21/01/2014 This content is not up to date

Bulharsko řeší prodej půdy cizincům

Loni v říjnu rozhodlo Národní shromáždění Bulharska o prodloužení dočasného moratoria na prodej pozemků cizincům a cizím právnickým subjektům ze zemí EU. Neuposlechli tak apel prezidenta a bulharské vlády, aby tak nečinili. Celkem 171 z 221 poslanců zavázalo vládu přijmout nezbytná opatření pro zachování a prodloužení moratoria na prodej pozemků cizincům až do 1. 1. 2020. Je tu ale háček. To je nad rámec pravomocí vlády a v rozporu s přístupovou smlouvu Bulharska do EU i se článkem 22 Ústavy Bulharska.

70% Bulharů proti prodeji půdy

Přístupová smlouva je nadřazená vnitřním zákonům a předpisům státu, změnit lze pouze po ratifikaci v parlamentech všech členských států. Znovuotevření přístupové smlouvy je přitom dlouhý proces, který navíc nevylučuje nové podmínky ze strany ostatních členských zemí a nezaručuje automaticky ratifikaci. Podle článku 22 bulharské Ústavy si cizinci a zahraniční právnické osoby mohou kupovat pozemky v rozsahu podmínek vyplývajících z přistoupení Bulharska do EU nebo na základě mezinárodní smlouvy. Samovolné prodloužení moratoria, bez konzultace s EU povede k zahájení řízení o nesplnění povinnosti Bulharska a k finančním sankcím.

Prodej zemědělské půdy je pro bulharskou společnost citlivé téma. Politici zdůvodňují rozhodnutí tím, že jsou pod velkým mediálním a společenským tlakem a musí poslouchat "hlas lidu". Nejaktivnější zastánci moratoria jsou velcí bulharští majitelé a pronajímatelé půdy a nacionalisté. Sílí fáma o „tureckém nebezpečí“, spočívající v tom, že turečtí podnikatelé vykoupí pozemky a ohrozí národní bezpečnost země.


Důležitým hráčem v boji proti prodeji půdy je nacionalistická strana ATAKA. V posledních volbách v roce 2013 získala 23 poslanců, kteří jsou důležití pro fungování vlády. (foto: Wikipedia Commons)


Podle průzkumu veřejného mínění je 70 % společnosti pro zákaz prodeje pozemků cizincům. Bulhaři se obávají, že budou cizinci ve své vlastní zemi. Na veřejných shromážděních a v mediích se hojně mluví o drancování nejcennějšího strategického zdroje bulharského národa, o poskvrnění pamětí národních hrdinů, kteří položili život za bulharskou zem a o tom, že přírodní zdroje v rukách nadnárodních společnosti z nich udělají suverénní vládce Bulharska. Nacionalisté z parlamentární strany ATAKA (a nejen oni) trvají na přezkoumaní všech pozemkových transakcí, při nichž zahraniční společnosti skupují bulharskou půdu a na zákazu prodeje půdy do doby vyrovnání životní úrovně a koupěschopnosti Bulharů s EU.

V napjaté a nejisté politické situaci Bulharska se bojuje o podporu voličů. Politici nemohou, anebo neumějí vysvětlit národu, že moratorium nemůže být prodlouženo. Bulharsko se dobrovolně stalo členem EU a tím se zavázalo vytvořit stejné podmínky pro evropské a bulharské občany. Cizinci mimo EU (Turci, Číňané, Rusové, Indové, Japonci) budou mít i nadále své současné limity při nabývání půdy.

2014 skončí přechodné období

Trh s půdou v Bulharsku prakticky neexistoval do roku 1998. I dnes je celková velikost trhu půdy malá. Po restituci pozemků soukromým vlastníkům, přešly zemědělské nemovitosti ve významné míře do rukou investičních fondů s cizí učastí. Bulharsko neregulovalo pronájem a nezakázalo úplné nabývání zemědělské půdy. Právnické osoby usazené v Bulharsku proto mohly neomezeně kupovat a pronajímat zemědělskou půdu bez ohledu na výši zahraniční finanční účasti. Moratorium na vlastnictví pro „cizince“, se tak týká jen fyzických osob. Pro občany zemí mimo EU platí i nadále ústavní zákaz nabývání pozemků.

Zahraničními aktéry na bulharském trhu jsou právnické osoby zde usazené, které operují se zahraničním kapitálem, a rovněž cizí státní příslušníci, kteří si bez jakýchkoli omezení pronajímají zemědělskou půdu a také samostatně hospodařící zemědělci z EU s bydlištěm v Bulharsku. Nabývání půdy těmito investory z EU nezpůsobilo systému viditelné šoky. Naopak, zahraniční investice měly kladný dopad na reformu zemědělství – zavedením nových technologií, poskytnutí kapitálu pro produkci, čímž rovněž došlo ke zvýšení hodnoty pozemků.

Přijatá omezení v Bulharsku jsou méně restriktivní než omezení existující v jiných státech EU. Podmínky, které musí splňovat občané EU před tím, než se usadí jako samostatně hospodařící zemědělci a využijí právo na nabývání zemědělské půdy, jsou méně přísné. Ve Španělsku cizincům, v různých oblastech, mohou prodat až 15-20% půdy, v Lotyšsku až 50%. Řecko omezuje prodej v příhraničních oblastech. Dánsko a Maďarsko před nákumem požadují provozovat 2 roky zemědělskou výrobu. Některé země ve svých smlouvách dojednaly prodloužení omezení o další tři roky. Nedávno Rumunsko neuspělo u Evropské komise s žádostí o postupnou liberalizaci trhu. U ostatních členských státech moratorium a výjimky k němu odpadnou v roce 2014.

Smlouva o přistoupení Bulharska do EU stanoví sedmileté přechodné období (od roku 2007 do roku 2014), během něhož platí moratorium nabývání půdy fyzickými a právnickými osobami z ostatních zemí EU nebo EHP. Smlouva stanoví, že moratorium bude přezkoumáno a možná zkráceno či ukončeno v třetím roce po přistoupení Bulharska do EU. Smlouva ale nepřipouští jeho prodloužení. Během přechodného období, mělo Bulharsko zajistit takové sociálněekonomické podmínky pro zemědělství, které zmírní dopad otevření trhu v souvislostí s nízkými cenami pozemků, nízkými příjmy zemědělců a připraví hospodářství na společnou zemědělskou politiku EU.

Problémy bulharského zemědělství

Bulharsko má kvalitní půdu a příznivé klimatické podmínky pro zemědělství, přesto jeho zemědělství je nekonkurenceschopné. Bulharští zemědělci nemohou vyrábět, protože nemohou prodávat. 80% ovoce a zeleniny na trhu jsou importní a levnější také proto, že jsou dotované státy nebo Evropskou unií. Dotace v EU nejsou stejné pro všechny a Bulharsko je tak v nevýhodě.

Živočišná výroba rovněž zaostává. Drobní bulharští zemědělci krachují a prodávají půdu i společnostem s neprůhledným vlastnictvím. Ceny půdy jsou nejnižší v Evropě, kvůli velké členitosti parcel, zanedbaným meliorativním systémům a infrastruktuře. Dlouho se neinvestovalo do zemědělské techniky a mnohá pole se neobdělávají. Jenže pouze konsolidované a zainventované pozemky mají reálnou tržní cenu. Pole v Belgii, které se prodávají za 10x vyšší cenu, mají zavlažovací zařízení a dopravní infrastrukturu a jsou dostupná pro techniku, tj. jsou připravena pro moderní rentabilní výrobu. A to určuje jejich tržní cenu.

Nedokonalost kapitálových trhů, fragmentace pozemků a vysoké začáteční náklady zpomalují strukturální reformy bulharského zemědělství. Místní zemědělci nemají dostatek financí, aby vykupovali a scelovali pozemky, aby investovali do technologií a zvýšovali produktivitu. To následně vede k nižším rentám a příjmům v zemědělství, k nižším cenám pozemků, k nižší konkurenceschopnosti. V Bulharsku trvale klesá počet malých výrobců. Jen 5% farmářů jsou ve věku do 35 let, proto venkov stárne a vylidňuje se. Když je správně stimulováno, může byt zemědělství klíčem k oživení celých regionů, nezávisle na tom, kdo půdu vlastní.

Podmínky pro hospodaření, včetně podpor z rozpočtu EU a z národních rozpočtů se však liší v jednotlivých členských státech. Podle Evropské komise a Světové banky, zůstane Bulharsko v EU do roku 2020 na posledním místě podle konkurenceschopnosti zemědělství.

Investice do zemědělské půdy se stává méně atraktivní pro zahraniční a bulharské investory. Existuje celá řada závažných překážek, které odrazují investory – rozdrobenost a nejasnost ve vlastnictví půdy, těžkopádné a nákladné zainvestování pozemků, nedostatek kvalifikované pracovní síly a specialistů, byrokracie a korupce, nestabilní politické prostředí, kulturní rozdíly atd. Počáteční investice jsou nákladné a převyšují 2-3x cenu půdy. Proto jen zlomek zahraničních investic se v Bulharsku směřuje do půdy. Část investic byla taky stažena kvůli ztrátám, nákladnosti i neúrodě. Postačí zmínit selhání velkého zemědělského projektu v severozápadním bulharsku s čínským státním kapitálem. Pokusy předchozích vlád přilákat katarské, izraelské a jiné investory byly také neúspěšné.

Co bude dál?

Moratorium o které Bulharsko usiluje, má smysl jen jako přechodné období, během kterého se výrobci a vlastníci půdy stanou konkurenty svým západním protějškům. Bulharsko přiznává, že není připraveno k otevření trhu se zemědělskou půdou. Chybí jim celková a kontinuální státní politika podpory zemědělství. Navíc Bulharsko má potíže s čerpáním dotací z evropských fondů. Přesto bude k podpoře konkurenceschopnosti bulharského zemědělství prospěšné otevřít trhy zahraničním investicím. Zkušenosti jiných členských států neukazují na masivní převody půdy po skončení přechodného období.

Na konci roku 2013 se 55 poslanců, většinou z Hnutí za práva a svobody (liberální strana, která hájí práva turecké menšiny v Bulharsku), obratilo na Ústavní soud, aby rozhodl o ústavnosti prodloužení moratoria. Tři poslanci z výše jmenované strany navrhli Ústavnímu soudu zrušit rozhodnutí parlamentu. Při projednávání návrhů Ústavním soudem 14. ledna 2014 před budovou protestovali představitele občanského hnutí "O zemi Bulharska". Na tento verdikt soudu se stále čeká.

Je zřejmé, že Bulharsko vyslalo špatný signál k institucím EU a k ostatním členským státům. Zda rozhodnutí Národního shromáždění ochrání půdu pro bulharské občany je otázkou. Prodloužení moratoria je ku prospěchu velkých zájmových skupin, které bez konkurence zahraničních kapitálů levně skupují pozemky.

O autorovi:

Vladislav Strnad, stážista ÚMV a Center for Security Studies. Studuje na Metropolitní univerzitě.

Expertise to impact

Subscribe