Nabízíme nově dvě pracovní pozice - referent/ka a vedoucí konferenčního úseku!

28. 7. 2011 Tento obsah není aktuální

Možnosti finančních důsledků přírodních katastrof

V posledních dekádách jsme v celosvětovém měřítku zaznamenali velké ztráty na životech a zdraví lidí a na materiálních hodnotách z důvodu nadměrného výskytu přírodních katastrof na celé zeměkouli. Materiální škody ve finančním vyjádření byly enormní. V této souvislosti nabyla na nejvyšší důležitosti otázka řešení finančních důsledků těchto katastrof, jinými slovy, forem zabezpečení finanční kontinuity pro subjekty těmito katastrofami zasažené.

Negativní důsledky nepředvídatelných živelních událostí jsou historicky doménou komerčního pojištění a zajištění, považované za nejefektivnější nástroj finančního řešení katastrof. Mezi hlavními výhodami tohoto způsobu řešení finančních důsledků přírodních katastrof je obecně uváděno vyloučení politických cílů preferovat některé rizikové skupiny, reálné poskytování průběžně a plynule odškodňování těm, kteří utrpěli ztráty, navíc úroveň finančních kompenzací je transparentně stanovována dopředu. Dalšími výhodami jsou konkurence mezi pojistiteli, zaručující „fair“ byznys, expertizy při vytváření vhodných pojistných produktů, schopnost spravovat a vyřídit pojistné události atd.

Čím bohatší společnost, tím vyšší finanční objem škod

Na druhé straně komerční způsob provozování pojištění, nutící pojišťovny a zajišťovny k rovnováze mezi příjmy a náklady, se však s rostoucími finančními náklady na škodní kompenzace stává stále větší bariérou pro účinné finanční řešení živelních katastrof. Podle údajů švýcarské zajišťovny Swiss Re stoupl počet přírodních katastrof v posledních zhruba čtyřech dekádách trojnásobně, výplaty škod z titulu živelního pojištění však stouply více než čtrnáctinásobně. Jedním z důvodů permanentního růstu finančního objemu škod způsobených živelními pohromami je růst bohatství lidské společnosti, koncentrovaný, i když značně nerovnoměrně, na konečném rozměru zeměkoule. To znamená, že periodicky se opakující katastrofy ve vyspělých částech světa (např. americké hurikány nebo středoevropské povodně) zničí i za předpokladu neměnné intenzity vždy vyšší objem majetkových hodnot.

Obdobně to platí i o poslední extrémní živelní katastrofě v Japonsku, celkový účet za katastrofu u pojišťoven a zajišťoven se teprve počítá, nicméně vliv na cenu akcií exponovaných pojišťovacích institucí je znatelný. A to ještě při těchto úvahách o potenciálních možnostech finančního rozsahu katastrof je ještě třeba mít na zřeteli, že například velká přírodní katastrofa poslední dekády _ tsunami v Indonésii s více než 150 tisíci mrtvými _ se staly v chudé části světa s nízkou úrovní národního bohatství i nízkou úrovní penetrace pojištěním, což ovšem nikterak neubralo na jejich tragice.

Dalším důvodem růstu materiálních, a tedy i finančních důsledků katastrof, může být i změna v samotném charakteru přírodního živlu _ meteorologové vyslovují zatím nepotvrzenou hypotézu, že na Zeměkouli dochází k trvalé změně klimatu, zejména pokud jde o distribuci vodních srážek, která bude znamenat časté povodně způsobené přívalovými dešti ve střední Evropě, a naopak větší horka a sucha a zřejmě i častější a ničivější tajfuny a hurikány v jiných oblastech světa.

Komerční pojišťovny a zajišťovny v souvislosti se sníženou možností apriorní identifikace a kvantifikace katastrofálního rizika, a tudíž z obavy před závažnými dopady katastrof do ekonomiky pojišťovnictví obecně nerady pojišťují elementární katastrofy typu zemětřesení, tsunami, výbuch sopky apod. Problémy účinného řešení finanční eliminace škod z přírodních katastrof se názorně projevily právě v uplynulé, z tohoto úhlu pohledu velmi dramatické dekádě. Přestože výplaty škod pojišťovnami a zajišťovnami při přírodních katastrofách finančně pokryly jen část celkových materiálních škod, tyto katastrofy ve spojení s dalšími faktory znamenaly podstatné snížení finanční síly celého světového pojišťovnictví. Zeslabení finanční síly zaznamenaly zejména zajišťovny, jako „pojišťovny poslední instance“.

Zejména možné kvalitativní změny v podstatě živelního rizika zapříčiňují, že neuralgickým bodem současného stavu finančního řešení přírodních katastrof pojištěním je právě na nebývalé síle nabývající permanentní metodologický problém, jak existující statistická data a posteriorní pravděpodobnosti _ vycházející a zobrazující minulé podmínky náhodných katastrofických jevů _ rozhýbat do budoucnosti, jinými slovy: jak učinit budoucnost předmětem exaktního vědeckého zkoumání, když jako předmět ještě neexistuje. Pro nás velmi aktuální příklad: Výskyt povodní počínaje stoletou vodou roku 1997, pokračující další stoletou vodou v roce 2002 a pokračující „bleskovými“ povodněmi“ u nás a v celé střední Evropě v dalších létech naznačuje v kontextu s prognózami meteorologů zvýšení frekvence povodňového jevu, tedy možnost výrazného skoku ve statistických časových řadách se závažnými důsledky pro celou společnost, tedy včetně pojišťoven a jejich klientů.

Podceňování málo pravděpodobných jevů je lidské

V této souvislosti je třeba připomenout fakt, na který upozorňují psychologové, že obecnou lidskou vlastností je podceňovat jevy, které nastupují s nízkou pravděpodobností, a tedy se příliš proti takovým jevům nezabezpečovat. Objektivní skutečností ovšem je, že člověk je obecně na predikci náhodných jevů špatně vybaven, nelze se proto příliš divit jevu, že například na území americké Floridy ohroženém periodickými závažnými katastrofami došlo za poslední čtvrtstoletí k zdvojnásobení počtu obyvatel. Jinou variací na toto téma je minimální nárůst pojištěnosti proti povodňovému riziku po stoleté vodě v České republice po roce 1997.

V této pro byznys pojišťoven vcelku složité situaci, navíc komplikované důsledky poslední finanční a ekonomické krize, volí pojišťovny jako reakci na možnost katastrofických scénářů omezování rozsahu pojistného krytí, zejména přeformulaci pojistných podmínek, znamenající jejich zpřísnění a většinou pečlivější výběr do pojištění přijímaných přírodních, v České republice zejména povodňových rizik. Také při kalkulaci tarifu pojistného pojistitelé a následně i zajistitelé více respektují hranice možností komerčního pojišťovnictví při krytí obtížně dopředu identifikovatelných rizik a jejich změn a jdou cestou nejvyšší možné opatrnosti a obezřetnosti při uzavírání nových pojistných a zajistných smluv. Důraz se klade na kvalitu do pojištění přijímaných rizik, nikoli na jejich kvantitu, zvýšená pozornost je věnována co nejexaktnější kalkulaci pojistného tarifu, k zpřesnění kvantifikace rizika přírodních katastrof pojišťovny využívají efektivní software: geografický informační systém (GIS), umožňující subtilnější stanovení míry rizika konkrétního klienta. Pojišťovny v ČR využívají povodňové mapy založené na digitálním modelu terénu. Tyto modely dokáží na určité pravděpodobnosti hladině stanovit míru povodňového nebezpečí daného území. Při stanovení rizikových zón se zohledňuje členitost terénu, minulé rozlivy vodních toků, ale i v minulosti vytvořená protipovodňová opatření s využitím klimatických a meteorologických předpokladů.

Geografický informační systém u nás zatím nefunguje v případě rizika vichřice. Po orkánu Kyrill se sice myšlenka na vytvoření obdobných map pro toto riziko objevila, ale po zjištění nedostatků se od možnosti využití tohoto nástroje pro kalkulaci pojistného ze strany pojišťoven ustoupilo. Nicméně do budoucna po vyřešení zásadních technických a odborných nedostatků není v pojišťovnictví vyloučeno využívání takové pomůcky.

Důsledky tohoto subtilnějšího přístupu k hodnocení míry rizika jsou ovšem pro klienty pojišťoven mimořádně závažné. Přesnější oceňování do pojištění přijímaného rizika s sebou přináší zvyšování pojistných tarifů, zavádění limitů pojistného plnění a více výluk z pojištění. To znamená, že s použitím těchto exaktních přístupů k pojistným podmínkám se část dosud pojišťovaných klientů stane nepojistitelnými například pro povodňová rizika, eventuálně jejich zařazení do vyšší rizikové třídy může znamenat až prohibitivní cenu pojistného. Zavádění limitů pojistného plnění, které lze z hlediska ekonomiky komerční pojišťovny chápat, znamená ovšem na druhé straně ponechání nadlimitní části škody bez finančního krytí, což znamená výrazné snížení účinnosti pojištění pro klienty a je i v přímém rozporu se závěry analýzy z procesu risk management, končící jednoznačným doporučením pro klienta transferovat financování katastrofálních důsledků nahodilosti na pojišťovnu.

Nutnost vícevrstvového finančního zabezpečení

Má-li být ekonomickým subjektům ohroženým realizací přírodní katastrofy zabezpečena finanční kontinuita, je zřejmé, že v řešení tohoto druhu rizikovosti musí dojít k zásadním změnám, které již v určitém ohledu začaly probíhat. Namísto dosud ad hoc přijímaných řešení včetně financování na účet katastrofou postižených subjektů, státu a komerčních pojišťoven a zajišťoven, eventuálně mezistátní pomoci a charity, bude nutno v nových podmínkách problém řešit systémově vícevrstvovým finančním zabezpečením. Pomineme-li nesystémová řešení medializovaných neštěstí dobročinností a charitou, pak vedle tradičních způsobů finančního řešení přírodních katastrof pojištěním včetně jeho tradičního a v globálních intencích se stále zdokonalujícího vestavěného stabilizátoru zajištění a rovněž tradičně prostřednictvím veřejných financí, nabízí současný globální finanční svět ještě další alternativní řešení, a to diverzifikaci rizika mezisektoriálně, to znamená rozvrstvit je i mimo sektor pojišťovnictví, v tomto případě na celé finanční trhy včetně trhů kapitálových.

Inovační aktivita v oblasti hledání alternativních forem přenosu rizika, zejména rizika katastrofálního přinesla v posledních desetiletích vznik a vývoj finančních derivátů, zejména v podobě pojišťovacích futures, jejichž základní, nosnou myšlenkou je právě transfer katastrofálních škod na světové finanční trhy. Podkladovým aktivem v první vývojové fázi takto nově konstruovaných investičních instrumentů byl používán škodní průběh konkrétní emitující pojišťovny nebo zajišťovny, v dalším vývoji se začaly deriváty odvozovat od objektivních ukazatelů, nezávislých na hospodářských výsledcích emitující pojišťovny.
Relativně vysoká frekvence katastrof v uplynulé dekádě spolu se sníženou důvěrou k derivativním instrumentům jako podílníkům vzniku poslední finanční krize měla za následek, že relevantní uplatnění na finančních trzích nacházejí pouze katastrofické bondy (CAT bondy) konstruované tak, že při (pro pojišťovnu příznivém) škodním průběhu v období, většinou krátkodobém, na které je cenný papír vydán, je emitentem vyplácen nadprůměrný výnos oproti obdobným instrumentům, při nepříznivém škodním průběhu je výnos snížen, nebo až vynulován. Každopádně ratingy takto konstruovaných CAT bondů jsou ratingovými agenturami zařazovány do spekulativního stupně hodnocení, tedy jako cenné papíry s vyšším rizikem ztráty, nicméně z dostupných zdrojů zatím není znám případ, kdy by emitent CAT bondu s nárokem na splacení jistiny zkrachoval.

Navíc tyto cenné papíry mají pro investory i svou přitažlivou stránku: jsou svým charakterem jen málo závislé na celkovém vývoji kapitálových trhů, a tedy i jejich tržní cena nekoleruje s cenovým pohybem obdobných investičních instrumentů. Pro investory tato vlastnost představuje významný prvek diverzifikace portfolia a zvyšuje jejich přitažlivost. Smyslem kreace všech těchto inovativních instrumentů je kvalitativně vyšší stupeň diverzifikace podnikatelského rizika a komplexnější způsob vyhlazení celkových hospodářských výsledků komerčního pojišťovnictví. Kritici těchto instrumentů ovšem uvádějí, že přesun dopadu živelního rizika na kapitálový trh je sice zajímavé řešení financování, ale v praxi dostupné jen velkým subjektům na trhu.

Respektování principu ekvivalence

Z důvodů enormního růstu finančního objemu škod z přírodních pohrom tradiční a historicky nejefektivnější způsob finančního řešení důsledků katastrof _ pojištění _ narazil na bariéru komerčního způsobu provozování, kterou je nutnost respektování principu ekvivalence v ekonomice komerční pojišťovny. Je tudíž legitimní a i nezbytné hledat a aplikovat alternativní formy přenosu katastrofálního rizika. Vyšší finanční stabilitu po velkých přírodních katastrofách mohou přinášet systémy vícezdrojového či vícevrstvového finančního krytí důsledků těchto živelních pohrom tak, jak se to již v některých zemích aplikuje. Pro větší účinnost a využívání těchto systémů je ovšem třeba adekvátní vytvářet a zdokonalovat ekonomicko-legislativní rámec.

O autorovi:

Jaroslav Daňhel je profesorem na Katedře bankovnictví a pojišťovnictví Vysoké školy ekonomické v Praze.
Danhel@vse.cz

Expertise to impact

Přihlašte se k odběru