Rusko-běloruské manévry Západ 2017: obavy trvají
Vztahy mezi Ruskem a Západem poklesly na nejnižší bod od konce studené války poté, co Moskva na jaře 2014 anektovala ukrajinský poloostrov Krym. Právě absence informací o nadcházejícím ruském cvičení vytváří prostor pro nejrůznější spekulace a situaci navíc komplikuje atmosféra vzájemné nedůvěry. NATO vyzvalo Rusko, aby sdílelo informace o svých cvičeních a operacích v jeho okolí a jasně sdělilo své záměry.
Cvičení Západ 2017 se ve vojenských prostorech v Bělorusku a Rusku koná od 14. do 20. září a podle oficiálního scénáře manévrů se má Bělorusko s ruskou pomocí bránit před útokem tří fiktivních států. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, aby uklidnil znepokojené státy a NATO, uvedl, že ZAPADU se bude účastnit nejvýše 13 000 vojáků a 680 kusů techniky, což je parametr pro pozvání pozorovatelské mise dané Vídeňským dokumentem OBSE z roku 2011 (jeho účelem je zajistit větší transparentnost vojenských aktivit v regionu OBSE). Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg se však domnívá, že se může účastnit mnohem více vojáků, než uvádí oficiální čísla (až 100 000). Ruské ministerstvo obrany ve svém prohlášení zcela popřelo, že nemá v úmyslu využít cvičení jako odrazový můstek k útoku na Litvu. Polsko a Ukrajinu. Rusko zároveň ve čtvrtek obvinilo Západ z rozpoutání hysterie okolo cvičení.
Hlavním problém ruských vojenských cvičení obecně jsou právě počty nasazených vojenských sil. Moskva většinou deklaruje, že se do cvičení zapojí nejvýše 13 tisíc vojáků. Zkušenosti z minulých let jsou ale značně odlišné. Při posledním cvičení ZAPAD 2013, Rusko nakonec zapojilo přes 90 tisíc vojáků. Obdobně v minulém roce ujišťovala Moskva, že se cvičení KAVKAZ 2016 nezúčastní více vojáků, než je limit pro nahlašování podle standardů OBSE, nad nímž je povinnost pozvat mezinárodní pozorovatele – tedy 13 tisíc; nakonec jich cvičilo přes 100 tisíc. O rozsahu nadcházejícího cvičení ale nic přesného nevíme ani teď. Problémem je, koho vlastně do celkového počtu počítat. Západní odhady obvykle zahrnují nejen členy ruských ozbrojených sil, ale také příslušníky bezpečnostních složek a civilní zaměstnance, kteří se mohou částí cvičení účastnit. Minsk ale splnil svou povinnost a na cvičení podle televize TVN 24 pozval zástupce NATO, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, OSN, jakož i Polska, Ukrajiny, Pobaltí, Švédska a Norska.
Ruská zahraniční politika se do značné míry odvíjí od vnitropolitické potřeby prezidenta Putina a nejužšího vedení země upevňovat moc vytvářením nepřítele, což vede k posilování mentality obležené země (trvající ostatně již od dob ruské občanské války 1918-20) která se musí spoléhat jen sama na sebe a svou vojenskou sílu. Současně se ruští představitelé netají tím, že rozsah a podobu cvičení ovlivnily obavy z rostoucí přítomnosti sil NATO ve východní Evropě (Rusku se dostalo na počátku 90. let jen slovního ujištění, že se NATO nebude rozšiřovat na východ) a strach z toho, že by Západ mohl vyvolat změnu režimu v některé ze spřátelených zemí nebo dokonce v samotném Rusku. Moskva obviňuje z rostoucího napětí mezi Západem a Ruskem NATO, které expanduje směrem na východ. NATO kontruje tím, že zvýšené nasazení je reakcí na připojení Krymu k Rusku v roce 2014.
Z vojenského hlediska chce Rusko ukázat svou schopnost vést společné operace velkého rozsahu, kterých se účastní různé složky ozbrojených sil a dále rozvíjet obranou spolupráci mezi Ruskem a Běloruskem, protože to je vojensky nejsilnějším ruským spojencem a hraje úlohu kritické nárazníkové zóny mezi Ruskem a členskými státy NATO. Z politického hlediska má nadcházející cvičení zastrašit Západ tím, že dokáže připravenost Ruska čelit jakékoliv agresi ze strany NATO nebo jeho jednotlivých členských států. Západ sice vnímá Rusko jako agresivní zemi, ale to se ve srovnání s USA a jejich spojenci pořád cítí relativně slabé a osamocené, když už za ním nestojí vojenský blok Varšavské smlouvy a má větší potřebu demonstrovat svou vojenskou sílu, rozhodně ale nechce vyvolat přímý vojenský konflikt, ostatně k tomu nemá dost prostředků. Ale už Bismarck o Rusku kdysi říkal, že tato země není nikdy tak silná, jak vypadá, ale také nikdy tak slabá, jak by se mohla zdát.
O autorce:
Mgr. Jitka Mikysková se zaměřuje na problematiku Ruské federace, Blízkého východu a Subsaharské Afriky.