Announcing the Winter Semester program of the IIR Critical Studies Seminar

28/09/2011 This content is not up to date

Zastavte svět. Náš příběh nemá dějiny

Když jsme před rokem připravovali pro čtenáře Mezinárodní politiky čítanku z ukázek poezie  a prozaických textů, v nichž čeští literáti zachytili nějakým způsobem světovou politiku, mezinárodní vztahy či bezpečnostní problematiku, konstatovali jsme, že vlastně není příliš z čeho vybírat. Že absence literárního zpracování světových událostí je v českém prostředí dána politickou situací v ČSSR v letech 1948-1989 a že vlastně toto vakuum bylo nahrazeno verbální komunikací, třeba „u piva“. Ani pád železné opony tento stav nijak zásadně nezměnil.

Letošní téma, tedy mezinárodní politika a její odraz v textech české populární hudby, se na první pohled zdálo jednodušším úkolem. Předpoklad, že aspoň v určitých žánrech (folk, punk, hardcore, hip hop) lze nalézt větší množství odpovídajících textů (dále MP texty), se kterými můžeme dále pracovat, se ukázal mylný. Přestože samozřejmě většina ukázek vznikla až po roce 1989, v obrovské produkci, kterou není v silách jednoho člověka v kratší době vyhledat a přečíst, je odkazů na světové události poskrovnu (zajímají nás konkrétní případy, nikoli obecná témata, např. válka, mír, svět).

Byla-li předlistopadová textová část „zábavní hudby“ (ta kvalitní, o níž má smysl mluvit) založena na umném kódování a symbolech (příkladem mohou být na LP Michala Prokopa Snad nám naše děti text Pavla Šruta, který jsme použili jako titulek, nebo text Vladimíra Merty: „Země se točí svět se hroutí / Jsme živé cíle terče na pouti“), pak ta polistopadová řešící společenská či politická témata je výrazně individualistická či skupinová, svět je viděn z pozice „já-oni“, případně „nás několik-oni“. Je třeba také říci, že kvalita textů je nízká, co je poslouchatelné (ve spojení s hudbou), je na papíře k neučtení.

Snaha vysvětlit malou četnost MP textů tím, že Československo, či Česká republika je nezajímavým aktérem světových událostí, jehož domácí politika se stala od poloviny 20. století součástí světové politiky jen v několika málo případech (politické procesy v padesátých letech, pražské jaro a 21. srpen 1968, Charta 77, německé velvyslanectví v Praze jako brána na Západ pro obyvatele NDR a listopad 1989, rozpad ČSSR, „boj“ o umístění prvků protiraketové obrany USA na českém území apod.), by byla úspěšná, kdyby ve státech, jež jsou světovými mocnostmi, zpívali zpěváci mnohem více MP textů. Jenže jejich četnost je v hudebních velmocích, v USA či ve Velké Británii, podobná jako u nás (přestože jsou USA aktéry v podstatné části mezinárodních událostí). Pak nám ovšem nezbývá než přijmout tezi, že umělcům opravdu záleží na image, a že i ti nejvíce politicky orientovaní interpreti se k mezinárodním otázkám vyslovují v naprosté většině případů přímo, tedy nikoli „umělecky“. A pokud ano, pak metaforickým způsobem. Za všechny jmenujme Boba Dylana. Jeho souputník Leonard Cohen je přece jen o něco konkrétnější, na LP The Future (1992) reaguje na proměnu podoby světa takto:

Rodí se z černé díry ve vesmíru
nocí na náměstí Tien An-Men,
pocitu, že nikdy nebude skutečná,
nebo že je skutečná, ale nikdy nebude (…)
(Demokracie)

Vraťte mi Berlínskou zeď,
Stalina a St. Paul.
Viděl jsem budoucnost.
Rovná se vraždě.
(Budoucnost)

Ani u exBeatla Johna Lennona, autora písně Give Peace a Chance (1969), která se stala jakousi hymnou demonstrací proti válce ve Vietnamu a téměř nahradila tradiční We Shall Overcome, nenajdeme příliš „čistých“ MP textů, a pokud ano, pak tyto skladby patří k těm slabším, třeba z LP Sometime in New York City z roku 1972 Sunday Bloody Sunday („Krvavá neděle“ v irském městě Derry), John Sinclair (drogové obchody CIA v Asii) nebo Angela (věznění Angely Davisové). Většinou tedy mají textové mezinárodněpolitické odkazy „jemnější“ kontury. Typické je to u Stingova hitu Russians (LP The Dream of the Blue Turtles, 1985):

In Europe and America there’s a growing feeling of hysteria
Conditioned to respond to all the threats
In the rhetorical speeches of the Soviets
Mister Krushchev said, ‘We will bury you’
I don’t subscribe to this point of view
It’d be such an ignorant thing to do
If the Russians love their children too

Samozřejmě nechceme tvrdit, že v anglo-americké populární hudbě nejsou konkrétní, přímo „vzorové“ MP texty, jde nám o kvantifikaci, o zachycení „podílu“ na celkové obrovské produkci. Jasné slovo řekli např. britští Gang of Four v roce 1982 v písni proti válce o Falklandy/Malvíny I Love a Man in Uniform, jejíž hraní v rozhlase bylo zakázáno. Je nutno uvést, že část skupiny tvořili studenti politologie a sociologie. Vysloveně politická (s přesahem do mezinárodní politiky) je tvorba amerických Dead Kennedys v čele s Jello Biafrou. Na jejich první LP Fresh Fruit For Rotting Vegetables (1980) je mj. skladba Holiday in Cambodia.

Is a holiday in Cambodia
Where people dress in black
A holiday in Cambodia
Where you’ll kiss ass or crack

Pol Pot, Pol Pot, Pol Pot, Pol Pot,
Pol Pot, Pol Pot, Pol Pot, Pol Pot…

And it’s a holiday in Cambodia
Where you’ll do what you’re told
A holiday in Cambodia
Where the slums got so much soul

(nebo např. o rok později We’ve Got a Bigger Problem Now, což je předělaný hit California Über Alles: „Die on our brand new poison gas / El Salvador or Afghanistan / Making money for President Reagan / And all the friends of President Reagan“).
Než se budeme věnovat české tvorbě, ještě dvě ukázky od sousedů. Maďarská skupina Trotell ve skladbě The Story Goes On (LP The Final Salute in the Name of Human Misery, 1991):

Co zbylo?
Říkají, že se něco stalo
ale je to pořád to samé
A my pořád mluvíme o stejných věcech
Podívej se! Příběh pořád pokračuje
Příběh nikdy neskončí

Zbourali jsem zdi
A v Evropě je mír
Rez zžírá železnou oponu
Teď boříme sny jiných lidí
Spolu s tebou
(…)

A slovenský Tucan ve skladbě EU-Error (Medzi zubami, 2006):

7. Aha tamto Slovák kričí
že má prsty v zahraničí

Ref.: eu eu eu
eu eu eu
eu eu eu…

2. A zase tamto Rus
ukazuje na zmrznutý fúz

3. Teraz Bríti celkom spolu
majú strašne veľkú smolu

4. A zase Francúzom
sa tvorí kaz pod zubom či nad zubom

5. EHS má zlomený väz
EHS má zlomený väz

6. To je náša Európska únia
ktorá je dnes celkom ako múmia

7. A potom nech sa svet nezlostí
že dostal každý iba pol kosti…

Vraťme se však už domů. K Řípu. Následující výběr není samozřejmě vyčerpávající, jde o průzkum ze sbírky (LP, CD, MC) průměrně zapáleného hudebního fandy za pomoci jeho dětí, pohybujících se v jiných hudebních sférách (internetové nekonečno). Záměrně jsme vyřadili extrémy, tedy texty skinheadských kapel a žánr „politická píseň Sokolov“, tedy texty s ideologickým zadáním. Nezajímají nás vyslovované postoje (pro a proti), pouze zpracovaný MP fakt. Texty jsou řazeny chronologicky, podle intepretem či firmou uvedeného roku vydání (což se může samozřejmě lišit od doby napsání).

Peking jednou bude srdce světa
Rudé knížky prokrví smysl života
Všechny generace budou navždy děkovat
Nebude smutku, všichni se budou smát
Nebudou rodiny, pod jednou střechou budem spát
Všichni budeme s chutí pracovat

Slunce Mao, čekám na tvé vykoupení
Zaprodanci imperialismu nás krmí demokracií
Revizionisti nás mučí svobodou tisku
Prý každý má právo žít na svém písku
Chtěj dát volnost myšlení celému lidstvu
Slunce Mao, vyjdi a zachraň nás
(Slunce Mao. Jaroslav Hutka, 1968)

Člověk ruce přiloží k společnému dílu,
z vítězů jsou velmoži, dosahují cílů,
ti pak, kteří prohrají, rezignují k pivu,
pomalu nám vznikají nové sféry vlivu, ach jó.

Svět je totiž rozdělen na zájmové sféry,
kdo nechceš být „přivtělen“, musíš vlastnit kvéry,
k zabránění panice roztáhnou se dráty,
vyznačí se hranice – a zas máme státy, ach jó...
(Darwin? Karel Kryl: Karavana mraků, 1979)

Už máme luk a šíp
Už máme nůž Heč
Kteří jsou kteří
Stmívá se
Jak se hned zmenšil svět
Řekni že ti to neva že neva že neva že neva
Řekni že ti to nevadí že neva že neva
Řekni že ti to neva že neva že neva že neva
Řekni že ti to nevadí
(Klukovské války. Slávek Janoušek: Kdo to zavinil, 1988)

Co to má znamenat
to svinstvo v Litvě?
vraždění a teror
je mi z vás blbě
blil bych z vás
otylí generálové
slavný Rudý armády
která vraždí svůj lid
(T.V. teror. L.D.Totenkopf: Stát je bestie, 1990)

Zůstaly tu na vás trapný vzpomínky,
dvě destíky let ztracených
v Praze prodávají ruský holínky
tisíce věcí bez ceny

Back in USSR, back in USSR, boys, back in USSR
(Back in the USSR. Plexis: White Killer, 1992)

Ráno místo budíku
tě budí těžký kulomet
jó bydlet dneska v Bejrútu
to není asi žádný med

Kde kdo po kdekom tu střílí
granát bouchne každou chvíli
všichni hrají na vojáky
tak vem pušku a hrej taky
(Bejrút. Radegast: Otrávená generace, 1992)

Zhluboka se nadechni,
aby ti křídla nenasákla krví;
abys v tom dvojím blankytu
nezapomněl,
že dole je smrti níž.

Pozdvihni hořící pochodeň
temné noci, než se hvězdy napojí
spočítej mrtvé.
(Studentům z náměstí Nebeského míru. Betula Pendula 1994/1990, 1994)

A do toho tenhle Gorbačov co ho znal celej Dlabačov
kopyta měl jako z Arizóny
Přišel a zase vodešel a nikdo se kvůli tomu nevěšel
a po něm tu zbyly samý volný zóny
(Sametová. Žlutý pes: Yellow Dog, 1994)

Z Čechů nám nebude úzko
V Roháčích je pro ně kluzko
Maďary na Pustě
Upečem v kapustě
Připojíme k sobě Rusko
Kašleme na celé EU
Na stráži Slovenska zme tu
Jano si připije
Hurá do Azie
Však my to ukážem světu
(Pravdivý příběh. Jaroslav Hutka, 1995)

Přes haličské pláně vane vítr zlý,
to málo, co jsme měli, nám vody sebraly
jako tažní ptáci, jako rorýsi
letíme nad zemí, dva modré dopisy.

Ještě hoří oheň a praská dřevo,
ale už je čas jít spát, tamhle za kopcem je Sarajevo,
tam budeme se zítra ráno brát.
(Sarajevo. Jaromír Nohavica: Divné století, 1996)

(Viděl jsem zkrvavený tváře
zástupy těl a slzy žen
zažloutlé listy z kalendáře
mírový akce OSN

Já petrodolary byl volán
barely a tankery
Starej Zákon kontra Korán
písek prach a bordely

To ještě atlet visel na kříži
a ateisti v pekle
když prorok se k mám připlížil
a vypadal ňák vztekle

Cejtil jsem jak k zemi padam
viděl jak slunce zhasíná
slyšel jsem jak pravil Saddám
Svatá válka začíná)
(Jihad. Polobozi: Sme předurčeni, 1996)

Do Ruska
běžte se podívat
do Ruska
to je pro mě jako
Německo
z toho já mám strach
(Do Ruska. Buty: Rastakayakwanna, 1997)

Nic nevím, nic nepoznám
Včera slunce vychází a zapadá
A dnes, dnes nevychází a nezapadá
Je to globalizace…
Dva v jednom, tři v jednom
Čtyrzy v jednom, pět v jednom
Je to globalizace …
(Globalizace. Plexis: To, 1998)

Rádio denně mele jen tu svou
Poslechni si to mám rád
Intoši o Tibetu debatujou
Vůbec jim to nedá spát
(Bum bum tequilla. Kabát: Go satane go, 2000)

Mlha na Kosovo padá
tady noc je věčné mládí
prsa vstříc ke hvězdám
Přines, kamaráde, pití
eště můžem’ slinu chytit
stejně dávno si sám
(Kosovská demarkační. Ester Kočičková a Lubomír Nohavica s klavírem, 2001)

Terorista paže k nebi vztáh’
baže měly Svaté válce sloužit
Za rodinu, za vlast, za Alláh
pažbu slunci k spánku natáh’ celý Hizballáh
(Hizballáh čardáš. Ester Kočičková a Lubomír Nohavica s klavírem, 2001)

Kde je ta velká mírová hráz?
V zemi co jméno má Sovětský svaz
USA, pruhy a hvězdy vem ďas.
Já miluju rudou a Sovětský svaz.

R: Sovětský svaz, Sovětský svaz.
Nenajdeš na něm pražádný kaz,
(RVHP. Komunální odpad: Mr. Klon, 2002)

OPEC si chce přivydělat
škrtí ropu a cena jde nahoru
rozjetej svět OPEC obviňuje
z toho, že brzdí hospodářský růst

ale možná, že OPEC
je Organizace Původně EkologiCká
a šetří tu mastnou surovinu
pro naše vaše inu jejich děcka
namaž si kapsu, milá OPEC
jsem s tebou s tebou u stojícího stroje
a hospodářský růst?
a co hospodářský růst?
onen hospodářský růst?
hospodářský růst
OPEčte si svoje plastický potřeby (vdechujte naplno)
a na tom dýmu ho dojedete (inhalujte)
opečte si svoje plastický potřeby (vdechujte naplno)
a na tom čoudu ho dojedete (rychlejc než toluen)
(Bod pro OPEC. Lajky: De plyche, 2002)

Padaj bomby na Bagdád,
padaj bomby na Bagdád,
padaj bomby na lidi a ty tam umíraj.

Americký blbečci,
házej bomby na Bagdád,
jestli budem mlčet budou je házet i na nás,
i na nás, házet i na nás.
(Bagdád. Divokej Bill: Mezi nima, 2003)

Říkám to bez alobalu,
evropská první lajna,
plní svůj americkej sen
v obleku Made in China.

Koupený starý páky,
stojí to za tu láci,
za kvalitní dětsku práci,
prodáme jim naše kvéry!

Koupit si vás všecky!!!
(Made in China. Deverova chyba: Club 59, 2006)

Saddáme saláme my ti to nandáme
Saddáme saláme ty budeš bit
džihád fuck off ty vole Saddáme saláme
prober se ještě je šance žít

Že by si měl mozek to bych se divil
vypadni z Kuvajtu buď od tý dobroty
alespoň už poznáš co je to civil
nech už tý pitomý vojenský roboty
(Saddáme Husajne. Totální nasazení: Krokodýl Ghandee, 2007)

A Evropská unie
vyděsí se v Bruselu
ze skály se zabije
na Hradě si ustelu

Blaze bude na ulicích
s nikotinem zase v plicích
a bez ekozdanění
budem celí blažení

A pečení holubi
na knedlíku se zelím
poletí nám do huby
hned jak já to zavelím
(Slunce svítí jako kráva. Jaroslav Hutka, 2009, text Vladimír Veit)

Letíme si pod mraky,
nakoupíme tabáky.
Co si strkaj v 601. v písku do pusy.
Prodaj nám je chlapíci,
nepěkně se tvářící.
Nemaj zemi pro Amínky ani pro Rusy.
(Nad Afghánistánem. Daniel Landa: Nigredo, 2009)

American tango, europian mango.

Helou speaking Vyšehrad sexi in the night..
I am like the chicken kitchen Praga Vietnam hole.
Don’t say no! Pepsicola light.
Europian union europian soul.
(Eurosong. Daniel Landa: Nigredo, 2009)

Politici se dál nudí v parlamentech
páchají elegantní dobro v saku s kravatou
a bezejmenní kluci jako já v zákopech hnijí
a Bůh si hvízdá Beethovenovu Devátou
Za rodný jazyk rodný kraj
za náboženství za mír našich dětí za etnickou svobodu
znějí zvony svrchovaných zemí
v zasedací síni Spojených Národů
Potůček zurčí opodál
jen mokrý kámen pod hlavou vojáka zahřívá
Bráním se usnout k ránu únavou
pohřbený v zákopech zaživa
(Pohřbený zaživa. Vladimír Merta, b. d.)

Máme-li resumovat (jak psával Jan Masaryk) tuto „úrodu“, je možno diplomaticky prohlásit, že je asi přece jen lepší, aby zpěváci a zpěvačky (v naprosté většině případů) manifestovali své postoje či své názory jinak než v písních. Přesto je možno poukázat na odlišný způsob zpracování MP textu, v němž zásadní roli hraje název písně jako symbol, ne sám text (Studentům z náměstí Nebeského míru Betuly Penduly nebo Sarajevo Jaromíra Nohavici), a potom na jedinečnou práci s českým jazykem Slávka Janouška v písni Klukovské války: Řekni že ti to neva že neva že neva že neva / Řekni že ti to nevadí.
Okamžité a prvoplánové reakce se v těch oborech umění, kde je to možné, ne vždy povedou. Dokonce se nebojme říci, že málokdy. Dobře míněná aktivita se může proměnit v karikaturu a škleb. To se bohudíky nestalo písním reagujícím na 21. srpen 1968 (uvádíme jen interprety, kteří v některém případě nejsou autory textů): Bratříčku, zavírej vrátka (Karel Kryl), Mečíky kvetou (Petr Spálený), Zachovejte klid! (Petr Ulrych) nebo 18 minut (Karel Černoch). V žádné z nich se neobjevují „tvrdá“ fakta. Zde ještě stojí za zmínku, že Karel Kryl, jako nejznámější český písničkář, nesklouzl nikdy k efektivní, ale laciné textové zkratce, přestože tvorba z jeho poslední fáze života už není příliš povedená.

V české společnosti fungoval ještě jiný typ písní se vztahem k MP, pracovně je nazvěme „kontextové“, historické souvislosti je předurčily být symboly vzdoru či jiné pozice, i když jejich texty neměly k MP pražádný vztah. Například lidová píseň Ach synku, synku (oblíbená píseň T. G. Masaryka) nebo Vejvodova polka Škoda lásky, která se v anglické verzi Beer Barrell Polka (s textem Roll out the Barrells) stala „hitem“ západních armád za 2. světové války.

To, že nemohli v dobách normalizace vtipkovat ti z odvážnějších intepretů na MP témata v písňových textech, neznamená to, že si to vůbec nedovolili. Využívali například mluvené slovo v hudebních pořadech. Když Jan Vodňanský zpíval při vystoupeních píseň Orientální špion, Petr Skoumal do toho od klavíru vemlouvavě přednášel .... v srdci žár, v zemi nafta... je to ten východ, který je nám jak blízký, tak střední. V úspěšném semaforském muzikálu Kytice (premiéra 1972) si v části Polednice neodpustí Jiří Suchý zahlásit: Polednice, moje poslední osmi sté sedmdesáté vážné varování! Dodnes je to nejlepší popis bezzubých rezolucí Rady bezpečnosti OSN.

Nakonec ukázku z písně Šedesátá léta (2004), kterou zpívá Petr Spálený a autorem textu je Zdeněk Rytíř. Je nostalgická, není v ní žádná popsaná událost, která by se byť na chvíli dostala do televizních zpráv či na stránky z novin, a přitom je o mezinárodní politice. A to jsou ty paradoxy: Holky byly věrný, tak den dva nebo týden / A neznali jsme Londýn, New York ani Vídeň / Jen ze starých magazínů a z potrhaných stránek / Černobílí Beatles hlídali můj spánek (...) Šedesátý léta řeknu v jedný větě / Končí divným létem v rozděleným světě.

Další možností, jak se vyjadřovat k mezinárodní situaci, je i obal hudebního nosiče.
J. J. Burnel (Jean-Jacques Burnel, 1952), basový kytarista britské skupiny The Stranglers, která začala jako punková (ovšem s klávesami), později však hrála spíše new wave, vydal v roce 1978 sólovou desku Euroman Cometh. Nahrál ji celou sám, zpívá na ní ve třech jazycích; jde o jedno z prvních elektronických alb, jež bylo ve své době přijato se smíšenými pocity. Burnel se v textech jako samorostlý filosof zabývá budoucností Evropy, jejím sjednocováním, evropskou kulturní tradicí. Požaduje sjednocení Německa (Deutschland nicht über alles). Jedna strana vnitřního obalu LP, kromě klasických údajů, obsahuje i několik „výkřiků“ včetně: Don’t forget about Jan Palak, he burnt a torch against the Warsav Pact (s chybou v Palachově jménu). Na druhé straně obalu je šest map Evropy, zakreslujících velikost různých „impérií“ (Karla Velikého, Cromwella, Napoleona, Hitlera, Sovětského svazu na konci 70. let a Evropského společenství). Na všech mapách je špatně označeno Černé moře (jako pevnina), na mapě sovětského vlivu chybí Bulharsko.

A ještě jinak. Kytarista Ivan Král (1948) český emigrant v USA, který se skupinou Patti Smith Group natočil čtyři studiové desky, je na vložené příloze LP Wave (1979) vyfocen s vlaječkou ČR na rameni. Ostatně z Rockpalastu v Essenu, což byly pravidelné rockové koncerty, které se daly u nás sledovat díky anténám „lapajícím“ západoněmeckou a rakouskou televizi, pozdravil Král při koncertě (21. 4. 1979) česky fanoušky za železnou oponou.

O autorovi:

Vladimír Trojánek pracuje v nakladatelství Ústavu mezinárodních vztahů.
trojanek@iir.cz

Expertise to impact

Subscribe