28/02/2016 This content is not up to date

Egypt pět let po revoluci – represe, strach a rezignace

Před pěti lety rozechvěl egyptská náměstí v čele s káhirským Tahrírem smělý požadavek demonstrujících Egypťanů. Provoláním „aš-šáb juríd iskát an-nizám“ volali po pádu autoritativního režimu Husní Mubáraka. Odstoupení Mubáraka a jeho nejbližších spolupracovníků sice nakonec 11. února 2011 dosáhli. Pozitivní změny ve třech nejpalčivějších oblastech, které shrnovalo provolání „aíš, huríja, adl igtimáíja – chléb, svoboda a spravedlnost“, se však nedostavily. Spíše naopak.


Egyptský prezident Abdalfattáh al-Sísí. Zdroj a licence: Wikimedia Commons

Naděje na zlepšení života obyčejných Egypťanů, větší politickou svobodu a boj proti všeprostupující korupci definitivně vyprchala v posledních dvou letech vlády velitele egyptských ozbrojených sil a od roku 2014 prezidenta Abdalfattáha al-Sísího. Al-Sísího předchůdci – vojenská rada (2011-2012) a Mursího Muslimské Bratrstvo (2012-2013) – zcela jistě nectili ideály revolučního hnutí, přesto je současná situace v zemi v mnoha ohledech daleko horší než za al-Sísího předchůdců a to včetně Husního Mubáraka (1981-2011).

„Aíš, huríja, adl igtimáíja“

V Egyptě se v současnosti nachází více než 40 000 politických vězňů. Ačkoliv většinu tvoří Islamisté, mezi politickými vězni jsou také stovky členů liberální opozice, lidskoprávních aktivistů, novinářů či blogerů.

Ačkoliv se současná vláda neopírá o výjimečný stav jako „zavedený“ prostředek potlačení politické opozice v egyptském kontextu (kromě krátké přestávky mezi lety 1980-1981 byl Egypt v nepřetržitém výjimečném stavu od 1967 do 2012), nově vydané zákony lze v mnohých ohledech výjimečnému stavu svým represivním charakterem přirovnat.

Tzv. zákon o protestech z podzimu 2013 umožňuje vládě kontrolovat pohyb a shromažďování Egypťanů na veřejnosti. V praxi to znamená, že veřejná shromáždění, a to včetně předvolebních mítinků s více než 10 účastníky, musí být předem schválena ministerstvem vnitra. V případě účasti na nepovolené demonstraci či jiném shromáždění hrozí jejím účastníkům trest odnětí svobody ve výši několika let. Zároveň propůjčuje rozsáhlé pravomoci egyptským ozbrojeným složkám protesty násilně rozehnat. Tento zákon je tak po spontánních demonstracích, volebních setkáních, ale i dělnických stávkách za lepší pracovní podmínky, které následovaly po revoluci v roce 2011, jednoznačně krokem zpět. Jeho dopad mohli pocítit prakticky okamžitě právě zástupci revolučního hnutí, kteří protestovali na podzim 2013 před horní komorou egyptského parlamentu proti vojenským tribunálům pro civilisty.

Pod záminkou boje proti terorismu byl loni vydán také drakonický a zároveň velmi vágní protiteroristický zákon. Vzhledem k tomu, že terorismus definuje jako „jakýkoliv čin, který narušuje veřejný pořádek za použití násilí“, tak tento zákon umožňuje označit kohokoliv za podezřelého z terorismu či jeho podpory. Nadto zajišťuje egyptským bezpečnostním složkám prakticky beztrestnost. Za použití násilí během nasazení v boji proti terorismu nejsou vyvozovány žádné právní důsledky. Protiteroristický zákon ovšem také významně omezuje svobodu slova a práci egyptských novinářů. Za články, blogy či televizní příspěvky, které protiřečí oficiálním údajům o útocích ozbrojenců, hrozí jejich autorům pokuty v astronomické výši. V praxi se tak egyptská média omezují na doslovný otisk oficiálních zdrojů.

Tyto a další obdobné zákony v kombinaci s represí egyptského bezpečnostního aparátu vytváří atmosféru strachu. Zástupci politické opozice, co nejsou v egyptských vězeních a vazbách popřípadě v exilu, si většinou již více netroufají veřejně vystoupit a kritizovat poměry v zemi. Kritika je totiž ve většině případů tvrdě vykoupena. To dosvědčuje například případ egyptského teenagera, který pobývá více než dva roky ve vazbě za to, že si oblékl tričko kritizující případy mučení egyptským bezpečnostním aparátem.

„Revoluční“ euforie v roce 2013

Nadšení většiny egyptské společnosti, které bylo spojené s vojenským převratem v polovině roku 2013 a sesazením vlády Muslimského bratrstva, postupně vyprchalo. V prvních měsících po převratu se al-Sísí těšil takové popularitě, že se vyráběly čokoládové pralinky s al-Sísího podobenkou. Široká společenská podpora ovšem poskytla armádě pod velením al-Sísího také mandát k násilnému potlačení Muslimského bratrstva a stoupenců sesazeného prezidenta Mursího.

V srpnu 2013 egyptské ozbrojené složky násilně rozehnaly dvě protestní akce Mursího stoupenců v Káhiře. Výsledkem bylo více než 800 mrtvých a stovky zraněných protestujících. Human Rights Watch přirovnala zásah egyptských složek k rozehnání protestů na čínském náměstí Tiananmen v roce 1989. Dokladem podpory egyptské společnosti egyptské armády a al-Sísího politiky „nulové tolerance“ byla pak bezprecedentní reakce egyptských lidskoprávních organizací. Většina z nich –navzdory množství fotodokumentace a svědectví demonstrantů – posoudila zákrok egyptských bezpečnostních složek jako adekvátní a v souladu s mezinárodně uznanými postupy pro rozehnání demonstrací.

Důvěra egyptské společnosti v al-Sísího vedení ovšem postupně doznala trhlin. S postupujícími represivními opatřeními, která se zdaleka netýkají pouze přívrženců Muslimského bratrstva, ochabuje euforie z roku 2013. Dokonce i původně zapřísáhlí stoupenci al-Sísího v současnosti přehodnocují názor na způsob jeho vlády a veřejně se od něj distancují. Nedávno jeden z předních egyptských novinářů a doposud zastánců al-Sísího postavil ve svém pravidelném sloupku al-Sísího vládu na roveň s teokracií Muslimského bratrstva a obvinil ji z porušování svobody slova. Běžní Egypťané většinou na stávající situaci rezignovali. To dosvědčuje mimo jiné i nízká volební účast během parlamentních voleb na podzim 2015, která byla v ostrém kontrastu oproti předešlým volbám včetně prezidentských voleb v roce 2014.

Posílení egyptských bezpečnostních složek na pozadí boje proti terorismu

Navzdory propadu popularity se jeví, že prezident al-Sísí a armáda jako jeho prodloužená ruka mají situaci v zemi nadále pevně pod kontrolou. Zajištění národní bezpečnosti a stability je jednoznačnou prioritou stávajícího establishmentu, jehož legitimita je – po nelegitimním sesazení Mursího vlády v roce 2013 – vybudována právě na potlačení Muslimského bratrstva jako teroristického uskupení. Boj proti terorismu se tak stal imperativem současné vlády. Ačkoliv Muslimské bratrstvo a jeho stoupenci jsou hlavním cílem egyptské protiteroristické kampaně, všeprostupující represivní opatření podnítila vznik množství militantních uskupení, která stojí za nárůstem teroristických útoků v Egyptě v posledních třech letech. Mimo jiné se v severní části Sinaje etablovala relativně silná odnož Daeš – Provincie Sinaj, původně známá jako Ansár bajt al-maqdis –, která v současnosti představuje největší bezpečnostní hrozbu na poli teroristických uskupení v Egyptě.

Celonárodní protiteroristická kampaň s sebou samozřejmě přináší i posílení postavení egyptských bezpečnostních složek, které naznačuje protiteroristický zákon (viz výše), ale i několik článků nové ústavy schválené v referendu na začátku roku 2014. Mimo jiné ústava dovoluje předvést civilisty před nechvalně proslulé vojenské tribunály v případě, že napadnou „cokoliv, co spadá pod vojenskou správu“ (čl. 204). Bezprecedentní rozšíření vojenské jurisdikce na civilní obyvatelstvo, která je podpořena vágní, všezahrnující definicí trestného činu, tak slouží především k potlačení politické opozice.

Od roku 2014 bylo odhadem 4 000 Egypťanů předvedeno a souzeno vojenskými soudy. Ústava zároveň zaručuje armádě dosadit ministra obrany (čl. 153, 201, 234) a kontrolovat armádní rozpočet bez faktického civilního dohledu, což je pro egyptskou armádu klíčové. Kromě bojových úkolů egyptští vojenští představitelé spravují obrovské hospodářské impérium, které zahrnuje hotelové komplexy, vodní infrastrukturu, potravinářské firmy, benzinové pumpy či prodej a nákup pozemků. Šedá ekonomika armády se tak podílí odhadem mezi 10 až 30 procenty na hrubém domácím produktu Egypta.

Mezinárodní spolupráce a zbrojní dodávky

Boj proti terorismu je zároveň imperativem, který rezonuje na mezinárodním poli. V současnosti, kdy se v regionu etabloval Daeš a v několika zemích probíhají krvavé konflikty, je vize stabilního Egypta a jeho boj proti terorismu vítanou politikou u západních spojenců. Po dočasném ochlazení vztahů se západními partnery, které následovalo po vojenském převratu v roce 2013 a zejména v souvislosti s rozehnáním protestů v Káhiře, se většina vztahů opět normalizovala. A to do té míry, že Egypt v minulém roce podle údajů SIPRI zaznamenal 400 procentní nárůst hodnoty dodaných zbraní oproti roku 2014. Mimo jiné byly obnoveny zbrojní dodávky (v případě USA) či uzavřeny nové kontrakty na dodávky zbraní (Francie, VB, Německo). Česká republika není výjimkou. Během nedávné návštěvy Egypta ministr zahraničí Lubomír Zaorálek předběžně dohodl se svým protějškem možnost udělení licence na výrobu střelných zbraní České zbrojovky v Egyptě.

Ačkoliv boj proti terorismu Egypt spojuje s dalšími mezinárodními partnery, protiteroristická kampaň, která upozaďuje politický význam nezbytných reforem a je spojená s represí širokých vrstev obyvatelstva, není dlouhodobě obhajitelnou na domácím poli. Vývoj v posledních měsících naznačuje, že nespokojenost Egypťanů se současným stavem věcí narůstá. Stále častěji zaznívají kritické hlasy těch, kteří donedávna byli skalními stoupenci al-Sísího. Objevují se protesty a demonstrace požadující zlepšení politických a ekonomických podmínek. Odpovědí státu je prozatím nárůst represivních opatření vůči kritikům režimu. Tyto kroky ovšem často pouze popuzují další vrstvy Egypťanů proti současnému politickému establishmentu. V tomto ohledu je otázkou, zda je tato strategie udržitelnou politikou, která zajistí dlouhodobou „stabilitu“ Egypta.

O autorce:

PhDr. Helena Burgrová je externí spolupracovnicí Ústavu mezinárodních vztahů. V současnosti působí na Universität der Bundeswehr v Mnichově. Zabývá se regionem Blízkého východu se zaměřením na Egypt, bezpečnostní politiku, terorismus a lidská práva.

Expertise to impact

Subscribe