Parlamentní volby v Bulharsku: Naděje anebo zklamání?

Bojko Borisov: podruhé první

Aktivní veřejnost bojovala rok za radikální změnu a požadovala demisi vlády Plamena Orešarského. Množství politických skandálů a zhoršující se situace v zemi vedly ke krizi důvěry společnosti a k nízké volební účasti. Bulharsko nevyzdvihlo novou politickou reprezentaci a de facto si zvolilo status quo. V novém parlamentu zasedne osm politických stran. Nejvíce poslaneckých křesel získali tradiční političtí matadoři, strana Občané pro evropský rozvoj Bulharska (GERB/ГЕРБ), levicová koalice vedená Bulharskou socialistickou stranou (BSP/БСП) a Hnutí za práva a svobody (DPS/ДПС) – tedy ti, kdo jsou zodpovědní za současný stav země. Nabízí se proto otázka: Mohou tyto strany nabídnout něco jiného? Mohl se stát expremiér Bojko Borisov (2009-2013), který je předsedou GERB, za rok v opozici, reformátorem?

Strana GERB vyhrála volby s předstihem a získala dvakrát více hlasů než socialisté (32,7 x 15,4%), kteří ztratili voliče a mají jen minimální náskok před DPS (14,8%). Pravicový Reformní blok v porovnání s nedávnými volbami do Evropského parlamentu posílil (8,9%). Do parlamentu se ještě dostaly centristická formace Bulharsko bez cenzury (5,7%), nacionalistická koalice Vlastenecká fronta (7,3%), hranici potřebných čtyř procent těsně překročily Alternativa pro bulharské obrození (4,2%) a strana АТАКА (4,5%).

Vítěz voleb. Expremiér Bojko Borisov bude čelit podobné výzvě jako po volbách v roce 2013. Tehdy se mu kabinet sestavit nepodařilo. (foto: Wikimedia Commons)

Bulharská současnost

Negativní důsledky politické nestability v Bulharsku posiluje i ekonomická deprese trvající již pět let. Pozitivní změny může realizovat jen silná, stabilní a proreformní vláda. Všechny větší politické strany byly již v uplynulých letech u moci a nyní ve volebních programech nenabídly nic nového, pouze vzájemnou kritiku a populistické sliby.

Bulharsko je nejchudším členem Evropské unie. Zákulisní hry, korupce, byrokracie, zastavení strategických projektů, nedočerpání evropských fondů, vytunelování bank, neprůhledná energetická politika, nestabilní podnikatelské prostředí, nezaměstnanost, chudoba, rostoucí antagonizmus v politice a ve společnosti jsou výsledkem. Dva miliony Bulharů žijí v zahraničí, převážně kvůli práci a nevyhovujícím životním podmínkám. Demokracie v Bulharsku nefunguje, lidé si zoufají a nedůvěřují politickému dialogu. Na ekonomické a sociální krizi mají podíl všechny parlamentní strany, především proto, že dovolily nahradit politiku obchodními zájmy a mocenskými ambicemi určitých skupin.

Za posledních pět let nebyly uskutečněny žádné reformy v problematických oblastech (energetika, soudnictví, zdravotnictví, sociální politika atd.). Staré problémy, například zvýšení cen elektřiny, které svrhly Borisovovu vládu v roce 2013, jsou aktuálními i dnes. Problematická je situace kolem CCB (КТБ - Корпоративна търговска банка = Corporate Commercial Bank), závazky v oblasti energetiky, arbitráž Atomstrojexportu kvůli projektu JE Belene, který vláda v roce 2012 zastavila, nebo projekt plynovodu South Stream. Řešení těchto problémů záleží na koaliční dohodě, na volbě mezi zvýšením státního deficitu nebo fiskální stabilitou a na politické vůli pro realizaci reformního vládního programu.

Zahraniční politika v programech stran

V předvolebních programech domácí politika zcela zastínila zahraniční politiku. Vítěz voleb GERB kromě prohlášení o plnohodnotném členství Bulharska v EU a aktivním členství v NATO, sliboval také ekonomickou nezávislost, prohloubení transatlantické spolupráce, zmiňoval souvislosti mezi dodávkami energií a zahraničně politickou situací.

Bulharští socialisté se stavěli proti konfrontaci Evropské unie s Ruskem a nesouhlasili s dalším rozšiřováním ekonomických sankcí. Tato strana považuje členství v NATO za platformu pro deklarování národních zájmů. V souvislosti s transatlantickou obchodní dohodou mezi EU a USA, BSP nepodporuje ústup ze sociálních a ekologický standardů, které v EU jsou. Další levicová strana, АБВ, kterou vede bývalý prezident Georgi Parvanov, je pro plnění spojeneckých závazků k NATO a EU, nebo pro aktivní politiku v Jihovýchodní Evropě a Černomořském regionu. Reformní blok chce mobilizovat všechny diplomatické zdroje k okamžitému členství v Schengenském prostoru. Žádná ze stran ale nenabízí strategickou vizi zahraniční politiky Bulharska.

Postoj ke straně turecké menšiny

Většina stran se shoduje na kritickém postoji vůči Hnutí za práva a svobody a se distancuje od spolupráce s ním. Proto se očekává, že strana bude izolovaná a zatlačená do opozice. Tuto etnickou stranu podpořila nejen turecká menšina, ale i většina romského obyvatelstva. Předvolební kampaň provázely údajné informace o nákupu a prodeji volebních hlasů. S velkým nesouhlasem nacionalistických a patriotických stran se setkal rekordní počet otevřených hlasovacích míst v zahraničí (427 míst v 59 státech). Podle kritiků se tak volby prodražují a umožňuje se volební účast občanům, kteří nemají reálný zájem o dění v Bulharsku. Jedná se převážně o „volební turistiku“ Turků s bulharským pasem, kteří volí stranu DPS. V Turecku bylo 136 volebních míst, které jsou převážně mimo kontrolu Centrální volební komise a proto je zde důvodné podezření, že turečtí přistěhovalci s bulharskými pasy a turecká menšina v Bulharsku volí dvakrát - jednou v Bulharsku a podruhé v Turecku. V Turecku totiž žije 150 tisícová přistěhovalecká diaspora. Pro zajímavost, v Chicagu, kde žije 250 tisíc Bulharů, jsou jen 4 volební místa.

Jako znak protestu blokovala strana Bulharsko bez cenzury tři pohraniční přechody s Tureckem. DSP je však velmi dobře organizovaná a využívá i možnost volby v Belgii, Holandsku, Francii a Německu. Pro letošní volby se tam počet otevřených volebních míst zvýšil třikrát. Podle výsledků voleb, polovina voličů v zahraničí dala hlas DPS, čtvrtina volila GERB a každý desátý preferoval Reformní blok.

Povolební jednání

V předvolebních projevech politici slibovali stabilitu, záchranu státu, řešení krize a politický konstruktivismus. Jen stabilní většinová koalice může řešit množství naléhavých problému a prosazovat nepopulární reformy. Faktické volební výsledky a velký počet parlamentních stran však povolební vyjednávání komplikuje. Borisovův GERB prohlásil, že bude jednat se všemi parlamentními stranami, ale koalici s DSP považuje za “nemožnou”, s BSP za “skoro nemožnou”. Reálnou šanci tedy vidí hlavně ve spolupráci s Reformním blokem. Je nutné počkat na oficiální výsledky, ale je málo pravděpodobné, aby GERB a Reformní blok získaly většinu. Budou se zvažovat i další partneři, jako například Vlastenecká fronta.

DSP, která je momentálně v izolaci, tvrdí, že bez ní není možně formovat stabilní vládní většinu, protože vládní koalice euroatlantického formátu předem vylučuje účast nacionalistických stran. Parvanovova АБВ je otevřená pro jednání, doleva i doprava. Bulharští socialisté zvažují roli opoziční strany, ale neopouštějí ani možnost, že budou tím, kdo bude mít jako druhý možnost pokusit se sestavovat vládu. Jestli se GERB ani BSP nepodaří sestavit koalice, bude v Bulharsku opět vládnout úřednická vláda a uskuteční se další volby.

Prezident Bulharska Rosen Plevenliev, se obrátil k politickým stranám, aby po dobu dvou let byly pokornější a zodpovědnější k národu, který očekává stabilitu, státotvorný a konstruktivní přístup. Naléhavost řešení ekonomických a sociálních problémů je tak silná, že nedovoluje žádný odklad z politických důvodů. Jestli chce bulharská vládnoucí elita politicky přežít, musí při sestavování vlády jednat konstruktivně a následně efektivně pracovat. Nikoli pro získání sympatií voličů, ale pro budoucí lepší život ve státě.

Charakteristika hlavních bulharských stran

Občané za evropský rozvoj Bulharska (GERB) je pravo-centrická orientovaná strana, která vládla v letech 2009-2013. Její leader Bojko Borisov pod tlakem sociálních nepokojů proti zdražení elektřiny podal demisi. GERB vyhrála volby v 2013, ale nesestavila vládu a zůstala v opozici. Letošní volební kampaň strany byla pod heslem „Stabilní Bulharsko“. Borisov zdůrazňoval, že bez stability nejsou investice, ani růst životní úrovně. Strana GERB kritizovala sociální sliby socialistů jako populismus, protože ekonomika musí produkovat, aby bylo co rozdělovat. Cílem strany je vytvářet podmínky pro byznys. Je pro úplnou liberalizaci energetického trhu. Zvýšení státního dluhu považuje za správné východisko z finanční situace.

Bulharská socialistická strana (BSP) se zúčastnila voleb jako Koalice Bulharské socialistické strany Levé Bulharsko. Leaderem socialistů je Michail Rajkov Mikov. Koalice spojuje množství levicových a patriotických stran. Heslem volební kampaně bylo "Vytváříme lepší budoucnost". Koalice se staví za sociální spravedlnost a solidaritu, za fungující hospodářství pro všechny. Podle socialistů musí být stát ekonomicky aktivní účastník v klíčových sektorech ekonomiky (regulátor, majitel a investor). Jsou pro progresivní zdanění a regulaci činnosti firem s monopolním postavením. BSP chce dokončit plynovod South Stream a rozvíjet jadernou energetiku (JE "Belene" „Kozloduj“). Naopak jsou proti využití břidlicového plynu, geneticky modifikovaným potravinám, při jednání o smlouvě o transatlantickém obchodu a investicích nechtějí rušit sociální a ekologické standardy EU. Odmítají také rozšíření ekonomických sankcí proti Rusku.

Hnutí za práva a svobody (DSP) je etnická strana turecké menšiny v Bulharsku. Jejím předsedou je Ljutvi Mestan. Prosazuje evropskou perspektivu Bulharska, regionální rozvoj, zasazuje se o státní menšinovou politiku. Hnutí vystupuje proti xenofobii, extrémnímu nacionalismu a diskriminaci. Odmítá asimilaci menšin a sociálně slabých skupin. Hnutí spoléhá na širší podporu nejen turecké menšiny, ale i Romů a etnických Bulharů. Mestan tvrdí, že bez DSP není možně formovat stabilní vládní většinu. Ostatní naopak DSP obviňují kvůli solidaritě s Tureckem, prosazování turečtiny jako oficiálního jazyka a nedodržovaní volebních zákonů („volební turistika“). Mestan obvinění odmítá a větší pohyb Turku s bulharským pasem vysvětluje tím, že volby časově korelují s muslimským svátkem Bayram.

Reformní blok je pravostředová koalice pěti politických stran. Priority bloku jsou: nezávislé, nekorumpované soudnictví; bezpečnost obyvatelstva; legitimnost státních zakázek; integrovaný a transparentní eGovernment; příprava na předsednictví Bulharska v EU 2018. Blok zdůrazňuje nutnost přípravy na vstup Bulharska do eurozóny. Prosazuje snížení administrativní zátěže pro podnikání, podpora investic, omezení monopolů, zvýšení zaměstnanosti, snížení energetické spotřeby a zvýšení energetické efektivnosti. Bulharsko se musí soustředit a získat investice do významných transportních projektů. V sociální sféře se blok staví za rovný přístup ke kvalitnímu vzdělání, pro kvalitní a dostupnou zdravotní péči, boj s korupcí atd.

Bulharsko bez cenzury je bulharská centrická a patriotická formace, založená 2014. Cílem strany je odstranění DSP jako vlivné politické síly, kterou obviňuje z manipulace s volebními výsledky. Její volební program ostatní strany hodnotí jako populistický. Mezi její priority patří operace „čisté ruce“ pro celou politickou elitu, radikální snížení počtu poslanců, progresivní zdanění a zavedení milionářské daně. Navrhuje založení státních firem pro odkup a zpracování zemědělské produkce, volné léky pro děti do 7 let, zvýšení přídavků na děti, daňové slevy na dětské potřeby, léky, základní potraviny, zvýšení důchodu, pomoc malého a středního byznysu pro vytvoření pracovních míst atd.

Vlastenecká fronta je nová nacionalistická koalice, která kandidovala s volebním heslem "Bulharsko nade vše". Skutečný vlastenec není rusofil nebo amerikanofil, ale vlastenec na prvním místě. Fronta nechce, aby se o Bulharsku rozhodovalo mimo bulharské instituce. Hlásí se k pragmatickému vlastenectví a na první místo staví oživení ekonomiky a zvýšení příjmů bulharských občanů. Vlastenecká fronta chce bojovat proti monopolům. Protestuje proti otevírání volebních míst v Turecku. Nesouhlasí, aby lidé, kteří nemluví bulharsky, a se necítí být součástí bulharské společností, určovali osud Bulharska. Upozorňují, že nové zvýšení cen elektřiny je ústupek před spekulativními politikami monopolů a bude mít těžké sociální důsledky, které mohou odstartovat protesty jako v 2013. Fronta je proti nelegálním přistěhovalcům, protože jen Bulhaři mohou určovat, komu povolí žít ve své zemi. Na rozdíl os strany АТАКА ale nesympatizuje s Ruskem a je proti stavbě plynovodu South Stream. Obě nacionalistické strany spojuje postoj k vlivu Turecka na bulharskou politiku a antiromská rétorika.

Alternativa pro bulharské obrození. Leader této levicové strany je exprezident Bulharska Georgi Parvanov. Hlavní moto strany je ekonomické, sociální, vzdělávací, kulturní a duchovní obrození Bulharska. Strana navrhuje přechod k prezidentské republice. Prosazuje reformu státního aparátu, státních instituci a soudní moci. Chce změnu volebního systému (povinná účast, smíšení volební systém) a snížení příspěvků politickým stranám. V sociální sféře trvá na dostupném zdravotnictví, bezplatnou a povinnou prevenci, bezplatné léčení dětí, boj s chudobou a nezaměstnaností, vyšší důchody atd. Strana je pro vyváženou, důslednou a aktivní zahraniční politiku. Zdůrazňuje nezbytnost plnění spojeneckých závazku k NATO a EU a upevnění vojenského potenciálu.

АТАКА je nacionalistická strana, která hrála významnou roli v posledním parlamentu. Předsedou strany je Volen Siderov. Nacionalističtí voliči ale v nynějších volbách rozdělili hlasy nejen pro jeho stranu, ale i pro Vlasteneckou frontu. Obě nacionalistické strany aktivně reagovaly na avizované zvýšení cen elektřiny, organizovaly demonstrace proti dosluhující úřednické vládě a cizím distribučním společnostem.

O autorovi:

Vladislav Strnad, student Central European University (Budapešť), působil jako stážista v Ústavu mezinárodních vztahů.