Nabízíme nově dvě pracovní pozice - referent/ka a vedoucí konferenčního úseku!

7. 11. 2011 Tento obsah není aktuální

Perspektivy vnější prezentace České republiky v zahraničí

Z oblasti vnější prezentace se stává stále více konkurenční prostředí. O pozornost zahraničního publika zde soutěží jednotlivé státy (necháme-li stranou ostatní nestátní aktéry), a to ve snaze zaujmout a pozitivně naladit občany hostitelské země. Jsou-li v tomto úsilí státy úspěšné, v ideálním případě dojde k vytvoření okruhu přátel dané země v zahraničí a k navázání dlouhodobého vztahu, který se stane předpokladem pro návaznou spoluprácí v celé řadě dalších oblastí.

Místo České republiky na slunci

Velké soutěže o přízeň zahraničního publika v mezinárodní aréně se účastní i Česká republika, a to zejména prostřednictvím aktivit Českých center v zahraničí, příspěvkové organizace Ministerstva zahraničí. Jejich působnost je v souladu s komplexním pojetím vnější prezentace České republiky, tak jak je definována v dokumentu Koncepce jednotné prezentace ČR z roku 2005 a ve Statutu Českých center z roku 2004. Nepokrývá tedy jen oblast tradiční kulturní diplomacie, ale její součástí je i složka obchodních vztahů a cestovního ruchu.

Česká centra si během své téměř dvacetileté samostatné existence již vybudovala své postavení v mezinárodním prostředí. Jejich aktivity pokrývají oblast kulturní tvorby (výtvarné umění, film, divadlo, literatura, design, fotografie, architektura), věnují se také podpoře vzdělávání, jazykových kurzů, rozvíjení ekonomických vztahů a napomáhají vnější prezentaci českých regionů. Teritoriální působení Českých center se až do roku 2010 neustále rozšiřovalo. V současné době se celkem dvacet jedna poboček nachází v devatenácti zemích světa, kde jsou začleněny do tamního kulturního prostředí a povědomí. Lze říci, že se jim podařilo ve spolupráci s ostatními partnery vytvořit a podpořit okruh „přátel České republiky“ v zahraničí, řečeno pragmatičtějším slovníkem okruh klientů kulturní a ekonomické nabídky současné České republiky.

Nadšení nestačí

Otázkou zůstává, zdali mezinárodnímu postavení Českých center odpovídá i domácí realita, respektive jejich začlenění v rámci zahraniční politiky a spolupráce s ostatními aktéry vnější prezentace, a zdali jsou jejich aktivity dostatečně podpořeny, ať už symbolicko-rétoricky, či finančně a organizačně. Nadšení pro věc, tolik potřebné pro pracovníky v kultuře, zkrátka nestačí, a ačkoli jsou dlouhodobě aktéři zahraniční politiky podle svých vyjádření přesvědčeni o důležitosti kulturní agendy v rámci vnějších vztahů státu, je vnější prezentace, a zejména její stěžejní oblast, kulturní diplomacie, opomíjenou oblastí zahraniční politiky.

Stížnosti na nedostatek finančních prostředků na oblast kulturní diplomacie jsou leitmotivem rozpočtových debat u všech států, a to i v případě takových významných aktérů v dané oblasti, jako je Francie, Spojené státy či Velká Británie. Není tedy ničím překvapivým, že situace je podobná i u menších států jako je Česká republika. Výrazný pokles finančních prostředků Česká centra zaznamenala v letech 2010 a 2011. V návaznosti na něj došlo k uzavření nově vzniklého Českého centra v Buenos Aires, otevřeného teprve v roce 2008, a pobočky v Košicích založené v roce 2006. Součástí nutných úsporných opatření byly i personální změny v centrech v zahraničí, ale i na centrále Českých center v Praze. Překvapivé ale je, že k poklesu finančních zdrojů došlo v době, kdy Česká republika začala rozvíjet strategii své veřejné diplomacie a postavila základy sítě svého veřejně diplomatického zastoupení v zahraničí. V případě České republiky je tedy více než zřejmé, že pokles finančních prostředků určených zřizovatelem, Ministerstvem zahraničních věcí, na provoz a rozvoj Českých center v rámci jejich podílu na vnější prezentaci naší země, stane-li se dlouhodobým trendem, může narušit kontinuitu vztahů, jejichž dlouhodobost je předpokladem úspěšnosti veřejné diplomacie.

Druhým problematickým bodem jsou vnitřní vazby mezi jednotlivými aktéry vnější prezentace České republiky, a to paradoxně zejména v jejím samotném středu, tj. mezi ministerstvem zahraničí a Českými centry. Ačkoli se kompetence Českých center rozšiřují (aktuální změnou v této oblastí je např. převzetí agendy kulturní nabídky zastupitelských úřadů, kterou do poloviny roku 2011 spravovalo přímo ministerstvo zahraničních věcí) a každodenní spolupráce mezi Českými centry a příslušnými odbory ministerstva funguje podle vyjádření zainteresovaných aktérů dobře, existuje zde řada otevřených otázek, jejichž vyřešení je záležitostí dlouhodobé koncepce spolupráce obou institucí. Jedná se v první řadě o vymezení role a budoucího uplatnění pracovníků Českých center v zahraničí, především jejich ředitelů v rámci personální strategie ministerstva zahraničí. Vedoucímu pracovníkovi Českého centra v zahraničí byla donedávna po dobu jeho působení v zahraničí propůjčována diplomatická hodnost rady, později 1. nebo 2. tajemníka. Jednalo se a jedná o osoby s velice dobrou znalostí nejen lokálního prostředí, ale i diplomatického postavení České republiky v hostitelské zemi, navíc s manažerskými schopnostmi na vysoké úrovni. Doposud ovšem ministerstvo zahraničních věcí nevypracovalo koncepci a ani nerealizovalo využití tohoto lidského potenciálu v rámci své personální politiky a vnější strategie České republiky. Navzdory úzkému formálnímu propojení s Českými centry tak v této rovině zůstává ministerstvo zahraničních věcí institucí uzavřenou.

Klíčová slova? Spolupráce a politická vůle

Jaká cesta se tedy nabízí České republice v konkurenčním mezinárodním prostředí vnější prezentace států v kontextu ne zcela příznivé vnitřní finanční situace? Jakkoli to může znít paradoxně, základem dobrého fungování uvnitř tohoto konkurenčního prostředí je dobrá spolupráce a vhodně zvolená partnerství, což v případě malého státu platí dvojnásob. Jedním z klíčových předpokladů je tedy důraz na vnější i vnitřní spolupráci aktérů vnější prezentace. Možnost širšího rozvoje představuje především rovina evropská, konkrétně aktivní účast v uskupení EUNIC (European Union National Institutes for Culture), které sdružuje kulturní instituty členských států, a jehož součástí jsou Česká centra jakožto zástupci České republiky od roku 2006. Výhody členství v EUNIC spočívají v rovině praktické i symbolické. Česká republika má díky EUNIC na jedné straně příležitost spolupracovat s ostatními členskými státy na projektech v kulturní oblasti a uplatnit zde i svoje vlastní nápady (viz zejména projekt Noc literatury, který se stal jedním z pilotních projektů EUNIC). Na druhé straně může prostřednictvím svého členství těžit z dobrého jména celé organizace, jejíž význam roste a oblasti působnosti se rozšiřují. EUNIC se stal „mluvčím“ kulturních institutů v Bruselu, kde zakládá svou stálou kancelář. Vzhledem k dobrému postavení České republiky uvnitř této organizace by bylo dokonce reálné pomýšlet v budoucnu i na kandidaturu českého zástupce na vedoucí pozici této mise, což by přispělo k dobrému jménu i zviditelnění České republiky.

Nutným předpokladem fungující vnější prezentace je ovšem také efektivní spolupráce mezi jejími jednotlivými českými aktéry. Situace je vzhledem ke komplexnímu pojetí vnější prezentace České republiky málo přehledná a tudíž i nesnadná. Do vnější prezentace je zahrnut Úřad vlády, jednotlivé rezorty, mezi kterými zaujímá výsadní postavení ministerstvo zahraničních věcí, Česká centra, agentury Czech Trade, Czech Invest a Czech Tourism a regiony. Neznamená to ale, že by dobrá spolupráce byla nemožná, jak ukázala zkušenost českého předsednictví Rady Evropské unie v prvním pololetí roku 2009, během kterého došlo ke skutečné mobilizaci všech složek vnější prezentace České republiky. Jednotliví aktéři byli motivování a schopni pravidelně komunikovat a koordinovat své aktivity. Slovy náměstkyně ředitele Českých center Jitky Stavinohové ale „doba intenzivních snah skončila společně s českým předsednictvím“. Znamená to tedy, že mechanismy spolupráce byly vytvořeny, ale nazakořenily v každodenní praxi.

Bohužel, vnější prezentace není ani dostatečně podpořena na vládní úrovni, a to navzdory jejímu postupnému zabydlování v politickém i administrativním slovníku. Významné odkazy na vnější prezentaci nalezneme v nové Koncepci zahraniční politiky České republiky, která mezi nástroje zahraniční politiky řadí i nástroje veřejné, mj. kulturní a mediální kontakty, cílenou prezentaci České republiky. Vnější prezentaci můžeme také najít mezi prioritami zahraniční politiky, která má „posilovat pozitivní obraz a vnímání ČR v zahraničí“ (str. 7). Formální důraz na veřejnou diplomacii se rovněž objevuje v organizační struktuře ministerstva zahraničí, konkrétně v rámci Sekce ministra (Odbor veřejné diplomacie) a v rámci Sekce ekonomické spolupráce a zahraniční prezentace. Orgány a termíny byly tedy vytvořeny, zbývá jen, aby se vnější prezentace a veřejná diplomacie usadily jako trvalé a významné komponenty zahraniční politiky, jejichž podpora nebude závislá na personálních změnách, ale na dlouhodobé strategii vnějšího působení. Bez této podpory nelze příznivé vazby se zahraničním publikem ani vybudovat, ani udržet.

O autorovi:

Eliška Tomalová

Expertise to impact

Přihlašte se k odběru