Ayahuasca jako předmět politiky: Od amazonského rituálu k mezinárodnímu problému

Analýza

V současném světě necestují přes hranice jen lidé a zboží, ale také náboženské představy, rituály nebo ideje vycházející z „autentických“ kultur. Touha po duchovní zkušenosti každoročně přivádí tisíce lidí do amazonských pralesů, himálajských ašrámů nebo na meditační pobyty po celém světě. Globalizace nezápadní spirituality vytváří nové ekonomické závislosti, proměňuje místní tradice v turistické atrakce a někdy reprodukuje nerovné vztahy připomínající starší koloniální vzorce. Ayahuasca, původně západoamazonský rituální nápoj, je jedním z mnoha příkladů, které se staly předmětem sporů o náboženskou svobodu, regulaci psychoaktivních látek, kulturní dědictví i práva domorodých komunit

Od amazonského rituálu ke globální spiritualitě

Ayahuasca je psychoaktivní nápoj, který je po staletí součástí rituálního života řady domorodých i etnicky smíšených komunit západní Amazonie sloužící k léčení, věštění, řešení mezilidských konfliktů i navazování kontaktu s duchovním světem. Označovat ji pouze za „drogu“, nebo naopak za „lék“ či „svátost“ je však zjednodušující. Ayahuasca je především kulturní fenomén, jehož význam se mění podle prostředí, v němž je užívána, i podle představ těch, kteří ji interpretují. 

Nápoj je známý pod mnoha jmény, přesto se postupně vžil název ayahuasca, který je hispanizovanou podobou kečujského slova ayawaska, jež se dá přeložit jako „liána mrtvých“.  Pro původní kmeny západní Amazonie má ayahuasca hluboký spirituální význam spojený také s očistou. Nabízí introspektivní cestu umožňující zkoumat emoce a způsoby myšlení, což je důvod pro její rozšíření po celém světě.

Španělští misionáři popisovali v 16. století ayahuasku za „dílo ďáblovo“. Až o 200 let později západní svět objevil šamanismus a šamani se postupně v očích Evropanů stávali „ušlechtilými divochy“. První antropologické výzkumy ayahuasky v náboženském kontextu přinesly až čtyřicátá léta 20. století. Studie pak v šedesátých letech inspirovaly řadu umělců z beatnické generace, jako byli Allen Ginsberg nebo William Burroughs.  

Do všeobecnějšího povědomí se ayahuasca dostala až na základě dlouhodobých experimentů bratrů McKennových, kteří v sedmdesátých letech zveřejnili své zkušenosti se změněnými stavy vědomí, živými vizuálními představami a změnou vnímání. Terence McKenna, etnobotanik, ale také filozof a spisovatel, ayahuasku zasadil do rámce kontrakultury, psychedelického hnutí a hledání alternativní spirituality. Právě tento posun významně přispěl k tomu, že se ayahuasca začala stávat součástí spirituálního turismu. Dnes je ayahuasca globálním fenoménem, který má obrovský dopad na náboženské a neošamanské směry na Západě. Globalizace ayahuaskového šamanismu je tak do určité míry další verzí vytváření romantických idealizací „primitivních“ kmenových komunit sahajících hluboko do koloniálních časů, kdy docházelo k jejich prvním setkáním s evropskými dobyvateli. 

Kdo vlastní tradici? Kulturní apropriace a nové postavení domorodých komunit

Ještě před několika desetiletími byla ayahuasca pro většinu Evropanů a Severoameričanů prakticky neznámým pojmem. Dnes se za ayahuaskovými obřady vydávají každoročně tisíce lidí, vznikají specializované cestovní kanceláře, luxusní retreatová centra a vycházejí desítky knih slibujících duchovní proměnu. To, co bylo po staletí součástí života konkrétních komunit v západní Amazonii, se stalo součástí globálního trhu se spiritualitou. 

Tento vývoj dobře ilustruje proměnu západního pohledu na šamanismus. Zatímco v koloniální době byl šaman často zobrazován jako představitel „primitivního“ náboženství, ve 20. století se proměnil v nositele prastaré moudrosti, léčitele schopného obnovit narušený vztah člověka k přírodě a průvodce na cestě k autentickému životu. Amazonie se postupně proměnila v symbol poslední nedotčené přírody a šaman v jednu z ikon alternativní spirituality. 

Když jsou ale rituály, symboly nebo léčebné postupy přenášeny do zcela odlišného kulturního prostředí, neputují pouze ony samotné, ale také představy a očekávání, která si s nimi přinášejí jejich noví uživatelé. Ayahuasca se tak často stává prostředkem individuálního sebepoznání nebo psychologické transformace, zatímco v tradičních amazonských společnostech byla zpravidla součástí širšího systému vztahů mezi lidmi, přírodou a světem duchů.

Bylo by však zjednodušující tvrdit, že celý tento proces je jinou formou kolonialismu nebo kulturního imperialismu. Mnozí domorodí léčitelé využívají mezinárodní zájem jako příležitost k ekonomickému rozvoji, financování svých komunit nebo ochraně vlastních tradic. Jiní naopak upozorňují, že komercializace mění smysl rituálů a oslabuje jejich společenskou funkci. Obě perspektivy, v nichž se střetává modernita s tradicí, jsou mezi sebou v jistém konfliktu, ale zároveň mohou vedle sebe docela dobře koexistovat. Navíc globalizace ayahuasky pomohla zvýšit viditelnost a politickou hodnotu domorodých komunit. Dnes jsou jejich znalosti zdrojem kulturní hodnoty a silné propojení s přírodou inspiruje k častějším debatám o ochraně životního prostředí.

V této mnohoznačnosti a rozporuplnosti spočívá politický význam ayahuasky. Už dávno nejde jen o otázku jednoho psychoaktivního nápoje. Ve hře jsou také práva domorodých komunit, ochrana kulturního dědictví, pravidla mezinárodního obchodu, regulace spirituálního turismu i rozdílné představy o tom, co vlastně znamená zdraví, spiritualita nebo vztah člověka k přírodě. Ayahuasca se tak stala jedním z nejzajímavějších příkladů toho, jak globalizace proměňuje nejen ekonomiku, ale i samotný význam kulturních tradic. 

Spirituální turismus, globalizace ayahuasky a proměnlivá autenticita 

Ještě na konci 20. století přicházela většina cestovatelů do Amazonie za přírodou nebo dobrodružstvím. Dnes stále více lidí míří především za duchovní zkušeností. Ayahuasca se stala jedním z nejvýraznějších symbolů nového typu cestování, které bývá označováno jako spirituální nebo transformační turismus.

S rostoucí poptávkou vznikl během posledních dvou desetiletí nový ekonomický sektor v turistickém ruchu. V Jižní Americe dnes působí stovky center nabízejících pobyty spojené s ayahuaskovými obřady. Vedle malých rodinných zařízení existují luxusní odpočinková centra zaměřená na zahraniční klientelu, která kombinují tradiční ceremonie s dalšími wellness programy.

Pro některé amazonské komunity představuje spirituální turismus významný zdroj příjmů a alternativu k ekonomickým aktivitám spojeným s těžbou dřeva, zlatokopectvím nebo pěstováním koky. Zároveň přispívá k většímu zájmu o původní kultury a v některých případech podporuje jejich kulturní sebevědomí. Na druhé straně však vytváří tlak na komercializaci rituálů, podporuje vznik samozvaných „šamanů“ a proměňuje tradiční obřady podle očekávání zahraničních klientů. To, co bylo původně součástí života konkrétních komunit, se stává službou nabízenou na globálním trhu.

Ayahuasca se také stala prostředníkem pro ekologické debaty. Rostoucí poptávka má za následek nadměrné a nekontrolované sklízení rostlin, z nichž se nápoj připravuje. Pěstování a ochrana rostlin není nijak legislativně ošetřena, proto rostou obavy, že poptávka po ayahuasce roste rychleji, než kolik času je třeba na regeneraci lesů. Díky nápoji však roste povědomí o problematice amazonských pralesů a účast na ayahuaskovém rituálu má prokazatelně ovlivnit vztah člověka k přírodě, a tím pádem mají účastníci větší tendence přírodu chránit.

Rychlý růst ayahuaskového turismu zároveň vyvolává otázky bezpečnosti a odpovědnosti. Jen omezený počet zemí má jasná pravidla pro organizaci těchto pobytů, kvalifikaci jejich organizátorů nebo zdravotní dohled nad účastníky. Vedle dobře zavedených center proto existují i zařízení s minimálními standardy, což vedlo k několika medializovaným případům vážných zdravotních komplikací, úmrtí či trestné činnosti. Tyto události dále posilují tlak na státy, aby hledaly rovnováhu mezi ochranou veřejného zdraví, náboženskou svobodou, právem domorodých komunit na vlastní tradice a rychle rostoucím mezinárodním trhem se spirituálními službami. 

Ayahuasca a ochrana duševního vlastnictví

Významným mezinárodním krokem k ošetření ayahuasky jakožto duševního vlastnictví je smlouva WIPO, specializované agentury OSN pro duševní vlastnictví, o duševním vlastnictví, genetických zdrojích a souvisejících tradičních znalostech z roku 2024. Při patentových přihláškách se nově vyžaduje uvést původ využitých genetických zdrojů a souvisejících tradičních znalostí, čímž se má omezit biopirátství. Domorodým komunitám však vlastnická práva k ayahuasce nepřiznává.

Navzdory tomuto zřetelnému legislativnímu pokroku v ochraně domorodého duševního vlastnictví zůstává stále řada nevyřešených problémů. Současný systém je založen na představě, že existuje konkrétní subjekt, který vlastní patent či autorské právo. Domorodé znalosti však mají zcela jinou povahu, proto je velmi obtížné je chránit prostřednictvím klasického patentového práva. Ayahuasca je učebnicovým příkladem tohoto problému. Nikdo nemůže vlastnit ayahuasku jako takovou, ale lze se pokusit patentovat látky z ní odvozené, nové způsoby jejich využití nebo technologické postupy. Právě proto se ochrana lokálního vědění stala jedním z nejdiskutovanějších témat mezinárodního práva duševního vlastnictví. 

Národní legislativa vs. osobní svoboda 

Přístup k ayahuasce se výrazně liší mezi západními státy a zeměmi, kde je její užívání tradičně zakořeněno. V Evropě je rozhodující skutečnost, že ayahuasca obsahuje DMT, psychotropní látku ovlivňující vědomí, která je ve většině států přísně regulovaná nebo zakázaná. Přestože se konkrétní legislativa mezi jednotlivými zeměmi liší a některé státy, např. Nizozemsko, zaujímají vůči náboženskému užívání tolerantnější postoj, obecně platí restriktivní přístup a výroba, držení či podávání ayahuasky mohou být trestně postihovány.

Naproti tomu v řadě jihoamerických zemí, kde má ayahuasca dlouhou historii rituálního užívání, je její status výrazně příznivější. Peru ji prohlásilo za součást národního kulturního dědictví, Brazílie umožňuje její užívání v rámci uznaných náboženských praktik a v Kolumbii je tradiční užívání chráněno jako součást kulturní a náboženské autonomie domorodých komunit, přestože rozvoj ayahuaskového turismu vyvolává debaty o komercializaci a ochraně tradičních znalostí. Ayahuasca se v mnohých jihoamerických státech stala také součástí národní identity, a to přesto, že užívání s tradičním náboženským významem je i zde omezeno pouze na původní obyvatelstvo.

Rostoucí zájem o ayahuasku proměnil způsob, jakým svět nahlíží na amazonské komunity i samotný prales. Na jedné straně podporuje komercializaci domorodých tradic, romantizuje představy o „autentických“ kulturách a zvyšuje tlak na přírodní zdroje, z nichž ayahuaskové rituály vycházejí. Na druhé straně však přispívá k většímu zájmu o ochranu domorodých kultur, tradičních znalostí i amazonských ekosystémů. Ayahuasca se tak stala symbolem širšího paradoxu globalizace: může současně vytvářet nové formy nerovností i posilovat povědomí o kulturním a přírodním bohatství, jež by jinak zůstávalo na okraji zájmu. Její největší politický význam proto nespočívá jen v samotném nápoji, ale v debatách, které kolem něj vznikají. 

→ Marek Halbich je sociální antropolog působící na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, dlouhodobě se zabývá výzkumem domorodých indiánských etnických skupin.