odborná videa na Youtube měla za minulý rok 27 tisíc zhlédnutí. Ukazuje to, že zájem o zahraniční politiku tady prostě je.

My jsme se rovněž snažili podpořit větší diskusi o zahraniční politice v českých médiích. Bude se v tom pokračovat?

To závisí na vedení ministerstva zahraničí. Za Ústav mezinárodních vztahů mohu říci, že jsme k dalšímu pokračování otevřeni. Já osobně ten projekt považuju za dobrý a jsem s ním spokojený. Hodně se mi třeba líbilo speciální číslo k Izraeli, které připravila Revue Prostor. Bylo hodně pluralitní, se zastoupením všech klíčových postojů, které jsou v českém diskurzu přítomné. Odkazy na všechny texty, které takto vznikly, jsou veřejně k dispozici na našich stránkách.

Jak se podpořená média vybírala?

Existovala komise, která vybírala podle transparentních kritérií, a zcela otevřeně, klíčová byla cena ve vztahu k počtu zasažených čtenářů. Fakticky ale uspěla všechna média, která se do výběrového řízení přihlásila. Možná je to trochu výzva i pro další zájemce. Samozřejmě, noviny typu Mladé fronty Dnes se nehlásila, protože naše finanční podpora pro ně zřejmě nebyla atraktivní.

New Perspectives jako impaktovaný časopis

Mění se název časopisu Perspectives, přišel nový šéfredaktor. Co od změn očekáváte?

Máte pravdu, že je tu několik novinek. Mění se nejen název na „New Perspectives“, ale máme také nového šéfredaktora, Brita Benjamina Tallise, který má s časopisem velké plány. Klíčovým cílem je, aby se časopis stal součástí zahraničních akademických debat. Chtěli bychom, aby se dostal i do databáze impaktovaných časopisů Web of Science. To je důležitý cíl.

Odráží změny v New Perspectives i strategii celého Ústavu mezinárodních vztahů?

Ústav myslím klíčová témata pokrývá i dnes. Ale chceme se víc zaměřit na dosud ignorované hraniční oblasti. Nejenom témata čistě z oblasti mezinárodních vztahů, ale s „hybridními“ přesahy do politické ekonomie, rozvojových studií nebo mezinárodního práva. Teď například vzniklo naše Centrum evropské bezpečnosti, které kombinuje evropská studia a bezpečnostní otázky. To v českém prostředí dosud nebylo. V budoucnu bychom chtěli ještě založit centrum se zaměřením na mezinárodní právo a lidská práva. Opět na české poměry neobvyklý přesah, protože mezinárodní právo se v České republice bere – čest výjimkám – jako úzce vymezená právní disciplína. Třetí oblastí, na niž se chceme zaměřit, je mezinárodní politická ekonomie. Nyní aktuální hlavně kvůli krizi eurozóny, ale i dlouhodobě kvůli zanedbávání často nepříliš viditelného vlivu ekonomiky na politické rozhodování. Ale i kvůli tomu, že politika se příliš „ekonomizuje“, redukuje na ekonomické otázky – tak tomu ve skutečnosti není ani by být nemělo.

Souvisí nové věci také s novými tvářemi, které se v ústavu objevily?

Nových lidí přišlo opravdu hodně. Jedním z důvodů, proč jsou tady, je snaha pokrýt oblasti, které nám dosud chyběly. Zásadní je, aby nešlo o úzké specializace, ale odborníky, kteří vedle své teoretické odbornosti dělají něco navíc – migraci, určitou dimenzi bezpečnosti, rozvojovou spolupráci, politickou ekonomii atd. Dalším cílem je vytvoření mezinárodního výzkumného týmu. Teď u nás nově působí jeden Brit, dva Slováci, právě přichází kolega z Řecka, mezi našimi blízkými spolupracovníky jsou Srbka, Maďar, Švéd, Francouzka nebo také Slovinec. Myslím, že se nový mezinárodní rozměr začíná čím dál výrazněji projevovat, a to nejen na grantech a sítích, do nichž jsme zapojeni, ale i z hlediska vnitřní dynamiky výzkumu na ÚMV.

Dlouhodobé cíle ÚMV

Jste ředitel od roku 2013 a můžete už trochu hodnotit. Co byste nyní upravil oproti plánům, které jste měl?

Bohužel, čím dál více zjišťuji, jak je těžké sloučit plnohodnotný výzkum a manažerskou práci. Musím svoje výzkumné aktivity upozaďovat, což mě mrzí. Doufal jsem, že se mi je bude dařit lépe kombinovat. Z institucionálního hlediska si pořád kladu dva základní cíle: jeden je vytvoření kvalitního a stabilního mezinárodního týmu výzkumníků, druhý je dlouhodobé finanční zajištění jejich činnosti. Sice se v obou případech situace mění k lepšímu, ale pořád je toho hodně před námi.