Makedonské volby: Otázky a odpovědi
Na makedonské volby jsme se zeptali spolupracovníka Mezinárodní politiky Adama Gazdy. Jak vypadá povolební situace v Makedonii, kde uspěl premiér Nikola Grujevski. Jeho strana VMRO-DPMNE získala přes 40 procent hlasů. Proč předčasné volby dopadly, jak dopadly? A jak bude zřejmě vypadat nová makedonská vláda?
Premiér Grujevski vládne Makedonii od roku 2006. Jeho strana přitom po 8 letech získala 42 procent a jen o jeden hlas jí unikla absolutní většina v parlamentu. Proč má jeho strana tak silnou pozici?
Silná pozice VMRO-DPMNE vyplývá z několika faktorů. Jednak je to důraz strany na národní identitu Makedonců, jež se mimo jiné projevuje ve vztahu k Řecku a neústupném postoji Gruevského ke změně názvu země a to i přesto, že změna názvu by pravděpodobně znamenala zahájení přístupových rozhovorů s EU a vstup do NATO, které nyní Řecko blokuje. Sám Gruevski se vyprofiloval ve zkušeného charismatického lídra, který se v současnosti těší největší popularitě mezi makedonskými politiky. Svou kariéru ve vysoké politice začal již v roce 1998, tehdy jako 28letý ministr obchodu. Po odchodu ostříleného Branka Crvenkovského z vedení opoziční SDSM loni na jaře je tak prakticky nejvýraznější osobností makedonské politiky. Opozice v současnosti žádnou takovou personu nemá a rovněž jí dlouhodobě chybí jasná ucelená prezentace sebe sama a svého programu jako možné alternativy vůči VMRO-DPMNE (SDSM např. doposud nepředstavila stínový kabinet jako alternativu vůči současné vládě). K silné pozici vládnoucí strany přispívají také média, jež jsou z velké části provládní a mnohdy zmanipulovaná. VMRO-DPMNE si svou pozici upevňuje i politizací masivní státní správy, kdy se od většiny státních zaměstnanců očekává, že pro stranu budou ve volbách hlasovat.
Tyto volby byly předčasné kvůli sporům v koalici. Chybějící 1 hlas ve 123členném parlamentu ale nutí Grujevského do spolupráce s albánskými stranami, s nimiž dosud vládnul. Nebo je pro něho i nějaká jiná alternativa?
V Makedonii je nepsaným pravidlem, že albánská strana s nejsilnější podporou je přizvána do vlády. V tomto případě by se jednalo o DUI, která získala přes 13 % hlasů. Nabízejí se samozřejmě i jiné alternativy a to např. vytvoření parlamentní většiny a vlády s druhou nejsilnější albánskou stranou DPA. K tomuto kroku přistoupilo VMRO-DPMNE po volbách v roce 2006, výsledkem pak byl několikaměsíční bojkot parlamentu ze strany DUI. Další alternativou může být vytvoření parlamentní většiny s podporou jediného zvoleného poslance strany GROM. Taková koalice by však byla velice křehká a zdá se velmi nepravděpodobná stejně jako koalice VMRO-DPMNE a NDP, jež také získala jediné parlamentní křeslo. Lídři VMRO-DPMNE a DUI již také souhlasili s vytvořením pracovních skupin pro vyjednávání o nové vládě, ve které by pak společně zasedli, takže můžeme očekávat vytvoření staronové vlády.
Opoziční socialisté ztratili ve volbách několik procent. Zároveň strana prohlásila, že odmítá uznat jejich výsledek jako regulérní. Má k tomu opozice důvod?
Ačkoliv je kritika VMRO-DPMNE ze strany opozice v mnohých případech oprávněná, nemyslím si, že by to bylo důvodem pro neuznání voleb a nepřijetí poslaneckých mandátů. SDSM svůj krok vysvětluje snahou upoutat pozornost zahraniční na dění v Makedonii. Spíše to však vypadá, že se tímto vedení SDSM snaží odvrátit pozornost od svého volebního neúspěchu a to zvláště v situaci, kdy někteří vysoce postavení členové strany volají po rezignaci předsedy Zorana Zaeva a místopředsedkyně Radmily Šekerinské. Situaci může změnit kongres strany, který byl svolán na 11. května, na němž se rozhodne o dalším směřování SDSM a také zda si strana ponechá své současné vedení.
Souběžně s parlamentními volbami proběhlo v Makedonii i 2. kolo prezidentských voleb, kde uspěl rovněž vládní kandidát Gjorje Ivanov. Jaké jsou vztahy mezi premiérem a prezidentem. Tvoří tandem nebo mezi nimi existuje rivalita?
Dá se říci, že prezident Ivanov se nachází ve stínu premiéra Gruevského. Během jeho pětiletého mandátu se nestalo, že by vystoupil s otevřenou kritikou premiéra nebo vlády. Ivanov také není příliš zdatný diplomat a proto je jeho působení na mezinárodní scéně poněkud nevýrazné, poskytujíce tak větší manévrovací prostor a publicitu Gruevskému. To lze přičíst i jeho téměř nulovým zkušenostem z vysoké politiky při nástupu do funkce v roce 2009. Zatím nic nenaznačuje, že by se vztah premiéra a prezidenta měl v budoucnu změnit.
Rozhovor s…
Adam Gazda, spolupracovník Mezinárodní politiky
