Announcing the Winter Semester program of the IIR Critical Studies Seminar

16. 4. 2016 Tento obsah není aktuální

Restart v Myanmaru: balancování ve vztazích s Čínou

Geopolitická poloha Myanmaru je strategická. Leží mezi Čínou a Indii, dvěma zeměmi s největším počtem obyvatelstva, a na pobřeží Bengálského zálivu, který je vstupní bránou do Indického oceánu a Malackých úžin, spojnicí mezi Indickým a Tichým oceánem. Poloha a nevyužité nerostné suroviny, kterými Myanmar oplývá, jsou dostatečně důležité faktory pro zvýšený zájem řady sousedních i vzdálenějších zemí jako je Čína, Indie, Thajsko, ale i USA a EU. 


Lidskoprávní skupiny upozorňují na dopady čínských investic související s výstavbou kontroverzních infrastrukturních projektů. Zdroj ilustrační fotografie: archiv Terezy Grünvaldové

Čína, která hraničí s Myanmarem na severovýchodě země převážně v oblastech obývanými minoritními etnickými skupinami, má s Myanmarem dlouhou historii, která se utvářela na základě ekonomických, bezpečnostních, ale i politických zájmů v jihovýchodní oblasti Asie. Ve srovnání se zeměmi jako je Laos, které jsou vysoce závislé na komunistické Číně, byl Myanmar do velké míry vždy schopen uchovat si svou nezávislost a nejednat pouze podle čínských obchodních nebo bezpečnostních zájmů. Změna výsadního postavení Číny byla značně ovlivněna liberalizací myanmarské ekonomiky a zpřístupnění trhu jiným než čínským investorům.

Historie čínsko-myanmarských vztahů

První významným milníkem v čínsko-myanmarských vztazích bylo podepsání deklarace v roce 1949 o mírovém soužití mezi Čínskou lidovou republikou a tehdejším Myanmarem, která definovala pět základních principů vzájemných vztahů: vzájemný respekt teritoriální suverenity a integrity, vzájemné neútočení, nevměšování se do vnitropolitických záležitostí, rovnost a vzájemný prospěch a mírové soužití v rozvojových diplomatických vztazích a ekonomická a kulturní výměna.

Těchto pět principů mělo zásadní význam nejenom pro tehdejší Myanmar jako "nový národní" stát, ale také pro rostoucí čínský mezinárodní vliv. V šedesátých a sedmdesátých letech byly čínsko-myanmarské vztahy napjaté, zejména kvůli čínské podpoře komunistických tendencí v Myanmaru, ale také vzhledem k etnické diskriminaci Číňanů žijících na území Barmy. Tyto události probíhaly v období rozmachu čínské kulturní revoluce, která měla za cíl "modernizaci čínské společnosti, kulturní i politický rozmach", stejně jako rozšíření sféry vlivu v okolních státech. Čína se v tehdejší době snažila vytvořit síť komunistických satelitů v jihovýchodní Asii a tehdejší Myanmar (tehdy Barma) byla jednou ze zemí jednoznačně ve sféře zájmů tehdejší Číny. Poté, co se moci v Číně chopil Teng Siao-pching se vztahy s Myanmarem uklidnily, zejména díky ukončení podpory komunistických povstaleckých tendencí.

V roce 1988 došlo v Myanmaru k masakru studentského hnutí a k moci nastoupila vojenská junta. Díky tvrdým sankcím ze strany Evropské unie i Spojených států amerických dostal Myanmar, vedený Státní radou pro nastolení pořádku a práva, do mezinárodní izolace. Bylo zjevné, že výsledkem těchto sankcí bude orientace Myanmaru směrem na východ - k Číně, která svému sousedovi poskytla nejen ekonomickou, ale i bezpečnostní a vojenskou spolupráci. V roce 1989 podepsal Myanmar s Čínou dohodu, která zajišťovala dovoz vojenského materiálu až do hodnoty dvou miliard dolarů na dalších pět let. Týkalo se to zejména munice, ručních zbraní, vojenského vybavení, ale také výcviku vojsk.

I přes tyto dohody se vedení Myanmaru stále snažilo zachovat své zemi jistou míru nezávislosti na svém východním partnerovi. Došlo mimo jiné k uzavření dohody o nákupu letadel MiG-29 z Ruska a o poskytnutí výcviku 300 vojákům na tomto typu letadel. Vedle Ruska hraje významnou roli i Indie, která vždy usilovala o to, aby Myanmar nespadl do sféry vlivu Číny. Indie také přizvala svého východního souseda k účasti na multi-sektorální ekonomické a technické spolupráci s názvem BIMSTEC, což je organizace sdružující země kolem Bengálského zálivu (Bangladéš, Indie, Srí Lanka, Bhútán, Thajsko, Myanmar, Nepál). Indie je zároveň jedním z nejvýznamnějších obchodních partnerů Myanmaru, a největším trhem pro vývoz myanmarských produktů.

Po rozvolnění režimu a nastoupení polocivilní vlády v roce 2011 v čele s prezidentem Thein Seinem se Myanmar otevřel světu. Postupně došlo k liberalizaci obchodu se zeměmi západního světa, uvolnění cenzury médii a zreformování některých kontroverzních a restriktivních zákonů.

Režim začal propouštět i politické vězně, avšak ne všechny a vzhledem k dosud platným zákonům upravující občanská práva se dostaly za mříže další desítky aktivistů kvůli svým politickým postojům (například kolem protestů proti měděnému dolu v Letpadaung). Poslední největší amnestie byla vyhlášení krátce po jmenování nové vlády 8. dubna 2016. Následkem pozvolného politického tání začaly USA stejně jako Evropa postupně uvolňovat či rušit své sankce a vedle politiků se do Myanmaru hrnuli i obchodníci a investoři. Tyto události měly pochopitelně na vývoj čínsko-myanmarských vztahů značný vliv.

Nerostné suroviny, etnické pnutí a drogové stezky

Čína se již několik let aktivně snaží udržet svůj dominantní vliv v Myanmaru, a to zejména kvůli přístupu k nerostným surovinám, zabezpečení hranic (především v souvislosti s lokálními etnickými válečnými konflikty), a v neposlední řadě také kvůli umožnění dopravy surovin z Indického oceánu do Číny mimo Malacké úžiny, které jsou z hlediska bezpečnosti námořní dopravy velmi rizikové. Po politických změnách se Myanmar postupně otevírá světu a vytrvale stoupá zájem západních zemí nejen o nerostné suroviny, ale i o investice v telekomunikačním, energetickém, těžebním, ale i stavebním průmyslu. I přes nadále důležitou roli obchodního i regionálního partnera začala Čína ztrácet své dominantní postavení. Tomu nasvědčuje i zásadní pokles čínských investic ze zhruba 12 miliard dolarů v letech (2008 až 2010) na 407 milionů dolarů mezi lety 2012 a 2013 .

Čína sdílí s Myanmarem 2192 km dlouhou společnou hranici, která se nachází v oblastech, kde se vedou časté boje mezi myanmarskou vládou a povstaleckými skupinami především v Šanském a Kačinském státě. Na druhé straně hranice leží provincie Jün-nan, jedna z nejchudších oblastí Číny, ale zároveň obchodní brána do Myanmaru a k nerostným surovinám. I když Čína usiluje o větší stabilitu tohoto regionu kvůli přelití možných sekundárních konfliktů do Jün-nanu, nehrála v mírovém procesu vždy konstruktivní roli, a to právě z důvodů svých zájmu a vlivu nad pohraničními oblastmi jako jsou samosprávné území Kokang a Wa, kde žije velká skupina Čínanů (Wa je oblast ležící na hranici s Čínou. Je to stát, který nebyl oficiálně uznaný Myanmarem. Oficiálně je podřízený Šanskému státu, i když má vlastní administrativu a je ekonomický závislý na Číně - pozn. autorky).

Podle některých vyjednavačů celonárodní dohody o usmíření, která byla v Myanmaru podepsána 15. října 2015, se Čína spíše snažila odradit některé etnické skupiny od podepsání dohody o usmíření (více zde). Otázkou zůstává, zda Číně vyhovuje současná situace a status quo, které bylo ještě do nedávna postaveno na bilaterálních dohodách o příměří, anebo zda má zároveň strach o ztrátu vlivu v některých pohraničních oblastech. Mírový proces by měl postupně vyústit v rozpuštění etnických vojsk a v decentralizaci regionálních oblastí společně s vyřešením otázky správy všech autonomních a samosprávných celků.

Hraniční oblast s Čínou je také známa obchodem s drogami a lidmi a zvýšenému výskytu onemocnění HIV/AIDS. Hraniční města Ruili (Čína) a Muse (Myanmar) jsou hlavními centry prostituce a obchodu s drogami, zejména s heroinem. Ruili a přilehlé oblasti byly vyhlášeny tzv. speciální rozvojovou zónou pro lepší rozvoj hraničního obchodu, cest a dopravy. Oblast je však zejména využívána k nelegálnímu obchodu s drogami, které se pašují převážně do sousední čínské provincie Jün-nan (více zde). Čínské ministerstvo zdravotnictví vydalo zprávu, která uvádí, že až 80,4 % všech nakažených virem HIV a 60 % všech potvrzených případů AIDS se nachází v provincii Jün-nan.

Pro vývoj čínsko-myanmarských vztahů a poskytování hospodářské a bezpečnostní podpory se staly stěžejními dva rozsáhlé infrastrukturní projekty. Prvním je výstavba hydroelektrárny o výkonu 6 000 MW v Myitsone na soutoku řek N´Mai a Mali, které tvoří hlavní přítoky řeky Irrawaddy. Na základě rozhodnutí prezidenta Thein Seina v roce 2011 byly práce na tomto projektu pozastaveny a stále není jisté, zda Čína bude pokračovat ve výstavbě a uskuteční svůj plán, který počítal s dovozem až 90 % elektřiny z této elektrárny zpět do Číny. Thein Seinovo rozhodnutí reagovalo také na kritiku neziskových organizací a aktivistů proti projektu a na ekologické a sociální dopady na vesnice v okolí přehrady. Čínská společnost China Power Investment Corporation byla silně kritizována za nízké kompenzace pro lidí žijící v oblastech výstavby projektu.

Druhým kontroverzním projektem, který vyvolal řadu nepokojů a demonstrací, je měděný důl Letpadaung. V červenci 2013 přislíbil prezident Thein Sein aktivní účast Myanmaru v rámci Iniciativy pro zvýšení transparentnosti těžebního průmyslu, což je celosvětový standard, který podporuje transparentnost příjmů v zemích bohatých na zdroje. Letpadaung, který je součásti těžebního komplexu Monywa, byl původně vlastněn kanadskou společností Ivanhoe, která jej prodala čínskému konsorciu Wanbao Mining (pobočka čínského zbrojního podniku Norinco) a společnosti Union of Myanmar Economic Holdings Ltd., vlastněné myanmarskými generály.

Nové vlastnické poměry v dolu Letpadaung nejenže nezlepšily podmínky pro horníky, kteří si stěžovali na vysoké znečištění půdy kvůli jedovatému odpadu z dolu, ale plánované rozšíření dolu vedlo k rozsáhlým záborům půdy (okolo 3000 hektarů) a majetku lidí, kteří žili v okolních vesnicích. Následkem řady dlouhých protestů bylo zatýkání lidí, násilné potyčky a hladovky demonstrujících horníků. I přesto, že byla ustanovena komise na vyšetřování celé záležitosti v čele s Aung San Su Ťij, nepodařilo se zabránit dalším projektům rozšiřování dolu. Zpráva komise se snažila o rovnovážný postoj mezi zájmy protestujících a kompenzacemi za zábory půdy a ekonomickými příležitostmi, které plynuly z rozšíření dolu.

Současná podoba čínsko-myanmarských vztahů může být chápána jako následek myanmarské demokratické transformace. Liberalizace byla vykládána také jako vyjádření znepokojení z přílišné závislosti na Číně a jejími snahami o ekonomické dominantní postavení v Myanmaru. Thein Seinův vládní reformní program hledal cesty, jak vyvážit čínský vliv se západními investicemi. Čína zároveň nemá pozitivní obrázek mezi lidmi, kteří si její počínání spojují s dlouhodobou podporou nepopulární myanmarské armády (Tatmandaw) v době největší vojenské diktatury.

Lidskoprávní skupiny také stále upozorňují na dopady čínských investic související s výstavbou ropovodů, plynovodů, elektráren a dalších infrastrukturních projektů. Tyto projekty většinou vedou k násilnému zabrání pozemků, vystěhovávání tisíců obyvatel bez adekvátní kompenzace, znečištění půdy a devastaci životního prostředí. Převážná část obyvatelstva Myanmaru je přitom na zemědělství odkázána jako na hlavní zdroj obživy. Nedostatek důrazu na sociální aspekty těchto projektů a jejich vlivu na krajinu je nejčastějším kritickým argumentem proti čínským investicím, které jsou zároveň plánovány a realizovány bez dostatečného zapojení a informování lidí a obcí.

Přichází restart?

Jakým způsobem se budou vyvíjet čínsko-myanmarské vztahy bude záležet na nové vládě, která byla jmenována koncem března 2016. Ministryní zahraničních věcí se stala Aun Schan Su Ťij, jejíž další funkcí je vedení resortu dohlížející na prezidentskou kancelář. Je jasné, že tato nositelka Nobelovy ceny bude hlavním aktérem v utváření zahraniční politiky směrem k Číně. Již před volbami v červnu 2015 uskutečnila cestu do Číny, kde se setkala s vrcholnými představiteli země, včetně prezidenta Si Ťin-Pchinga. Bylo to v období po incidentu v Kokangu, kde došlo k zásahu myanmarské armády proti povstalecké armádě Myanmarské národně demokratické aliance (MNDAA) na severu dnešního Šanského státu při hranici s Čínou. Může to tedy vypadat, že snaha čínských představitelů o navázaní dobrých vztahů s novou představitelkou myanmarské vlády může v budoucnosti vést k zamezení podobných zásahů na hranici s Čínou a posílení bezpečnosti v této oblasti.

Důležitou roli v čínsko-myanmarských vztazích hrají také investice. I přes diverzifikaci obchodu se západními zeměmi, Thajskem, Indií či Singapurem, je Čína jedním z nejdůležitějších partnerů v oblasti zahraničích investic do těžkého a energetického průmyslu a oproti Spojeným státům americkým a Evropě má v Myanmaru již vybudované vztahy a zázemí. Zda a za jakých podmínek se toto partnerství bude nadále rozvíjet bude záležet na prioritách nové vlády, jejíž hlavní strana Národní liga pro demokracii (NLD) již před volbami deklarovala, že zvýšení zaměstnanosti a životní úrovně obyvatelstva budou patřit k hlavním prioritám.

Při nedávném setkání nové ministryně Aun Schan Su Ťij a čínského ministra zahraničních věcí na začátku dubna 2016 nedošlo na otázky spojené s pokračováním výstavby elektrárny Myitsone, ani na projekt plynovodu vedoucí před celý Myanmar do Číny (více zde). Tato schůzka, která se uskutečnila krátce po jmenování Aun Schan Su Ťij ministryní zahraničních věcí, může symbolizovat gesto jistého restartu vzájemných vztahů. Jakým způsobem bude formována zahraniční politika v regionu jihovýchodní Asie a Asie jako takové ukáží až následující měsíce. Jistě v jejich průběhu dojde na otázky související s mírovým procesem, investicemi, ale také rolí Myanmaru v regionálních a nadregionálních mezinárodních organizacích a mechanismech.

O autorce:

Tereza Grünvaldová řídí projekty humanitární organizace Člověk v tísni v Barmě.

Použité zdroje:

Hilton, I.: China in Myanmar: implications for the future, Norwegian Peacebuilding Resource Centre, October 2013

Swanström, N.: Sino-Myanmar Relations: Security and Beyond, Institute for Security and Development Policy, Asia Paper, June 2012,
Link. http://www.isdp.eu/images/stories/isdp-main-pdf/2012_swanstrom_sino-myanmar-relations.pdf

Yun Sun: A new era for China Myanmar relations, 9th December 2015, The Diplomat website,
Link: http://thediplomat.com/2015/12/a-new-era-for-china-myanmar-relations/

Arnott, D.: Chapter 3 – China-Burma Relations, page 77,
link: http://www.idea.int/asia_pacific/myanmar/upload/chap3.pdf

The Burma-China Pipelines, Earth Rights Initiative, March 2011,
link: https://www.earthrights.org/sites/default/files/documents/the-burma-china-pipelines.pdf

China in Burma: The increasing investment of Chinese multinational corporations in Burma´s hydropower, oil and natural gas, and mining sectors, Earth Rights Initiative, September 2008,
Link: https://www.earthrights.org/sites/default/files/publications/China-in-Burma-update-2008-English.pdf

Economist, Silk Road Smuggling, 28th November 2014,
Link: http://www.economist.com/news/china/21635143-china-struggles-contraband-its-neighbours-bordering-crime

Clapp, P.A.: China´s Relations with Burma, United States Institute of Peace, May 2015,
Link: http://www.usip.org/publications/2015/05/13/china-s-relations-burma

Transnational Institute, HIV/AIDS and drug use in Burma/Myanmar, Drug Policy Briefing, May 2006,
Link: https://www.tni.org/files/download/brief17.pdf

Expertise to impact

Přihlašte se k odběru