Announcing the Winter Semester program of the IIR Critical Studies Seminar

27/02/2018

Rebelové v Myanmaru oslavili svůj národní den

Myanmar, dříve známý jako Barma, je země v jihovýchodní Asii, kde probíhá nejdelší občanská válka novodobých dějin. Ta započala v období tzv. dekolonizace z britské nadvlády po konci 2. světové války a trvá dodnes. Společným protivníkem současných dvaceti ozbrojených skupin v zemi je myanmarská armáda Tatmadaw, jež od roku 1962 do roku 2011 sužovala zemi svým despotickým režimem. Některé ozbrojené skupiny také bojují mezi sebou, zatímco jiné uzavřely koalice. Situace je tedy velice spletitá a nepřehledná. „Šanští rebelové“ (Shan Rebel), jak bývají označováni myanmarskými státními médii, jsou jednou z oněch dvaceti ozbrojených skupin s oficiálním názvem „Armáda Šanského státu - Jih“ (Shan State Army – South). Ti, respektive jejich politická frakce „Rada obnovy Šanského státu“ (Restoration Council of Shan State ), hostila již 71. ročník oslav Šanského národního dne na půdě své hlavní základny Loi Tai Leng, ležící vysoko v horách přímo na thajsko-myanmarské hranici. Důvodů k radosti však není mnoho.

„We all have the same dream and that is peace!“
Jai Hong Kham - tajemník Rady obnovy Šanského státu

Armáda Šanského státu - Jih je jednou z největších ozbrojených skupin v Myanmaru. Hájí zájmy etnické skupiny Šanů, kteří tvoří jednu z osmi hlavních národností (Barmánci, Karenové/Kajinové, Arakánci/Rakhinové, Čjinové, Monové, Kačjinové a Kajaové), podle nichž je pojmenováno sedm národních států. Barmánci nemají národní stát jako takový, nýbrž jimi obývaná centrální oblast země je rozdělena na 7 regionů. Svazová republika Myanmar se tedy skládá ze sedmi národních států a sedmi regionů.


Voják Šanské armády – jih, Loi Tai Leng 2016

Šanové, jejichž počet se odhaduje na pět milionů, obývají severovýchodní část Svazové republiky Myanmar, tzv. Šanský stát. Spadají do thajsko-kadajské jazykové rodiny a jsou etnicky příbuzní Thajcům. V severním Thajsku se tak běžně můžeme setkat s šanštinou, neboli Tai Yai, stejně tak s šanským písmem, které se od thajského značně liší. Sami Šanové své jižní sousedy Thajce označují jako své „bratrance“. Náklonost k Thajsku projevují i neskrývanou úctou k thajské královské rodině i bývalým thajským králům (z dob Sukhóthajské i Ajuthajské říše), jejichž sochy se tyčí na mnohých základnách Armády Šanského státu – Jih.

Počet vojáků, jimiž Armáda Šanského státu - Jih disponuje, se odhaduje na osm tisíc mužů i žen. To z ní činí třetí největší ozbrojenou skupinu v zemi. Jen pro představu, největší ozbrojená skupina a zároveň protivník Armády Šanského státu – Jih Armáda sjednoceného Waoského státu (United Wa State Army), disponuje zhruba třiceti tisíci vojáky plus dalších třicet tisíc má v záloze. To je více než například aktivní vojsko Armády České Republiky. Armáda Šanského státu - Jih vznikla roku 1996, kdy se Yawd Serk, jeden z velitelů tehdejší Šanské sjednocené revoluční armády, společně s dalšími osmi sty muži odmítl vzdát vojenské juntě Tatmadaw. Ono označení „rebelové“ je právě pozůstatkem z dob Šanské sjednocené revoluční armády, která se skládala z několika ozbrojených skupin. Mimo jiné z Mong Tai Army, čítající dvacet tisíc vojáků, jež vedl Khun Sa. Ta byla proslulá svými aktivitami v obchodování s drogami v oblasti též známé jako „Zlatý trojúhelník“ (tou dobou největší produkční oblast opia na světě). Byl to právě Khun Sa, který uzavřel dohodu s Tatmadaw a vzdal se, čímž znatelně oslabil celou Šanskou sjednocenou revoluční armádu. Současná Armáda Šanského státu – Jih se však od jakéhokoliv nakládání s drogami distancuje a zřídila i speciální skupinu pro boj s narkotiky. V říjnu 2015 podepsala tzv. „Celonárodní dohodu o příměří“ (Nationwide Ceasefire Agreement - NCA) s tehdejší myanmarskou vládou. Zbraně však nesložila a je kdykoli připravena bránit své území a zájmy svých obyvatel, jak při svém proslovu na 69. ročníku národního dne oznámil její předseda Yawd Serk. Nutno podotknout, že zároveň vyzval k mírovému jednání slovy: „přestaňme střílet a pojďme zasednout ke stolu a vyjednávat“.


Nastoupená armáda, Šanský národní den, Loi Tai Leng 2016

Obě části jeho proslovu se postupem času stávají skutečností. Jen za loňský rok došlo k několika ozbrojeným střetům nejen s Tatmadaw (státní ozbrojené složky Myanmaru), ale i s ostatními ozbrojenými skupinami. Situace je stále napjatá, a to i přes účast Armády Šanského státu - Jih na mírových jednáních, kterých se jako signatář NCA pravidelně účastní. Šanský stát společně s Kačjinským státem představují (co do počtu ozbrojených konfliktů) nejvíce postižené oblasti v celé zemi. Bohužel tento konflikt stojí ve stínu událostí z Rakhinského státu, jež si uzurpují pozornost většiny zahraničních médií. Tamní exodus muslimské části populace (též známých jako Rohingové) do sousedního Bangladéše vyvolal vlnu negativních reakcí napříč celým mezinárodním společenstvím. Negativní ohlasy směřovaly na adresu současné myanmarské vlády.

Fakt, že listopadové celonárodní volby v roce 2015 vyhrála „Národní liga pro demokracii“ (National League for Democracy - NLD) v čele s Aun Schan Su Ťij, má jen nepatrný vliv na dění v „etnických“ národních státech. Tyto oblasti, jež tvoří zhruba 50 % rozlohy celého Myanmaru, nadále spadají, dle platné ústavy z roku 2007, do sféry vlivu Tatmadaw, tedy myanmarské armády. Tuto skutečnost však stále mnoho zahraničních aktérů nedokáže adekvátně reflektovat. Výsledek tohoto mylného mediálního obrazu se projevil například v odlivu zahraničních donorů a ukončení humanitární pomoci pro bezmála šest tisíc šanských vnitřně přesídlených osob žijících v IDP táborech, které provozuje právě Armáda Šanského státu - Jih, resp. Rada obnovy Šanského státu na svých základnách. V postižených severních regionech Šanského a Kačjinského státu dosahuje počet vnitřně přesídlených osob bezmála sto tisíc.


Speciální síly SSA-S, Šanský národní den, Loi Tai Leng 2016

Oslavy jako nástroj politické propagace

Rada obnovy Šanského státu pořádá oslavy národního dne na všech svých šesti stálých základnách, které se rozprostírají po celé délce státní hranice s Thajskem. Je to jedinečná část roku, kdy obyvatelé mohou, alespoň z části, zapomenout na útrapy desítky let trvajícího konfliktu. Dle slov jejího předsedy je to den jednoty, den, kdy se lidé scházejí, aby spolu navzájem debatovali na téma budování národní identity.

Největší oslavy probíhají v Loi Tai Leng – hlavním sídle Rady obnovy Šanského státu a Armády Šanského státu - Jih . Každoročně se sem sjíždí stovky Šanů, z nichž mnozí žijí a pracují v Thajsku. Přístupová cesta vede pouze z thajské strany hranice. Ta se návštěvníkům v tuto dobu výjimečně otevírá. Královská thajská armáda a Armáda Šanského státu - Jih mají totiž dlouhodobě velice kladné vzájemné vztahy. A to nejen proto, že si jsou Šanové a Thajci etnicky i jazykově blízcí, ale zejména díky dobré spolupráci v boji s narkotiky a zajišťování bezpečnosti v tomto notoricky známém drogovém regionu. Avšak cizincům z ostatních zemí je vstup zapovězen. Tedy až na několik málo výjimek pro zástupce velvyslanectví v Rangúnu a odborníky, kteří jsou pravidelně zváni vedením Rady obnovy Šanského státu na základě speciálního oprávnění.

Tisíce návštěvníků, společně s vysoce postavenými zahraničními hosty představují pro Armádu Šanského státu - Jih nejen výbornou možnost jak prezentovat svá stanoviska, ale vzhledem k vysokému mediálnímu zájmu i příležitost, aby jejich sdělení byla vyslyšena. Pravidlem a zároveň stěžejní částí oslav je honosná vojenská přehlídka. Ta bývá každý rok jedinečná a reflektuje události daného období. Zatímco v roce 2016 zaplnilo celé shromaždiště početné, silně vyzbrojené vojsko (k vidění byly zbraně od útočných pušek, přes lehké kulomety, až po ruční protitankové zbraně), v roce 2017 nastoupili vojáci již beze zbraní. Místo toho měli na rukou jen bílé rukavice. Sdělení bylo jasné: vedení Rady obnovy Šanského státu se snažilo poukázat, že stále disponuje nezanedbatelnou silou, přesto preferuje urovnání konfliktu mírovou cestou.


Šanské dívky, Šanský národní den, Loi Tai Leng 2017

Letošní 71. ročník se nesl v podobném duchu jako ten jubilejní loňský. I tentokrát Rada obnovy Šanského státu představila část svého vojska pouze s bílými rukavicemi a bez výzbroje. Daleko více se v poslední době klade důraz na národní identitu šanských obyvatel. Reflektují se historické události, zapojují se občanské iniciativy, jako například Radou obnovy Šanského státu zřízený spolek podporující práva žen (Women’s Association RCSS). Armáda Šanského státu - Jih se snaží ukázat světu, že Šanové jsou plnohodnotným národem a že mají vlastní kulturu, zvyky, jazyk i písmo. Usilovně se tak snaží zbavit potupné nálepky „rebelové“ jež jim přiřkly státní média s vazbami na Tatmadaw.

Na začátku letošní vojenské přehlídky při příležitosti 71. ročníku Šanského národního dne vytvořili vojáci z barevných transparentů obrazec, jež vyobrazoval číslo 1947. Šanský národní den se slaví 7. února již 71 let, tedy od roku 1947, kdy byl vyhlášen princem z Taupengu, Sao Khun Pan Jingem, který byl tou dobou prezidentem Federální rady Šanských států. O pět dní později, 12. února 1947 byla podepsána tzv. Panglongská dohoda, k níž se většina etnických ozbrojených skupin stále odvolává. Dohoda se měla vypořádat s britskou nadvládou a garantovala plnou autonomii národním státům, mezi něž patří i Šanský stát. Nicméně v roce 1962 Tatmadaw převzalo moc v zemi pod záminkou zachování národní jednoty a ochrany země před dezintegrací, čímž se naděje na nezávislost rozplynuly. Ani tato skutečnost nebyla při oslavách národního dne opomenuta. Při večerním programu proběhla krátká divadelní scéna na téma přijetí Panglongské dohody. Někteří vysoce postavení představitelé Rady obnovy Šanského státu, již seděli společně se zahraničními delegacemi u pódia, neudrželi své emoce a ironicky pokřikovali „Where is the agreement?“.


Šanský národní den a vyobrazení
1947, Loi Tai Leng 2018

Budoucnost

Se současnou stagnací mírového procesu, s nevolí Tatmadaw přistoupit na ujednání Panglongské dohody a s neustálým vzdalováním se od doby, kdy byla tato dohoda přijata, nastává dilema, zda má nadále vůbec smysl vynakládat energii na nastolení situace, která panovala mezi léty 1947 až 1962. Nebo se této vize vzdát a pokračovat v současném, Tatmadaw nastoleném, mírovém procesu. Pro Šany a jiné národnosti je však otázka Panglongské dohody jediným právním dokumentem, na který se mohou v rámci legitimity své nezávislosti odvolávat. Neméně podstatnou roli hraje i národní cítění a fakt, že tato dohoda pro ně představuje morální závazek vůči svým „patriotům“, kteří neváhali bojovat za svůj národ.

Předseda Rady obnovy Šanského státu a Armády Šaského státu - Jih Yawd Serk se před dvěma lety na 69. ročníku Šanského národního dne vyjádřil, že vláda NLD prozatím naplnila pouze 5 % svého slibu co se týče mírového procesu. Očekává, že do pěti let by mohla být schopna naplnit svůj slib na 50 %. To pro NLD nebude lehký úkol, vzhledem k tomu, že v národních státech nemá pravomoc jakkoli intervenovat a jen v samotném Šanském státě dosahuje počet vojáku ozbrojených skupin bezmála 60 tisíc osob. I proto bere většina ozbrojených skupin snahy NLD v mírovém procesu s nadhledem a stále upírají svůj zrak směrem k Tatmadaw.

Pro současnou vládu bude stěžejní zaměřit se na změnu Ústavy z roku 2007, kterou si Tatmadaw samo navrhlo, než se vzdalo absolutní moci a umožnilo konání svobodných voleb v roce 2010 a následně 2015, kdy zvítězila NLD. Jedině tak bude mít vláda skutečnou pravomoc. Do té doby bude hrát stále jen na pomyslné „druhé housle“ a to nejen v procesu budování míru.

Článek byl vydán v rámci projektu Interního grantového systému MUP č. D01-45 „Proces demokratizace a jeho vliv na ozbrojené konflikty ve Svazové republice Myanmar“ financovaného z podpory MŠMT na specifický vysokoškolský výzkum v letech 2016-2017.

O autorovi

Michal Kouřil vystudoval obor Asijská studia a mezinárodní vztahy na Metropolitní univerzitě v Praze. V současné době je interním doktorandem Ústavu mezinárodních vztahů. Zabývá se ozbrojenými konflikty v Myanmaru, thajskou historii, společností, kulturou a drogovou geopolitikou v rámci pevninské části jihovýchodní Asie.

V knihovně ÚMV najdete k tématu např.:

Bhatia, Rajiv K. (ed.) - Change in Myanmar - https://goo.gl/Y21d4q

Nožina, Miroslav - Barma : etnický problém, válka a boj za demokracii - https://goo.gl/xhQYJK

Egreteau, Renau - Soldiers and diplomacy in Burma - https://goo.gl/ivtmzm

 

Expertise to impact

Subscribe