25/04/2012 This content is not up to date

Nový vládce Podněsterska

Prosincové podněsterské prezidentské volby přinesly překvapivý obrat na zdejší politické scéně: prohrál „věčný“ prezident Igor Smirnov, ale též hlavní protikandidát a předseda parlamentu Anatolij Kaminskij, kterého až poněkud vlezle podporovalo Rusko.

V mezinárodně neuznané, ovšem fakticky samostatné Podněsterské republice tak došlo na samém konci loňského roku k obměně politických vládců. A co je zajímavé místní silně prorusky orientovaní voliči vybrali mladého a proreformního politika Jevgenije Ševčuka, který po celou svou kampaň zdůrazňoval nezbytnost modernizace Podněstří.

Smirnovova dvacetiletka

Překvapení přineslo již první kolo konané 11. prosince, ve kterém až na třetím místě skončil dosavadní prezident Igor Smirnov (70), jenž vládl po čtyři volební období (1991-2011). Smirnov ztělesňoval a řídil režim s autoritářskými rysy, zcela orientovaný na Rusko, avšak vnitřně samostatný. I v předchozích volbách se o prezidentský úřad pokaždé ucházelo více kandidátů, Smirnov nicméně vítězil už v prvních kolech (se ziskem 72 a 82 procenta hlasů). V kampaních totiž využíval tradičních prostředků autoritářských režimů: opíral se o státní aparát a dominantní státní média (televize a rozhlas Smirnova podporovaly, zatímco konkurentům buď prostor neposkytovaly, nebo o nich vysílaly diskreditační reportáže).

Oporou Smirnovova režimu bylo Rusko, které významně dotuje zdejší ekonomiku a sociální systém. Z ruského rozpočtu jsou dotovány důchody a zdravotnictví, plyn je dodáván za zvýhodněnou cenu (de facto ale zdarma) a nezaplacené dluhy Gazprom nevymáhá. Část ruské pomoci však končila v kapsách Smirnovových, jejichž rodinný klan ovládá veškeré významné ekonomické aktivity v zemi.

V loňském roce došla Moskvě trpělivost. Ruští vyšetřovatelé zahájili trestní řízení proti mladšímu synovi Igora Smirnova Olegovi, obecně považovanému za možného nástupce svého otce ve funkci prezidenta. Olega a jeho ženu Marinu obvinili z odcizení ruské humanitární pomoci, celkově se má jednat o 160 milionů rublů, a dále ze zpronevěry firemních peněz ve výši 186 milionů rublů. Vyšetřování bylo považováno za formu nátlaku na prezidenta Smirnova, aby odešel. Smirnov se však nepodvolil a kandidoval popáté.

Narazil však nejen na odpor Moskvy, která se jeho kandidatuře pokusila zabránit, ale též na limity svého politického režimu, který spoluvytvořil a v jehož čele dvacet let stál. Podněsterský režim nebyl personální diktaturou, naopak respektoval ústavu, omezenou pluralitní demokracii a parlamentní moc.

Čas na změnu dozrál

Smirnovovi se postavili dva silní soupeři a voliči měli poprvé možnost volit z více reálných kandidátů (bylo jich šest). Za zmínku stojí původ tří hlavních kandidátů. Zatímco starší Smirnov a Kaminskij jsou přistěhovalci (oba se narodili v Rusku a do Podněstří přišli až v osmdesátých letech, Smirnov dokonce teprve v roce 1987), mladší Ševčuk je podněsterský rodák. Nejvyšší šance postoupit se Smirnovem do druhého kola měl předseda parlamentu Anatolij Kaminskij. Málokdo připouštěl, že by Smirnov do druhého kola nepostoupil (předvolební průzkumy spolehlivé prognózy neumožňovaly, protože se u jednotlivých agentur lišily o 10 až 25 procent).

Moskvou mediálně i finančně podporovaný Anatolij Kaminskij (61) se v kampani zaměřil na důchodce, sliboval navýšení sociální podpory a vznik pracovních míst, obnovu průmyslové výroby, přislíbil více ruských investic a zvýšení odběru podněsterské zemědělské a průmyslové produkce ruskými podniky.

V průběhu léta a podzimu vyrostl další samostatný kandidát, mladý a aktivní Jevgenij Ševčuk (43), který se v kampani soustředil na mládež a střední třídu. Právě mezi mládeží získával Ševčuk nejvíce příznivců, zejména pomocí internetových sociálních sítí a osobně psaného weblogu. Pořádal po celé zemi mítinky, což byla pro zdejší elektorát novinka. Ačkoli Ševčuk měl jen omezený přístup do televize, v setkávání s voliči mu úřady nebránily a volební agitátory nezatýkaly.

Ševčuk není politický nováček. Od roku 2000 je poslancem, ve volbách roku 2005 získala jeho strana Obnova většinu křesel a Ševčuk se stal předsedou parlamentu. V roce 2009 ovšem na funkci rezignoval kvůli konfliktu se Smirnovem a novým předsedou parlamentu byl zvolen Anatolij Kaminskij. Ševčuk byl následně odvolán i z pozice předsedy strany Obnova, kterou po něm též získal Kaminskij. Ševčuk založil novou stranu pod názvem Obroda a zahájil samostatnou politiku zaměřenou na modernizaci země. „Vidím dva negativní faktory, které ovlivňují Podněstersko: mezinárodní neuznání a neefektivita vnitřního rozhodování. Vláda musí být nejprve uznána svým obyvatelstvem, teprve potom můžeme žádat o uznání na mezinárodním poli. Naše šance na uznání republiky se zvýší, když budeme ekonomicky samostatní,“ prohlásil Ševčuk, když oznámil svou prezidentskou kandidaturu.

Ševčuk v kampani sliboval ekonomické reformy („nastartuji ekonomiku“) a reformu politického systému, aby byl více proporcionální velikosti země a počtu obyvatel (jako příklad uváděl 49 zastupitelů hlavního města Tiraspol, v porovnání s Moskvou, která má 35 zastupitelů). Sliboval zkrocení přebujelé byrokracie a pokles počtu ministerstev, snížení administrativní zátěže pro drobné podnikatele a zlepšení podmínek pro podnikání („zruším 70 procent zákonů regulujících podnikání“), klíčové má být přijetí antimonopolního zákona ochraňujícího malé firmy před monopoly. Ševčuk během kampaně kritizoval narůstající hospodářskou kriminalitu a korupci ve státní správě, a slabou ochranu spotřebitelských práv. Dále přislíbil zkrátit povinnou vojenskou službu a zavést alternativní službu. Ševčukova aktivní kontaktní kampaň a reformní volební program přinesly ovoce. Ve druhém kole konaném 25. prosince získal 73,88 procenta hlasů.

Povolební bouře

Prezident Smirnov ještě nekapituloval: podal ústřední volební komisi stížnost na porušování volebního zákona s požadavkem prohlásit první kolo za neplatné, avšak komise stížnost zamítla. Spekulovalo se, že by se mohl ještě opřít o věrné v bezpečnostních složkách a vyhlásit výjimečný stav. Nestalo se a Smirnov nakonec Ševčukovi na inauguračním ceremoniálu osobně poblahopřál k vítězství a prezidentský úřad formálně předal.

Už v inauguračním projevu se nicméně Ševčuk proti svému předchůdci ostře vymezil: „Lidé u moci, kteří šli do vlády výlučně s cílem zisku v době, kdy většina strádá, jsou lidmi minulosti.“ Ještě v den inaugurace 30. prosince odvolal celou vládu a šéfy státních úřadů. V průběhu ledna 2012 pak do funkcí jmenoval své stoupence, většinou osobní spolupracovníky nebo známé z parlamentu, v některých ministerstvech povýšil do funkce ministrů dosavadní náměstky. Značně omladil vládní kabinet, nejstaršímu ministrovi je 61 let (šéfovi KGB) a nejmladší ministryni 29 let (ministryni hospodářství), věkový průměr činí 44 let. Zatímco pánové obsadili tzv. silové resorty, dámy pak sociální a ekonomické resorty. Do dvanáctičlenné vlády usedly čtyři ženy, přičemž tři dosahují věku okolo 30 let (ministryně hospodářství, zahraničí a financí). Ředitelkou státní televize Ševčuk jmenoval 28letou pracovnici tiskového odboru parlamentu.

Bez zajímavosti není ani rodilý původ členů vlády: devět ministrů se narodilo v Podněstří, jeden v Moldavsku a pouze dva pocházejí z Ruska, avšak prohlašují se za místní vlastence. Národnostně převažují ve vládě Moldavané a Ukrajinci. Předchozí vládní kabinety Igora Smirnova vesměs tvořili rodilí Rusové, kteří se do Podněstří přistěhovali teprve v 80. letech. Ševčuk složení vlády obhajoval, v zemi prý už vyrostla nová generace žádající nejen samostatnou republiku, ale i vládu nezávislou „na vnějších vlivech“ (přičemž Rusko konkrétně nejmenoval).

Odvoláním však nebyl konec. Odejít musel mocný šéf Státního celního úřadu a starší syn exprezidenta Vladimir Smirnov. Mezi odvolanými byl i problematický ministr státní bezpečnosti Vladimir Anťufejev, v Lotyšsku trestně stíhaný za zásah proti demonstrantům v Rize z ledna 1991, který před vězením uprchl do Podněstří, kde vybudoval místní bezpečnostní složky. Anťufejev se odmítl odvolání podřídit a okolo ministerstva postavil obrněná vozidla. Ševčuk do sídla MGB poslal policejní jednotku, aby exministra vyvedla. Skandálům však nebyl konec, tři týdny poté u Anťufejevova bytu vybuchl granát a exministr utekl do Moskvy, odkud ale vzkázal, že „se vrátí“. Podle ruského deníku Kommersant se okolo osoby exšéfa MGB vedl tuhý boj. Ruská FSB, se kterou Anťufejev dvacet let úzce spolupracoval, prý usilovala o to, aby si udržel pozici i v nové vládě.

V březnu byla v Tiraspolu zatčena bývalá guvernérka centrální banky Oksana Ionova, přezdívaná „peněženka rodiny Smirnovových“, která byla zasvěcena do všech tajemství rodinných finančních toků. Oficiálně je obviňovaná z praní špinavých peněz, ale i rozkrádání ruské humanitární pomoci a podněsterských bankovních rezerv. Ševčuk prohlásil, že těsně před jeho inaugurací guvernérka převedla do zahraničí 90 procent zlatých a měnových rezerv. Sám Igor Smirnov přečkává bouři v Tiraspolu chráněn imunitou.

Ševčukův plán

Přesvědčivé vítězství Jevgenije Ševčuka v relativně svobodných volbách může normalizovat vztahy s mezinárodním společenstvím, které Igora Smirnova nepovažovalo za legitimního prezidenta. Ve vztazích s Moldavskem pravděpodobně ke kardinálním změnám nedojde. Ševčuk je „podněsterský vlastenec“ a stoupenec nezávislosti, jako převážná většina zdejšího obyvatelstva, kterému pouhá autonomie regionu nestačí. Na začátku devadesátých let 20. století dospěla společnost ke konsenzu, že nechce být součástí Moldavské republiky a za dvacet let názor na tuto otázku nezměnila. Zdá se, že Ševčukovým plánem je rychlé provedení reforem, aby mohl prohlásit: „Jsme demokratický a moderní stát s legitimní vládou, žádáme svět o uznání naší nezávislosti.“

O autorovi:

Lubomír Gombos je doktorandem Ústavu politologie FF UK v Praze.
gombos@centrum.cz

Expertise to impact

Subscribe