27/09/2013 This content is not up to date

Slovinsko nad propastí: jaký bude bankovní podzim?

Po událostech na Kypru se na jaře 2013 objevily zprávy, že dalším kandidátem na čerpání pomoci ze záchranných fondů eurozóny by mohlo být, primárně kvůli problémům bankovního sektoru, Slovinsko. I když slovinská ekonomika představuje pouze 0,4 % HDP eurozóny, existuje vysoké riziko přenosu negativních očekávání i vůči ostatním státům s jednotnou měnou. Představitelé eurozóny proto vyžadují aktuální informace o zdraví slovinské ekonomiky. V neposlední řadě mezinárodní finanční instituce a finanční experti eurozóny vyvíjejí na Slovinsko nátlak, aby přijalo kroky, které mu umožní vyhnout se nutnosti požádat o pomoc eurozónu.

Slovinsko je často přirovnáváno ke Kypru, nicméně problémy místního bankovního sektoru svojí povahou (nikoli rozsahem, který je mnohem omezenější) připomínají spíše situaci ve Španělsku. Pro srovnání velikost bankovního sektoru na Kypru činila 707 % HDP. V případě Slovinska činí 143 % HDP.

7,5 miliardy rizikových úvěrů

Pro slovinskou ekonomiku je charakteristický vysoký podíl státního vlastnictví, kdy vláda nepřímo kontroluje přibližně polovinu ekonomiky včetně bankovního sektoru. Stát přímo či nepřímo vlastní více než 50% podíly ve třech hlavních finančních skupinách (Nova Ljubljanska Banka, Nova Kreditna Banka Maribor, Triglav). S cílem stabilizovat hospodářskou situaci Slovinsko již na jaře deklarovalo úmysl prodat 15 státních firem a zvýšit daň z přidané hodnoty.

Potíže, jimž v současnosti Slovinská republika čelí, se nakumulovaly před vypuknutím krize v roce 2008 a to v období relativního ekonomického boomu. Obdobně jako Španělsko si i Slovinsko zvyklo na masivní příliv zahraničního kapitálu motivovaný především nízkou úrokovou mírou a značným způsobem expandoval i jeho stavební sektor. Po odlivu kapitálu, k němuž došlo v důsledku krize, se slovinské banky začaly potýkat s velkým objemem tzv. ztrátových úvěrů (angl. non-performing loans) a vzrůstající nutností rekapitalizace. Od roku 2011 vlastní kapitál bank v podstatě roste pouze prostřednictvím navyšování bilančních rezerv. Zároveň strmě stoupá objem ztrátových úvěrů. V dubnu 2013 pokrývaly rezervy ztrátové úvěry zhruba ze 45 %. Vzhledem ke slabému hospodářskému růstu a vysokému soukromému zadlužení lze navíc očekávat, že procento ztrátových úvěrů poroste.


Slovinská premiérka od března 2013. Nahradila dlouholetého politického matadora Janeze Janšu, který musel odstoupit kvůli korupčnímu skandálu. Bratušeková se spíše než v roli premiérky ocitla v pozici krizové manažerky. I když stojí v čele strany "Pozitivní Slovinsko", nemá to vůbec jednoduché. (foto: Wikimedia Commons)


V polovině září německý deník Handelsblatt informoval, že objem rizikových úvěrů napříč 18 slovinskými bankami činí zhruba 7,5 mld. euro (více než 20 % slovinského HDP). Následně na zasedání euroskupiny její předseda Jeroen Dijsselbloem požádal slovinského ministra financí o předložení podrobné zprávy k situaci tamního bankovního sektoru. Primárním důvodem žádosti bylo oznámení slovinské vlády, že dva menší bankovní domy, představující 4 % místního bankovního sektoru, ukončí svou činnost. Náklady na záchranu těchto bank budou hrazeny především jejich akcionáři a majiteli podřízeného dluhu. Neutuchající zájem eurozóny o dění ve Slovinsku potvrzuje Dijsselbloemova návštěva avizovaná na 30. září.

Vznikne „špatná banka“

Slovinský bankovní sektor čelí celé řadě problémů, jejichž řešení může vyžadovat dodatečné finanční zdroje. Získání jakýchkoli prostředků od soukromých investorů není pravděpodobné, pokud nedojde k další finanční injekci z veřejných nebo zahraničních zdrojů. Klíčovou roli při řešení problémů bude, obdobně jako v případě Španělska, hrát nově vytvořená instituce tzv. bad bank zřízená vládou na konci roku 2012 pod názvem „Bank Asset Management Corporation“ BAMC). Tato instituce by měla být schopna „absorbovat“ ztrátové úvěry poskytnuté slovinskými bankami výměnou za vládou garantované cenné papíry. V případě převodu úvěrů do tzv. bad bank bude klíčové, s jakou hodnotou budou převáděna aktiva bank na tuto instituci. Pokud budou nadhodnocena, je pravděpodobné, že dojde k nakumulování budoucích ztrát, které nakonec půjdou na vrub vlády a v konečném důsledku zatíží státní rozpočet. Obecně při převodu aktiv existuje vysoké riziko zkreslení údajů na základě politického ovlivňování, proto jakékoli obdobné kroky musí probíhat na základě nezávislých stress testů. Ty by v případě Slovinska měly být ukončeny do konce listopadu. Provedení nezávislých stress testů je také jednou z podmínek pro poskytnutí pomoci finančním institucím z Evropského stabilizačního mechanismu.

Po dokončení stress testů by měly být restrukturalizovány finanční skupiny dominující bankovnímu sektoru - Nova Ljubljanska Banka, Nova Kreditna Banka Maribor - a to prostřednictvím převodu ztrátových úvěrů v hodnotě až 3,3 mld. euro do již zmíněné tzv. bad bank. Výměnou za tyto úvěry získají státní dluhopisy. Odhady konečné výše ztrátových úvěrů se nicméně liší. Kromě navýšení vlastního kapitálu bank s využitím externích zdrojů by mohly být banky stabilizovány také prostřednictvím zvýšení rezerv. Vytvoření rezerv by pravděpodobně bylo méně nákladné, protože může být provedeno s využitím méně kvalitních aktiv. Z dlouhodobého hlediska je však méně důvěryhodné. Mezinárodní investoři a partneři v rámci eurozóny budou pravděpodobně usilovat o úplnou restrukturalizaci a rekapitalizaci bankovních domů.

Nejde jen o banky

S potížemi se však potýkají i nebankovní subjekty, jejichž zadlužení vysoce převyšuje průměr eurozóny a podvazuje ekonomický růst. Stagnující hospodářský výkon, zadluženost soukromého sektoru a ztrátovost bank jsou velmi úzce propojeny a existuje nemalé riziko řetězení problémů. Přestože ekonomický výhled v případě Slovinska není příznivý, jistou naději představuje poměrně nízké zadlužení veřejného sektoru (54 % slovinského HDP), které poskytuje určitý prostor pro absorpci případných šoků. Konečná výše veřejného dluhu v roce 2013 může dosáhnout až 70 % HDP. V neposlední řadě rostou náklady na obsluhu dluhu (6,4 % v případě desetiletých slovinských dluhopisů v dubnu 2013; 6, 7 % v září 2013).

V horizontu několika měsíců ve Slovinsku dojde k restrukturalizaci bankovního sektoru a velký podíl aktiv jednotlivých bank bude převeden do tzv. bad bank. Otázkou zůstává zda budou nutné vnější finanční zdroje, ať už k financování této instituce nebo k pokrytí finančních potřeb veřejného sektoru. Objevují se spekulace, že objem vnější finanční pomoci by mohl dosáhnout 1 až 4 miliard euro (3 – 11 % slovinského HDP). Nelze vyloučit, že se Slovinsko stane prvním státem eurozóny, jehož bankám bude poskytnuta pomoc přímo z Evropského stabilizačního mechanismu bez toho, aby byl zcela zásadně zatížen veřejný rozpočet členského státu (podle dohody členských států eurozóny by se měly členské státy podílet na záchraně bank z 20 % v prvních dvou letech a následně 10 %).

O autorce:

Olga Francová, doktorandka na VŠE, pracuje v odboru koncepčním a institucionálním (OKI) na Úřadu vlády.

Použité zdroje:

Europolitics
Handelsblatt
Open Europe
Spiege
Wall Street Journal
International Monetary Fund
Evropská komise
Reuters

Expertise to impact

Subscribe