Pro Rusko dvouleté vojenské angažmá v Sýrii splnilo svůj účel, stahuje se.
Rozhodnutí Vladimira Putina, že se Rusko po více než dvouletém vojenském zapojení do syrského konfliktu vojensky stáhne ze Sýrie, se dalo očekávat. Už v listopadu naznačil šéf ruského generálního štábu Valerij Gerasimov, že Moskva pravděpodobně již do konce tohoto roku výrazně sníží počet svých vojáků v Sýrii. Otázkou zůstává, jak velké bojové síly Moskva v Sýrii vlastně má a jak velký kontingent v zemi zůstane.
Rusko zahájilo leteckou kampaň v Sýrii koncem září 2015 s cílem jednak podpořit svého dlouholetého spojence prezidenta Bašára Asada a udržet jeho režim u moci, a jednak se chtělo vymanit z mezinárodní izolace, do které se dostalo kvůli Ukrajině. Navíc chtělo posílit svůj vliv v blízkovýchodním regionu zapojením se do boje proti tzv. Islámskému státu (IS). Po setkání Vladimira Putina a prezidenta Asada v Soči v podvečer 20. listopadu to vypadá, že se prezidentu Putinovi podařilo naplnit cíle, se kterými do konfliktu vstupoval. Na schůzce oba prezidenti projednávali budoucí podobu Sýrie po porážce Islámského státu a shodli se na ukončení vojenských operací a nutnosti zahájit politická jednání. Vzhledem k tomu, že boj proti IS přestává být prioritou, důraz se přesouvá právěna konflikt mezi povstalci a prezidentem Asadem. Zajímavá je v tomto kontextu žádost Bašára Asada, aby Moskva podpořila syrské úsilí „zamezit cizím mocnostem zasahovat do vnitřních záležitostí země,“což Vladimira Putina staví skoro do pozice jakéhosi oficiálního garanta mírového uspořádání.
Vyjednávání s regionálními hráči
Vladimiru Putinovi se celkem výrazně podařilo etablovat v roli mírotvorce tím, že přenesl mírová jednání o Sýrii do kazašské Astany, tedy co nejblíže ke konfliktu samému, a přizval k vyjednávání další regionální hráče Turecko a Írán. Ti se dohodli na vytvoření čtyř bezpečnostních zón v Sýrii a společně se budou podílet na dodržování klidu zbraní. I když Rusko a Írán podporují Asadův režim a Turecko stojí na straně protivládních povstalců, Moskvě se v poslední době daří do jisté míry ovlivnit Ankaru v nazírání na Bašára Asada.
Ačkoliv v Ženevě začalo 28. listopadu již 8. kolo mírových jednání, rozhovory žádný zásadní průlom zřejmě nepřinesou vzhledem k tomu, že syrská opozice prosazuje odstoupení Bašára Asada, což nebude snadné prosadit. Vladimir Putin na setkání lídrů Turecka, Íránu a Ruska v Soči paralelně inicioval svolání tzv. Kongresu národů Sýrie, který by se měl stát jedním z kroků pro širší dialog v zemi. Zatím není jasné, kdy by k tomuto setkání mělo dojít a nejasný je i formát schůzky, protože i další kolo mírových rozhovorů v kazašské Astaně, původně plánované už na červenec, pak odložené na neurčito a posléze naplánované na 18. listopadu, je podle ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova stále předmětem jednání.
Mírový proces se protahuje
Ruské strategické úspěchy
Z geopolitického hlediska se Rusové pevně usadili na strategicky významné letecké základně Hmímím v Latákii, kterou výrazně rozšířili a zmodernizovali, a na námořní základně v přístavu Tartús, která je pro Rusko zásadním opěrným bodem ve Středozemním moři. Jako přidanou hodnotu měli jedinečnou možnost si v syrských bojích otestovat svoji nejmodernější vojenskou techniku a příležitost projít si reálnou vojenskou zkušeností v pouštních podmínkách. Moskva tak pouze s využitím leteckých sil dokázala v Sýrii maximum možného.
O autorce
Mgr. Jitka Mikysková se zaměřuje na problematiku Ruské federace, Blízkého východu a subsaharské Afriky.
