26/04/2015 This content is not up to date

Volební porážka izraelské levice a budoucnost mírového procesu

Předčasné parlamentní volby v Izraeli, které proběhly 17. března 2015, prozatím přinesly více otázek než odpovědí. Když pravicový Likud dosavadního premiéra Benjamina Netanjahua zvítězil s náskokem šesti mandátů nad levicovým uskupením Sionistická unie v čele s Jicchakem Herzogem a Cipi Livni, které předvolební průzkumy dlouhou dobu favorizovaly, znamenalo to pro část izraelských voličů velké zklamání.


Prvotní úspěch Netanjahua, jenž byl následně prezidentem Reuvenem Rivlinem pověřen sestavením nové vlády v termínu do 24. dubna, však nyní zastiňují průtahy v koaličních vyjednáváních a ostrý boj stranických partnerů o důležité rezorty. Designovaný premiér se proto rozhodl požádat prezidenta Rivlina o delší čas pro sestavení vlády. Tento nový časový rámec vyprší 6. května. Nejen izraelská veřejnost, ale také palestinské vedení a mezinárodní společenství s napětím očekávají, koho Netanjahu do svého vládního kabinetu přizve a jaké to bude mít důsledky pro budoucnost blízkovýchodního mírového procesu.

„Jen ne Bibiho!“

Když na počátku prosince 2014 izraelský premiér Benjamin Netanjahu oznámil rozpad své vládní koalice, málokdo pochyboval o tom, že by jeho Likud v předčasných volbách neuspěl a on by tak riskoval premiérské křeslo. Další týdny a měsíce však ukázaly, že obhájit potřetí za sebou post předsedy vlády nebude pro Netanjahua tak snadné, jak se na první pohled mohlo zdát. Výzkumy veřejného mínění z poloviny prosince naznačily, že téměř 60 % respondentů dotázaných není spokojeno s dosavadní vládní koalicí a přeje si změnu na premiérském postu.

Izraelská levice, která naposledy sestavovala vládní koalici za Ehuda Baraka v roce 1999, vycítila ve změně společenského klimatu příležitost, jak téměř po 16 letech splatit voličům svůj politický dluh. Její ambice rostly v posledních měsících před volbami úměrně s tím, jak sílila delegitimizační kampaň proti Netanjahuovi. Pod heslem „Jen ne Bibiho!“ demonstrovaly krátce před otevřením volebních místností v ulicích Tel Avivu desetitisíce lidí. Volby byly vnímány jako referendum o osobě Netanjahua, stojícího v čele Izraele již od roku 2009, a o budoucím směřování země.

Část izraelských i světových médií v předvolebních týdnech stále více upozorňovala na rostoucí izolaci Izraele v mezinárodních vztazích. Diplomatická roztržka mezi americkým prezidentem Obamou a Netanjahuem kvůli jeho plánovanému vystoupení před Kongresem vedla k mediálním úvahám, že nadstandardní vazby mezi oběma zeměmi, které tvoří jeden ze základů izraelské zahraniční politiky, mohou být citelně narušeny.

Možného Netanjahuova znovuzvolení se obávala také EU. Ačkoliv se vedoucí představitelé jednotlivých členských států EU k tématice izraelských voleb veřejně nevyjadřovali, tichým přáním většiny evropských metropolí bylo vidět v premiérském úřadu Jicchaka Herzoga, dosavadního lídra opozice. Naděje na zvolení Herzoga naopak veřejně deklarovalo palestinské vedení, které v Netanjahuovi spatřovalo zosobněnou příčinu krachu blízkovýchodního mírového procesu.

Volební kampaň v podání Jicchaka Herzoga

V rámci předvolebního boje se nejsilnější opoziční Strana práce vedená Herzogem spojila se středovým hnutím Hatnua v čele s odstupující ministryní spravedlnosti Cipi Livni, jejíž předchozí koaliční rozepře s Netanjahuem byly jedním z důvodů prosincového pádu vlády. Nově vzniklý středo-levý blok si zvolil pro nadcházející volby název Sionistická unie. Herzogův cíl byl jasný – nabídnout izraelským voličům realistickou alternativu vůči dosavadnímu premiérovi Netanjahuovi a šesti letům jeho předchozí vlády. Klíčem k úspěchu bylo přesvědčit nejen tradiční příznivce Strany práce, ale především sekulární a liberálně smýšlející voliče ze středové části politického spektra, že radikální obměna politických elit je v Izraeli konečně možná.

Herzog si velmi dobře uvědomoval svou hlavní nevýhodu – nedostatek charizmatu, za který jej v minulosti média často kritizovala. Aby mohl čelit v předvolebním boji mediálně ostřílenému Netanjahuovi, najal si tým expertů, kteří intenzivně pracovali na tom, aby z něj vytvořili sebevědomého lídra, majícího všechny potřebné kvality stát se budoucím premiérem. V atmosféře rostoucího antipatie izraelské veřejnosti vůči Netanjahuovi se Herzog snažil prezentovat jako osobitý politik s novou vizí. Kampaň v obamovském stylu však jeho osobnosti příliš neseděla a působila v jeho podání poněkud křečovitě.

Únorové předvolební průzkumy však přesto dále potvrzovaly sílící pozici Sionistické unie. Podle některých prognóz se očekávalo, že bude mít dokonce šanci atakovat pozice Likudu, případně získá stejný počet mandátů. Média spekulovala o tom, že pokud by Herzog a Livni našli spojence v liberální středové straně Ješ Atid Jaira Lapida, která se stala jedním z důvodů prosincového pádu Netanjahuovy vlády, a nového středo-pravého uskupení Kulanu v čele s Moše Kachlonem, mohla by společně s tradičně silně levicovou stranou Merec a za tiché podpory bloku arabských stran získat nadpoloviční většinu mandátů ve 120 členném Knesetu. Očekával se proto velmi těsný souboj Herzoga a Netanjahua o možnost sestavit většinovou vládu.

Blízkovýchodní mírový proces ve slepé uličce

Ačkoliv téma izraelsko-palestinských vztahů v předvolební kampani v samotném Izraeli příliš nerezonovalo, o to více mu byla věnována pozornost v zahraničí. Mezi politickými elitami v USA i v Evropě panovalo přesvědčení, že Netanjahuových šest let v premiérském úřadu výraznější pokrok v mírovém procesu nepřineslo. Spíše naopak. Ačkoliv Netanjahuova vláda v létě 2013 přistoupila na podmínky diplomatické iniciativy amerického ministra zahraničních věcí Johna Kerryho a uskutečnila několik kol přímých jednání s palestinskou stranou, na počátku roku 2014 již bylo zřejmé, že rozpory mezi oběma tábory jsou tak velké, že jakékoliv dohody nebude možno dosáhnout.

Netanjahuova koalice, jejíž součástí bylo i osadnické uskupení Naftali Bennetta HaBait HaJehudi, opakovaně schválila několik záměrů na rozšíření židovských osadnických bloků především ve východní části Jeruzaléma. Ostrá kritika ze strany EU, jejíž ministři zahraničních věcí přijali k této problematice opakovaně tzv. závěry Rady ministrů, na sebe nenechala dlouho čekat. Kritickým názorem na pokračující výstavbu osad se netajily ani USA.

Pád Netanjahuovy vlády v prosinci 2014 znamenal další ránu pro mírový proces – řešení citlivých problémů s palestinskou stranou nebylo na pořadu dne. Budoucností izraelsko-palestinských vztahů se příliš nezaobírala ani izraelská veřejnost. Mezinárodní společenství respektovalo, že aktivní návrat k mírovému procesu bude možný teprve poté, co bude po volbách ustavena nová vláda.

Odstupující Netanjahův kabinet stihl na ještě na přelomu roku oznámit záměr pokračovat v budování více než 600 nových bytových jednotek ve sporných částech východního Jeruzaléma. Palestinská strana vzápětí kontrovala zintenzivněním svých diplomatických snah prosadit v Radě bezpečnosti OSN návrh rezoluce, jež by stanovila datum ukončení izraelské okupace palestinských území. Poté, co byl návrh rezoluce Radou bezpečnosti OSN na přelomu roku zamítnut, rozhodlo se palestinské vedení k dalšímu zásadnímu kroku na mezinárodní půdě – k přistoupení Palestiny k Mezinárodnímu trestnímu soudu (International Criminal Court, ICC).

Izrael v ostré diplomatické reakci pozastavil prakticky okamžitě transfery finančních prostředků Palestinské národní samosprávě za výběr daní. Hlavní palestinský vyjednavač pro mírový proces Saíb Irikát se opakovaně nechal slyšet, že Netanjahu je osobně odpovědný za kolaps mírového procesu a není s ním možné dále vyjednávat.

Herzog jako naděje pro mír?

V situaci, kdy byl Netanjahu prezentován jako původce krachu mírového procesu, představoval umírněnější Herzog naději, jak dát izraelsko-palestinským vztahům nový pozitivní impulz. Jako dosavadní lídr opozice se těšil respektu ze strany zahraničních partnerů – v rámci svých oficiálních návštěv Izraele se s ním setkala celá řada ministrů zahraničních věcí členských států EU. Herzog tak disponoval na mezinárodní scéně dobrým renomé, ze kterého mohl v případě volebního úspěchu těžit. Politickou oporou mu byla také Cipi Livni, která v předchozí Netajahuově vládě působila jako hlavní vyjednavačka pro mírový proces a těšila se důvěře Palestinců.

Herzog – na rozdíl od Netanjahua – nikdy nezpochybňoval dvoustátní řešení blízkovýchodního konfliktu. Vyjádřil rovněž větší ochotu jednat s palestinskými představiteli a odhodlání přizvat do mírového procesu i další významné arabské země regionu. Celá řada jeho postojů se však často příliš nelišila od tradičních myšlenkových konstruktů izraelské pravice. Herzog sice odsuzoval budování izolovaných bloků osad hluboko uvnitř teritoria Západního břehu, zároveň však jasně deklaroval, že velké osadnické bloky v okolí Jeruzaléma, které se nacházejí za hranicí z roku 1967, zůstanou součástí Izraele. Byl si totiž vědom toho, že na jakýkoliv jiný diskurz v otázce výstavby osad by izraelští voliči nebyli ochotni přistoupit. Stejně jako Netanjahu kritizoval i unilaterální kroky palestinského vedení na mezinárodní půdě a vyjádřil pochybnosti o osobě prezidenta Abbáse.

Přesto však zároveň zdůrazňoval, že společně s Livni bude v jednáních s Abbásem výrazně lepší než Palestinci nenáviděný Netanjahu. Mezinárodní kredit, který Herzogovi přisuzovali evropští politici a částečně i Obamova administrativa, si tak lídr Sionistické unie zasloužil pouze z části.

Po ohlášení výsledků voleb, které pro Sionistickou unii znamenaly porážku, Herzog jasně deklaroval, že do koalice s Netanjahuem nevstoupí. Byla by to totiž pro něj politická sebevražda, kterou by mu jeho voliči pouze těžko odpouštěli. Prozatím tedy pouze zpovzdálí sleduje Netanjahuovy snahy o sestavení nové – a ještě pravicovější - vlády. Na příští šanci zamíchat izraelskými politickými kartami si patrně bude muset Herzog ještě nějakou dobu počkat.

O autorce:

Delana Mikolášová, působí na Ministerstvu zahraničí ČR

Použité zdroje:

Abé, Nicola – von Mittelstaedt, Juliane: Interview with Isaac Herzog: Israelis Are Fed Up with Politics of Fear. Der Spiegel; February 16, 2015. Dostupné z: http://www.spiegel.de/international/world/interview-with-israeli-prime-minister-candidate-isaac-herzog-a-1018502.html

Elections 2015: Opinion Polls. J-Street. Dostupné z: http://www.israelelection2015.org/polls/

Lazaroff, Tovah: Herzog Says He's Prepared to Go to Ramallah, Arab League to Launch Diplomatic Intitative. The Jerusalem Post, March 3, 2015. Dostupné z: http://www.jpost.com/Arab-Israeli-Conflict/Herzog-says-hes-prepared-to-go-to-Ramallah-Arab-League-to-launch-diplomatic-intitative-392781

Tait, Robert: Bye bye for Bibi? Israeli Election Polls Show Netanyahu’s Gamble May Have Backfired. The Telegraph, March 14, 2015. Dostupné z: http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/middleeast/israel/11472798/Bye-bye-for-Bibi-Israeli-election-polls-show-Netanyahus-gamble-may-have-backfired.html

Weinberg, David M.: Resetting the Middle East Peace Process. BESA Center Perspectives; Paper No. 292, March 22, 2015.

Expertise to impact

Subscribe