Klidné rozdělení Súdánu nikdo nečekal

Před rokem došlo k rozdělení Súdánu a vzniku Jihosúdánské republiky, jež byla velmi záhy uznána mezinárodním společenstvím. Jak se za posledních dvanáct měsíců vyvíjel vztah obou entit?

Samotné rozdělení proběhlo v zásadě velmi pokojně. Vláda v Chartúmu, tzn. metropole původního Súdánu, uznala jako první stát světa nezávislost nově vzniklé Jihosúdánské republiky. Prezident Umar Bašír se dokonce zúčastnil slavnostního aktu vyhlášení nezávislosti. Začátek vzájemných vztahů po rozdělení byl celkově velmi slibný, avšak další vývoj měl ztroskotat na řadě sporných bodů, které měly být vyřešeny dávno před rozdělením. Súdán si také sliboval od konstruktivního přístupu ve věci oddělení Jihu uvolnění jeho mezinárodní izolace. To však nenastalo. Dalo se předpokládat, že hlavním jablkem sváru mezi Jubou s Chartúmem se stanou tranzitní poplatky za ropu, neboť veškerá ropa z Jihosúdánské republiky byla vyvážena přes severní přístav Port Sudan. Začátkem letošního roku došlo k úplnému přerušení tranzitu ropy, a mezi oběma súdánskými státy propuklo něco, co světová média označila jako „miniválku“ – lokalizovaný, avšak velmi intenzivní ozbrojený konflikt v doposud nesporném území Heglig, odkud Sever získává 50 procent své ropy (po rozdělení mu zůstala jen čtvrtina ropných polí bývalého Súdánu). Pohraniční střety však probíhaly již předtím. Týkaly se především sporného regionu Abyei, kde měl proběhnout plebiscit, který by určil, zda se region připojí k Severu nebo k Jihu. Další střety mezi Súdánskými ozbrojenými silami a militantním severním křídlem SPLM, vládnoucí strany Jižnímu Súdánu, probíhají v severním státě Modrý Nil. V souvislosti s obsazením území Heglig přerušil Sever rozhovory s Jihem, jež se týkají dořešení otevřených otázek okolo rozdělení země.

Jižní Súdán získal nezávislost v roce 2012. Je nejnovějším státem na mapě světa. Mladík s vlajkou je jedním z téměř 10 milionů obyvatel (reprofoto)

Pod čí záštitou se rozhovory konají? Angažují se v tom například Spojené národy?

Jejich patronem je jak OSN, tak i Africká unie (AU), jež se ve věci Súdánu velmi výrazně angažuje. Misi AU vede bývalý jihoafrický prezident Thabo Mbeki. Do rozhovorů zasahují také sousední státy, především pak Etiopie, a regionální uskupení. Obyvatelé Jižního Súdánu se loni vyslovili velmi výrazně pro samostatnost.


Jak se jejich podpora pro nezávislost dál vyvíjí, protože lze předpokládat, že pouhý fakt osamostatnění od Chartúmu jejich vlastní životní situaci příliš nezlepšil?

Podpora pro Jihosúdánskou republiku mezi jejími obyvateli neklesá. Jejímu vzniku předcházely dvě dlouhé občanské války, které stály život celou řadu Jižanů a teď mají Jižané svůj vysněný stát. Lze očekávat, že v následujících letech alespoň část obyvatelstva z tohoto opojení vystřízliví, avšak zatím je na to příliš brzo. V referendu se pro nezávislost vyslovilo 98,83 procenta obyvatel, takže i když teď může být podpora v kontextu některých jevů nižší, stále ještě bude velmi vysoká. Jihosúdánci hlasovali pro nezávislost s očekáváním, že se tak vyřeší celá řada problémů, ale málokdo se v tu chvíli byl ochoten zabývat problémy, které s vznikem samostatného státu přijdou. Právě téměř stoprocentní podpora samostatnému státu ze strany Jižanů může představovat hlavní problém ve vztazích mezi Severem a Jihem. Severní vláda pak na řadu věcí v podstatě musí reagovat tak, jak reaguje. Situace by zřejmě byla jiná, kdyby podpora samostatnosti nebyla tak masivní.


Mělo relativně bezproblémové rozdělení Súdánu vůbec nějaký vliv na postavení kontroverzního prezidenta Umara Bašíra v rámci světového společenství?

Severní Súdán je stále izolovaný, nicméně jisté zlepšení jeho pozice pozorovat lze. Souvisí to ale nejenom s Bašírovou rolí při osamostatňování Jihu, ale především s tím, že západní tajné služby veřejně přiznaly, že Súdán spolupracuje v boji proti terorismu. Očekávalo se proto, že Súdán bude vyškrtnut ze seznamu zemí podporujících terorismus, což se ale zatím nenastalo.


Jak moc důležitý byl proces dělení Súdánu pro Africkou unii?

Rozdělení Súdánu je pro Africkou unii, a především pro její členy velmi důležitým momentem, a to hned z několika důvodů. Předně Afrika se brání politické fragmentaci. Panovala obava, že odtržení Jihu podnítí separatistická hnutí k intenzifikaci jejich snah. Dalším důvodem je skutečnost, že úloha, kterou Africká unie hrála během rozdělování země, nebyla zanedbatelná. Africká unie hraje v Súdánu pozitivní roli už jenom z toho důvodu, že v Súdánu panuje všeobecně spíše negativní pohled na OSN a obdobné celosvětové organizace. Na straně druhé bylo zapojení regionálního prvku v podobě Africké unie do mírových snah vnímáno velmi pozitivně; všechny mise pak byly hybridní, tzn., že byly tvořeny společně OSN a Africkou unií.


Jak se díváte na roli Čínské lidové republiky v Súdánu?

Čína má v Súdánu obrovský vliv politický i ekonomický, který lze stále intenzivněji pozorovat i v každodenním životě
Súdánců. Peking je hlavním spojencem Súdánu v Radě bezpečnosti OSN.


Jak se promítlo tzv. africké jaro v Súdánu? Lze skutečnost, že k osamostatnění Jižního Súdánu došlo právě v roce 2011, vidět právě v tomto kontextu?

Časová shoda mezi tzv. arabským jarem a odtržením Jižního Súdánu byla zcela náhodná. Termín referenda o samostatnosti Jihu byl stanoven již v roce 2005 v rámci Všeobecné mírové dohody, uzavřené mezi severskou Stranou národního kongresu (NCP) a jižním Súdánským národně-osvobozeneckým hnutím/armádou (SPLM/A). A právě rozdělování země přispělo k jakési zdrženlivosti před následováním událostí z jiných arabských zemí. V Chartúmu a jiných velkých městech země sice proběhly demonstrace, na které vláda reagovala mimo jiné tím, že prezident Bašír oznámil, že se již nebude ucházet o prezidentský post po skončení tohoto svého volebního období. Druhá věc byla, že během revoluce v sousedním Egyptě a i jinde v severní Africe se mnozí Súdánci ptali, jaká by v Súdánu mohla být alternativa k aktuálnímu politickému uspořádání.


Působí v Súdánu archeologové i z jiných zemí?

Působení zahraničních expedic a výzkumníků má v Súdánu dlouhou tradici. V této tradici lze pokračovat jen díky velké vstřícnosti a pomoci, které se nám dostává od súdánské památkové správy a jejich zaměstnanců. Počet stálých zahraničních expedic je v desítkách. Vedle Národního muzea působí v Súdánu ještě jedna česká instituce – Český egyptologický ústav Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.


Jak vysoké je u nás povědomí o Súdánu? V souvislosti s rozdělením země se o něm sice psalo víc než předtím, ale snažíte se i Vy sám zvyšovat povědomí o této zemi u naší veřejnosti?

Mediální obraz Súdánu u nás byl a stále je převážně negativní, což brání nahlédnout pod tuto skořápku a poznat, jaký Súdán skutečně je. Je to velmi pohostinná země, vhodná i pro individuální turistiku, a právě prezentace výzkumů, které se tam provádějí, pomáhají zaběhnutý mediální obraz měnit. Další věc, kterou je třeba v této souvislosti zmínit, je, že se za nemalého přispění naší archeologické expedice podařilo zprostředkovat partnerství mezi Českou republikou a Súdánem na regionální úrovni. Město Otrokovice a súdánské Wad Ben Naga uzavřely mezi sebou partnerství, díky kterému se českému publiku daří představovat Súdán ve zcela jiném světle. Média, která o partnerství referují, se pak soustřeďují ponejvíce na záležitosti každodenního života na súdánském venkově.


Lze provádět výzkum přímo v Súdánu jako něco, co je odděleno od společenského a politického kontextu v dané zemi?

Naším primárním cílem je výzkum starověkých dějin Súdánu, avšak tyto výzkumy neprobíhají v jakémsi vakuu. Hlavním zprostředkovatelem politického dění v zemi jsou dělníci, kteří se podílejí na našich výzkumech, a jejich rodiny. Především na jejich životní úrovni lze pozorovat, jaký vývoj se za uplynulé roky odehrál nejen ve vesnici Wad Ben Naga, ale také v Súdánu jako celku. V roce 2009 například proběhla rozsáhlá elektrifikace země. Každý z nás si mohl všimnout, že do jídelníčku běžných Súdánců se čím dál častěji dostává maso, že ve vesnici je stále více a více aut a autobusů, a že tedy životní úroveň se za několik posledních let velmi výrazně zvedla. V souvislosti s odtržením Jihu však došlo k přerušení tohoto pozitivního vývoje. 75 procent původních ropných zásob je teď v Jižním Súdánu, polovina ze zbývajících 25 procent se nachází v okrsku Heglig… Vláda teď proto musí hledat nové zdroje pro státní rozpočet a výrazně přebudovat ekonomiku. Velký boom v současné době zažívá například těžba zlata. Súdán doslova prožívá „zlatou horečku“. Muži jezdí na sever Súdánu do oblasti Abú Hamedu, případně k hranicím s Egyptem a rýžují tam zlato často za velmi těžkých podmínek. My se díky podpoře města Otrokovice podílíme na budování vodovodního systému, což ještě stále není samozřejmostí, neboť například celá řada
súdánských vesnic stále nemá přístup k čisté vodě.


Má Súdán kromě ropy a zlata ještě další přírodní zdroje?

Súdán má rozmanité přírodní zdroje. Například súdánské zemědělství má z velké části nevyužívaný potenciál. Především v oblasti jižně od Chartúmu je celá řada polí, která leží ladem a nejsou využívána.


Jaký je vztah Súdánu k bývalým koloniálním mocnostem?

Súdánu nejdříve v minulosti vládla Osmanská říše, následně se stal kondominiem Velké Británie a Egypta. Se všemi svými bývalým metropolemi udržuje dobré vztahy. S Egyptem jej především pojí otázka užívání vodních zdrojů, Turecko tradičně dodává do Súdánu své výrobky a Velká Británie působí v Súdánu na poli kultury, vzdělávání a také politiky.