24/09/2019

Propuštění Oleha Sencova: První krok k míru?

Ukrajinský režisér Oleh Sencov se stal symbolem ukrajinských politických vězňů držených Kremlem. Jeho příběh sledoval celý svět. V ruském vězení strávil více než pět let. V sobotu 7. září byl po dlouhém vyjednávání společně s 34 dalšími vězni propuštěn. Kyjev na oplátku Moskvě vrátil stejný počet zadržovaných Rusů. Donald Trump o této výměně na svém twitteru napsal, že se možná jedná o „první gigantický krok k míru“. Je tomu ale tak? Zasedne teď nový ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj s Vladimirem Putinem k jednomu stolu?

Source: Antonymon, commons.wikimedia.org

Oleh Sencov a výměna vězňů

Ukrajinský režisér Oleh Sencov byl před pěti lety zatknut na okupovaném Krymu a následně Ruskou federací odsouzen k 20 letům vězení s maximální ostrahou. Přestože je jeho mateřštinou ruština, považuje se jako mnozí jiní rusky mluvící obyvatelé Ukrajiny za ukrajinského vlastence a od počátku okupace Krymu proti ní otevřeně vystupoval. Na Krymu žil od narození a i po anexi se rozhodl zůstat. Odmítl však nabízené ruské občanství a organizoval protesty proti okupaci.

V srpnu 2015 byl i přes neexistující důkazy odsouzen za terorismus a přemístěn do sibiřského vězení. Na nespravedlivý soud upozorňovalo mnoho lidskoprávních mezinárodních organizací jako je například Amnesty International. Pozornost k sobě připoutal v květnu 2018, kdy se rozhodl držel protestní hladovku za všechny nespravedlivě vězněné Ukrajince na území Ruské federace. Hladovku Sencov ukončil po 145 dnech. V té době byl již celosvětově známou osobností a Evropský parlament mu dokonce udělil Sacharovovu cenu za svobodu myšlení. V sobotu 7. září byl Oleh Sencov společně s dalšími ukrajinskými vězni propuštěn. Mezi ostatními bylo například 24 ukrajinských námořníků, kteří byli zajati v listopadu 2018 u Kerčského průlivu mezi Černým a Azovským mořem. Jejich propuštění nařídil Moskvě již v květnu Mezinárodní soud pro námořní právo v Hamburku, ta ale verdikt tribunálu ignorovala.

Avšak zdaleka ne všichni ukrajinští političtí vězni byli propuštěni. V Rusku nadále zůstávají desítky Krymských Tatarů. Ti by dle slov prezidenta Zelenského měli být součástí „druhého stupně“ vyjednávání. Krymští Tataři jsou původními muslimskými obyvateli Krymu, kteří již z minulosti mají s Ruskem, potažmo Sovětským svazem, velmi špatné zkušenosti. Po druhé světové válce je Stalin označil za kolaboranty a celý tento národ nechal masově deportovat do Střední Asie. Návrat na Krym jim byl umožněn až v roce 1988. Po anektování poloostrova čelili Tataři jako národností menšina ruské persekuci a mnozí z nich se přiklonili na stranu Ukrajiny. Většina z vězněných Tatarů byla odsouzena za příslušnost k islamistické organizaci Hizb ut-Tahrir, ačkoli k tomu během soudu nebyly předloženy přesvědčující důkazy.

Nesmíme však zapomínat na to, že výměna byla oboustranná. Ukrajina do Ruska poslala 35 vězňů, mezi kterými byl například i kontroverzní velitel z Donbasu Volodymyr Cemach. Jeho vydání nelibě nesli především představitelé Nizozemska, protože Cemach byl jeden z hlavních podezřelých v případu sestřelení malajsijského dopravního letadla v červenci 2014 s 298 oběťmi, z nichž většina byli právě Nizozemci. Nizozemsko sice již požádalo Rusko o jeho vydání, šance na úspěch ale prakticky neexistuje.

Nový ukrajinský prezident

Výměna vězňů je prvním velkým úspěchem nového ukrajinského prezidenta Volodomyra Zelenského, pro kterého bylo osvobození zadržovaným Ukrajinců jedním z hlavním slibů při nástupu do funkce. Populární Zelenskyj se stal prezidentem poté, co zvítězil v dubnových prezidentských volbách. Podporu mu v druhém kole vyslovilo 73 % voličů, čímž drtivě porazil bývalého prezidenta Petra Porošenka. V roli politika je však Zelenskyj nováčkem. Do boje o prezidentský post vstoupil jako anti-establishmentový kandidát, který se proslavil rolí v populárním seriálu Služebník lidu, v němž ztvárnil právě hlavu státu. Během své kampaně se zdržel většiny televizních volebních debat a netajil se tím, že nemá žádné silné politické názory.

Pouhý den po své květnové inauguraci rozpustil parlament a nechal vypsat nové volby. Mít oporu v parlamentu je pro ukrajinského prezidenta velmi zásadní. Ačkoli má prezident v ukrajinském politickém systému významnou roli, Ukrajina je pouze tzv. poloprezidentskou republikou a vláda má o něco vyšší pravomoci nežli prezident, především pak v domácí politice. V prezidentově kompetenci je pouze zahraniční politika, obrana a bezpečnost. Zelenskyj počítal s tím, že se mu díky jeho aktuální popularitě ve volbách podaří ovládnout i parlament s jeho nově založenou politickou stranou „Služebník lidu“ (která je pojmenována po výše zmiňovaném televizním seriálu). Tento předpoklad se potvrdil a strana v červencových volbách získala nadpoloviční většinu křesel v parlamentu. Co očekávat od nových 254 poslanců této strany můžeme zatím pouze hádat. Celý subjekt Služebník lidu těží z popularity Zelenského a většina členů strany není veřejnosti z minulosti známá. Jedná se například o Zelenského spolupracovníky z jeho televizních projektů, protikorupční aktivisty, ale též lidi spojené s kontroverzním ukrajinským oligarchou Ihorem Kolomojským. Kolomojskyj je vlivný ukrajinský podnikatel, který mimo jiné vlastní 70 % podíl v televizi 1+1 Media Group, kde byl vysílán seriál Služebník lidu. O jeho napojení na nového prezidenta se mluví již od počátku předvolební kampaně a Zelenskyj byl několikrát nařčen z toho, že Kolomojskému slouží pouze k dosažení jeho vlastních cílů. To ukrajinský prezident samozřejmě opakovaně popřel.

Novým premiérem jednobarevné vlády byl na konci srpna jmenován Oleksij Hončaruk, který se tím ve svých 35 letech stal nejmladším premiérem v ukrajinské historii. Stejně jako Zelenskyj je Hončaruk v politice nováčkem a z předvolební kampaně se dá jen těžko odhadovat jaké budou jeho politické postoje. Jisté však je, že ani on žádné předchozí politické zkušenosti nemá. Mužem číslo jedna, na kterého se právě teď upírá zrak celé Ukrajiny i světa, zůstává ale Volodymyr Zelenskyj. Výměnu zajatců údajně vyjednal s Vladimirem Putinem po telefonu. Můžeme však říct, že ať už na tom má zásluhu jakoukoli, v očích veřejnosti to znamená pro ukrajinského prezidenta velký úspěch a naplnění očekávání jeho příznivců.

Šestý rok války

Dominujícím tématem ukrajinské politiky zůstává válka na východě Ukrajiny, která trvá již šestým rokem. O život dosud připravila 13 000 lidí, z čehož více než čtvrtina byli civilisté, a 30 000 lidí bylo zraněno. Více než 1,5 milionu lidí přišlo o své domovy a 800 000 uprchlo do zahraničí. Nekončící konflikt prohlubuje frustraci celé ukrajinské společnosti. S obměnou čelních politických představitelů si mnozí slibují nový začátek pro nastolení lepších vztahů s Ruskou federací, jejichž vojska se v Donbasu prokazatelně nacházejí, přestože to je ruskou stranou stále popíráno.

Je sice pravdou, že od nastoupení Zelenského do funkce lze pozorovat určité oteplení ukrajinsko-ruských vztahů a dojednaná výměna je toho důkazem. Zelenskyj při příležitosti přivítání vyměněných zajatců na kyjevském letišti řekl, že pracuje na znovuobnovení minského procesu. Možná se dokonce v brzké době i dočkáme zasednutí Vladimira Putina se svým ukrajinským protějškem k jednomu stolu, kde by společně mohli řešit „druhé kolo“ výměny nebo i případné příměří v Donbasu. Je však nutné nezapomínat na to, že o případném míru nerozhoduje domácí politika na Ukrajině, ale ta v Rusku. Dokud bude Kreml chtít mít svá vojska na Ukrajině, bude je tam mít. V souboji se zemí, která vlastní jaderné zbraně nemůže Ukrajina ani nikdo jiný spoléhat na nic jiného než na diplomacii. Musím podotknout, že právě anexe Krymu a intervence v Donbasu ruskému prezidentovi výrazně navýšila popularitu v průzkumech ruského veřejného mínění. Výměna zajatců by tak mohla být pouze taktickým kalkulem, který se právě teď Vladimiru Putinovi hodil pro zlepšení aktuální domácí situace. V Rusku se paralelně s výměnou zajatců konaly komunální volby, které v hlavním městě vyvolaly mohutné protivládní demonstrace vyjadřující nevoli proti tomu, že úřady vyloučily přes dvě desítky opozičních kandidátů. Cílem výměna zajatců mohlo být pouze odpoutání pozornosti od těchto událostí. Tato výměna může tedy být krokem k míru, ale velmi malým, pokud vůbec nějakým.

O autorce

Natálie Jančíková studuje v bakalářském studiu na oboru Mezinárodní teritoriální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.

 

Expertise to impact

Subscribe