Arabský východ v letech 1918–1945

Když roku 2009 vyšla v Bratislavě monografie Karola Sorbyho Blízky východ v medzinárodnej politike, 1945–1958, mnozí odborníci cítili, že meziválečné období by si – po velmi úspěšné monografii českého historika Karla Durmana z roku 1966 – zasloužilo nové podrobné zpracování. Doc. PhDr. Karol Sorby, DrSc. (nar. 1939), vedoucí vědecký pracovník a bývalý ředitel Ústavu orientalistiky SAV reagoval na tuto „výzvu“ a vydal novou rozsáhlou monografii. Pro tuto práci měl vynikající předpoklady jako autor vědeckých děl Egyptská revolúcia 1952 (1998), Suez 1956 (2003), Arabský východ, 1945–1958 (2005) a Jún 1967 (2010).

Autor monografii rozdělil do dvanácti kapitol. První dvě kapitoly, jež jsou obecným úvodem do problematiky, jsou věnovány mírové konferenci v Paříži a základům britské blízkovýchodní politiky. Autor ukazuje, jak si vítězné velmoci rozdělily „osmanské dědictví“, poukazuje na význam Káhirské konference z roku 1921, kde byly stanoveny konkrétní kroky k uplatňování praktické politiky vůči Arabům. Následujících osm kapitol postupně analyzuje situaci v jednotlivých arabských zemích: Libanonu, Sýrie, Palestině, Zajordánsku, Iráku, Egyptu, Súdánu a na Arabském poloostrově.

V létě 1920 Francouzi vojenskou expedicí odstranili Syrské království a ze Sýrie a Libanonu učinili svůj mandát. V této souvislosti autor provádí zajímavé sondy do vývoje regionu a analyzuje britsko-francouzskou rivalitu za druhé světové války, jež urychlila získání nezávislosti Sýrie a Libanonu. Podrobná je kapitola věnovaná budování státnosti v Iráku, jenž jako samostatná politická jednotka začal existovat až od konce roku 1918 jako výsledek poválečného uspořádání v souladu se Sykes-Picotovou dohodou z května 1916.

Autor erudovaně přibližuje složitou situaci, v níž se ocitly jednotlivé skupiny různorodě nábožensky a etnicky složeného obyvatelstva tří bývalých osmanských provincií, Mosulu, Bagdádu a Basry. Autor přiblížil též mezinárodní souvislosti, jež zabránily vzniku samostatného kurdského státu. Pozoruhodná je i složitá cesta irácké společnosti k formálně nezávislé státnosti a role armády při ovlivňovaní osudů monarchie. Arabský poloostrov byl poznamenán pádem Hidžázskeho království a vzestupem dynastie Saúdů, jakož i válečnými konflikty mezi nově se etablujícími státy. Autor v kapitole věnované Egyptu sleduje emancipační zápas egyptské společnosti a přibližuje vzájemné vztahy mocenského trojúhelníku, jejž tvořili Britové, královský palác a strana Wafd. Všímá si vzniku prvního radikálního islámského hnutí Muslimského bratrstva a jeho postavení v egyptské společnosti.

Poslední dvě kapitoly jsou zaměřeny na druhou světovou válku na Blízkém východě a na založení Ligy arabských států. Za druhé světové války britská vláda pochopila, že existují silné tendence k vytvoření jisté formy arabské unie, a proto podpořila myšlenku založení regionální organizace sjednocující všechny nezávislé arabské státy. Výsledkem bylo založení Ligy arabských států v Káhiře 22. března 1945.

Hluboká až intimní znalost problematiky je výsledkem mnohaletého studia i osobních zkušeností autora z dlouhodobých pobytů na Blízkém východě v rámci studijních stáží a diplomatického působení. Autor je mistrem detailu, zároveň se dokáže soustředit na klíčové období a klíčové události. Je třeba ocenit i velmi spolehlivý vědecký přepis arabských osobních jmen. Monografie je vybavena jmenným rejstříkem a obrazovými přílohami. Autor ve své práci využívá širokou heuristickou základnu: seznam použitých pramenů a literatury s množstvím arabských titulů svědčí o mimořádně širokém záběru autora a je pro případného zájemce spolehlivým vodítkem pro další výzkum. Recenzovaná monografie Karola Sorbyho se nepochybně zařadí do širšího vědeckého výzkumu dějin Blízkého východu ve 20. století.

Recenze:

Sorby, Karol R.: Arabský východ (1918–1945). Bratislava, Slovak Academic Press, 468 s. ISBN 978-80-89607-15-0.

O autorovi:

Prof. PhDr. Eduard Gombár, CSc., ředitel Ústavu Blízkého východu a Afriky, Univerzita Karlova v Praze. eduard.gombar@ff.cuni.cz