O Kosovu a EU. 6 let po osamostatnění

Předtím, než jste byla v polovině roku 2013 jmenována velvyslankyní Kosovské republiky v Bruselu, jste byla velvyslankyní na Slovinsku. Jak se tato změna projevila na vaši každodenní práci? Je mezi těmito posty velký rozdíl?

Ano i ne. Slovinsko je malá, ale pro Kosovo velmi důležitá země, i vzhledem k tomu, že jsme v minulosti byly společně součástí jednoho státu. Navíc Slovinsko bylo až donedávna jako jediný stát bývalé Jugoslávie součástí Evropské unie. Myslím, že se od Slovinců můžeme hodně naučit. To je jedna věc. Další je, jak Slovinsko hladce zvládlo přechod ze socialistického státu na demokratický stát, který je součástí struktur NATO i EU. Slovinsko je tedy nejlepším příkladem, kterým se můžeme my, státy bývalé Jugoslávie, řídit. Dalším vzorem je pak samozřejmě Chorvatsko.

Ve Slovinsku byla velvyslanecká agenda víceméně bilaterální, zatímco v Bruselu je založená více multilaterálně. Ve Slovinsku žije 20 000 kosovských občanů, v Belgii 30 000. Na Slovinsku bylo toto číslo výzvou, ale zde v Bruselu, nebo obecně v Belgii, je prostor širší, komplexnější a hlavně odlišný. Ale musím říct, že oba případy byly a jsou příjemné i náročné.

Může to být vnímáno i tak, že práce velvyslance na Slovinsku byla přípravou na pozici na „vyšší úrovni“ tady v Bruselu?

Ano, dá se to tak říct. Získávala jsem zkušenosti a přípravu na práci v náročnějším prostředí jako je Brusel.

Dnes Kosovo slaví 6 let své nezávislosti. Když se na tuto dobu ohlédnete, co je podle vás největším úspěchem vaší země?

Tak zaprvé bych ráda pogratulovala svým protějškům k šestému výročí nezávislosti našeho státu a také bych ráda poděkovala všem demokratickým státům celého světa za uznání a podporu Kosova. Již 106 států uznalo naši samostatnost.

Posledních 6 let se Kosovo soustředilo především na dvě záležitosti: na budování vnitřní struktury, kdy se nám podařilo vybudovat multietnický, demokratický a sekulární stát. A zadruhé to byla snaha posilovat mezinárodní postavení Kosova. Od roku 2008 se Kosovu podařilo prosadit se jako nezbytný faktor při udržování bezpečnosti a stability regionu a prokázali jsme naši ochotu posilovat spolupráci se všemi sousedy a státy regionu. Navíc se nám během těchto šesti let podařilo stát se členy Mezinárodního fondu, Evropské banky pro obnovu a rozvoj, RCC a mnoha dalších institucích po celém světě.

Co je osobně vaše největší výzva či hlavní téma, na které se chcete zaměřit ve vaší funkci v Bruselu?

Momentálně velmi tvrdě pracujeme na liberalizaci vízového styku, a to zejména od doby, kdy jsme zůstali posledním státem regionu, který není zapojen do bezvízového režimu. To je jeden z našich cílů. Dalším z nich je Stabilizační a asociační dohoda (Stabilization and Association Agreement, SAA). Jsme odhodláni dokončit vyjednávání a dohodu podepsat. SAA bude naší první smluví dohodou s Evropskou unii, která má připravit Kosovu cestu do EU. Mezi naše další cíle patří zapojení naší země do globálního dění, uznání od zemí, které tak ještě neučinily, a členství v mezinárodních organizacích a iniciativách.

Kosovští obyvatelé jsou známí svým proevropským postojem, který velmi kontrastuje s veřejným míněním v České republice, kde je společnost velmi euroskeptická. Co stojí za tak silnou touhou vašich občanů stát se součástí Evropské unie?

Zeměpisně Kosovo je součástí Evropy. A v naší zemi obecně panuje politický i národní konsenzus, že bychom měli být součástí i Evropské unie. Pro obyvatele Balkánu znamená EU nejen dobrou příležitost ke zlepšení ekonomiky a obchodu, ale také k zajištění politické stability regionu po dlouhém období konfliktů. Sedmdesát procent naší populace je mladší třiceti let, je to tedy velmi dynamická společnost a právě v ní leží odpověď na to, proč by se lidé rádi stali součástí Evropy. Je to vnímáno jako jediná cest k lepší budoucnosti Kosova.

Spolupracují a podporují ostatní státy regionu, tedy s výjimkou Albánie, Kosovo v jeho snahách o členství v EU?

Všechny země jsou součástí procesu evropské integrace. Některé jsou již kandidáty na členství, jiné jsou potenciálními kandidáty, některé země jsou již, co se týká agendy EU, dále, jiné zase zaostávají. Ale obecně řečeno je členství v Evropské unii konečným cílem každého státu v regionu.

Probíhají tedy častější konzultace s velvyslanci z jiných států, výměna zkušeností nebo navrhování společných iniciativ?

Ano. Regionální spolupráce je pro nás klíčová. Mnohokrát jsme již prokázali, že jsme ochotní jednat. Takže spolu poměrně často komunikujeme, setkáváme se a vzájemně si vyměňujeme zkušenosti a informace, které ten daný stát má.

Předtím jste zmínila, že vyjednávání o Stabilizační a asociační dohodě považujete za jednu z vašich priorit. Kdy očekáváte, že dojde k jejímu uzavření?

Očekáváme, že jednání ukončíme co nejdříve, nejpozději však na konci června tohoto roku. Doufejme, že díky tomu, že zde nejsou žádné komplikace či problémy, bude dohoda podepsána krátce poté. Jednání s komisí probíhá hladce, proto nevidím žádný důvod pro nějaká zpoždění.

Existují oblasti, pro které se Kosovo snaží vyjednat přechodné období, během něhož by kosovská legislativa nebyla v úplném souladu s legislativou EU? Například se vedla diskuze o zákonu upravující zadávání veřejných zakázek....

Snahou kosovského parlamentu je být v případě přijímání zákonů napřed nebo být alespoň velmi dobře připraven. Proto vždy říkám a zopakuji to znovu, že neexistují žádné překážky týkající se SAA. Zákon o veřejných zakázkách je nyní v procesu novelizace tak, aby byl v souladu s acquis communautaire, takže neočekávám žádné komplikace.


Je země vyspělá natolik, aby se mohla dobře vyvíjet a být stabilní i bez silné mezinárodní přítomnosti, obzvláště KFOR (Kosovo Force) a EULEX (The European Union Rule of Law Mission in Kosovo), právě v souvislosti s potenciálním koncem mandátu EULEX v červnu tohoto roku?

Když jsme vyhlásili nezávislost, tak si mnoho lidi myslelo, že minority, zejména Srbové, zemi opustí. Vzpomínám si na početné průzkumy a analýzy o tom, co se stane den po vyhlášení samostatnosti, jak budou lidé hladovět, trpět, a jak bude nedostatek jídla. Hodně lidí pochybovalo, že bychom se mohli „postavit na vlastní nohy a pokračovat v cestě“. A pak přišel den po vyhlášení samostatnosti a nic se nestalo. Srbská komunita i nadále žije v Kosovu a velmi dobře se zde integrovala. Minulý duben premiéři Kosova a Srbska – Thaçi a Dačić – podepsali bruselskou dohodu. Což nikdo nevěřil, že by se jednou mohlo stát. Dokázali jsem, že když existuje vůle, tak existuje i cesta. Uzavřeli jsme tuto dohodu a poté se, poprvé od osvobození Kosova před 14 lety, konaly komunální volby na severu v Mitrovici. Demokratickou cestou jsme zřídili samosprávné úřady a zvolili jejich starosty. Prokázali jsme, že to dokážeme a že jsme tudíž významným stabilizačním faktorem regionu. S dubnovou dohodou jsme svět překvapili a jsme odhodlaní vám i nadále přinášet z našeho regionu i z Kosova dobré zprávy.

Zpět k EULEX. V Kosovu je velké množství mezinárodních kontrolních institucí, jejichž činnost se překrývá. Nám se ale zatím podařilo vybudovat nebo navýšit naše vlastní kapacity, například policie, která je velmi schopná a dobře vycvičená. Dá se říct, že je jednou z nejlépe vycvičených v regionu. Proto bychom rádi zařadili EULEX do systému našich institucí, aby už v takové míře nedocházelo k překrývání agendy. Nevadilo by nám zapojit je do našeho soudního systému stejně, jako jsme zapojili do ústavního soudu naše i mezinárodní soudce. V tomto směru můžeme určitě spolupracovat. Můžu vás ujistit, že každé rozhodnutí, které učiníme, bude v souladu s dalšími 28 státy, kterých se to týká. Velmi si vážíme obrovské pomoci, kterou nám EULEX poskytuje a i nadále bychom rádi využívali jejich znalosti a zkušenosti. Budeme však usilovat o to, aby byl EULEX efektivnější na severu při realizování a zavádění dohod, zatímco by se na jihu více zapojil do monitoringu a poradenství.


Jak byste obecně zhodnotila bruselskou dohodu mezi Kosovem a Srbskem uzavřenou v dubnu roku 2013? Probíhá její realizace hladce nebo je podle vás nezbytné dojednat další záležitosti?

Po pravdě řečeno dohoda přinesla v mnoha ohledech velké změny. Nyní máme několik smluv týkající se technických záležitostí a tu hlavní dohodu mezi předsedy vlád, ze které ty ostatní smlouvy vychází. Díky tomu se hodně změnilo. Do společných policejních jednotek byla integrována kosovsko-srbská policie, matriční i katastrální seznamy a jiné dokumenty, které zabavili Srbové, jsou postupně Kosovu vraceny. Také Jednotná pohraniční správa funguje velmi dobře, stejně jako vzájemné uznávání diplomatů a další dohody. Všechno probíhá pomalu, ale jistě.

V jedné otázce však proces pokulhává, a to v odstraňování paralelních policejních struktur - civilních ochranných složek. To je jediná oblast, kde musíme pracovat mnohem intenzivněji, abychom přesvědčili Bělehrad, aby tyto složky rozpustil, protože jsou jejich tvůrci. Co se týče soudců a soudního systému, tak zde jsme už dosáhli určitého pokroku a doufám, že se brzy dočkáme uzavření konečné dohody v této oblasti.


Teď tedy můžeme v severních samosprávách narazit pouze na kosovsko-srbskou policii, nikoliv i na kosovskou?

Kosovská policie není rozdělená na základě etnicity, neexistuje žádná srbská nebo albánská policie, je to kosovská policie. Vedle kosovské policie fungují ještě složky civilní obrany, ale ty nejsou legální a byla založeny a nasazeny srbskou vládou.


Obě skupiny fungují souběžně?

Z dubnové dohody přímo vyplývá, že by tato struktura měla být rozpuštěna stejně jako další obdobné skupiny. Srbská vláda ale doposud neučinila v tomto směru žádný pokrok.


S cílem realizovat dubnovou dohodu byl vytvořen implementační plán. Některé z jeho bodů však nabírají zpoždění jako například začleňování soudních orgánů a činitelů, jmenování policejních velitelů čtyř samosprávných celků na severu, komunální volby, a další. Proč podle vás k těmto zpožděním dochází? Byl implementační plán příliš optimistický?

Problém je, že Srbsko některé dohody záměrně nenaplňují. Hrají dvojí hru. Pokračují v přístupových rozhovorech s EU a současně nechávají plno věcí na Kosovu. I přes uzavření dohody mezi předsedy vlád se snaží jejímu naplnění vyhnout. My jsme ale trvali na tom, aby tyto dohody byly realizovány a respektovány v takové podobě, v jaké byly přijaty. To je důvod, proč došlo v procesu realizace některých bodů ke zpoždění. Ale v momentě, kdy srbské straně došlo, že už není cesta zpět a ani šance na změnu obsahu dohody, tak pokračuje v její další implementaci. K tomu došlo i díky pomoci a důslednosti EU.


Je to také důvod, proč ještě nebyl přijat status Sdružení místních srbských samospráv?

Ne. Domnívám se, že Sdružení bude založeno hned, jak proběhne další kolo primátorských voleb v Mitrovici na severu, poté, co naposled zvolený starosta rezignoval.


Ale není to úkol právě implementační komise, která má na starost návrh statusu, na jehož základě mají být uspořádány komunální volby?

Tyto záležitosti jsou úzce propojené. Dosáhnete dohody v určité otázce, na základě k tomu dojde k pokroku v dané oblasti a díky tomu je dosaženo dalších dohod, které do toho zapadají, jako puzzle. Nakonec máte před sebou celý obrázek.


Kosovský předseda vlády Hashim Thaçi před nedávnem oznámil, že již brzy vzniknou kosovské armádní sbory s cílem chránit suverenitu a integritu státu. Budou tyto složky aktivní i v severní části země, která je obývána zejména Srby?

Kdykoliv mluvíme o určitě instituci, ať jsou to ozbrojené síly, soudní instituce, policejní složky a podobně, tak vždy myslíme na Kosovo jako celek. Ano, mluvíme o transformaci kosovských Bezpečnostních sil v ozbrojené složky. Podle nás je velmi důležité je mít, armáda je symbolem státu, jedním z klíčových elementů, který zaručuje a určuje státnost a je to také věc národní hrdosti. Kosovská armáda by měla být prvkem stability a bezpečnosti pro jeho obyvatele i pro region.


Blíží se volby v Srbsku, parlamentní volby v Kosovu a volby do Evropského parlamentu, což také znamená jmenování nové Komise a Vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Domníváte se, že to může mít negativní dopad na probíhající sbrsko-kosovský dialog a způsobit tak nějaké další odklady?

Pro Kosovo je naprosto zásadní dosáhnout úplné normalizace vztahů a to je přesně důvod, proč se účastníme vzájemného dialogu. Věřím, že každé rozhodnutí o budoucích setkáních bude ve shodě s Vysokou představitelkou EU baronkou Catherine Ashtonovou a v souladu s vývojem situace.


Co ještě je nezbytné zařadit do probíhajícího dialogu mezi Kosovem a Srbskem?

Jedním z bodů, který je potřeba dokončit, je určitě právní systém. Pak se uvidí. Hlavním cílem vzájemného dialogu však zůstává normalizace vztahů mezi oběma státy a uznání Kosova Srbskem.

Rozhovor s kosovskou velvyslankyní vedl...

Adam Gazda, spolupracovník Mezinárodní politiky

Z anglické verze rozhovoru přeložila Vladimíra Dostálová..