29. 1. 2012 Tento obsah není aktuální

Skupina G20 jako autentická reflexe globální ekonomické síly

Probíhající ekonomická krize není krizí globální, ale krizí euro-atlantické civilizace, resp. její ekonomické výkonnosti. Společně s Japonskem bychom mohli hovořit i o krizi bohatých. A současně není pouze obvyklou krizí cyklickou, leč podstatně vážnější krizí strukturální, která současně znamená i potvrzení změny rozložení ekonomických sil a moci v nynějším globálním světě. Bez relativně rychlé nápravy těchto strukturálních poruch a změny chování klíčových ekonomických aktérů v krizí postižených a těžce zasažených zemích je pak toto nové rozložení ekonomické síly a dynamiky jevem, který může být velmi dalekosáhlý.

Jedním z projevů toho, že hybnou silou nynější globální ekonomiky již nejsou ani země Evropské unie jako celku, přičemž pozitivní případy v jejím rámci nejsou momentálně schopny zvrátit jinak negativně se vyvíjející trend, ani státy Severní Ameriky, nýbrž země skupiny BRIC, případně širší skupina zemí s podobnými charakteristikami. V globálním kontextu a porovnání se jedná stále o země relativně chudé v přepočtu HDP na obyvatele – jsoucí přibližně na úrovni jedné sedminy až desetiny průměru Evropské unie, vůči Spojeným státům pak v pozici ještě zhruba o jednu třetinu horší. Avšak současně se jedná o ekonomiky mimořádně dynamicky rostoucí, z hlediska populace ve většině obrovské – minimálně optikou velikosti evropských států, s rostoucím politickým vlivem na globální dění). Jako zásadní se jeví jejich váha v institucích a uspořádáních, majících vliv na přijímání klíčových závěrů a doporučení v oblasti hospodářské politiky s globálním dopadem. A právě jednou z těchto institucí je i Skupina dvaceti, nebo-li G20.

Na počátku byla asijská krize

Přitom počátky fungování G20 se datují obdobím, v němž nejen reálný ekonomický výkon, ale taktéž míra hospodářsko-politického sebevědomí a vlivu jejích neevropských a neseveroamerických členů rozhodně nebyla srovnatelná s dneškem. Jedná se o dobu těsně po asijské finanční krizi, kdy právě v důsledku jejích dopadů vznikla iniciativa ke vzniku této skupiny, jejímž primárním tehdejším smyslem bylo poučení se z této krize, vrcholící v roce 1997. Tím se z fóra G20 vytvořila respektovaná platforma, jejímž primárním předmětem se od doby svého vzniku v prosinci 1999 staly záležitosti spojené s finanční stabilitou ve světě a s dosažením udržitelného ekonomického růstu a rozvoje. Základem jejích pracovních aktivit byly činnosti kompetenčně spadající do portfolií ministerstev financí a centrálních bank.

Relativně dlouhou dobu v rámci své nedlouhé existence se G20 profilovala jako vysoce odborné fórum, avšak bez významného politického vlivu a širokého povědomí. Daleko mediálně známější i v oblasti hospodářsko-politických návrhů do té doby byla skupina G7, resp. G8, jež však svým složením spíše vzbuzovala a vyvolávala, resp. stále vyvolává reminiscenci na „starou, dobrou“ minulost, než že by byla autentickým odrazem ekonomického rozdělení světa této epochy.

Až ekonomická krize, spuštěná v roce 2008, přinesla ve všeobecnou známost taktéž uskupení G20, jehož hlavním zaměřením se stalo navržení postupů pro řešení dopadů a vytvoření preventivních konceptů pro vznik ekonomických a finančních krizových projevů v oblastech fiskální, finanční a makroekonomické stability a disciplíny.

Závěry summitů G20, počínaje oním washingtonským v roce 2008, se staly významným a respektovaným příspěvkem k řešení krizových projevů, jež byly paralelně uplatňovány jak na úrovni Evropské unie či v širším evropském kontextu, tak i ve Spojených státech a v rámci politiky Mezinárodního měnového fondu (MMF).

Pokud bychom konkretizovali, na úrovni G20 došlo k zásadnímu rozšíření prostoru pro regulaci finančních trhů ve smyslu posílení jejich obezřetného fungování. Dále byla přijata pravidla posílené koordinace makroekonomických politik a byl zesílen rámec makroekonomické spolupráce. A konečně G20 se stala jednou z vůdčích platforem v oblasti posílení globálního ekonomického systému a jeho efektivního fungování (global governance). Kupříkladu na rozdíl od Evropské unie nejsou závěry skupiny G20 legislativně závazné, představují „pouze“ autoritativní doporučení pro jejich aplikaci v jednotlivých národních státech či integračních seskupeních.

G20 ovlivní budoucí globální finanční uspořádání

S ohledem na potřeby rozvíjejících se zemí, výstupem by mělo být v relativně blízké době navržení nového ekonomického uspořádání globálního systému, jemuž by měla být přizpůsobena i chystaná reforma Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Není tedy pochyb o tom, že právě G20 může být jednou z nejvýznamnějších platforem, prostřednictvím kterých bude nové ekonomické prostředí a reformy světových finančních institucí uskutečňovány. G20 je rovněž tak bezpochyby zřetelnou a autentickou ilustrací nárůstu nejen ekonomické síly, ale též hospodářsko-politického vlivu těchto velkých, rozvíjejících se zemí.

Z tohoto pohledu je pro tyto země platforma G20 nikoliv cílem, ale nástrojem, jehož prostřednictvím mohou lépe prosadit svůj zájem nejen v oblasti globálních trhů, ale též odpovídajícím zastoupením ve významných mezinárodních institucích. S jejich předpokládaným ekonomickým rozvojem tato jejich role dále zesílí a projeví se viditelněji na podobě globálních trhů a pravidel jejich chování a usměrňování. Mnohé z těchto zemí generují obrovské přebytky svých běžných účtů platebních bilancí, které však nejsou provázeny ani odpovídajícím kursovým posílením jejich měn, ani vývozem kapitálu z těchto zemí. Je zřejmě jen otázkou času, kdy čínský, indický, brazilský či ruský kapitál získá významnější roli ve vlastnické struktuře globálních korporací. Světové obchodní vztahy jsou stále provázeny existencí řady překážek či národních, případně kontinentálních restrikcí. I jejich podoba by se měla (mohla) výrazněji přizpůsobit novému globálnímu modelu. V důsledku však tyto země jsou – i přes svoji významnou růstovou dynamiku – stále ekonomikami podrozvinutými, s existencí propastných vnitřních ekonomických a sociálních rozdílů.

S jejich rostoucím bohatstvím se potřeba stírání těchto rozdílů prostřednictvím efektivních regionálních a kohezních politik taktéž ukáže jako velmi silná. Právě v tomto ohledu může existovat prostor pro země především evropské, které mají s těmito politikami dlouhodobé zkušenosti, aby alespoň v těchto sférách převzali iniciativu i na úrovni G20.

V tomto smyslu je více než pravděpodobné, že se původní smysl G20, zaměřený na finanční a ekonomickou stabilitu, dále rozšíří a jeho závěry začnou silněji ovlivňovat nejen fungování klíčových globálních a kontinentálních institucí, ale i soukromých korporací na finančních trzích i odvětvích reálné ekonomiky. O rejstříku předpokládaných aktivit G20 v budoucím období svědčí kupříkladu i definované oblasti zájmu, přijaté na summitu skupiny v roce 2009 v Pittsburghu:

- vytvořit rámec pro silný, udržitelný a vyvážený růst;
- zesílení mezinárodního finančního regulačního systému;
- modernizace globálních institucí tak, aby odrážely stav a strukturu globální ekonomiky;
- reforma mandátu, smyslu a systému řízení MMF a rozvojových bank;
- energetická bezpečnost a klimatické změny;
- zesílení podpory pro nejohroženější a nejzranitelnější;
- otevřená globální ekonomika;
- kvalitativně náročná pracovní místa a jejich vytváření jako základ ekonomického oživení.

Přeskupování globální moci potrvá několika dekád

Je tak zřejmé, že budoucnost skupiny G20 spočívá v rostoucí roli a váze rozvíjejících se zemí a taktéž v rozšiřování aktivit, které má tato skupina řešit. Pro rozvíjející se země je platforma G20 momentálně ideální možností pro posílení jejich rostoucího hospodářského a politického vlivu. Až se tento vliv potvrdí a stabilizuje na úrovni klíčových rozhodovacích institucí a především v reálném životě světové ekonomiky, pozbude sama oprávněnost této skupiny smyslu, resp. může nadále proměnit své složení. Takovéto přeskupení ekonomické a politické moci v rámci globálního systému tak jako tak potrvá minimálně několik dekád. Stagnující bohatý svět se tak snadno své vydobyté pozice nevzdá a navíc i v jeho rámci se mohou objevit dynamické oblasti, které budou schopny, i přes dosažené bohatství, držet tempem svého rozvoje krok s rozvíjejícím se světem.

O autorovi:

Petr Zahradník je ředitelem EU Office České spořitelny, členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a přednáší na New York University v Praze. Je rovněž členem EuroTeam při Evropské komisi.

Expertise to impact

Přihlašte se k odběru