09/06/2017 This content is not up to date

Sociální dimenze? Téma pro debatu o EU a vnitřním trhu

Slova o sociální dimenzi zahraniční politiky můžeme najít ve veřejných vystoupeních české politické reprezentace i v politických programech. Debata o sociálním rozměru v mezinárodních vztahů je však pro Česko především debatou o budoucnosti evropské politiky.

Speciální vydání
Mezinárodní
politiky

Tento text je součástí speciálního vydání Mezinárodní politiky. On-line časopis Mezinárodní politika, který Ústav mezinárodních vztahů začal vydávat v původní papírové podobě již v roce 1956, slouží mimo jiné jako exkluzivní prostor pro diskusi a reflexi české zahraniční politiky.

V prosinci 2016 jsme vyzvali autorky a autory, kteří se zabývají problematikou zahraniční politiky ve své profesní, akademické či zájmové oblasti, aby nabídli své texty na dvě vypsaná témata: "Sociální dimenze české zahraniční politiky" a "Kýč, klišé a stereotypy v zahraniční politice".

Vybrané texty si můžete nyní přečíst v našem on-line časopise (rozcestník najdete zde) i v mimořádně publikovaném tradičním papírovém vydání, které si v můžete stáhnout zde.


„Při prosazování politiky lidských práv budeme klást důraz na sociální a ekonomická práva. Občanská práva a ekonomický rozvoj od sebe nejde oddělit," píše se ve volebním programu ČSSD pro volby do Poslanecké sněmovny v roce 2013.

Pokud bychom se tedy pokusili hodnotit jen za základě programu, je to právě sociální demokracie, která je v českém prostředí nositelkou tématu sociální dimenze v zahraniční politice. V programech dalších stran před volbami v roce 2013 jsme mohli zaznamenat důraz na „obchodní zájmy“ (ANO 2011), rozvoj tradic „helsinského mírového procesu“ (KSČM) nebo ochranu „křesťanských menšin“ (KDU-ČSL). Společným motivem programů byl rozvoj ekonomické diplomacie nebo důraz na evropskou integraci.

Téma sociální dimenze ve vazbě na lidská práva se objevilo i ve vládním programovém prohlášení. Uvádí se v něm, že vláda bude podporovat humanitární aktivity a přitom „vychází z předpokladu, že lidská práva zahrnují jak práva občanská a politická, tak práva hospodářská, sociální a environmentální, a že je lze efektivně podporovat pouze v podmínkách vzájemného respektu a dialogu“.

„EU má smysl,“ psali také v programovém textu věnovaném zahraniční politice o odpovědnosti Evropské unie za sociální postavení svých obyvatel Petr Drulák a Lubomír Zaorálek v lednu 2014, „pouze pokud bude garancí určité podoby sociálního státu a sociální rovnosti.“

Co říká o sociálním rozměru koncepce zahraniční politiky

Motiv důrazu na sociální rozměr lidských práv, který vyvolal bouřlivou mediální debatu o vztahu k odkazu Václava Havla v zahraniční politice, pak přešel i do Koncepce zahraniční politiky, jak ji připravilo ministerstvo zahraničních věcí a schválila vláda. Zde se kromě jiného hovoří o podpoře globálního růstu za předpokladu, „že takovýto růst nepovede k prohlubování sociálních a příjmových rozdílů, bude inkluzivní, šetrný k přírodním zdrojům a životnímu prostředí a nepovede k degradaci lidské důstojnosti“.

Na téma navázala meziresortní pracovní skupina pro přípravu strategického materiálu Formování a uplatňování sociální dimenze zahraniční politiky. Jakkoli nejde dnes napsat, zda tento dokument bude současnou vládou projednán, vznikly zároveň s prací této pracovní skupiny dvě konference. A výrazem zájmu o téma sociální rozměr zahraniční politiky byla i úspěšná česká kandidatura do Rady Ekonomického a sociálního výboru OSN (ECOSOC), kam byla Česká republika zvolena v říjnu 2015 na období let 2016–2018.

První konference se pod názvem „Svět práce v 21. století“ konala v únoru 2016, druhá pak pod názvem „Budoucnost práce: Jak se mění trhy práce v Evropě i celosvětově a jak mají státy reagovat?“ proběhla v listopadu 2016. Tím se téma sociální dimenze v zahraniční politice propojilo s debatami o budoucnosti práce vedené na půdě Mezinárodní organizace práce. Tématu sociální pilíře EU jako jednoho z motivů možné budoucí evropské sociální politiky byla věnována i dvě jednání Národního konventu o EU.

V případě obou konferencí se k tématu sociální dimenze přihlásili i nejvyšší představitelé ČR, zejména předseda vlády Bohuslav Sobotka. Ten se k tématu vyjadřoval i při dalších příležitostech.

Většinou to bylo stejně jako v případech dalších politiků v kontextu sociálního rozměru evropské politiky. Během Pražské konference o sociální Evropě v září 2015 například hovořil o nutnosti garantovat, že výdaje spojené se zvládáním migrační krize nebudou znamenat ohrožení sociálního statusu obyvatel EU. Stejný motiv zazníval i od dalších představitelů V4.

Pro Sobotku je sociální stát pilířem hospodářského úspěchu Evropy, protože „dává možnost stát se důležitou součástí společnosti i těm občanům, kterým by to čistě tržní podmínky nikdy během jejich života neumožnily”. Silná společnost, jejíž obyvatelé se nebojí chudoby, nezaměstnanosti a sociálního vyloučení je podle Sobotky „zásadním předpokladem budoucího hospodářského růstu v Evropě i jinde ve světě“.

Problematika sociální dimenze v jednotlivých zemích EU

Že je debata o sociální dimenzi v zahraniční politice především debatou o budoucnosti evropské politiky, platí i v dalších sousedních zemích. Odráží se v ní také vztah daného státu k dnešní podobě EU. Opakují se zde především debaty o aktuálních opatřeních, jakými jsou debata o sociálním pilíři evropské politiky, politicky citlivé téma směrnice o vysílání pracovníků, případně otázka daňových rájů, a to i na území Evropské unie.

Nejkonkrétnější, pokud jde o návrhy opatření, je v tomto ohledu programové prohlášení slovenské vlády, které mimo jiné konstatuje, že „vláda podpoří společné evropské pojištění v nezaměstnanosti, které formou dočasných transferů mezi zeměmi zmírní negativní vliv ekonomických šoků na ekonomický růst a obyvatelstvo“. Slovensku v tomto případě jde o ochranu obyvatel před dopady ekonomických a hospodářských krizí vznikajících kvůli nedostatečné ekonomické a rozpočtové integraci zemí eurozóny.

Polské Právo a spravedlnost, přestože v domácí politice provádí významné sociální transfery, ve vystoupeních ministra zahraničních věcí Witolda Waszczykowského o sociálním rozměru EU de facto nehovoří. Důraz klade na roli Polska v NATO a politiku mnoha azimutů orientovanou na nejbližší regionální partnery Polska, především na Balkáně.

Polská sociální demokracie oproti tomu staví svou image opoziční strany i na silné proevropské orientaci, a tak pro řešení evropských problémů navrhuje rovnou a výslovně vznik evropské federace. Ani v polském případě ale nejde o profilující téma domácí debaty o zahraniční politice. A na veřejných fórech se kromě občasných debat o dluzích třetích států k Polsku nehovoří ani o otázkách oddlužení nebo podrobnostech zahraniční rozvojové politiky.

Ve spolupráci rakouské, německé a švédské sociální demokracie byl naopak v koncem listopadu loňského roku ve Vídni schválen dokument nazvaný Evropský pakt sociálního pokroku. Tyto tři vládní strany chtějí podle něj i na úrovni Evropské unie vedle volného pohybu lidí, zboží, služeb a kapitálu prosazovat „systémovou sociální progresi“.

Podle Evropského paktu by neměla mít ani hospodářská soutěž, ani pravidla vnitřního trhu přednost při svém uplatňování před sociálními právy. Ba co víc, sociální práva by měla být podle dodatkového protokolu k primárnímu právu EU chráněna přednostně.

Z aktuálních politických témat dokument zmiňuje boj s daňovými úniky, směrnici o vysílání pracovníků v podobě prosazované západními státy (stejná mzda za stejnou práci na stejném místě) nebo otázku ekonomiky platforem, která je primárně považována za zdroj prekarizace práce a tedy za ohrožení, pokud jde o zajištění důstojného života pro občany EU.

O autorovi:

Patrik Eichler je novinář. Pracuje jako tajemník Masarykovy demokratické akademie – think-tanku České strany sociálně demokratické. Akademie spolupracuje na vytváření koncepcí a strategií ČSSD v různých oblastech života společnosti.

Expertise to impact

Subscribe