Nabízíme nově dvě pracovní pozice - referent/ka a vedoucí konferenčního úseku!

21. 11. 2014 Tento obsah není aktuální

Reportáž z panelu o české zahraniční politice

Již šesté mezinárodní symposium o české zahraniční politice uspořádal pražský Ústav mezinárodních vztahů. Tématem letošní akce bylo 25 let svobodné české zahraniční politiky. Součástí dvoudenní akce byla i politická diskuse o budoucnosti české zahraniční politiky.

Drulák: 3 pilíře polistopadové diplomacie

Polistopadovou zahraniční politiku utvářely podle 1. náměstka ministra zahraničí Petra Druláka tři momenty – návrat do Evropy, středoevropská spolupráce a důraz na lidská práva. Tyto pilíře se dají nalézt u všech českých vlád, včetně té současné.

„Návrat do Evropy už není programem pro budoucnost, protože v ní již jsme. Jde o to, jak toho využijeme,“ řekl Drulák. Zvláště první roky českého členství v EU byly podle něj rozpačité. Sobotkova vláda však může navázat na aktivitu z počátku 90. let.

Drulák se věnoval i sousedským vztahům České republiky ve střední Evropě. Jejím politickým vyjádřením se podle něj stala Visegrádská čtyřka. Na stejné úrovni zatím nejsou vztahy s Rakouskem, které jsou velmi dobré na ekonomické a společenské rovině. „Chceme postupně zvýšit spolupráci na politické úrovni,“ uvedl 1. náměstek k plánům ministerstva.
Třetím pilířem polistopadové zahraniční politiky se stala lidská práva, jež Drulák považuje za naplňování humanistického odkazu české politiky. V 90. letech se kladl důraz na politická a občanská práva. Podle Druláka je však nutné promýšlet a reflektovat i sociální, genderová, environmentální a kulturní práva.

Fiala: lidská práva a ekonomická diplomacie nestojí proti sobě

Předseda Občanské demokratické strany Petr Fiala kritizoval rozporuplné postoje ústavních činitelů v zahraniční politice. „Je někdy těžké jim rozumět,“ řekl šéf ODS. Základním pilířem polistopadové diplomacie byla podle něj hodnotová sounáležitost se Západem, vyjádřená členstvím v EU a NATO.

Fiala považuje za jedno ze tří základních témat pro zahraniční působení České republiky podporu demokracie, neboť Češi mají draze vykoupenou zkušenost s totalitním režimem. Za demokracii nepovažuje jen systém hlasování, protože ten se mnohdy uplatňuje i tam, kde fakticky žádná demokracie není. Fiala nesouhlasil s Drulákem v širším pojetí lidských práv. „Primární jsou politická práva, nikoli jejich postmoderní výklad,“ řekl.

Za další téma české zahraniční politiky považuje ekonomickou diplomacii. Podle Fialy nestojí lidská práva a ekonomická diplomacie proti sobě. Důležitá je podpora konkrétních firem a oborů. „Musíme pomáhat podnikatelům tam, kde se chtějí pohybovat,“ zdůraznil.

Dalším pilířem je pro Fialu důvěra a respekt spojenců. „Nemáme jinou alternativu než spolupráci se západními demokraciemi,“ řekl Fiala. Proto slova ruského politika nesmí znamenat více, než našich spojenců, řekl v narážce na prezidenta Miloše Zemana. „Nejasnou politiku jsme si mohli dovolit v bezpečných časech, teď už ne,“ dodal.

Gabal: rozpad Varšavské smlouvy je náš příspěvek Evropě

Poslanec Ivan Gabal z KDU-ČSL na začátku vystoupení řekl, že polistopadová politika těžila z připravenosti disentu v jeho postojích k Evropě nebo sjednocení Německa. „Nikde jinde kromě disentu se o těchto věcech nemluvilo,“ uvedl Gabal. Připravena byla i první generace nekomunistických československých velvyslanců.

Podle Gabala změny ve východní Evropě umožnily snížení nákladů na armádu, což přispělo k budoucí prosperitě Evropy. Likvidace Varšavské smlouvy pak otevřela cestu k hlubší integraci kontinentu. Benefitem pro nás bylo otevření Aliance, do níž jsme se nejprve integrovali, a teprve později se s ní harmonizovali.

Gabal připomenul i další český příspěvek k bezpečnosti Evropy –summit NATO v Praze, kde se rozhodlo o rozšíření Severoatlantické aliance o Pobaltí. Podle Gabala Česká republika vždy profitovala z toho, když se zasazovala o bezpečnost druhých. Pokud to bylo naopak, docházelo k poklesu našeho vlivu.

Česká zahraniční politika těžila dlouhou dobu z „leadershipu“ a výkonů osobností, které přišli v 90. letech. Česká společnost ale kvůli zátěži z ekonomické transformace neměla sílu tuto geopolitickou změnu absorbovat. Poprvé se to podle Gabala projevilo při krizi v Kosovu, která byla velkou zátěží i pro českou politiku.

Na politické scéně sice existuje konsensus, že je dobré být v NATO a EU, ale teprve nyní si doplňujeme kapitál, abychom zátěž z našeho členství unesli (např. jazyky, reakce na silnější podněty, geopolitika). „Teprve nyní řešíme to, co jsme díky předchozímu leadershipu dostali,“ řekl Gabal. „Musíme to ustát. Bezproblémové období na dlouhou dobu skončilo,“ komentoval vývoj ve světě.

Jako problém zmínil Gabal přílišnou exekutivizaci výkonu české zahraniční politiky. Exekutiva není zvyklá na jednání s parlamentem, a ani ve výborech není debata taková, jaká by měla být.
„Nezvládáme působení v EU a neumíme tam věci prosazovat. Náš vliv neodpovídá tomu, co bychom chtěli,“ řekl Gabal k české pozici v Unii.

Expertise to impact

Přihlašte se k odběru