Mezinárodní politika – Lidská práva jako profilové téma české zahraniční politiky
Právě vyšlo třetí letošní číslo Mezinárodní politiky! Tematicky se zaměřuje na Lidská práva jako profilové téma české zahraniční politiky. Veřejným prostorem hýbalo mnoho fenoménů, které se přímo, či nepřímo dotýkaly lidských práv, zbrojení se do něj periodicky vrací, tematizace podílu žen na zahraniční politice nebo problém (de)kolonialismu, se v něm objevily nedávno. Přejeme vám inspirativní čtení.
Číslo zahajujeme naším již tradičním formátem kulatého stolu, ve kterém jsme se ptali, zda by ČR měla ve své zahraničí politice prosazovat lidskoprávní linii, případně jak s tím souvisí vývoz zbraní a zda feministická zahraniční politika by mohla být reálnou cestou i pro českou zahraniční politiku. Účast přijali Jan Hornát, Věra Jourová, Kateřina Kočí, Ondřej Slačálek a Linda Sokačová.
Veronika Bílková se ve svém textu s názvem Lidskoprávní zahraniční politika v době před i po koronaviru zamýšlí nad pokusy o revizi lidskoprávní linie české zahraniční politiky a shrnuje veřejnou debatu. Předkládá argumenty pro to, aby lidskoprávní agenda zůstala součástí české zahraniční politiky a následně se zamýšlí nad tím, jaký obsah by tato agenda měla mít a jakými způsoby by měla být realizována.
Český mužský model lidských práv a ženskoprávní paradoxy v roce 2020 je text od Míly O’Sullivan, v němž se dotýká otázky, zda v českém kontextu znamená, že „ženská práva jsou lidská práva“, jak zaznělo před 25 lety v Pekingu. A může ČR smysluplně přispívat k podpoře ženských práv ve světě, když na domácí půdě se daří antigenderovému tažení a vláda již několik let selhává v ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí neboli tzv. Istanbulské úmluvy?
Vývoz zbraní je slepou skvrnou české lidskoprávní debaty, která podkopává důvěryhodnost mnohých zastánců lidských práv, ale brání i efektivnější formulaci veřejného zájmu při povolování zbrojních exportů. To je námětem článku Jakuba Eberleho.
O zbavování se koloniálního dědictví píše Tomáš Profant. Je bourání soch jedinou metodou jak se vyrovnat s problematickou minulostí? To, co dnes chápeme pod pojmem vyrovnání se s kolonialismem je do velké míry i záležitostí navracení uměleckých předmětů z muzeí v západní Evropě nebo reparace za kolonialismus.
O podpoře ČR lidských práv v Číně píše Rudolf Fürst. Zamýšlí se, jak realizovat politiku lidských práv v Číně v praxi, jelikož česká politika lidských práv je kombinací po domácku pěstovaného kýče vlastní morální výjimečnosti, skloubeného s následováním asertivní politiky gest.
Anna Jordánová ve svém textu analyzuje současnou situaci ve středoasijském Uzbekistánu. Nový prezident Mirzijojev, který nastoupil po smrti Islama Karimova, vyhlásil reformní program, který měl Uzbekistán otevřít světu. Co to však znamená v podmínkách tuhého sultanistického režimu?
V důsledku tvrdých represí ze strany myanmarské armády a místních buddhistických milicí uprchlo v období od srpna 2017 z Myanmaru (Barmy) do sousedního Bangladéše více jak 750000 Rohingů. O příčinách humanitární krize v tomto regionu píše Miroslav Nožina.
Článek Alice Kizekové se zabývá lidskými právy v Austrálii. Často se zapomíná, že Austrálie byla zakládajícím členem OSN, pomáhala při vypracování Všeobecná deklarace lidských práv a je signatářem různých mezinárodních dohod o lidských právech. Nicméně vyjednávací tým se snažil zajistit, aby politika „bílé Austrálie” (zákaz veškeré cizí barevné imigrace, včetně domorodých Australanů, kteří byli považováni za „vymírající rasu“), zavedená od roku 1901, nebyla deklarací ohrožena.
Mezinárodní politika rovněž přináší recenzi, tentokrát na Databázi expertek, která představuje originální projekt cílící na rozšíření hlasů v české expertní debatě.