14/08/2018 This content is not up to date

Možná renesance česko-vietnamských vztahů: 2. část

První část tohoto příspěvku pojednávala o červnové návštěvě místopředsedy Poslanecké sněmovny České republiky, Vojtěcha Filipa (KSČM), ve Vietnamské socialistické republice (VSR). Bylo ukázáno, že vietnamská strana doufá v komplexní zlepšení česko-vietnamských vztahů, které by mohlo přispět i ke zmírnění přísné vízové politiky uplatňované vůči občanům VSR. To však naráží na odpor části politického spektra. Nicméně, politicko-ekonomická situace se v ČR změnila, a proto by bylo vhodné otevřít debatu nejen o tom, zdali vízovou politiku vůči občanům VSR zjednodušit a znovu otevřít pracovní trh vietnamským dělníkům, ale zejména o podmínkách, za kterých by se tak mohlo stát.

Letmý pohled do historie

Podíváme-li se na rozložení sil v Poslanecké sněmovně, je nasnadě, že prosadit zjednodušení procesu vydávání pracovních a studentských víz občanům Vietnamu nebude jednoduchá záležitost. Nicméně vzhledem k měnícímu se rozložení politických sil a potřebám české ekonomiky je nutno o problému začít diskutovat.

V první řadě je nutno si uvědomit, proč bylo přibližně od roku 2008 vydávání pracovních, studijních a turistických víz občanům Vietnamu omezeno. Ve své době bylo toto rozhodnutí dáno hned několika faktory. V první řadě to byla špatná bezpečnostní situace ve vietnamské diaspoře. Také celosvětově zhoršující se ekonomická situace a administrativně-organizační problémy českého konzulárního oddělení v Hanoji sehrály důležitou roli.

Před rokem 2000, pravděpodobně i díky jazykové a kulturní bariéře, nebyly české bezpečnostní složky schopny účinně odhalovat trestnou činnost spojenou s vietnamskou komunitou. Po nárůstu násilné trestné činnosti, který trval během 90. let se Policie ČR začala o komunitu více zajímat. To přineslo výsledky nejen v boji proti vietnamskému organizovanému zločinu, ale i nechtěnou popularitu vietnamské komunitě žijící v ČR. S rozkrývající se kriminalitou začaly vycházet najevo dlouho skryté problémy. Mezi jinými i problémy a možná kriminalita spojené s vydáváním víz vietnamským státním příslušníkům na našem konzulárním oddělení v Hanoji. Také ekonomická kriminalita, či signály o produkci a obchodování s narkotiky byly alarmující.

Dalším faktorem byla zhoršující se ekonomická a sociální situace komunity. Období prosperity z 90. let bylo nenávratně pryč a mnoho Vietnamců začínalo podnikat i mimo tradiční sféru svého podnikání, dovozu a prodeje levného zboží z Asie. S obnovením dovozu pracovních sil z Vietnamu, který dojednala vláda Mirka Topolánka, začala být mezi Vietnamci populární i práce v místních továrnách. Během let 2006, 2007 a 2008 se vietnamská, převážně obchodně orientovaná a relativně genderově vyvážená komunita čítající zhruba 45 000 osob rozrostla o 15-20 000 vietnamských dělníků. Z tohoto pohledu znamenala finanční a následná ekonomická krize sociální katastrofu. V řádu měsíců ztratila většina nově přicestovalých vietnamských pracovníků zaměstnání a mnohdy i povolení k pobytu v ČR. To způsobovalo vážné ekonomické a sociální problémy v rámci komunity. Dělníci, kteří za pracovní vízum zaplatili až 15.000 USD, zůstávali v Evropě ilegálně a v naději, že investované peníze vydělají zpět, se zapojovali i do ilegálních aktivit a páchali trestnou činnost.

Vietnamská prodejna potravin

zdroj: wikipedia.org

Spouštěcím mechanismem pro omezení vydávání víz pak byly administrativní a organizační problémy spojené s přijímáním žádostí a vydáváním víz na našem zastupitelském úřadě v Hanoji. Mnohahodinové fronty před konzulárním úřadem nebyly dobrou vizitkou naší diplomacie, a navíc bylo nutno zamezit korupčnímu jednání, které se okolo takto organizovaného podávání žádostí vytvořilo. Toho bylo po krátkém přerušení činnosti konzulátu dosaženo zavedením telefonického registračního systému Call Centrum, který byl později vystřídán internetovou verzí VISAPOINT. Užívání internetové verze VISAPOINT bylo po mnoha peripetiích definitivně opuštěno koncem roku 2017 a dnes objednávání k osobnímu jednání funguje e-mailem přes alfanumerický kód.

Vydávání dlouhodobých víz za účelem zaměstnání, podnikání a účasti v právnických osobách bylo v omezené míře obnoveno v už říjnu 2009. Nicméně i díky nově zavedeným standardům, počet podaných žádostí dodnes nedosahuje takového množství jako tomu bylo před rokem 2008. To se projevilo nejen na zklidnění situace před Českým konzulárním úřadem v Hanoji, ale i na zklidnění situace ve vietnamské komunitě žijící v ČR.

Té se nakonec podařilo překonat nejen ekonomické problémy způsobené finančními otřesy z roku 2008, ale i vstřebat rychlý nárůst komunity způsobený výše uvedenou pracovní migrací. Není bez zajímavosti, že nábor vietnamských pracovníků pro Českou republiku byl (pravděpodobně z důvodu velké nezaměstnanosti mezi vietnamskými dělníky na českém pracovním trhu, ale i s ohledem na začínající finanční a ekonomickou krizi) pozastaven a prohlášen za nelegální Odborem práce v zahraničí vietnamského Ministerstva práce, invalidů a sociálních věcí už v červnu 2008. S trochou nadsázky je tedy možno říci, že problém pracovní migrace za nás vyřešilo ono pověstné splasknutí bubliny na americkém realitním trhu, které finanční a následnou ekonomickou krizi odstartovalo.

Co tedy dál?

Je myslím bezesporu, že dnes je situace jiná. S postupující ekonomickou transformací a oživením průmyslové výroby se českým podnikům nedostává méně kvalifikované pracovní síly. Její dovoz z rozvíjejících se zemí, například z Vietnamu, je jedním z řešení. Pokud bychom tedy chtěli obnovit pracovní migraci z Vietnamu a zjednodušit vydávání víz občanům VNM, je na místě si ujasnit, za jakých podmínek by se tak mělo stát a co bychom měli udělat pro to, aby se neopakovala situace z roku 2008.

V první řadě si musíme uvědomit, co Vietnam nabízí. Již řadu let dochází k masivnímu vývozu vietnamských pracovních sil do oblastí Dálného východu, jihovýchodní Asie a na Blízký východ. I tyto země už poptávají pouze nekvalifikovanou, či málo kvalifikovanou pracovní sílu pro 3D sektor, montážní provozy, či domácí opatrovnictví. To je přesně ten druh pracovní síly, kterou může Vietnam nabídnout i České republice.

Jedním z problémů před rokem 2008 bylo, že české firmy poptávaly kvalifikovanou pracovní sílu. Tu ale vietnamské náborové agentury zajistit nemohly. Poté se stávalo, že vietnamští pracovníci, ačkoli vybaveni příslušnými certifikáty, nebyli schopni zacházet se svěřenou technikou. To bylo důvodem k jejich propouštění a předmětem stížností, v návaznosti, na které vietnamská strana argumentovala, že při podaném množství žádostí je kontrola pravosti certifikátů prakticky nemožná. České straně bylo údajně nabídnuto, aby si české podniky vietnamské pracovníky patřičně vyškolily a poté si je ponechaly jako kmenové zaměstnance po delší dobu, během které by se jim investice do jejich vzdělání vrátily. To připadalo české straně absurdní.

Problém náborových agentur byl však mnohem složitější. Ty, s vidinou dobrého zisku, slibovaly dělníkům dobré pracovní podmínky jako vysoké platy, stabilní zaměstnání a možnost práce přesčas. Slibované pracovní podmínky však neměli ani domácí zaměstnanci. Problém pak spočíval v tom, že pracovní agentury na české straně byly jiné právní subjekty a neuznávaly smluvně vymezené pracovní podmínky náborových agentur ve Vietnamu. To vedlo k nereálným finančním očekáváním vietnamských pracovníků při příchodu do ČR a ve svém důsledku ke snížení jejich schopnosti splácet dluhy způsobené vysokými zprostředkovatelskými poplatky. Za zprostředkování takto výhodných pracovních podmínek si náborové agentury mohly účtovat až 15.000 USD, což, zejména v chudých regionech, ze kterých se většina pracovníků rekrutovala, představovalo majetek celé rodiny. Aby měli na cestu a zaplacení zprostředkovatelských poplatků, většina pracovníků se musela zadlužit, nicméně v reálných podmínkách nebyli schopni dosahovat výdělků slibovaných náborovými agenturami.

Dalším problémem byla omezená doba pracovního povolení a predátorské chování zaměstnanců pracovních agentur v ČR. V té době se pracovní víza vydávala jen na období dvou až tří let. Uvědomme si, že v situaci, kdy vietnamský pracovník zaplatil za pracovní vízum až 15.000 USD a několikrát si v ČR musel hledat nové zaměstnání (protože byl účelově propuštěn agenturou, která jeho místo obsadila nově příchozím z Vietnamu), nebylo výjimkou, že někteří vietnamští dělníci nebyli schopni splatit své dluhy za celé pracovní období 3 let. Mnoho pracovníků poté zůstávalo ilegálně v naději, že zde budou moci pracovat i nadále – třebaže v ilegálních provozech.

Trocha inspirace ze zahraničí

Podobná situace panovala například na Taiwanu, kde počet ilegálních dělníků stoupal zejména v letech 2012-2014. Dnes je situace mnohem lepší, nicméně existují odhady, že kromě 92 671 legálně pracujících dělníků je v zemi až 25 000 ilegálních pracovníků z Vietnamu. Tato čísla se však zdají být nadsazená. Je také pravděpodobné, že situace se bude i nadále zlepšovat, neboť Taiwan prodloužil pracovní povolení pro cizí státní příslušníky na celé pracovní období, po které může zahraniční pracovník na Taiwanu pracovat, což je v některých odvětvích až 14 let. Na případu Taiwanu je vidět, že zpočátku velmi striktně regulovaný dovoz pracovních sil byl v průběhu let postupně uvolňován a dnes umožňuje práci asi 670 000 zahraničním pracovníkům. Většina z nich pochází ze zemí jihovýchodní Asie jako je Vietnam, Indonésie či Thajsko. Není také bez zajímavosti, že taiwanský model by mohl fungovat i v podmínkách ČR, a proto bychom se z něj mohli poučit.

I taiwanská ekonomika byla těžce zasažena krizí z roku 2008. Nicméně, zatímco z České republiky vietnamská pracovní síla téměř zmizela, na Taiwanu se její množství ztrojnásobilo. Patrně největší rozdíl byl a je ve fungování pracovních agentur. Tak jako v případě ČR, i na Taiwanu jsou pracovní agentury jinými právními subjekty nežli náborové agentury ve Vietnamu, takže nenesou zodpovědnost za přehnaně dobré smluvní podmínky uvedené v náborové smlouvě. Nicméně, každý Vietnamský pracovník má svého zprostředkovatele, který je zodpovědný nejen za to, že dělník nebude po skončení pracovního povolení v zemi pobývat nelegálně, ale i za to, že dělník dostane sjednanou mzdu, bude mít stabilní zaměstnání a odpovídající lékařskou péči. Pracovní agentury také mají dohlížet na to, aby zaměstnavatel poskytoval pracovníkům únosné pracovní a životní podmínky (relativně velká část vietnamských dělníků žije na ubytovnách zřízených zaměstnavatelem přímo v areálu továren).

Není od věci zmínit, že pouze licencované agentury mohou pečovat o zahraniční dělníky. I přes tato opatření dochází k excesům. Ty nastávají zejména při poranění dělníka či při jiném selhání ze strany zaměstnavatele. Je smutnou skutečností, že většině zahraničních dělníků jsou svěřovány spíše starší stroje, které díky velké poruchovosti ohrožují také zdraví jejich obsluhy. Nepřekvapí, že zejména při práci přesčas, kdy je dělník unavený, dochází k vážným úrazům. Vzhledem k tomu, že náklady na léčení a odškodné jsou na Taiwanu vysoké, je patrná snaha některých zaměstnavatelů posílat zraněné dělníky na léčení zpět do Vietnamu, kde jim nemusí platit ani vysoké odškodné. Také krácení mezd a neplacená práce přesčas jsou palčivé problémy, se kterými se zahraniční dělníci na Taiwanu setkávají.

V reakci na situaci vznikla řada NGO, které hájí zájmy zahraničních dělníků, starají se o ně v těžkých životních situacích a dohlížejí na činnost zaměstnavatelů, či pracovních agentur. Tyto NGO pracují většinu nezávisle, ale jsou spolufinancovány státem. Mají také možnost využívat státem placených právních zástupců při řešení sporů se zaměstnavatelem a pracovními agenturami. To je ohromná výhoda, která do velké míry vyvažuje silné postavení zaměstnavatelů a pracovních agentur na lokálním pracovním trhu.

I přes tato opatření mnoho dělníků ze svých pracovních závazků utíká a zůstává, či pracuje na Taiwanu ilegálně. To je dáno zejména výší mzdy, kterou pobírají. Ve většině provozů, kde zahraniční dělníci pracují, jsou mzdy jen o málo vyšší, než je minimální mzda. Ta na Taiwanu činí 22 000 NTD (cca 725 USD). To je podstatně méně nežli mzda obvyklá v ilegálních zaměstnáních (1.000-2.000 USD), kde navíc není třeba platit zprostředkovatelské poplatky, daně a hradit další náklady spojené s legální pracovní pozicí.

Jak již bylo uvedeno, zejména v letech 2012-2014 byla situace považována za kritickou. Některé zdroje uvádějí, že až 40 % zahraničních dělníků zůstávalo a pracovalo na Taiwanu nelegálně. Nejspíš v reakci na vyhrocenou situaci Vietnam implementoval nové nařízení o smluvním zaměstnávání, sociálním pojištění a zahraničních pracovnících č. 95/2015/ND-CP, které umožňuje trestat nejen zprostředkovatele, ale i zahraniční dělníky žijící a pracující v zahraničí ilegálně. Jen pro zajímavost, výše uvedené informace o počtech ilegálních pracovníků se nikdy nepotvrdily a podle oficiálních odhadů se dnes pouze 1,3 % zahraničních dělníků v zemi zdržuje ilegálně. Jak již bylo uvedeno, jejich počet má navíc klesající tendenci.

Vzhledem k tomu, že není známo mnoho případů, kdy byli ilegální pracovníci po návratu finančně postihováni, je na místě se domnívat, že za klesajícím počtem ilegálních pracovníků jsou hlavně jiné důvody. Jedním z nich může být zmiňované prodloužení pracovních povolení až na 14 let v některých pracovních oborech.

Pár slov závěrem

Autor tohoto příspěvku se domnívá, že český pracovní trh by mohl a měl být otevřen Vietnamským pracovníkům. Za jistých okolností by mohlo dojít také ke zjednodušení vízového procesu. Ten je pro běžné Vietnamce nastaven moc přísně, ale překonání zavedených standardů nepředstavuje pro zkušené prostředkovatele velký problém. Je také zřejmé, že k řešení problému by mělo dojít na našem území. V první řadě zpřísněním pravidel zaměstnávání cizinců, které by jim poskytovalo větší ekonomické bezpečí, ale na druhé straně vynucovalo dodržování českých a unijních právních norem. Také bude potřeba zajistit užší spolupráci s vietnamskou stranou, která by umožnila vracení ilegálních pracovníků, či trestání nelegálních praktik náborových agentur.

V knihovně ÚMV najdete k tématu např.:

SCHWARZ, Michal - Vietnam v éře západních velmocí - https://goo.gl/b7Li7Z

NOŽINA, Miroslav - Kriminální sítě ve vietnamské diaspoře - https://goo.gl/8iYMsc

Současná problematika východoasijských menšin v České republice - https://goo.gl/UYXi6s

Expertise to impact

Subscribe