Mexiko jako „aztécký tygr“. Reformy prezidenta Peñi Nieta
Mezi lety 1929 a 2000 Mexiku vládla jediná strana: Partido Revolucionario Institucional (Institucionální revoluční strana - PRI). V roce 2000 zvítězila středopravicová Strana národní akce (Partido Acción Nacional – PAN) a prezidentem se za tuto stranu stal Vicente Fox. Tento okamžik představoval milník v politickém vývoji Mexika, protože se země vydala na cestu demokratického pluralismu.
Bohužel politická efektivnost byla díky nejednotnosti zákonodárců přibrzďována pomalým postupem na nutných strukturálních reformách. Jelikož Mexiku nepřineslo očekávané výsledky ani členství v Severoamerické dohodě o volném obchodu (NAFTA) a situace se z hlediska ekonomického růstu a násilné kriminality příliš nezlepšila ani za vlády Foxova spolustraníka Felipe Calderóna, k moci se v roce 2012 vrátila PRI.
Tato strana v opozici prodělala značnou ideologickou obrodu: opustila dřívější nacionalistickou a ochranářskou politiku a začala prosazovat ideje volného trhu a liberalizace. Vykonavatelem rozsáhlého reformního programu, který by měl Mexiko posunout ke šťastnější budoucnosti, se stal prezident Enrique Peña Nieto.
Enrique Peña Nieto – nový mexický spasitel?
Jelikož NAFTA „nezabrala“, jak měla, Mexičané hledali reformátora, který by vrátil Mexiku ekonomický růst ve výši 5%, který tu nepoznali od 80. let minulého století. V tomto ohledu se velké naděje vkládají do reformního programu Enrica Peñi Nieta.
Enrique Peña Nieto (PRI) byl inaugurován mexickým prezidentem 1. prosince 2012. Krátce poté vytvořil tzv. „Pakt pro Mexiko“ – tj. dohodu kdysi hegemonní Institucionální revoluční strany (PRI) se středopravicovou Stranou národní akce (PAN), umírněnou levicově – nacionalistickou Demokratickou revoluční stranou (PRD) a Mexickou stranou zelených (PVEM). Tato dohoda měla jediný cíl: v zájmu nastartování ekonomického růstu, zvýšení produktivity a snížení chudoby postihující téměř polovinu mexické populace provést nezbytné reformy.
Mexický prezident Enrique Peña Nieto povládne až do roku 2018. Jeho reformy mohou výrazně ovlivnit tvář dnešního Mexika a udělat z něj "aztéckého tygra". (foto: CC / Chatham House)
Školská reforma
Je zřejmé, že se Mexiko pro realizování svého reformního programu neobejde bez kvalifikované pracovní síly, neboť jen ta může do země přilákat zahraniční investory. Z toho důvodu Peña Nieto spustil krátce po svém nástupu do úřadu školskou reformu; neváhal sáhnout po ústavních úpravách, protože školský systém si žádal radikální změnu jako sůl: mexičtí školáci totiž v porovnání se svými zahraničními vrstevníky značně zaostávají ve čtení, počtech a i vědách.
Peña Nieto proto nechal v zákonné podobě zřídit Národní evaluační institut pro vzdělávání a profesní služby učitelům. Díky tomu se mělo ve školách prodloužit vyučování, zdvojnásobit počet studentů, kteří získají středoškolské vzdělání (až na 80% všech mladistvých) a zrušit „korupční“ prodej učitelských míst (do té doby v Mexiku běžná praktika).
Reformou vzdělávacího systému si Peña Nieto vysloužil rozsáhlou stávku školských odborů na začátku mexického školního roku (19. srpna 2013). Připočteme-li k tomu ještě tropické bouře „Ingrid“ a „Manuel“ ze září 2013, které po sobě zanechaly mnoho mrtvých, pohřešovaných a lidí bez domova v mnoha mexických státech, uvědomíme si, že nástup Peñi Nieta do úřadu byl hodně svízelný.
Energetická reforma
Tou nejdůležitější reformou, která čekala na vládu Peñi Nieta, se týkala energetického sektoru. Bohužel reforma předložená Peñou Nietem, který se vzhlédl v norském modelu, zatím zůstává za očekáváním. Avšak nutno dodat, že Peña Nieto narážel se svou reformou na celou řadu kritiků, což komplikovalo její prosazení v zamýšlené plné šíři: poukazovalo se na ztrátu státních příjmů a zisků, ohrožení zaměstnanosti, vzdání se kontroly nad národním nerostným bohatstvím díky privatizaci ropných a energetických státních firem. Rovněž existovaly obavy, že z této denacionalizace „národního stříbra“ by mohly profitovat především americké nadnárodní společnosti a potažmo americká vláda, což by se mohlo v konečném důsledku obrátit proti Mexiku (např. ze strany nepřátel USA útokem na Mexiko dodávající strategickou ropu Američanům).
Fiskální reforma
Fiskální reforma vstoupila v platnost 1. ledna 2014. Vláda hodlá tímto způsobem zvýšit své příjmy asi o 1,4% HDP, tj. o 18 miliard dolarů a redistribuovat daňové zatížení zvýšením daní pro nějbohatší na 32% a také 10% zdaněním kapitálových zisků a dividend. Vláda se rovněž rozhodla vytvořit univerzální penzijní systém a pojištění v nezaměstnanosti pro ty, kdo se pohybují v šedé zóně ekonomiky. Daňovou reformou vláda zrušila daně na vklady z hotovosti a navrhla nezdaňovat DPH léky a potraviny. Zavedla celou řadu nových daní zaměřených především na bohaté. Navíc 16% DPH byla uvalena na několik forem veřejné dopravy (jízdenka do mexického metra ještě před Vánocemi podražila o 66%). Vláda ve snaze něco udělat s alarmující obezitou mexické populace také zdanila 8% daní vybrané vysokokalorické potraviny, podobně nealkoholické nápoje podražily kvůli vyšším daním.
Mexická fiskální reforma se však také neobešla bez odpůrců: např. opoziční straně PAN se nelíbilo, že se daňová reforma zaměřuje hlavně na příjmovou stranu, nikoliv na výdajovou. Peñovi Nietovi se dále dostalo nařčení, že chce eliminovat střední třídu uvalením vyšších daní na hypotéky, příjmy a školné na soukromých školách.
Zářné zítřky pro Mexiko?
Ano, nejspíš ano. V dlouhém časovém horizontu George Friedman (2010) předpovídá, že Mexiko se do konce 60. let 21. století vyhoupne jako jedna z nejsilnějších ekonomických mocností na světě (samozřejmě Mexiko bude také výraznou regionální silou), neboť bude těžit ze svých nesporných předností - velkých zásob ropy či dobré strategické polohy (blízkost k USA) a rozsáhlého vnitřního trhu.
Zároveň se Mexiko stane hlavní zásobárnou manuální pracovní síly pro USA. V tomto ohledu se zde dají očekávat velké problémy; až předpokládaný mohutný rozvoj robotiky a genetiky by mohl vyřešit palčivou otázku migrace Mexičanů do USA. Rostoucí ekonomická vyspělost nejspíš povede k nárůstu mexického nacionalismu a hrdosti Mexičanů na svou zem. Dá se také předpokládat i značný antiamerikanismus.
Není ani třeba se časově dívat tak dopředu. Stačí se zaměřit jen na volební období Enriqueho Peñi Nieta (mandát mu vyprší v roce 2018), abychom si uvědomili, že Mexiko má dobře „našlápnuto“ k perspektivní budoucnosti.
Mexická ekonomika velmi pravděpodobně poroste do roku 2018 průměrným tempem 3,7%, pokud budou úspěšně realizovány strukturální reformy, jež povedou ke zlepšení infrastruktury (např. pomocí PPP – public private partnership – projektů, které se v Mexiku zamýšlejí, či vládnímu investičnímu programu) a ke zkvalitnění vzdělávání; to by se mohlo ve středně dlouhém období odrazit v růstu okolo 4-5%. Tento růst by se mohl projevit i v expanzi střední třídy s relativně vysokým příjmem ve srovnání s příjmem střední třídy v jiných zemích regionu (tyto mzdy však zůstanou pořád nízké na základě standardů OECD).
Pro Mexičany hraje očekávaný demografický boom. Brzy své plody přinese i energetická reforma (v tomto ohledu bude účast soukromého sektoru v energetice silnější, dojde také ke zlepšení regulačního prostředí a následnému růstu efektivnosti). Do země nejspíš v rostoucí míře poplynou přímé zahraniční investice díky tomu, že Mexiko má privilegovaný vstup na americký trh plus rozsáhlou síť dohod o vnitřním obchodě.
Momentální horší konkurenceschopnost domácí ekonomiky Mexiko hodlá odstranit podporou soukromého podnikání a omezováním byrokracie. Bohužel růst tažený spotřebou bude podrýván vysokou úrovní chudoby a prohlubující se majetkovou nerovností. Předpokládaný vývoj klíčových makroekonomických veličin (výběrově shrnutých v následující tabulce) jasně ukazuje, že na Mexiko díky reformám Enrica Peñi Nieta čekají biblická „tučná léta“.
Klíčové ukazatele | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 |
Růst reálného HDP (v %) | 1,2 | 3.4 | 3.7 | 3.8 | 3.9 | 3.9 |
Spotřebitelská cenová inflace(%) | 3.8 | 3.4 | 3.5 | 3.4 | 3.4 | 3.3 |
Běžný účet platební bilance (% v HDP) | -1.6 | -1.5 | -1.4 | -1.4 | -1.3 | -1.3 |
Úrokové míry pro úvěry (%) | 4.8 | 5.1 | 5.4 | 5.5 | 5.5 | 5.4 |
Devizový kurz PS: US$ (av) | 12.8 | 12.7 | 12.5 | 12.6 | 12.7 | 12.7 |
Zdroj: The Economist Intelligence Unit (2014)
O autorovi:
Miroslav Jurásek, vyučuje na VŠFS v Praze a zároveň působí jako externí doktorand na Fakultě mezinárodních vztahů (Středisko mezinárodních studií Jana Masaryka) VŠE.
Použité zdroje:
Castañeda, Jorge G. (2014): NAFTA´s Mixed Record: The View From Mexico. Foreign Affairs 93/1, (Jan/Feb 2014), s. 134-141.
Friedman, George (2010): Příštích sto let. Předpověď pro jednadvacáté století. Vydání první. Praha: Argo a Dokořán.
Grayson, George W. (2013): Mexican President Peña Nieto´s ´Time of Troubles´. Foreign Policy Research Institute, October 3, 2013, <http://www.eurasiareview.com>.
Petras, James (2013): Mexico: The Political Cost of Privatization of Oil and Electricity – Analysis. Eurasiareview, September 10, 2013, <http://www.eurasiareview.com>.
Pineo, Ronn (2014): Death and Taxes: Mexicans Bring in New Year with a Bang – OPED. COHA, 14. Ledna 2014, <http://www.coha.org>.
Ringoen, Joseph (2013): The Mexican Media Blackout: Peña Nieto´s War on Bad Press. COHA, September 2, 2013, <http://www.eurasiareview.com>.
Shannon, O´Neil K. (2014): Mexico: Viva las Reformas. Foreign Affairs 93/1 (Jan/Feb 2014), s. 11-16.
Tepperman, Jonathan (2014): Pact for Progress: A Conversation With Enrique Peña Nieto. Foreign Affairs 93/1 (Jan/Feb 2014), s. 4-10.
The Economist (2013): Make or break for Pena Nieto; Energy in Mexico. The Economist 409/8863 (Nov 23, 2013), s. 17-20.
The Economist (2013): Middle worth; Defining class in Mexico. The Economist 409/8857 (Oct 12, 2013), s. n/a.
The Economist (2013): Oil´s well that ends well; Reforms in Mexico. The Economist Volume 409/ Issue 8866, Dec 14, 2013, s. 44.
The Economist (2013): The Year of leading from blind. Mexico´s president. The Economist 409/8863 (Nov 23, 2013), s. 38-39.
The Economist (2013): Zeta zeroed; Crime in Mexico. The Economist 408/8845 (Jul 30, 2013), s. 35.
The Economist (2014): A few more pesos, a lot more stress. Poverty in Mexico. The Economist 410/8868, Jan 4, 2014, s. 28.
The Economist Intelligence Unit (2014): Country Forecast. Mexico. New York: The Economist Intelligence Unit, Jan 2014.
Weisbrot, Mark – Lefebvre, Stephan – Sammut, Joseph (2014): Did NAFTA Help Mexico? An Assessment After 20 Years. CEPR, February 2014, <http://www.cepr.net>.