We are looking for new Research Assistants!

07/09/2015 This content is not up to date

Trajektorie evropské politiky pro východ

Válka na Ukrajině a anexe Krymu vyústily v hlubokou krizi vztahů mezi Ruskem a zeměmi Severoatlantické aliance. Jak bude za několik let vypadat tvář dříve stabilní Evropy se pokusili nastínit experti na mezinárodní vztahy v rámci projektu Nadace Fridrich-Ebert-Stiftung a Ústavu mezinárodních vztahů. Pokusili se identifikovat hlavní vlivy, které formují vztahy ve východním regionu, a z nich následně odvodili čtyři možné trajektorie, jimiž se Evropa v budoucnosti může ubírat.

Cílem setkání bylo vést debatu nad způsoby, jak mohou státy dosáhnout pozitivních variant vývoje a jak se naopak vyhnout těm negativním. V prvním panelu proběhlé konference byly představeny scénáře samotné, ve druhém panelu pak experti měli prostor se ke scénářům vyjádřit a určit, které ze scénářů považují za nejžádanější a který je nejpravděpodobnější.

Východ a Západ jako spojenci

Představení prvního scénáře se ujala Maryna Vornyuotk, výzkumnice Národního institutu strategických studií v Oděse. Tento odhad budoucnosti s názvem Shared Home se řadí mezi optimističtější. Dle autorky současné vztahy mezi EU, Ruskem a zeměmi Východního partnerství ovládla stagnace, která bude trvat až do dvacátých let tohoto století. Za podmínky určitých zásadních změn (např. vnitropolitických změn v Rusku) však aktéři nakonec naleznou společnou řeč prostřednictvím ekonomického pragmatismu. Ten může vést až k dohodě o volném obchodu mezi EU, Ruskem a zeměmi Východního partnerství.

Vzhledem k probíhající krizi na Ukrajině je ale tento scénář zároveň z těch méně pravděpodobných. Mezi zmíněné nezbytné změny totiž patří například desekuritizace přítomnosti EU v regionu, neboť ta je zatím vnímána s neustálým podezřením. Další podmínkou tohoto scénáře je omezení dosavadní role ideologie a nacionalismu v zemích, které patří do sdíleného sousedství EU a Ruska. Mezi klíčové předpoklady se řadí ale v neposlední řadě i změna kurzu ruské domácí politiky. Naděje je vkládána do ruských prezidentských voleb v roce 2024, po kterých by nová hlava státu měla přistoupit ke kooperaci se Západem. Donucena k tomu bude tlakem veřejnosti, která bude nespokojená s neustále upadající ruskou ekonomikou. Scénář tedy optimisticky předpokládá, že dojde ke změně ruské politiky, a v návaznosti na to k výraznému zlepšení vztahů s EU a státy na pomezí obou regionů.

Druhý scénář představil Henrik Hallgren, předseda Eurasijského fóra. Takzvaný Common Home se v míře optimismu staví ještě nad Shared Home. Kromě ekonomické kooperace totiž předpokládá také zájmovou a hodnotovou konvergenci. Tato teorie taktéž stojí na očekávání transformace ruské politiky po volbách v roce 2024, ze kterých má vzejít názorově proevropský a liberální prezident, podle autorů dokonce možná prezidentka. Změny budou dle tohoto textu vynuceny nejen v důsledku ekonomických problémů, které se již začínají projevovat, ale především nesouhlasem lidí se současnou situací.

Roli však budou hrát i globální faktory. Předpokládá se například snížení závislosti na energii a změna světových energetických toků, které povedou k jistému ozdravení vztahů mezi Evropskou unií a Ruskem. Na Moskvu bude mít vliv i stále větší převaha Pekingu v rusko-čínských vztazích a potenciální schválení dohody TTIP, která by vedla k dalšímu sblížení USA a EU. Scénář se kromě vztahů EU a Ruska dotýká i zemí Východního partnerství, u nichž očekává integraci do Evropské unie. Tyto země by se tak mohly stát modelem možné ekonomické spolupráce s EU i pro Rusko. V nejideálnějším případě pak řetězec událostí povede až k vytvoření jisté pan-EU-ruské schengenské zóny.

Evropa vytlačená na okraj

Hallgren dále uvedl scénář nazvaný Broken Home. Ten svým pesimistickým pohledem na budoucnost tvoří protipól předchozí teorii. Předpokládá, že do roku 2030 konflikty v Evropě neskončí a současný zamrzlý konflikt na Ukrajině bude přítomen i nadále. Sankce přetrvají, zbrojení neustane, a naopak znovu dojde na závody ve zbrojení mezi Ruskem a zeměmi transatlantického prostoru. Pozice NATO v Evropě posílí a bezpečnostní témata zastíní ta ekonomická.

EU i Rusko budou muset diverzifikovat svou energetiku - Rusko export a EU import. Předpokladem tohoto scénáře je přitom ekonomická konsolidace obou regionů – Rusko bude muset nahradit příjmy omezené sankcemi a EU se vypořádat s vnitřní ekonomickou krizí. Zároveň se tak sníží vzájemná ekonomická interdependence a vývoj situace znemožní vytváření dalších nových provázaností a vzájemných závislostí. Také rozvoj bude zabrzděn, více pozornosti bude věnováno budování bezpečnostních pojistek, mimo jiné právě kvůli přetrvávající přítomnosti zamrzlého konfliktu na Ukrajině.

To povede k tomu, že celý evropský region ekonomicky ztratí a na jeho úkor získají regiony ostatní – především východní Asie. Bude docházet spíše k utvrzování postojů než k jejich změně. V obtížné situaci se ocitnou nečlenské země východní Evropy, které budou vklíněny mezi Rusko a Unii jako předměty mocenského soupeření.

O trochu méně pesimistickým scénářem zvaným Divided Home uzavřela panel Olga Shiskina, odbornice na ruskou zahraniční politiku z Moskevského institutu mezinárodních vztahů. Základním východiskem této teorie je existence patu mezi Ruskem a EU. Ekonomické vazby mezi těmito stranami i nadále přetrvají, ale stejně tak bude přítomný i zamrzlý konflikt na Ukrajině. EU bude zároveň omezena svými vnitřními problémy, což bude mít dva zásadní následky – zaprvé přestane být globálním hráčem a za druhé ztratí na přitažlivosti v očích zemí Východního partnerství, jimž nebude mít sílu se tolik věnovat.

V souvislosti s napjatými vztahy s EU poroste spolupráce Ruska a Číny. Evropa naopak přizpůsobí svou bezpečnostní strukturu ve prospěch větší přítomnosti NATO. Stručně shrnuto, situace dle tohoto scénáře bude asi nejvíce podobná současnému dění, přestože i tento scénář předpokládá jisté změny v jednotlivých zemích. Především doufá v pozitivní vývoj v Gruzii, Moldávii a na Ukrajině po roce 2019.

Optimisté versus Pesimisté

Druhý panel otevřel svým příspěvkem Reinhard Krumm, ředitel Centra pro střední a východní Evropu z Friedrich-Erbert Stiftung. Podle jeho názoru se v budoucnu nutně nemusí odehrát pouze jeden ze scénářů. Z krátkodobého hlediska je podle Krumma nejdůležitější stabilizace a mírová transformace Ukrajiny. Ze střednědobé perspektivy by bylo ideální dosáhnout scénáře Shared Home - tedy sdílení zájmů i přes rozdílné hodnoty. Dle jeho názoru je i reálné, že se ve střednědobém horizontu může tento scénář uskutečnit, jakkoli nepravděpodobné se nám to nyní zdá. V dlouhodobém horizontu Krumm uvažuje i o naplnění Common Home. V současnosti jsme však svědky situace, která se blíží scénáři Broken Home, a to je nezbytné změnit.

Co pro to může EU udělat? Podle Krumma musí Evropská unie realističtěji vnímat ruskou politiku i země Východního partnerství. Tyto státy prochází složitou situací, žije zde generace, která zažila první vlnu transformace, dnes je jim kolem 50 let, a čeká je vlna druhá. Země Východního partnerství si toho od EU mnoho slibují, mají dlouhý seznam požadavků a přání, a problém je v tom, že množství energie a peněz, které EU na tento projekt alokovala je zcela neodpovídající, pročež vzniká značný nesoulad.

Dále si musí Evropská unie uvědomit existenci soutěže s Eurasijskou hospodářskou unií. Třetí oblastí, které se musí EU věnovat, aby bylo možné dosáhnout některého z realistických scénářů, je otázka výkladu událostí devadesátých let, což je téma, které se stále vrací. Zatímco podle interpretace Unie se jednalo o pozitivní období, Rusko má pohled zcela jiný. Proto je potřeba tento nesoulad vyřešit, dosáhnout jistého smíření a najít společnou řeč, jinak se tento problém bude neustále objevovat.

Black Swan Scenarios

Ředitel Ústavu mezinárodních vztahů Petr Kratochvíl poukázal na tři předpoklady, se kterými studie mlčky pracuje. Dle jeho názoru tyto předpoklady nejsou nutně mylné, ale je nezbytné je zmínit a vědět, že se s nimi pracovalo.

Prvním je dle Kratochvíla fakt, že vystupující měli zvolit, který scénář je dle nich nejžádanější, a přitom studie nenabídla čtyři objektivní možnosti. Slovníkem, který použila, některé možnosti totiž předem vyloučila. Všechny varianty obsahují ve svém názvu slovo „domov“ – domov je slovo pozitivní. První dvě pak domov „sdílený“ a „společný“, druhé domov „rozdělený“ a „rozbitý“, což a priori vzbuzuje negativní emoce. Kdo by dobrovolně zvolil rozdělený či rozbitý domov?

Druhým zabudovaným předpokladem je velký optimismus. Ani jeden ze scénářů není vyloženě katastrofický nebo nepracuje s možností takzvané „černé labutě“, tedy zcela výjimečné situace, kterou nikdo nepředvídá, ale která naprosto zásadně změní kurz událostí (například atentát na Putina). Nejhorším možným vývojem je dle scénářů pokračování současného zamrzlého konfliktu. Dle Kratochvíla musíme ale být schopni mluvit i o opravdu špatných variantách vývoje. Tento optimismus se promítá i do používání konceptu modernizace. Modernizace je vždy předkládána jako něco dobrého. Známe ale i modernizaci autoritářskou: tedy modernizaci ekonomickou, která nepřinese související modernizaci politickou. Je tohle to, co v Rusku chceme?

Třetím problematickým bodem je předpokládaná symetrie a vzájemná závislost, a to nejen v otázkách ekonomických. Není přeci důvod, proč by se všichni měli mít lépe nebo hůře, domnívá se ředitel Ústavu mezinárodních vztahů. Pokud Rusko nebude modernizovat, nemá to žádný kauzální dopad na vývoj evropského integračního procesu - a co se ekonomiky týče, během posledních dekád jsme naopak mohli sledovat trend, kdy sílila buď EU, nebo Rusko, ale nikdy se nepohybovaly stejným směrem. Navíc dle údajů statistického úřadu je možné na konkrétním příkladu ČR dokázat, že sankce uvalené na Rusko negativně ovlivní objem našeho celkového obchodu jen o 0,1 %, takže předpokládaná vzájemná závislost je opravdu sporná.

Poslední Kratochvílova připomínka směřovala vůči předpokladu, že vítěz ruských prezidentských voleb v roce 2024 jakoby zázračně změní kurz ruské politiky prozápadním a moderním směrem. O tom se ale dá pochybovat. Ruský prezident, bez ohledu na to, kdo se jím stane, bude i nadále čelit dilematu, zda reformovat ekonomiku a ztratit nad ní kontrolu, nebo nereformovat a v dlouhodobém horizontu se odsoudit ke stagnaci.

Pokud vezmeme v úvahu všechny výše uvedené námitky a budeme je mít na paměti, pak je dle Kratochvíla možné říci, že nejreálnějším je s přihlédnutím ke zmíněným omezením scénář Divided Home. EU se více integruje, Rusko bude dále stagnovat a země na jejich pomezí uvíznou v dekádách souboje mezi oběma stranami.

András Rácz, výzkumník Finského institutu mezinárodních vztahů v Helsinkách a člen rady Střediska pro euroatlantickou integraci a demokracii v Budapešti, se ujal role oponenta představeného výzkumu. Podle jeho názoru je křižovatka mezi scénáři pouhou iluzí. Již nemáme možnost výběru, žijeme scénář Broken Home.

Adekvátní reakcí je dle Rácze začít s krizovým řízením a napravováním škod, což nás snad může dovést ke scénáři Divided Home, v lepší možnost však nevěří. Pokud jde o Východoevropské partnerství, EU si podle něj nevede špatně. „Nemůžeme ztratit to, co jsme nikdy neměli,“ glosoval Rácz zklamání některých, že země Východního partnerství nezískaly možnost členství v EU. Toto nikdy, ani ve chvíli, kdy byl program partnerství zřízen, nebylo na pořadu dne. Rácz navrhl pokračování v dosavadní politice kladoucí důraz na europeizaci a modernizaci - to je dle něj náš cíl a v tom se nám i daří, ale nemůžeme čekat okamžité výsledky. Jsou to dlouhé procesy, musíme však zachovat svou podporu a angažovanost.

A jak bychom se měli chovat k Rusku? Hlavní jsou tři body: pevnost, odolnost a pochopení. Evropská unie by měla zůstat pevná ve svých rozhodnutích, hodnotách, principech a sankcích a neměla by se snadno vzdát své soudržnosti, jakkoli je to těžké. Musí odolávat snahám Ruska rozdělit a oslabit ji, a to ať už prostřednictvím ekonomického tlaku nebo podpory extrémistických či populistických stran. Musíme čelit ruské propagandě - my nejsme jejími cíli, ale naši sousedé ano.

A především se musíme snažit porozumět ruské mentalitě, ne podporovat Putina, ale znát ruský jazyk a kulturu. Protože chápat jeden druhého a rozumět jeden druhému, může pomoci omezit důsledky napáchaných škod, k nimž už došlo. Závěrem Rácz dodal, že souhlasí s Kratochvílem v tom, že se musíme bavit i o scénářích typu „černá labuť“, jež jsou sice málo pravděpodobné, ale mohou přinést velké následky. A abychom byli na toto připraveni, musíme toho znát mnohem více. Protože poznání a porozumění je to, co nám může pomoci limitovat škody.

Jako další k tématu hovořila Elžbieta Kaca, analytička Polského institutu mezinárodních vztahů ve Varšavě. Na úvod poznamenala, že většinu jejích připomínek již zmínili kolegové před ní. Podle jejího názoru jsou nejpravděpodobnějšími scénáři Broken Home a Divided Home. Na rozdíl od předchozích řečníků ovšem předpokládá ten méně pesimistický, Divided Home, jelikož nevidí důvod k úpadku interdependence.

Dodává ale, že tento scénář nesprávně odhaduje dění v Moldávii a Gruzii. Tyto dvě země budou čelit čím dál většímu tlaku Ruska. Už dnes je tam obrovský vliv ruské propagandy. Je velice dobře možné, že se Moldávie obrátí směrem k Rusku. Co může udělat EU? Pokračovat v programu Východního partnerství a neopouštět region, i když zatím nejsou vidět jasné úspěchy. Dobré by bylo podporovat projekty, které jsou blíže k lidem, protože lidé EU zatím nevnímají příliš pozitivně. Dále by EU rozhodně neměla rušit sankce, to by vedlo k eskalaci ruských požadavků. Na tyto požadavky by ale EU opět reagovala sankcemi, a tak by vnikl začarovaný kruh. Roli bude hrát také stále upadající ruská ekonomika. Jelikož ale za sebou má Rusko ekonomicky dobré období a má jisté rezervy, pořád mu zbývá dost prostředků pro vytváření problémů ve svém sousedství.

Proměnlivost budoucnosti

Autoři výzkumu mnohokrát zdůraznili, že budoucnost nemohou předpovědět. Existence scénářů vývoje je ale i přesto stěžejní. Detailní prozkoumání teoreticky možných trajektorií ukáže, na jaké možné události by státy měly být připraveny a jak se takovým možnostem přiblížit nebo naopak vyhnout. Scénáře ale mohou zároveň působit jako sebenaplňující proroctví. Takové vize ovšem mohou vycházet pouze ze současně známých faktů, které se pokoušíme promítnout do budoucnosti. Nenadálé události jako nehody, misinterpretace nebo iracionální rozhodnutí bohužel předpovědět nelze.

Jsou to ale právě tyto události, které tok historie mění, a proto je třeba s příchodem nečekaných změn počítat. Takové momenty ovšem vždy mění svůj význam v závislosti na širším kontextu, a právě proto jsou úvahy o možných modelech tohoto kontextu důležité navzdory ostatním proměnlivým faktorům.

Expertise to impact

Subscribe