Výzva pro uchazeče o stáž (Research Assistants): výběrové řízení pro období říjen 2021 - leden 2022 je otevřeno.

12. 11. 2014 Tento obsah není aktuální

Přichází (sexuální) revoluce v Číně? Aneb „Wo shi gay“

Šanghaj je v posledních letech označována za Mekku všech čínských homosexuálů, a dokonce The Independent umístil čínskou metropoli na páté místo na žebříčku měst, kde se nejvíce v posledních letech vylepšila tolerance vůči homosexuálům na světě.

Udeřila páteční noc a město se probouzí k životu. Brzy změní svůj charakter a nabídne nočním tulákům svoji druhou a možná i překvapivou tvář. Luxusní noční kluby vítají své první návštěvníky, převážně překrásné, dlouhovlasé, štíhlé a draze oblečené dívky doprovázené bohatými businessmany, kteří dávají na obdiv svůj narychlo vydělaný majetek. Většina hostů vydatně popíjí tzv. „fake“ alkohol a hraje na stole kostky. O pár ulic dál se v klubu jménem „Studio“ objevují na parketu první tanečníci, jejichž často polonahá a vypracovaná těla se vlní v rytmu elektronické hudby. V klubu objevuje řada cizinců, většina z nich je atraktivních a dobře upravených, a družně se všichni mezi sebou baví, většinou anglicky. Tento pravidelný večerní scénář by se mohl odehrávat kdekoliv na světě v Paříži, San Francisku či Barceloně, ale odehrává se v Šanghaji. Studio ovšem nepatří mezi klasické čínské noční bary, ale jedná se o Gay klub.

Klubů výhradně pro homosexuály je v Číně ve velkých městech hned několik a těší se velké popularitě. Jejich návštěvníci patří mezi vzdělanější a dobře situované mladé lidi, kteří neskrývají svoji orientaci, a jejich veřejná emancipace stojí na špičce ledovce sociálních změn, které se v Číně v posledních letech odehrávají. Podle aktuálních odhadů se počet čínských gayů pohybuje v desítkách milionů, někteří hovoří až o 60 miliónech, což rozhodně ani na čínské poměry není zanedbatelné číslo. Homosexuálové oproti minulosti mnohem častěji veřejně deklarují svoje zaměření a žádají o stejná práva, jako mají heterosexuální spoluobčané, tj. o legalizaci svých sňatků. Homosexualita je bezpochyby pěvně svázána s čínskou historií a v posledních letech si získává mediální a oficiální čínskou pozornost.

Po úspěchu Šanghajského LGBT festivalu ShanghaiPride, dokonce čínský anglicky psaný deník China Daily uveřejnil, že Šanghaj patří k nejotevřenějším a nejpokrokovějším městům Číny, čímž reflektoval vývoj posledních událostí právě v LGBT komunitě. Přesto Čína, jako největší komunistická stát světa, čelí emancipaci hnutí, s kterým si příliš neumí poradit ani státy jako Francie nebo Polsko, kde demokracie hraje nezpochybnitelný pilíř společnosti, jejímž základem by měla být tolerance a lidská práva jednotlivce. Je proto zajímavé podívat se podrobněji do života čínských homosexuálů a zamyslet se jak se jim vlastně žije v autoritářské Číně?

Z minulosti do současnosti, aneb jak to bylo a jak to je teď

V průběhu rozmanité čínské historie byly vztahy mezi lidmi stejného pohlaví přijímány odlišně, během dynastie Han (206 před n. l. –220 po n. l.) či Song kolem 13. století byla společensky tolerována a umělecky často zobrazována, dokonce i slavný Konfucius v Hovorech nepřímo přiznává sympatie k mužskému pohlaví. Komunistický režim byl vůči homosexualitě značně represivní a homosexualita byla oficiálně po řadu let kriminalizována. Ještě v devadesátých letech byla označována prominentními novinami Beijing Daily News jako sociální choroba vycházející ze západních ideologií a myšlenek. Podíváme-li se hlouběji do čínské historie, můžeme zde nalézt řadu uměleckých děl popisujících homosexuální vztahy, a to dokonce na nejvyšší státnické úrovni. Z několika příkladů lze uvést tři klasické příběhy z éry Zhou, příběh Mizi Xia, příběh Pan Zhang a příběh vládce Long Yang.

První příběh vychází z díla slavného legalisty Han Fei Zi, který zaznamenal jak Mizi Xia získal náklonnost vládce Wei tím, že se zachoval v zájmu své choré matky a vydal se pod nebezpečím amputace nohou vládcovým vozíkem za matkou. Když se o tom vládce Wei doslechl, milého Mizi nepotrestal, nýbrž ho odměnil svou přízní. Další příběhy se nesou v podobném duchu a vždy popisují lásku mezi dvěma muži. Neméně zajímavá jsou zjištění Edwarda Gibbona, který uvádí, že za dynastie Han bylo dokonce až deset císařů otevřeně bisexuálních. Během dynastie Ming vládnoucí během let 1368 až 1644 napsal Li Yu několik sexuálně i homosexuálně orientovaných děl, český čtenář může znát román Meditační rohožky z masa v překladu Oldřicha Krále, který na dobové poměry odvážně popisuje nejrůznější sexuální praktiky.

Období dynastie Ming až do počátku dynastie Qing kolem 17. století bychom mohli označit za zlatý věk prostituce, kdy v Číně nebylo výjimkou, že bohatí velmožové si najímali mladé a krásné společníky především za účelem fyzického potěšení. Navíc, takto najmutí chlapci byli často zdatní zpěváci či básníci, a tím také mužům v postavení zvyšovali jejich sociální status. Hosté podobných míst měli své rodiny a až po splnění rodinných povinností měli nárok na „zábavu“. Tento přístup k homosexualitě je z historického hlediska typický pro Čínu a liší se v evropské tradici, jelikož klade méně důraz na homosexualitu jako na výraz své vlastní identity. Během vlády Kuomintangu byla například Šanghaj označována za „Paříž orientu“, jelikož příchozí vlna modernity sebou přinesla cizince, kteří zvýšili atraktivitu města, a to i v sexuální oblasti. Zásadní změna ve vztahu k homosexualitě, a to nejen v Šanghaji, přišla s nástupem komunismu, který se vůči homosexualitě zcela vymezil, tím, že ji kriminalizoval a zařadil mezi psychické choroby. Během kulturní revoluce došlo v oblasti mužské i ženské sexuality k tomu, že obě pohlaví byla de facto postavena na stejnou úroveň a to nejen oblečením, které Číňané nosili, ale celkovou rolí ve společnosti.

V průběhu devadesátých let byly odhady populace čínských homosexuálů poměrně střídmé, protože například oficiálně udávaný počet gayů a leseb se v Šanghaji blížil zhruba 10 000, ačkoliv skutečné číslo mělo podle dnešních odhadů být přes 200 000. V téže době se na severovýchodě v Harbinu čínští odborníci snažili homosexuály „vyléčit“, k čemuž používali léčbu elektrošoky. Tato metoda měla údajnou mentální poruchu zcela potlačit. Doplňkovou metodou k tomu bylo nasazení bylinné léčby, pomocí které se pokoušeli lékaři vyvolávat zvracení, kdykoliv měl pacient závadné erotické myšlenky. Obě metody se podle čínských expertů přirozeně setkaly s velkými úspěchy.

Nicméně pacienti byli do léčení mnohdy doporučeni svými rodinami, takže skutečně dobrovolně se léčit chtěl málokdo. Hlavní důvodem byla obtížná bytová situace, která v kombinaci s tím, že v Číně je obrovský přebytek mužů, představoval pro mnoho mužů homosexuální vztah alternativu sexuálního života se ženou. V průběhu ekonomických reforem v sedmdesátých letech se začala pomalu, ale přesto jistě proměňovat i čínská společnost. Během devadesátých let se vynořilo nespočet gay barů, klubů, saun, kadeřnictvích a masážních center. Příkladem zcela konkrétních změn v této oblasti je rok 1997, kdy byla homosexualita dekriminalizována a následně v roce 2001 byla odstraněna ze seznamu psychických poruch.

Je legalizace sňatků reálná? Zatím asi ne..

V současnosti je přístup Číňanů a Číňanek k LGBT komunitě překvapivě liberální a dá se říci, že homosexuálové si užívají tichou toleranci ve jménu toho „co se mě osobně netýká, mě vlastně příliš nezajímá“. Prozatím nejsou žádné známky toho, že by Čína v blízké budoucnosti chtěla povolit legální svazky homosexuálů, ačkoliv část mladých Číňanů je vůči nim tolerantní nebo netečná. Tomu napomáhá také to, že Čína není ovlivněná silnou křesťanskou tradicí, která by na vnímání homosexuality ve společnosti jako takové měla vliv. Názor mladých Číňanů dokresluje průzkum provedený na čínské komunikační platformě Weibo, ve kterém se přes 80 000 participujících vyjádřilo souhlasně vůči sňatkům mezi osobami stejného pohlaví, zatímco pouze 8 000 hlasujících bylo zcela proti. Samozřejmě musíme brát v úvahu, že se jedná o specifický vzorek populace, který není reprezentativní do té míry, že nezastupuje širokou čínskou společnost, přesto se jedná o důležitý indikátor posledních trendů. Šanghaj se dokonce může pochlubit i svoji vlastní ShanghaiPride, podobně jako Amsterdam či Praha. Letos se konala již pošesté a doprovázela ji řada kulturních programů jako filmový festival, který například podpořila řada oficiálních evropských zastoupení. Dalším zajímavým aspektem, který emancipaci LGBT provází, je vznik řady NGO, které se zaměřují na vzdělávání a sociální činnost a zároveň tím významně přispívají k posilování občanské společnosti. Některé vznikají i za podpory čínské vlády jako například Centrum pro prevenci a kontrolu chorob, čím sama vláda přiznává potřebu například bojovat pro HIV/AIDS.

Přes jistý pokrok se čínské úřady k problematice stále staví spíše pasivně a vláda zastává názor, že sňatky gayů není zapotřebí legalizovat, hlavně proto, že počet států uznávajících tyto sňatky je zatím minimální. Proti podobným názorům mnoho let vystupuje známá čínská sexuoložka Li Yinhe, která se odborně zabývá konceptem rodiny a sexualitou v Číně. Právě profesorka Li opakovaně a neúspěšně v letech 2000, 2004, 2006 a 2007 předložila Všečínskému lidovému shromáždění zástupců doplněk zákona povolující sňatky gayů v Číně. Li Yinhe v rámci svých veřejných vystoupení mimo jiné argumentuje průzkumy veřejného mínění z roku 2008. Tyto výzkumy říkají, že přibližně 10-20 % čínské populace nemá problém se sňatky gayů, podobné číslo se staví vůči sňatkům negativně, ale, což je klíčové, zbytek respondentů nemá vůči těmto sňatkům vyhraněný názor. To je dle slov paní Li zásadní, porovnáme-li data například s USA, kde je zhruba 47 % populace pro sňatky, 43 % proti a pouze kolem 10 % nemá vyhraněný názor.

Jak se na sňatky homosexuálů dívají rodiče?

Přestože není v Číně možné uzavřít legální svazek mezi homosexuály, manželské svazky, a to hlavně mužů v podobě happeningů se symbolicky čas od času uzavírají. Podobné akce mají většinou pozitivní mediální ohlas jako nedávno uzavřené manželství mezi britským konzulem a jeho americkým přítelem, kteří se nechali oddat na půdě britského velvyslanectví v Pekingu. Nejhůře je homosexualita v Číně vnímaná rodiči, kteří nejsou schopni potlačit tradiční smýšlení o rodině většinou s jedním dítětem. V případě, že rodič u svého potomka homosexualitu objeví, jeho přirozenou a nečastější reakcí je „ano, teď si tedy užívej, ale potom se vdáš/oženíš a budeš mít děti, že?“. Tlak rodičů a očekávání, která jsou v tradičním a stále konfuciánském uvažování nastaveny, vedou často k tomu, že řada gayů a lesbiček klasické manželství uzavře. Tento systém pak ale znamená, že více než 80 % čínských gayů stráví svůj život ve lži tím, že preferují svazek manželský. Provdaní či ženatí homosexuální partneři potom, přes různé metody, jako jsou mobilní aplikace a internetové seznamky, vyhledávají sex s opačným pohlavím. V případě, že žijí manželé každý v jiném městě, což je kvůli nastavení čínského pracovního trhu obvyklé, vedou dvojí život.

O poznání horší a nevděčnější situaci mají ženy, jejichž emancipace není komplikovaná pouze faktem, že se jedná o ženy, ale také tím, že se jedná o ženy s homosexuální orientací. Druhým případem, jak se alespoň částečně zavděčit rodičům je fingovaný manželský svazek. Na sociální síti nebo mezi přáteli stejně orientovanými si dotyčný gay nebo lesba najdou partnera, s kterým na základě domluvy uzavřou manželství, aby uspokojili své rodiče. Jelikož návštěva rodičů se koná zpravidla jednou za rok, „manželský pár“ dokáže snadno zinscenovat spokojené manželství a falešní manželé pak spolu v reálném životě vůbec nežijí a mají své vlastní partnery. Sociální aplikace zaměřené na gaye a internetové seznamky hrají v Číně obrovskou roli a význam sociálních aplikací přispívá k jejich emancipaci, což může vést k většímu rozvoji pluralitní společnosti. Řada mladých uživatelů sociálních sítí se dokonce domnívá, že emancipace homosexuálů a tolerance jejich svazků může mít v blízké budoucnosti pozitivní vliv na rozvoj lidských práv a tzv. Rule of Law. Význam internetu je v tomto směru nezpochybnitelný, ještě v roce 2001 v Číně existovalo podle časopisu Time přibližně 160 webových stránek věnujících se LGBT tématům, dnes je jejich počet mnohonásobně větší a přesahující nejméně 3 000, což je zastaralý údaj z roku 2006.

Normální či nenormální život pod rudou vlajkou?

Většina problémů, s nimiž se gayové v Číně potýkají, jsou hlavně historického, sociálního a kulturního původu a nemají příliš velkou kauzalitu s nastavení politického systému jako takového. Je otázkou, jak se bude LGBT komunita v Číně vyvíjet do budoucna, nicméně již teď je jisté, že významná emancipace homosexuálů v Číně již probíhá, a to poměrně úspěšně. Situace v Šanghaji, Pekingu a dalších velkých městech je nesrovnatelná se zbytkem pevninské Číny, přesto tato města mohou být určitými průkopníky v oblasti homosexuality, jejího vnímání a uznání LGBT práv. Možná se v následujících dekádách dočkáme toho, že početná čínská komunita homosexuálů, bude mít nejenom své kluby, bary a festivaly, ale také že bude mít právo na uzavření svazku manželského. Vývoj na LGBT scéně v Číně má zásadní dopad na celkovou společnost, posilování její plurality, občanské společnosti a lidských práv jako takových. Možná se nám v příštích dekádách stane, že to my se budeme toleranci a respektu „učit“ od Číňanů.

O autorce:

Linda Flanderová, doktorandka Institutu politologických studií, FSV UK. Vrátila se ze studijního pobytu v Číně.

Poznámka:

V textu je využívána anglická transkripce pinyinu pro názvy dynastií a čínským jmen.

Expertise to impact

Přihlašte se k odběru