25/02/2013 This content is not up to date

Vrátí se keltský tygr?

O Irsku se dnes nejčastěji hovoří jako o jedné z periferních ekonomik závislé na pomoci Mezinárodního měnového fondu (MMF) a ostatních evropských států. Otázku jak se šampion označovaný několik let za evropského premianta mohl dostat na scestí, střídá otázka, zda se z Evropy ještě někdy ozve řev keltského tygra.

V přívalu negativních zpráv o ekonomické situaci posledních čtyř let pomalu blednou vzpomínky na konec druhého tisíciletí, kdy chudý zelený ostrov svým rychlým hospodářským vzestupem zahanbil i Velkou Británii. Jako zcela převratná bývá označována velmi rychlá transformace stagnujícího hospodářství v moderní ekonomiku založenou na vývozu technologicky náročných produktů, se stabilní domácí poptávkou. V letech 1980-87 činil průměrný roční růst HDP 1,8 %. Na konci 80. let dosahovala nezaměstnanost 18 % a veřejný dluh 125 % HNP. Ve snaze odhalit tajemství úspěchu malé ostrovní ekonomiky napsali ekonomové desítky odborných textů analyzujících jednotlivé faktory růstu.

Faktory irského úspěchu

Klíčové kroky jako vstup do Evropských společenství, podpora zahraničních investic prostřednictvím nízkých daňových sazeb, zvýšení investic do sekundárního a terciárního vzdělávání byly přijaty již v sedmdesátých letech. Nicméně Irsko začalo plně zúročovat své trumfy až po roce 1987, kdy se podařilo vhodným způsobem nastavit i monetární a fiskální politiku. Na konci osmdesátých let se irská vláda spolu s opozicí shodla na klíčových aspektech reforem a především na nutnosti snížit fiskální deficit. Ke zlepšení socioekonomické situace a budování infrastruktury přispěly i prostředky získané ze strukturálních fondů Evropské unie. V neposlední řadě do Irska díky činnosti státní agentury na podporu zahraničních investic a zvláštním vazbám na Spojené státy americké začaly směřovat transnacionální korporace, které využívaly výhodné geografické polohy blízko jednotného evropského trhu, výhodné daňové politiky a poměrně levné a vzdělané anglicky mluvící pracovní síly. Obecně bývá do značné míry podceňována role, kterou v rámci růstu irské ekonomiky sehrálo rostoucí množství pracovní síly související s tzv. irským baby boomem, jenž začal v letech sedmdesátých a kulminoval během následující dekády.


Kdy opět zařve "irský tygr"? V článku pro Mezinárodní politiku se tomuto tématu věnuje Olga Francová. Upozorňuje, že i stát, který nemá strukturální problémy nemusí zabránit důsledkům krátkodobých přehmatů (reprofo)

Podceňovaná demografie

Demografický vývoj způsobil, že během recese byl již tak zbídačený státní rozpočet zatížen výdaji jak na velké procento populace pod hranicí produktivního věku, tak sociální podporou žen, jejichž participace na pracovním trhu byla výrazně nižší než v jiných státech. V devadesátých letech, kdy se díky vhodným makroekonomickým podmínkám podařilo obnovit hospodářský růst, však mohlo dojít k nebývalému nárůstu zaměstnanosti. Počet zaměstnaných vzrostl ze 1,1 miliónu na konci osmdesátých let, na 2,1 miliónu v roce 2007. V jiných zemích by obdobný nárůst pracovních míst vyvolal nízkou nezaměstnanost a rychlý růst mezd, čímž by došlo k zbrzdění růstu. Nicméně rychlá tvorba pracovních míst v Irsku devadesátých let byla neustále kompenzována růstem nabídky pracovní síly související se vstupem mladých na pracovní trh a zvýšeného zapojení žen. V neposlední řadě byl v roce 1995 zaznamenán obrat v dlouhodobých migračních (či spíše emigračních) tocích, když Irové ze zahraničí začali migrovat za prací zpět do Irska. Z těchto důvodů se míra nezaměstnanosti i během období dynamického růstu pohybovala poměrně vysoko (v roce 1997 dosahovala 10,4 %). Tzv. plné zaměstnanosti se Irsku podařilo dosáhnout až na přelomu tisíciletí, kdy se míra nezaměstnanosti začala pohybovat pod hranicí 5 %. Kromě rostoucí zaměstnanosti během devadesátých let docházelo k poměrně dynamickému růstu produktivity práce (průměrně 3 % za rok). Rychlý ekonomický růst umožnil irské vládě další snižování daní, zvýšení vládních výdajů a konečně snížení veřejného deficitu na úroveň 25 % HDP v roce 2007.

Pád „tygra“

Rok 2008 bývá obecně vnímán jako rok, kdy odstartoval pád keltského tygra, jak bylo Irsko poprvé označeno experty Morgan Stanley v létě 1994. Z obávané šelmy se během několika měsíců finanční krize stalo vyhublé kotě závislé na pomoci sousedů. Podrobnější analýza vývoje produktivity a domácí poptávky však ukazuje, že negativní trendy byly patrné již v roce 2002, tedy, dlouho před pádem Lehman Brothers. Postupný pokles produktivity způsobený přesunem ekonomické aktivity do stavebnictví a realit, sektorů náročných na práci nikoli na znalosti či investice, se odrazil také v nárůstu domácí poptávky a poklesem exportu. Rostoucí aktivita ve stavebnictví, která kompenzovala útlum čistého exportu, byla na první pohled dlouhodobě neudržitelná. Počet dokončených domů se vyšplhal z 19 tisíc v roce 1990, na 50 tisíc v roce 2000 a na 93 tisíc v roce 2006. V následujícím roce podíl stavebnictví na celkové zaměstnanosti překročil 13 %, což představovalo nejvyšší podíl ze všech zemí OECD. Obdobně se do stavebnictví koncentrovala činnost bank. Například půjčky související se stavebnictví nebo realitami představovaly v roce 2008 více než ¼ aktiv Anglo-irské banky (AIB). Došlo tak k nebývalé koncentraci rizika do jednoho odvětví hospodářství.

Finanční krize urychlila pád irské ekonomiky, a znemožnila jí tzv. soft landing, tedy postupné vyrovnání nerovnováh, v což doufali někteří ekonomové. Strmý a nečekaný pokles hospodářství a převzetí závazků bankovního sektoru si vybralo daň v podobě vysokého veřejného dluhu, vysoké nezaměstnanosti a dlouhodobě zhoršené růstové perspektivy.

Irové dnes ochotněji než jiné státy periferie dodržují ozdravný program naordinovaný tzv. troikou (Evropskou komisí, MMF a Evropskou centrální bankou), který na rozdíl od programu řeckého nebo portugalského obsahuje minimum podmínek, pokud jde o strukturální reformy. Irsko během krize na rozdíl od jiných států překvapivě dosáhlo pokroku, pokud jde o růst investic do výzkumu a vývoje . Nicméně ani ochota k úsporám ani po strukturální stránce téměř zdravé hospodářství nemusí být zárukou úspěchu. Analýza MMF z února 2013 označuje za jeden z klíčových faktorů, který rozhodne o tom, zda se keltský tygr dostane z klece rostoucí nezaměstnanosti, stagnujícího hospodářského růstu a vysokého zadlužení, zvýšení zahraniční poptávky po irském vývozu. Státu, jehož domácí poptávka byla citelně oslabena, nezbývá než doufat ve zvrat v celosvětovém a především evropském ekonomickém vývoji, a následný růst vnější poptávky.

Dosavadní trend, kdy v letech 2010 a 2011, došlo k růstu exportu o 6 % a následně 5 %, zatím dává naději na zotavení ostrovního hospodářství. Irská zkušenost z posledních let jasně ukazuje, že ani provedení strukturálních reforem nemusí zabránit dalekosáhlým důsledkům krátkodobých přehmatů.

Zdroje

IMF, Mwanza Nkusu: Boosting Competitiveness to Grow Out of Debt – Can Ireland find a Way Back to Its Future? February 2013. 34s.
OECD, Ireland, Overview, October 2011, 35s.
University College Dublin, School of Economics, Karl Whelan: Policy Lessons from Ireland`s Latest Depression, October 2009. 16s.

O autorce

Olga Francová, pracuje v odboru koncepčním a institucionálním (OKI) na Úřadu vlády.

Expertise to impact

Subscribe