Chile 2013: supervolební rok
Na podzim loňského roku měli Chilané možnost hlasovat hned na několika úrovních. Kromě volby nového prezidenta proběhly paralelně i volby do poslanecké sněmovny, části senátu, a nově i do regionálních rad. I na parlamentní úrovni se odehrály zajímavé souboje, pozornost médií ale poutal především duel dvou hlavních kandidátek na post prezidenta - Michelle Bacheletové a Evelyn Matthei.
Loňské volby, které ukončily etapu první pravicové vlády od návratu k demokracii v roce 1989, byly poznamenané především kandidaturou bývalé socialistické prezidentky Michelle Bacheletové. Nebývale oblíbená Bacheletová, o které se spekulovalo jako o kandidátce středo-levicového bloku již dlouhou dobu před samotným oficiálním oznámením kandidatury. Přestože tento výsledek byl očekáván prakticky od oznámení její kandidatury, byly loňské prezidentské volby přece jen v mnoha aspektech zajímavé.
Kromě možnosti prvního znovuzvolení ženy do funkce prezidenta si podzimní volby připsaly ještě několik dalších primátů. Chilané mimo jiné odevzdali své hlasovací lístky poprvé (krom komunálních voleb v roce 2012) v rámci reformovaného volebního systému, mezi jehož hlavní změny patřila automatická registrace voličů a dobrovolné hlasování, mechanismy, které měly zvednout volební účast. Další novinkou byly prezidentské televizní debaty, a v neposlední řadě také rekordní počet prezidentských kandidátů, kteří se prezentovali v prvním kole voleb.
V závěsu Bacheletové
Do soutěže o prezidentský post vstoupilo celkem devět kandidátů. Proti favorizované Michelle Bacheletové podporované středo-levicovým paktem Nueva Mayoría nominoval středo-pravicový blok Alianza jako svou kandidátku bývalou senátorku a ministryni práce Evelyn Matthei. Kandidáti těchto dvou hlavních bloků, do kterých se politické strany seskupují na základě ideologického paradigmatu, zpravidla ovládají chilské prezidentské volby a diktují jejich tempo. Voleb se, kromě těchto dvou žen, zúčastnil za svou stranu Partido Progresista o generaci mladší Marco Enríquez-Ominami, kandidát, který se objevil již v roce 2009. Vzrůstající snaha rozbít velmi rigidní chilský volební a potažmo i stranický systém se projevila v řadě nezávislých kandidatur nebo kandidatur s podporou menších politických stran, z nichž nejúspěšnější volební výsledek zaznamenal Franco Parisi. Ostatní kandidáti nedokázali překročit hranici tří procent. Současně lze ale říci, že tento mizivý výsledek byl částečně způsoben i chováním médií, která se již od prvního kola nechala zcela strhnout tradičním pravo-levým duelem.
Volební plakát Michelle Bachelletové, která v roce 2013 vyhrála prezidentské volby. Získala 62,16 % hlasů. V absolutních číslech pro ni hlasovalo 3,47 milionu Chilanů. (foto: Wikimedia Commons)
Favorizovaná Michelle Bacheletová zastávala prezidentský post mezi lety 2006-2010. Vzhledem k tomu, že chilská ústava nedovoluje bezprostřední znovuzvolení, se Bacheletová po svém prvním mandátu rozhodla opustit domácí politickou scénu a přijala funkci výkonné ředitelky v organizaci UN Women, kterou vykonávala až do svého návratu do Chile za účelem znovuzvolení do čela země. Silnou voličskou základnu Michelle Bacheletové tvoří zejména nízko-příjmové domácnosti, především potom domácnosti, kde figuruje matka samoživitelka. Bacheletová svou kampaň zaměřenou na znovuzvolení postavila na několika základních tématech. Styčnými body jejího programu se staly tři základní reformy: daňová reforma, reforma vzdělávacího systému a reforma Ústavy, která zahrnovala především nahrazení binominálního volebního systému jiným, více reprezentativním, volebním systémem. Reformou vzdělávacího systému se snažila získat podporu studentského hnutí, které od roku 2011 aktivně vystupovalo proti vládě prezidenta Piñery s hlavním požadavkem bezplatného vzdělávání. Přestože se toto hnutí považovalo za apolitické, podařilo se Bacheletové získat podporu bývalých hlavních lídrů hnutí, včetně komunistky Camily Vallejo, kteří současně úspěšně kandidovali za pakt Nueva Mayoría v parlamentních volbách.
Evelyn Matthei, členka konzervativní pravicové strany Unión Demócrata Independiente (UDI), zastávala před svou kandidaturou post ministryně práce ve vládě prezidenta Piñery. Matthei, která vystudovala ekonomii, má za sebou poměrně dlouhou politickou kariéru. Tu započala ještě jako liberálně smýšlející politička ve středo-pravicové straně Renovación Nacional (RN), za kterou byla poslankyní. Kvůli vnitřním problémům v RN ale stranu opustila a po období, kdy se profilovala jako nezávislá kandidátka, vstoupila do více konzervativní UDI. Za tuto stranu získala senátorské křeslo, které si udržela až do doby, než vstoupila do Piñerovy vlády. Matthei se svým programem snažila oslovit konzervativní sektor, v tomto ohledu diskutovala hlavně téma potratů a registrovaného partnerství. Podporuje ji zejména vyšší střední třída a podnikatelé, zaznamenala vysoké volební výsledky v bohatých čtvrtích Santiaga, kde běžně vyhrávají i obě pravicové strany v parlamentních nebo komunálních volbách. Matthei, která je známá velmi ostrým diskursem, postavila svou volební kampaň především na kritice programu Bacheletové, což může být přičteno nedostatku času pro vytvoření vlastního programu. Víceméně se postavila do opozice proti všem jejím bodům programu, včetně potřeby ústavní reformy nebo bezplatného vzdělávání. Sama se jako bývalá ministryně práce zavázala vytvořit 600 tisíc pracovních míst, z nichž měly být dvě třetiny určeny ženám, dále se věnovala spíše ekonomickým tématům.
Marco Enríquez-Ominami,bývalý poslanec, kandidoval po odtržení od Socialistické strany v prezidentských volbách 2009 jako nezávislý. Tehdy obdržel v prvním kole rekordních 20 % hlasů, nicméně v loňských volbách se mu tento výsledek nepodařilo zopakovat. MEO založil v roce 2010 vlastní stranu Partido Progresista, svou kampaň postavil na pokroku a modernizaci Chile. Nezávislý kandidát Franco Parisi, který skončil v prvním kole voleb čtvrtý, se ve svém programu zaměřil na regionální témata, u regionalismu vydržel po celou dobu kampaně.
Primárky naruby
Pokud se v roce 2009 dostala pravice k moci poprvé od návratu k demokracii především díky své jednotě při tehdejších volbách, a levice současně zažila krizi způsobenou již zmíněným odtrhnutím se a bezprostřední nezávislou kandidaturou Marca Enríquez-Ominamiho, tak byl scénář loňských voleb naprostým opakem. Levice, která se poučila z předchozího výsledku, stála tentokrát jednotně za Michelle Bacheletovou, která vyhrála primárky s více než 73 % platných hlasů.
Naopak středo-pravicový blok, ačkoliv je mnohem více homogenní a skládá se pouze ze dvou stran, zažil hlubokou krizi, která poznamenala i volební výsledek jeho kandidátky v prezidentských volbách. Paradoxem je, že Evelyn Matthei vůbec nefigurovala v primárkách paktu Alianza. K její nominaci vedla zdlouhavá a strastiplná cesta plná odmítnutí a vyjednávání. Původně se měli v středo-pravicových primárkách utkat Laurence Golborne, bezpartijní sympatizant více radikální Unión Demócrata Independiente (UDI) a Andrés Allamand za umírněnější a více středovou Renovación Nacional (RN). K tomuto duelu ale nikdy nedošlo, jelikož Golborne v tíži finančního skandálu odstoupil a své místo přenechal Pablu Longueirovi. Longueira dokázal Allamanda porazit s 51,36 % obdržených hlasů, byl oběma stranami uznán jako vítěz primárek a stal se oficiálním prezidentským kandidátem pravice.
Středo-pravicová Alianza ale zažila další šok poté, co se Longueirovi prohloubila deprese, kterou dlouhodobě trpí, a byl nucen odstoupit od kandidatury. Celý pakt se v tuto, pravděpodobně nejkritičtější dobu, naprosto rozštěpil a nemohl se shodnout na novém společném kandidátovi. Zatímco UDI trvala na nahrazení svého vítěze nějakým svým dalším straníkem, RN požadovala jmenování Andrése Allamanda, který v primárkách svým volebním výsledkem téměř vyrovnal Longueiru. UDI ovšem nekompromisně navrhla Evelyn Matthei jako novou společnou kandidátku na prezidentský post a požadovala její schválení a podporu i ze strany RN. To bylo pro tuto stranu velkým dilematem, obzvlášť kvůli jejímu původnímu členství ve straně a následnému odchodu. Po několika týdnech dohadů, vyjednávání a ústupků byla Matthei konečně podpořena oběma stranami a těsně před nejzazším termínem pro registraci kandidátů oficiálně uvedena jako společný prezidentský kandidát Alianzy. Je nicméně bez diskuzí, že její pozdní kandidatura, oproti Michelle Bacheletové, která už několik měsíců intenzivně pracovala v rámci své volební kampaně, Matthei výrazně uškodila.
Tabulka: Výsledek prvního a druhého kola prezidentských voleb:
Kandidát | Politická afiliace |
| |||
počet hlasů | v % | počet hlasů | v % | ||
Michelle Bachelet Jeria | PS | 3 075 839 | 46,70 | 3 470 055 | 62,16 |
Evelyn Matthei Fornet | UDI | 1 648 481 | 25,03 | 2 111 830 | 37,83 |
Marco Enriquez-Ominami Gumucio | PRO | 723 542 | 10,98 | - | |
Franco Parisi Fernandez | IND | 666 015 | 10,11 | - | |
Marcel Claude Reyes | PH | 185 072 | 2,81 | - | |
Alfredo Sfeir Younis | ECOV | 154 648 | 2,34 | - | |
Roxana Miranda Meneses | IGUAL | 81 873 | 1,24 | - | |
Ricardo Israel Zipper | PRI | 37 744 | 0,57 | - | |
Tomas Jocelyn-Holt | IND | 12 594 | 0,19 | - |
Volby ovlivněné historií
Loňské prezidentské volby byly příznačné především nebývale silným odkazem na politickou minulost země. Jestliže volby v roce 2009 vzbudily pozornost kvůli možnému návratu pravice k moci poprvé od přechodu k demokracii, loňské volby se staly senzací díky souboji dvou političek, jejichž rodinná minulost založená na jednání jejich otců, armádních generálů, je staví na opačný konec pomyslné barikády. Volební souboj se odehrál na pozadí čtyřicetiletého výročí od puče v roce 1973, kdy generál Pinochet svrhl vládu socialistického prezidenta Allendeho a nastolil v zemi diktaturu. Během vojenského puče došlo k rozštěpení armády na dva tábory. Generál Matthei otevřeně podpořil Pinochetův režim a stal se členem vojenské junty, zatímco generál Bachelet se postavil proti pučistům, za což byl zavražděn. Jeho manželka a Michelle byly diktaturou uneseny a mučeny.
O názoru obou kandidátek na puč vypovídá již jejich politická afiliace. Socialistka Bacheletová zcela logicky vystupuje proti diktatuře, zatímco Evelyn Matthei je členkou pravicové UDI, strany, která se stále hlásí k odkazu generála Pinocheta a dlouhodobě odmítá uznat jeho vládu za diktaturu. Výročí čtyřiceti let od puče zasadilo silnou ránu pro kampaň Evelyn Matthei, která se i ve světle uctívání památek obětí nadále stavěla pro režim generála Pinocheta. Mnozí veřejní činitelé obviňují prezidenta Piñeru za poškození její kandidatury tím, že jako člen liberálnější RN, která na Pinochetův odkaz tolik nenavazuje, pod tíhou událostí pocítil nutnost přiznat určitá porušení lidských práv a později se i vyjádřil proti režimu generála Pinocheta. Tím uvedl Matthei, která byla aktivní členkou koalice podporující Augusta Pinocheta při lidovém plebiscitu o setrvání ve funkci v roce 1988, do velmi nepříjemné pozice. Matthei nepomohl ani zářijový průzkum volebních preferencí centra CEP, kde dosáhla pouhých 13,7 %. Průzkum CEP vyvolal pochyby o konání druhého kola voleb.
Nueva Mayoría para Chile?
Přestože se nejtroufalejší obavy nevyplnily a Michelle Bacheletová vyhrála až v druhém kole, zůstalo její suverénní znovuzvolení poznamenáno vůbec nejmenší volební účastí od návratu k demokracii. To lze ovšem považovat za přirozený důsledek provedených volebních reforem. Otázkou zůstává, do jaké míry bude Bacheletová schopna dostát svým předvolebním slibům. Během jejího prvního mandátu se jí podařilo provést jen velmi málo slibovaných reforem, přičemž prakticky žádná z nich neovlivnila zásadním způsobem fungování chilského politického systému. Zatímco ve svém předchozím mandátu neaspirovala na svolání ústavodárného shromáždění, stalo se přijetí nové ústavy jedním z hlavních bodů loňského volebního programu. Přestože před volbami prosazovala svolání ústavodárného shromáždění, nyní se již nechala slyšet, že se rozhodla pro legislativní cestu a vypracování nové Ústavy zamýšlí svěřit do rukou Národního Kongresu.
O autorce:
Marie Beranová, autorka studuje obor politologie na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze.
Použité zdroje:
Němec, Jan a kol. 2010. Politické systémy Latinské Ameriky. Praha: Oeconomica
Centro de Estudios Públicos Chile, http://www.cepchile.cl
Volební portál Ministerstva vnitra Chile, http://www.elecciones.gov.cl
Tribunal Calificador de Elecciones de Chile, http://www.tricel.cl
Politické programy jednotlivých kandidátů