18. 6. 2013 Tento obsah není aktuální

Běžní Rusové toho o opozici moc nevědí

Rozhovor s iniciativou Strategie 31 CZ, kterou zastupují Marianna Placáková a Dominik Straňák.

Když se řekne Strategie 31, co si pod tím mám představit?

Marianna Placáková: Je to organizace, která vznikla v létě 2009 v Rusku. Pořádá demonstrace každého 31. dne v měsíci, aby připomněla dodržování článku 31 ruské ústavy, jenž zaručuje svobodu shromažďování. Z našeho pohledu je s ní spojeno i spoustu kontroverzních věcí. Jednou z vůdčích osobností je například Eduard Limonov, s jehož názory se rozhodně neshodujeme (vede Nacionálně bolševickou stranu Ruska – pozn. red.). Zpočátku tyto demonstrace navštěvovalo poměrně dost lidí, tak kolem tisícovky. Teď, po třech letech, je jich už mnohem méně. Pravidelně se schází několik desítek lidí. Výjimeční jsou v tom, že se pořád drží. Tím, jak jich je málo, jsou snadněji postižitelní. Na každé demonstraci většinou někoho seberou, naposledy 31. března to byl opět Limonov. Jsou pak většinou drženi 48 hodin na cele, musí platit pokuty…

Narazili jste na Limonova. Kdo jsou další hlavní představitelé Strategie 31?

Dominik Straňák: Je důležité říct, že Strategie se deklarovala jako nepolitická organizace. Mělo jít o neformální sdružení ruských aktivistů a lidí, kteří nesouhlasí se současnou podobou ruského režimu. Jejich demonstrace už se odehrávají čtvrtým rokem a opadla již jak mediální pozornost, tak počet jejich účastníků. Aktivní zůstává hlavně Limonov a jeho nacionální bolševici. Pro nás nejzajímavější postavou a trochu i garantem, že nejde jen o Limonovův politický projekt, byla historička Ludmila Alexejeva (zakládající členka Moskevské helsinské skupiny, působila v disentu již za Sovětského svazu – pozn. red.). Ta se ovšem kvůli horšícímu se zdraví a neshodách s Limonovem již demonstrací neúčastní. Okolo Strategie 31 se pohyboval také Garry Kasparov, z těch známějších jmen ještě například Boris Němcov (někdejší místopředseda vlády RF, jeden z otevřených kritiků Vladimíra Putina - pozn. red.). Tito čtyři tvořili v počátcích jádro skupiny. Kromě Limonova zůstává v tuhle chvíli aktivní hlavně Němcov.

Jak dlouho působí česká „verze“ Strategie 31?

Dominik Straňák: Demonstrace a různé akce děláme už více než rok. Způsob, jakým ruská Strategie 31 působí je pro nás dobrou platformou, v jejímž rámci každé dva měsíce pořádáme nějakou akci upozorňující na dění v Rusku.

Daří se to?

Marianna Placáková: (smích) Tak dopad našich akcí není asi moc veliký. Bohužel se média o nás zajímají jen tehdy, když se stane v Rusku něco, co je pro ně mediálně atraktivní. Když zavřeli Pussy Riot, natočila Česká televize krátkou reportáž na demonstraci, kterou jsme na jejich podporu pořádali. Udělali jsme tehdy promenádu po způsobu těch, které probíhaly v ruských ulicích, k ambasádě Ruské federace, kde za ně proběhla krátká modlitba. Jinak se našich akcí účastní zpravidla několik desítek lidí, většinou z blízkého okruhu.


Demonstrace Strategie31u sochy sv. Václava (foto: Strategie31)


Jste nějak propojení s Knihovnou Václava Havla? Jeho jméno je spojené s ochranou lidských práv, o Rusko se také hodně zajímal.

Marianna Placáková: V Knihovně Václava Havla jsme uspořádali minulý podzim diskusi o současné ruské umělecké scéně. Sama Knihovna se přitom snaží dlouhodobě věnovat východnímu prostoru. Konaly se zde debaty s disidentkou Natalií Gorbaněvskou či Vladimirem Bukovským. Nedávno zde byl přítomen opoziční kandidát v posledních běloruských volbách Andrej Sannikov.

Dominik Straňák: Možná se dá říct, že nepřímo byla smrt Václava Havla podnětem pro naši činnost. Šlo o takové pošťouchnutí, abychom se něčemu začali aktivně věnovat.

Marianna Placáková: Osoba Václava Havla je stále mezi lidmi žijícími v nedemokratických státech vnímána jako určitý symbol. V Bělorusku vzniklo například před patnácti lety hnutí, které se odvolává na Chartu 77.

Nepolitičnost, neformálnost, různé proudy. To byla Charta 77 i současná Strategie 31. Vidíte tam ty podobnosti taky? Hlásí se třeba ruská Strategie k odkazu české Charty a Havlovi?

Dominik Straňák: Limonovovi, jako současnému hlavnímu tahounovi tohoto hnutí, osoba Václava Havla asi mnoho neříká. Neřekl bych, že je to pro něj nějak zvlášť inspirativní osobnost.

Marianna Placáková: To hnutí funguje v různých městech, je to velká síť, kterou se inspirovala i řada lidí mimo Rusko. Třeba naše české specifikum je v tom, že děláme Strategii 31 jen samí Češi. Jinde je to naopak, v Berlíně nebo v Bruselu. Abych pravdu řekla, nedokážu vysvětlit, proč tomu tak je.

Ruská komunita v Praze o Strategii 31 tedy nejeví vůbec žádný zájem? Bojí se?

Dominik Straňák: Nemyslím, že jde o strach, za jejich odchodem z Ruska byly většinou ekonomické a ne politické důvody. Jsou rádi, že se už nemusí politikou zabývat. Samozřejmě, Rusko jim leží na srdci, je to jejich domov, ale zároveň se nechtějí vracet. Česko je pro ně jako nejzápadnější slovanská země dobré útočiště, často jen přestupní stanice při cestě na Západ.

No, platí-li to pro ruskou emigraci, tak to ještě víc musí platit pro Rusy, kteří zůstali. Jak se vlastně dívá ruský „obyčejný člověk“ na domácí opozici?

Marianna Placáková: V případě Strategie 31 jako na okrajovou záležitost, kterou spousta lidí ani nezná. Většina Rusů, kterých jsem se v Čechách ptala, o ní nikdy neslyšela. Je to prostě kapka v moři.

Dominik Straňák: O jejich postavení třeba dobře vypovídá proces s Alexejem Navalným. Podle jednoho průzkumu zná Navalného jako člověka 37 procent Rusů. Přitom je to fakticky opoziční „hvězda“. Ruská opozice nemá mnoho příležitostí dostat se do ruských veřejnoprávních médií, která jsou stále hlavním zdrojem informací pro většinu Rusů. O to hůř je na tom Strategie 31, na jejíž akce už chodí v posledním roce docela málo lidí. Je to spíš věc jejich osobní zaťatosti. O svou popularizaci se moc nestarají a běžní lidé o nich neví.

Pokud se Češi zajímají o Rusko. Jak mohou pomoci? A možná ještě důležitější věc. Máme to dělat? Máme se do toho míchat?

Marianna Placáková: Ruská opozice je těžce uchopitelná a z pohledu západní Evropy i politicky nepřijatelná, protože v ní neexistuje téměř žádný demokratický proud. Přiklonit se na stranu jedné skupiny a podporovat tak přímo její aktivity je složitá věc. Proto vnímáme naše akce jako symbolickou podporu konkrétních lidí. Nebo se věnujeme obecnějším problémům jako ekonomické zájmy Ruska v České republice atd. Na naší první demonstraci se nám podařilo spojit skrz Svobodnou Evropu s Jevgenijí Čirikovovou (snaží se zabránit zničení lesa v souvislosti se stavbou dálnice mezi Moskvou a Petrohradem – pozn. red.), jež nám poslala děkovný vzkaz. Jedná se o podporu lidskoprávních otázek v Rusku, nikoli konkrétních politických stran.

Dominik Straňák: Jedním z našich cílů je změnit obvyklý český stereotyp vůči Rusku. Mnoho Čechů má k Rusům rezervovaný vztah, ať už z historických důvodů nebo třeba ze zkušenosti s neomaleným chováním ruských turistů, což ještě podtrhují zprávy o ruských podnikatelských aktivitách v České republice. Z toho vzniká pocit nedůvěry, někdy i averze. Zbavení se těchto předsudků a uvědomění si, že Rusko je zajímavé prostředí, které je dobré chápat, je užitečné. Podpora jejich demokratizačnímu procesu je jeden ze způsobů, jak můžeme zprostředkovat naší českou zkušenost. Bořit předsudky vůči Rusům se zase pokoušíme tematickými diskusemi, které jsou možností, jak ruské prostředí přiblížit a nedémonizovat ho.

Marianna Placáková: Minulý rok jsme v Dejvicích uspořádali procházku po „ruské“ Praze. Tato čtvrť byla důležitým centrem ruské emigrace a inteligence už za první republiky. Připomínali jsme si při ní osudy Rusů, kteří se stali součástí českého prostředí a kultury. Třeba jazykovědec Roman Jakobson, spisovatelka Marina Cvětajeva. Snažíme se ukázat, že tu není jen společná komunistická minulost, ale i něco, na co se dá navázat.


"31" - každý 31 den v měsíci připomíná skupina aktivistů v Rusku dodržování zákona o svobodě shromažďování (ilustrační foto: Strategie31)


Uvažujete, že by se Strategie institucionalizovala? Obecně platí, že je to výhodnější, protože se stávají partnerem pro lidi, kteří s nimi jinak nemůžou spolupracovat.

Dominik Straňák: Uvažovali jsme o tom, ale spíš nám vyhovuje být neformální skupinkou lidi, kteří se o Rusko tak či onak zajímají a jsou ochotní něco dělat.

Marianna Placáková: Na druhou stranu si uvědomujeme, že jako instituce, můžeme náš vliv na okolí zvýšit. Zatím se k tomu ale nechystáme.

Vrátím se ještě k ruské opozici. Mluvili jsme o znalosti běžných Rusů. Jeden Rus mi řekl, že je to záležitost Moskvy a Petrohradu. To je pro ně docela problém, protože hrozí, že se tito lidé stanou ghettem. V praktické politice je tak fakticky jejich jedinou možností komunální politika.

Dominik Straňák: O to snažila právě Čirikovová. Ve volbách avšak neuspěla. S tím názorem ale souhlasím. Rusko je veliké, je jich 14krát víc než Čechů. Přes svou upozaděnost je ruská opozice relativně velkou skupinou lidí. Je to ale uzavřená společnost, která si ani není názorově blízká. Zpravidla se na ničem neshodne, různé směry v rámci opozice sblížily až prezidentské volby. Oslovit širší masy lidí ale nedokážou, což hodně souvisí také se zmíněným obtížným přístupem do médií, které kontroluje Kreml.

Marianna Placáková: Ruská opozice by potřebovala horizontální rozptyl. Na Sibiři nemá většina lidí přístup k internetu. Hlavním zdrojem jejich informací je převážně televize, což je putinovská propaganda. Otázkou je, jak se k těmto lidem dostat.

Dominik Straňák: Tohle je zároveň skupina obyvatel, která nejvíce stojí za Putinem, který pro ně symbolizuje překonání rozvratu 90. let. Současný systém je sice prolezlý korupcí, ale přece jenom funkčnější. Lidi, kteří mají nejméně informací, jsou nejvíc utvrzeni v přesvědčení, že Putin je ten nejlepší vůdce Velkého Ruska.

Jak byste hodnotili situaci opozice v Rusku za poslední dva roky. Nedošlo ke zhoršení jejího postavení?

Dominik Straňák: Spíš v posledním roce. Do prezidentských voleb to byl opačný proces, protože se podařilo téměř z ničeho vykřesat občanskou společnost. Ruská střední třída se po zbohatnutí v posledních letech začala hlásit o svoje občanská práva. Od té doby, co se Putin vrátil zpět na trůn začíná docela důsledně utahovat šrouby a diskreditovat angažovanost jako takovou – ať už označováním neziskovek jako zahraničních agentů nebo procesy vůči opozičním lídrům, které směřují, i když to tak zvnějšku nevypadá, hlavně proti méně známým aktivistům, kteří nejsou mezinárodně známí jako třeba Navalnyj. O případech aktivních lidí z menších měst na Sibiři či Dálném východě nemá kdo referovat, média nezajímají. Odsouzení Navalného bude hodně medializované a je otázka, zda to ruskému režimu v důsledku spíše neuškodí, ale právě snahu podrýt angažovanost lidí zespodu považuju za nejnebezpečnější. Kremlu se zatím evidentně daří dusit rodící se občanskou společnost, která se zajímá o své okolí a to za pomoci dost nevybíravých praktik.

To jsme zase u paralely s normalizačním Československem. Opozičníci jsou zatýkáni, biti, spíše je tu snaha je kriminalizovat než soudit za politické „zločiny“.

Marianna Placáková: Ty paralely jsou skutečně silné. I v Rusku funguje obdobná podpora vězněných a jejich rodin jako to dělal Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. V Československu byl však disent mnohem sjednocenější, což je dáno i naší rozlohou. Podpora ze Západu tak byla mnohem jednodušší, protože se mohla zacílit na jedno přehledné centrum.

Dominik Straňák: Jasně ta snaha udělat z nich kriminálníky, výtržníky, případně rovnou feťáky je člověku nepříjemně povědomá z naší nedávné historie.

Závěrečná otázka. Jak se díváte na postoj České republiky vůči Rusku. Myslíte si, že by se na něm mělo něco měnit?

Dominik Straňák: Česká zahraniční politika má v sobě mně osobně blízkou tradici podpory lidských práv a demokratizačních hnutí, do značné míry zásluhou právě Václava Havla. To je věc, která v posledních letech trochu uvadá. Nejde jen o ruské prostředí. Jedny z nejúspěšnějších zahraničních projektů České republiky jsou rozvojová pomoc v zemích jako je Moldavsko nebo Gruzie. Když jsem byl v Gruzii, viděl jsem, jak dobrou pověst tam jako Češi máme. Samozřejmě, že nelze pomíjet ekonomické zájmy, ale nesmí to být jediné kritérium. Nesmíme přistoupit na údajnou Putinovu hru, že ekonomická spolupráce je možná, jen pokud se nebudeme starat o lidská práva. Žádná tvrdá čísla o negativních dopadech na ekonomiku nejsou k mání a ruský režim stojí na ekonomickém základě. Nejen my máme zájem obchodovat s Ruskem, ale samozřejmě i Rusové s námi. Nezdá se proto pravděpodobné, že by se negativně odrazilo na českém HDP, když ministr zahraničí ztratí slovo za někoho z opozice. Příkladem by nám mohlo být to, jak ostře se Angela Merkelová ohradila proti zjevné diskriminaci neziskových organizací při setkání s Putinem v dubnu tohoto roku, byť si samozřejmě uvědomuji rozdílnou velikost Německa a Česka.

Rozhovor s...

Marianna Placáková, studentka Dějin umění FF UK, působí jako kurátorka v Knihovně Václava Havla
Dominik Straňák, student Mezinárodních teritoriálních studií na FSV UK

Strategie 31 CZ je volným sdružením několika studentů, které zajímá současná situace v Ruské federaci. Pořádá akce, které mají vnést diskusi na toto téma do veřejného prostoru, snaží se také Čechům přiblížit ruskou kulturu. Proč to dělají? Vidí, že Rusko má na naši zemi nezpochybnitelný kulturní i politický vliv, ať už se jedná o vztahy politických představitelů, migraci, energetickou bezpečnost či o působení na poli mezinárodní diplomacie.