We are looking for new Research Assistants!

19/08/2019

Zastánci unilateralismu a multilateralismu tváří v tvář klimatické krizi

Mezi obhájci multilateralismu můžeme najít nepřekvapivě představitele multilaterálních institucí, jako jsou Generální tajemník OSN A. Gueterres, předseda Evropské Rady D. Tusk, ale i papeže Františka nebo francouzského prezidenta Macrona. Unilateralismus se naproti tomu spíše přímo vykonává a hájí v podobě specifických zájmů, než že by byl obhajován sám o sobě jako doktrína. 

zdroj obrázku: wikimedia.commons

Vztažení obou protikladných pólů přístupu k mezinárodní politice, unilateralistického a multilateralistického, hrozbou klimatické apokalypsy chce autor zaprvé svým dílem přispět k šíření tohoto anti-evangelia o urgentnosti klimatické hrozby a zadruhé, jde zároveň o možná nejlepší doklad nutnosti multilateralismu, jako přístupu ke globálním výzvám, jichž je klimatická hrozba ultimátním příkladem. Dlouho si lidé představovali jako nezbytný jednotící prvek, okolo kterého se lidstvo semkne k univerzální spolupráci, nějakou hrozbu přicházející zvenčí, útok mimozemšťanů, nebo hrozící zásah meteoritem. Lidmi samotnými založený požár klimatické změny, vypadá v tomto srovnání skoro banálně. I to je zřejmě přes dramatické negativní předpovědi vývoje v blízké budoucnosti jedním z důvodů, proč není mobilizace mezinárodní spolupráce a oživení multilateralismu zatím vůbec na pořadu dne. Právě naopak, unilateralismus bují snad na všech frontách. Ještě důležitější příčinou pokračování na cestě do propasti je však bytostná provázanost příčin globálního oteplování se samotnou povahou globálního kapitalismu a jeho beneficienty. Již nyní je přitom zřejmé, že dnešní vítězové globální ekonomické soutěže, kteří zároveň nesou za klimatickou změnu podstatně větší díl odpovědnosti (zejm. historicky, ale i současnou produkcí), budou globálními změnami klimatu zasaženi méně a později než chudší státy, jejichž podíl na produkci skleníkových plynů byl a je neúměrně menší. Uvádí se, že od počátku průmyslové revoluce vyprodukovala šestina světové populace, obývající Severní Ameriku a Evropu, 68 % skleníkových plynů.

Jestliže je změna klimatu včetně jejích dramatických negativních dopadů na ekosystémy i lidskou populaci předmětem vědeckého konsenzu, je šokující reakce světového hegemona (USA) v podobě vypovězení smlouvy (Pařížská smlouva o klimatu), která je nejdůležitějším současným nástrojem (byť podle mnohých i tak nedostatečným) v boji s tímto globálním problémem. Jde o závažnou ránu pro řešení problému změny klimatu samotného, ale i políček multilateralistickému uspořádání jako metodě řešení globálních problémů a konfliktů.

Vnímání stavu světa a vlastní odpovědnosti za tento stav se však mezi státy liší; od téměř zoufalého bití na poplach před nastaveným kurzem po spokojenost vzývající suverenitu národů. Stejně se liší přístupy k mezinárodní spolupráci na škále od dnes až pateticky působícího multilateralismu po cynický unilateralismus.

UniTrump vs. MultiMacron (73. VS OSN)

Zastánců multilateralismu i unilateralismu se najde ve světě mnoho. Loňské 73. Valné shromáždění OSN však přineslo hned první den obojí v podobě projevů představitelů obou přístupů, když o tři projevy po americkém prezidentovi Trumpovi přednesl multilateralistickou antitezi jeho projevu francouzský prezident Macron, první arci unilateralista, druhý arci multilataralista, alespoň z projevů soudě. Na tom nic nemění fakt, že Trump nezmíní výraz „unilateralismus“ ve svém projevu ani jednou (ostatně nepřekvapivě ani výraz multilateralismus) zatímco Macron použije oba výrazy hned několikrát. Jak již bylo uvedeno výše, zatímco multilateralismus je doktrína, ke které se lze přihlásit, tak unilateralismus má tendenci se zahalovat za jiné motivy a politiky, jejichž suma tvoří přístup, který je jinými, nezřídka kritiky, označen za unilateralismus.

Tyto projevy tak poskytují ideální materiál pro srovnání ideologických východisek představitelů obou přístupů. V této kapitole se je pokusíme postihnout a postavit proti sobě. První obhajoba multilateralismu na 73. VS OSN ale zazněla již v úvodním projevu generálního tajemníka OSN, A. Guterrese: “World order is increasingly chaotic. Power relations are less clear. Universal values are being eroded. Democratic principles are under siege. The rule of law is being undermined. Impunity is on the rise, as leaders and states push the boundaries at home and in the international arena. We face a set of paradoxes. The world is more connected. Yet societies are becoming more fragmented. Challenges are growing outward. While many people are turning inward. Multilateralism is under fire precisely when we need it most.”

Celkové vyznění Trumpova projevu je optimistické: „The whole world is richer, humanity is better, because of this beautiful constellation of nations, each very special, each very unique, and each shining brightly in its part of the world.“ Poukazuje na jednotlivé priority v zahraniční politice, a i když se silně vymezuje vůči některým zemím a jevům, v souhrnu je projev konzervativní s jasným důrazem na suverénní národní stát, při jehož respektování mají všechny národy světa zajištěnu světlou budoucnost.

Macron naproti tomu bije na poplach proti nástupu unilateralismu a krizi multilateralismu a liberálního světového řádu. Volá po urgentní reformě multilaterálního uspořádání a řešení globálních výzev. „We are currently experiencing a deep crisis of the Westphalian liberal world order that we have known. Firstly, because it has failed in part to regulate itself. Its economic, financial, environmental and climate-related failings have not yet been satisfactorily resolved. Secondly, because our collective capacity to respond to crises is still all too often hampered by divisions in the Security Council.“

Jeden z pojmů, které jsou určující pro zmíněnou unilaterální sumu v projevu D. Trumpa, je „patriotismus“. „America is governed by Americans. We reject the ideology of globalism, and we embrace the doctrine of patriotism.“ Trump zpochybňuje jinou legitimitu než tu národního státu a namísto multilateralismu používá „globalismus“ a „globální vládnutí“. Ty jsou podle něj (nikomu) neodpovědné, bažící po kontrole a dominanci. „That is why America will always choose independence and cooperation over global governance, control, and domination.“ anebo k ICC „We will never surrender America’s sovereignty to an unelected, unaccountable, global bureaucracy.“ Trump opakovaně vzývá suverenitu státu a národy, jako jediné nositele demokracie a práva na samosprávu. „I honor the right of every nation in this room to pursue its own customs, beliefs, and traditions. The United States will not tell you how to live or work or worship. We only ask that you honor our sovereignty in return.“

Macron v části svého projevu věnovaném speciálně multilateralismu, jakoby v odpověď o pár hodin později říká: „I believe deeply in the sovereignty of peoples, which today is strong and present, and demanded by all of our people on the international stage. But at the same time I believe in a strengthened cooperation taking multiple forms and in the renewed legitimacy of international engagement in this context.“

Přístup obou státníků nemůže být odlišnější. Macron dále upozorňuje, že nevěří na utopii jednoho globálního lidstva, ale věří v univerzální lidská práva. Macronův důraz na „univerzální“ s respektem k „národnímu“ je v protikladu k Trumpově výhradně „národnímu“ a „suverénnímu“. V části k izraelsko-palestinskému konfliktu Trump říká, že „zásadový realismus USA nebude rukojmím starých dogmat, zdiskreditovaných ideologií a tzv. expertů“. Macron naopak pranýřuje kulturní, historický a náboženský relativismus, který zpochybňuje základy univerzality lidských práv zakotvené ve Všeobecné deklaraci lidských práv.

Důležitý je také opačný přístup obou státníků v reakci na různé výzvy a problémy. Trumpova odpověď je v zásadě unilaterální. USA již nebudou takovou situaci dále trpět a přijdou s tou či onou formou protiopatření či odvety. Macron naproti tomu navrhuje jako metodu společné řešení v protikladu k právu silnějšího: „The second path forward would be based on a survival-of-the-fittest approach, the temptation for everyone to follow their own laws. What I am saying is that this path of unilateralism leads us directly to withdrawal and conflict, to widespread confrontation between everyone, to the detriment of all - even, eventually, of those who believe they are the strongest.“

Je příznačné, že prezident USA se ve svém projevu nezmínil ani slovem o problému změny klimatu a i další globální problémy buď zcela opominul anebo je zmínil jen okrajově. Přístup E. Macrona byl právě opačný a ve svém projevu se zabýval krom klimatu a specificky závazky z Pařížské dohody v zásadě všemi globálně důležitými tématy.

Konečně závěry obou závěry projevů obou prezidentů jsou snad nejlepší demonstrací jejich protikladnosti na spektru mezi unilateralismem a multilateralismem.

„So together, let us choose a future of patriotism, prosperity, and pride. Let us choose peace and freedom over domination and defeat. And let us come here to this place to stand for our people and their nations, forever strong, forever sovereign, forever just, and forever thankful for the grace and the goodness and the glory of God. Thank you. God bless you. And God bless the nations of the world.“ (D. Trump)

„So don’t grow accustomed, let’s not accept all these forms of unilateralism! […] Let’s resolve the crises! Let’s work together to combat all these inequalities, but let’s do so in a human way and with the stringency of our principles, our history, passionately driven by our universalism!“ (E. Macron)

Závěr

Srovnání projevů amerického a francouzského prezidenta ukazuje protikladné vnímání vlastní odpovědnosti za současný stav světa stejně jako diametrálně odlišný přístup k mezinárodní spolupráci. Jakkoliv je třeba mít na paměti rozdíl mezi slovem a skutkem vzývání národní suverenity v situaci, kdy vyspělé země nesou za současný stav světa (zvláště pokud jde o klima) olbřímí díl odpovědnosti, je výrazem cynismu. Není nelogické udělat rovnítko mezi zisky plynoucími z globální ekonomiky a odpovědností za stav takto globalizovaného světa. Globální kapitalismus na začátku 21. století se podobá situaci na konci pyramidové hry. Prezident Trump pak z vrcholu pyramidy přeje těm v její základně hodně štěstí při zvládání změny klimatu a hlavně národní pýchy. Té se ovšem nenapijí a požáry jí neuhasí. Dopady zhroucení globální pyramidové hry dopadnou sice na všechny, ale podstatně tvrději na ostrovní státy, blíže rovníku položené státy a hlavně státy chudší, méně odolné vůči následkům změny klimatu. Svým rozhodnutím vypovědět Pařížskou dohodu o ochraně klimatu se USA, které jsou zodpovědné za více než třetinu světového uhlíkového znečištění a jsou druhým největším světovým původcem skleníkových plynů, zříkají své odpovědnosti na současném stavu a na řešení nastávající krize. Prezident Trump považuje mezinárodní úsilí o zabránění globální katastrofy za nelegitimní diktát globální nikým nevolené vlády. Systém Spojených národů přitom nejenže plně respektuje suverenitu států v mezích svých hranic, ale nadto státy převzaly závazky na základě Pařížské dohody dobrovolně. Unilateralismus tváří v tvář změně klimatu je tak nejen naprostou negací dosavadních zásluh USA o multilaterální světový řád ale hlavně krokem tragicky iracionálním a nezodpovědným.

Multilaterální světový řád vytvořený po druhé světové válce byl vždy na hony vzdálený ideálům světové republiky, stejně jako jeho instituce byly vždy velmi vzdálené čemukoliv, co by se dalo nazývat světová vláda. Právě naopak, globalizace způsobila, že koncentrace světového bohatství a moci má čím dál méně demokratické legitimity a multilaterální instituce, jako pomyslná institucionální protiváha globalizace s globalizačním trendem naprosto ztratila krok. Prostý návrat k národní suverenitě a ignorování globálních problémů je však řešením pouze iluzorním a ztrátou času, který nám snad ještě zbývá na jejich řešení. Globální problémy potřebují globální řešení a ta lze přijmout pouze společně. Mezinárodní společenství potřebuje naopak více vědomé spolupráce a institucí, které dokážou překonat partikulární zájmy ve prospěch celku.

O autorovi

Autor je pracovník MZV, který se soukromě věnuje tématu klimatické změny. Text vyjadřuje osobní názory autora a není stanoviskem MZV.

 

Expertise to impact

Subscribe