Nabízíme nově dvě pracovní pozice - referent/ka a vedoucí konferenčního úseku!

18. 10. 2019

Řekni, kde ty ženy jsou?

Sociálním vědám dnes dominují ženy. To lze říci, pokud se zaměříme na stále se zvyšující počty studentek v sociálně vědních oborech. Pokud se však podíváme na to, kdo v těchto oborech přednáší a bádá, toto tvrzení již neplatí. Obor mezinárodních vztahů není v tomto smyslu výjimkou, na výzkumných a pedagogických pozicích nalezneme hlavně muže. Jak a proč tedy ženy z oboru mezinárodních vztahů mizí?

Názory a úhly pohledu, které se odlišovaly od tzv. univerzální a objektivní perspektivy, jež však byla ve skutečnosti perspektivou bílých mužů, byly v historii často vnímány jako okrajové či nedůležité. Jak vyplývá z teorií zkoumajících genderové aspekty trhu práce, ženy pracující v povoláních, kde byla výrazná převaha mužů, vždy potřebovaly dosáhnout určitého minimálního podílu, aby jejich perspektiva, která se mnohdy neshodovala s tou tzv. univerzální, byla vůbec vzata v potaz. Fakt, že v oboru mezinárodních vztahů v českém kontextu téměř nepůsobí ženy, se tak může negativně projevit v tematickém záběru a výzkumné praxi oboru. Proto je důležité věnovat pozornost zastoupení a postavení žen, resp. genderovým dynamikám v oboru.

Ve zde představované kvalitativní studii jsme se zaměřily na identifikaci bariér rozvoje akademických kariér studentek tohoto oboru v ČR na třech úrovních, jak o nich mluví filozofka vědy Sandra Harding: symbolické, individuální a rovině dělby práce.

Genderová citlivost: jak na co?

Na první bariéru jsme narazily na symbolické úrovni. Účastníci a účastnice výzkumu jsou genderově senzitivní na pragmatické úrovni, kdy jsou si vědomi nedostatku žen v oboru mezinárodních vztahů a praktických překážek akademických drah pro ženy, jejichž kořen vidí v obtížnosti kombinace péče o děti a kariéry. Chybí ale vhled do toho, jak gender funguje na symbolické úrovni, například jak se propisuje do obsazování pozic, používání jazyka nebo výběru a naplňování výzkumných témat.

Zdá se, že přes obecnou obeznámenost s některými poznatky genderových studií, neviditelnost působení genderu na symbolické rovině vyvěrá z nedostatečné znalosti konkrétního analytického přínosu feministických teorií a genderových studií pro mezinárodní vztahy. Feministické mezinárodní vztahy nejsou součástí standardního kurikula v oboru mezinárodních vztahů v ČR, a to ani na teoretické, epistemologické nebo metodologické úrovni. Pro studující jsou tak obtížně rozeznatelné nejen genderové aspekty jejich výzkumných projektů, nýbrž i celého oboru a možného vlivu těchto aspektů na jeho atraktivitu pro ženy.

Soupeřivá „macho“ kultura

Druhá bariéra se objevuje v rovině dělby práce, která poukazuje na rozdělení moci v prostředí, tedy i na podobu pracovní kultury. Účastníci a účastnice výzkumu popisovali prostředí své instituce jako „macho“ kulturu. Ta je podle nich spojená s mužskou (jak početní tak symbolickou) dominancí, nepřátelskou atmosférou, agresivitou a rivalitou i zvláštní formou bratrství v jednom. Takové prostředí vnímali zároveň jako hůře dopadající na ženy, které nejsou zahrnovány do neformálních sítí, které muži v mocenských pozicích kolem sebe vytváří a v jejichž rámci jsou činěna i významná rozhodnutí dotýkající se směřování dané instituce a potažmo celého oboru.

Další součástí této „macho“ kultury bývá také odmítání či znevažování genderových a feministických témat a přístupů. Genderová perspektiva je podle účastníků a účastnic výzkumu vnímána na jejich instituci jako prvek, který tam nemá místo. Pokud se prvky takové kultury spojí s nezájmem o témata spojená se slaďováním pracovního a rodinného života, který je v prostředí také patrný, není přehnané tvrdit, že kultura daného oborového pracoviště je nepřátelská hlavně vůči ženám. Zcela jistě však dopadá negativně také na muže, kteří nechtějí být její součástí a preferují jiný typ pracovního prostředí a komunikace v něm.

Femininita v oboru mezinárodních vztahů

Třetí bariéra se dotýká individuální úrovně a především sebeprezentace. Nedostatek porozumění genderovým dynamikám na symbolické úrovni spolu s výše popsanou „macho“ kulturou přispívají k marginalizaci akademiček samotných i jejich výsledků prostřednictvím kladení důrazu na sebeprezentaci, sebevědomé vystupování a odvahu či chuť jít do konfliktu.

Tyto rysy mohu být ženám, vzhledem k genderové socializaci, více vzdálené a hůře dostupné, což vede k tomu, že akademičky jsou poté v takovém prostředí hodnoceny jako méně výzkumně schopné – jako ty, jimž chybí ostré lokty a snaha prosadit se. Přitom v takto soutěživém prostředí může být jakákoli forma hendikepu faktorem, který velmi výrazně ovlivňuje individuální šance na dobré kariérní vyhlídky.

Co s tím?

Ačkoli je zřejmé, že situace v oboru mezinárodních vztahů v České republice není z hlediska genderové rovnosti dobrá, je možné ji poměrně rychle zlepšit proaktivním přístupem. Prezentovaný výzkum spolu s dalšími výzkumnými zjištěními, která se týkají českého akademického prostředí, vede k několika doporučením. Mezi ně patří například: zahrnout genderovou perspektivu a feministické teorie do kurikula, nejlépe i jako samozřejmou součást kurzů, které nejsou specificky zaměřeny na genderová studia, seznámit se s feministickými přístupy k výuce mezinárodních vztahů, vypisovat otevřená výběrová řízení na všechny akademické pozice, včetně těch juniorních, nebo zavést jasně stanovené postupy pro řešení případů šikany či obtěžování na pracovišti.

Bez takových konkrétních kroků nejspíš nelze očekávat, že by se podíl žen v oboru v ČR začal navzdory nárůstu počtů studentek nějak výrazněji zvyšovat, což může do budoucna negativně ovlivnit směřování celého oboru.

Tento text je pozvánkou k odbornému článku autorského týmu Blanky Nyklové, Kateřiny Cidlinské, a Niny Fárové s názvem International Relations in the Czech Republic: Where Have All the Women Gone?, který vyšel v časopise Mezinárodní vztahy a můžete jej nalézt zde: https://mv.iir.cz/article/view/1616

 

Expertise to impact

Přihlašte se k odběru