13th International Symposium LIVE

04/06/2015 This content is not up to date

Femen – performativní nahota proti patriarchátu

Mezinárodní protestně-feministické hnutí Femen, které politicky motivovaným obnažováním bojuje proti všem projevům „utlačitelského patriarchátu“, bylo založeno v roce 2008 a ve svých materiálech se prezentuje jako unikátní forma praktického feminismu a jako moderní reinkarnace nebojácných a svobodných Amazonek.


Nahý přepad V. Putina a A. Merkel skupinou Femen během průmyslového veletrhu v Hannoveru v dubnu 2013. Zdroj: Femen.org

Femen tvrdí, že feminismus ztrácí svůj potenciál v okamžiku, kdy se akademicky etabluje a je v neškodných formách provozován na katedrách a v konferenčních sálech. Organizace se proto sama označuje za „sextremistickou“, používá expresivní jazyk a vyznává princip přímé akce.

Z organizačního hlediska je Femen mezinárodní protestní franšízou, jejíž významnou část tvoří kromě původního ukrajinského jádra i zahraniční aktivistky, které v současnosti na základě nápodoby realizují vlastní protesty ve více než patnácti zemích – především však ve Francii, Kanadě, Španělsku, Německu, Švédsku a Itálii. Organizace byla založena Annou Hucol a Viktorem Sviatským. V roce 2010 se však ženské členstvo od Sviatského „sexistické dominance“ emancipovalo a začalo organizovat vlastní performativní akce.

Základní taktika a ideologie

Nejčastějším typem performance je tzv. „nahý protest“, který je aktivistkami chápán jako svobodná demonstrace ženské sexuality mimo kontrolu muže – tedy i mimo „mužem etablované“ kategorie erotiky a pornografie. Tento ideologicky motivovaný exhibicionismus je v manifestu Femen interpretován jako radikální „podvracení systému“ a jako posvátný symbol ženského osvobození.

Étos skupiny je založen na boji proti patriarchátu – v praxi tak má skupina volný prostor k protestům proti všem představitelným projevům ekonomické, kulturní a politické „okupace“ světa mužským elementem. Organizace ve svém manifestu vyhlásila „svatou válku“ následujícím principům „falocentrického“ řádu: autokratickým formám vlády, represi, terorismu, korupci, falešné politické korektnosti, vykořisťování a objektivizaci ženy, homofobii, „fašistickému“ sexuálnímu průmyslu a patriarchální metafyzice, kterou představují abrahámovská náboženství.

Ideologický vývoj skupiny výstižně shrnuje nástěnná malba Femen Akbar, jejímž autorem je Stéphane Charbonnier – bývalý šéfredaktor časopisu Charlie Hebdo, jenž byl spolu s jedenácti dalšími lidmi zabit během teroristického útoku v lednu 2015. Femen Akbar zobrazuje odhalené ženské ňadro, které odsuzuje k smrti řadu stylizovaných postav – archetypů patriarchálního útlaku.


Malba od karikaturisty S. Charbonniera, která zobrazuje "programové cíle" protestní aktivity skupiny Femen. Zdroj: Femen.org

Jako první je zabit fotbalový fanoušek. Jedná se o odkaz na fakt, že skupina Femen se poprvé mediálně zviditelnila sérií svých nahých protestů proti fotbalovému šampionátu EURO 2012, který se konal na území Polska a Ukrajiny (akce Fuck EURO 2012 a Ukraine is not a Brothel). Aktivistky šampionát interpretovaly jako pokus o znásilnění Ukrajiny a protestovaly proti údajným pokusům UEFA o propagaci prostituce a sexuální turistiky. Skupina se vymezila i proti ostentativně demonstrovanému machismu – proti sportovnímu fanatismu, agresivnímu alkoholismu, testosteronové kultuře a kultu mužského těla – viz další části obrazu s postavami anabolického kulturisty a gangsta rappera. Výše zmíněné jevy Femen kategoricky odmítá a interpretuje jako systematické úsilí o hromadnou „debilizaci“ obyvatelstva.

Protest proti patriarchálním náboženstvím

Další obětí sextremismu se stává postava ortodoxního patriarchy. Tradiční aktivitou skupiny je totiž její protest proti organizovanému náboženství jako socio-politickému jevu (nikoli tedy proti víře a spiritualitě per se), proti církevním autoritám a ortodoxním formám proselytických náboženství – křesťanství a islámu.

Mezi nejznámější akce tohoto druhu patří „nahý atentát“ na patriarchu Kirilla z července 2012 (akce Kill Kirill), který byl koncipován jako protest proti údajné anti-ukrajinské církevní politice, která prosazuje geopolitické zájmy Kremlu, jež mají v konečném důsledku vyústit v kolaps Ukrajiny a v občanskou válku. Aktivistky protestují proti politickým ambicím kléru a proti propojení náboženské a světské moci, neboť konečným cílem tohoto „gangsterského spiknutí“ má být naprosté ovládnutí společnosti skrze kontrolu lidské sexuality a reprodukce. Femen proto naopak bojuje za legalizaci práva na potrat, které obhajuje teologickým jazykem a prezentuje jako „svaté“ (série happeningů Abortion is sacred).

Femen protestuje i proti katolické církvi – údajné episkopální mafii, její „korporátní morálce“ a „pokrytecké a zvrácené ideologii“, misogynii (akce Our God is a Woman) a homofobii (akce In Gay we trust a Fuck Church). Katolická církev je vnímána jako gynofobní organizace, jež odsuzuje antikoncepci a káže zpátečnictví. Femen s oblibou připomíná kontroverzní epizody církevní historie a jako „posvátné atributy Vatikánu“ identifikuje inkvizici, pedofilii, homofobii, korupci, misogynii, boj proti eutanázií a „aberantní potřebu“ kontroly lidského soukromí.

Papež Benedikt XVI. byl skupinou vnímán jako „předpotopní homofob“, papež František je naopak titulován jako „fotogenický Don Corleone“ a Stát Vatikán je aktivistkami obecně odsuzován jako „fašistická entita“, která za svůj vznik vděčí B. Mussolinimu. Za zřejmě nejkontroverznější metodu protestu pak lze považovat únosy a simulované „potraty Jezulátka“, jež byly aktivistkami realizovány ve Vatikánu a ve Francii.

V neposlední řadě Femen útočí i na socio-politické aspekty islámu, náboženské právo šaría, na „blízkovýchodní despotismus“ a na instituci džihádu. Skupina považuje islám za sexistický a porušující základní lidská práva, neboť jeho sociálním základem má být submisivní status ženy, legalizace znásilnění a domácího násilí a strukturální znevýhodnění žen, jež přechází v jejich genocidu (tzv. „femicidium“). V rámci happeningů Stop Islamism, Topless Jihad a Free Amina vyjádřila organizace nesouhlas s islamizací Tuniska a deklarovala podporu uvězněné aktivistce Amině Tyler.

Femen též podpořil turecké protesty na náměstí Taksim a odsoudil politiku prezidenta Erdoğana (akce Ban Erdogan). Stejným způsobem byly podpořeny i protesty v Egyptě proti vládě prezidenta Mursího. Organizace demonstruje proti islamizaci revolučních procesů arabského jara, zdůrazňuje sekulární charakter Francie a ostře se staví proti „hodnotové islamizaci“ francouzské společnosti. Aktivistky vyzývají k odpadlictví od islámu, k politické nekorektnosti a k intoleranci vůči netolerantním patriarchálním ideologiím – bez ohledu na jejich kulturně-geografický původ. Femen se tak dosti specifickým způsobem hlásí k multikulturalismu a tvrdě vystupuje proti všem xenofobním, nacionalistickým a protipřistěhovaleckým entitám – proti Národní frontě, hnutí Civitas, německé Pegidě a NPD.

Protest proti patriarchální politice a ekonomice

Femen s oblibou protestuje proti politickým elitám a vojenským konfliktům, které jsou chápány jako klasický důsledek mužské aktivity. Skupina kritizuje instituci džihádu, ale i protiteroristické legislativy (např. kanadský zákon C-51), jež jsou interpretovány jako projev patriarchální tendence k omezování lidských práv. Častým cílem protestů je osoba Vladimira Putina (např. happeningy Fuck you, Putin a The Gulag-EU Summit), který je obvykle prezentován jako „fašista“, „neostalinista“, brutální car, „vražedný apokalyptický trpaslík“ a „imperialistický maniak“.

Putin je aktivistkami vnímán jako archetyp machistického autokrata, jako zdroj všech ukrajinských problémů a jako hlavní důvod, proč se Femen nachází v exilu. V srpnu 2012 totiž organizace uskutečnila rozsáhle medializovanou protestní akci na podporu ruské skupiny Pussy Riot, během níž aktivistka Inna Ševčenko pokácela dřevěný kříž nad Majdanem – neoficiální památník obětem státního teroru a hladomoru z dob stalinismu. Po obvinění z vandalismu, policejních represích a výhružkách nacionalistů Ševčenko ještě téhož měsíce emigrovala do Francie, kde se k ní postupně připojil zbytek členů organizace Femen.

Skupina dodnes nepřestává kritizovat institucionalizované bezpráví, socioekonomický marasmus a oligarchicko-kriminální charakter (nejen) východoevropské politiky – viz stylizovaná postava obtloustlého mafiána na obraze Femen Akbar. Mezi nedůvěryhodné „plutokraty“ Femen řadí bývalého prezidenta Janukovyče (akce Yanukovych, Piss off a Dictatorship Must Die), ale i mnohé „prozápadní“ představitele ukrajinské politické scény – především Arsenije Jaceňuka a Julii Tymošenko, proti níž se poslední protest uskutečnil v únoru 2014 před Eiffelovou věží.

Akce nesla název Putin's New Puppet a jejím leitmotivem byla žena oběšená na vlastním copu. K odsouzení Tymošenkové a jejího bývalého stranického kolegy Jurije Lucenka měl Femen značně ambivalentní vztah – aktivistky sice protestovaly proti jejich politicky motivovanému uvěznění, ale interpretovaly ho jako pouhý symptom vzájemného mocenského soupeření kleptokratických klanů a patologických defraudantů, kteří jsou nenapravitelně zkorumpovaní a nelegitimní.

Žádoucím stavem by tak dle aktivistek byla „národní revoluce bez Janyků, Jacků, Tymoch a dalších švábů“. Femen dlouhodobě podporuje členství Ukrajiny v EU, protestuje proti ruské agresi (mezinárodní série protestů Stop Putin's War), proti lhostejné nečinnosti mezinárodního společenství a požaduje uvalení (a především dodržování) přísných ekonomických sankcí na Ruskou federaci.

Výsledky Euromajdanu pak Femen vnímá jako ztracenou příležitost a prohru občanské společnosti – organizace poukazuje na minimální zastoupení žen v ukrajinském parlamentu, požaduje zřízení Ministerstva pro ženské záležitosti a prohlašuje, že Ukrajina nadále zůstává oligarchickým „totalitním státem“, ve kterém je žena strukturálně odsouzena výhradně do role matky, manželky, případně pak prostitutky.

Femen pravidelně protestuje i proti mezinárodním politicko-ekonomickým elitám – především proti Světovému ekonomickému fóru v Davosu, které vnímá jako konspirační setkání globální mafie, jejíž obětí jsou především ženy a děti, neboť peníze a majetek jsou skupinou definovány jako primárně „falická kvalita“ (protest No Penis – No Money?).

Častým terčem protestů je Dominique Strauss-Kahn, bývalý šéf MMF (akce Femen vs. DSK), jehož obklopují sexuální aféry – podezření z účasti na kuplířských aktivitách a obvinění ze znásilnění pokojské. Femen rovněž protestoval proti sexuálním skandálům S. Berlusconiho (nahý přepad Basta Berlusconi), kterého aktivistky odsuzují jako pedofila (viz aféra Rubygate) a jako oligarchického kriminálníka. V obou zmíněných případech Femen prosazuje přísnou kriminalizaci prostituce – konkrétně pak postih jejího zákazníka, nikoli jejího provozovatele (v souladu s heslem: You don't buy, I don't sell).

Nahotou proti sexuálnímu průmyslu

Femen dlouhodobě kritizuje i naivní romantizaci a komodifikaci ženské sexuality. Poměrně známý je nahý přepad čtvrtí Herbertstraße v Hamburku a Malmskillnadsgatan ve Stockholmu, které jsou aktivistkami vnímány jako sexuální ghetta a jako zpředmětnění samotné „esence sexuálního průmyslu“, kterou má být údajná „fašistická idea“ o méněcenném postavení ženy – ve fyziologickém i sociálním smyslu.

Z teoretického hlediska organizace pohlíží na nevěstince jako na novodobou formu společensky široce akceptovaného otroctví, které je provozováno v cenově dostupných „sexuálních fast foodech“, jež jsou přímo navázány na další sociálně patologické jevy – kriminalitu, násilí a pohlavní choroby. Femen též poukázal na úzké propojení velkých sportovních šampionátů s legislativními iniciativami, jež v daných zemích vedly k legalizaci prostituce.

Aktivistky tedy protestují proti patriarchální regulaci sexuality prostřednictvím náboženské pruderie, ale i proti její deregulaci a komodifikaci, která je naopak chápána jako „kultura znásilnění“. Obdobným způsobem se skupina vymezuje i proti módnímu průmyslu, který je opět chápán jako fašistické komerční monstrum, které společnosti vnucuje tradiční genderové stereotypy a redukuje ženu na sexuální objekt. Konečným důsledkem módy je tedy hodnotový a sociální útlak žen, které těmto uměle fabrikovaným mužským ideálům obětují své zdraví a životy, jež jsou následně petrifikovány v podřadném sociálním postavení – v koloběhu péče o domácnost a o svůj vzhled. Femen proto napadá všechny představitelné projevy tohoto „fašistického“ atavismu – např. obřadně pálí panenky Barbie a narušuje módní přehlídky (akce Burn the Idols! a No Fashion Dictaterror!).

Většina happeningů Femen má v úmyslu „šokovat“, upoutat mediální pozornost a vyvolat diskusi o daném tématu. Vždy se proto jedná o metodicky plánované akce s propracovanou choreografií, jež mají vlastního fotografa, designéra a producenta. Významným aspektem skupiny je rovněž komodifikace revolty – Femen se prezentuje jako nezávislé hnutí, jehož jediným oficiálním zdrojem financí je elektronický obchod femenshop.com, který skupina provozuje od listopadu 2012. V něm lze nakoupit „podvratné“ zboží, „kreativní“ otisky poprsí aktivistek (v podobě znaku Femen) a další „sextremistické“ rekvizity, jejichž koupí zákazník podpoří boj proti patriarchálnímu řádu. Nezbytné tržní chování „antikapitalistické“ organizace výmluvně vystihuje i její domovská stránka femen.org, která 8. 3. 2015, oslavuje historii ženského hnutí a o pár dní později obratem nabízí „revoluční“ slevové akce s názvem Women's spring sales!.

Charlie Hebdo a hodnoty Francouzské republiky

Organizace Femen zcela logicky budí řadu kontroverzí a bývá kritizována za samoúčelnost, chaotičnost a konfrontační povahu protestů, za naivitu, idiosynkratické nad/užívání termínu „fašismus“ a za kontraproduktivní charakter svých aktivit, které údajně naplňují mužskou (Sviatského) erotickou fantazii o ideální podobě „ženského protestu“.

Hnutí je též obviňováno z islamofobie, etnocentrismu a neokoloniálního smýšlení, neboť svou specifickou představu ženské emancipace prezentuje jako univerzálně aplikovatelnou a odmítá akceptovat alternativní vize. Tato kritika je významná především proto, že často pochází od bývalých kolegů – např. od aktivistek Aminy Tyler a Caroline Fourest. Femen je jako provokativní liberálně-levicová feministická organizace rovněž kritizován a fyzicky napadán širokým spektrem radikálních oponentů – od nacionalistů po islamisty.

Například v únoru 2015 se aktivistka Inna Ševčenko stala přímým svědkem ozbrojeného útoku na konferenci o svobodě slova v Kodani, kterou pořádal švédský karikaturista Lars Vilks. Během konference se Femen explicitně identifikoval s hodnotami liberální demokracie (názorovým pluralismem, sekularismem a svobodou slova), jejichž jediným limitem je fyzická integrita názorových oponentů – nikoli tedy jejich city, dogmata a sentiment. Skupina jednoznačně odmítá násilí, ale též autocenzuru, politickou korektnost a jiné formy „preventivní opatrnosti“. Femen též poukazuje na tragické důsledky pasivity a zbabělosti mlčící většiny, díky níž je pak svobodná kritika jasně identifikovatelnou anomálií a snadným cílem násilné odvety.

V souvislosti s výše zmíněným exhortačním projevem v Kodani lze za více než symbolický považovat fakt, že Inna Ševčenko se již v červenci 2013 stala předlohou pro novou verzi francouzské poštovní známky s motivem revolucionářky Marianne – ženy s odhaleným poprsím, která je alegorií starořímského božstva Libertas, a jež je chápána jako personifikace svobody a „revolučního původu“ hodnot Francouzské republiky.

O autorovi:

Petr Kalinič, doktorský student na FF Západočeské univerzity v Plzni

Použitá literatura a zdroje:

Femen: 2012. Fuck EURO-2012. Lviv. Femen. 24. 5. 2012,
on-line: http://femen.org/gallery/ id/44#post-content (cit. 20. 3. 2015).

Femen: 2014. Women in government!. Femen. 27. 2. 2014,
on-line: http://femen.org/news/id/ 672#post-content (cit. 23. 3. 2015).

Hutsol, Anna: 2013. FEMEN's topless activists porn or power. YouTube. 19. 10. 2013,
on-line: https://www.youtube.com/watch?v=K7LB04W36E4 (cit. 20. 3. 2015).

Shevchenko, Inna: 2013. Femen let Victor Svyatski take over because we didn't know how to fight it. In: The Guardian. 5. 9. 2013,
on-line: http://www.theguardian.com/commentisfree/ 2013/sep/05/victory-svyatski-femen-man (cit. 7. 3. 2015).

Tayler, Jeffrey: 2014. Is Femen Dying?: The radical feminist movement struggles to survive in France. The Atlantic. 22. 8. 2014,
on-line: http://www.theatlantic.com/international/ archive/2014/08/is-femen-dying/378992/ (cit. 23. 3. 2015).

Wilson, Sam: 2012. Ukraine's Femen: Topless protests 'help feminist cause'. BBC. 24. 10. 2012,
on-line: http://www.bbc.com/news/world-europe-20028797 (cit. 25. 3. 2015).

Фемен: 2012. Мочи паразитов!. Фемен. 12. 3. 2012,
on-line: http://femen.org/ru/gallery/id/ 84#post-content (cit. 20. 3. 2015).

Фемен: 2014. Манифест Фемен,
on-line: http://femen.org/ru/about (cit. 10. 3. 2015).

Expertise to impact

Subscribe