Výzva pro uchazeče o stáž (Research Assistants): výběrové řízení pro období říjen 2021 - leden 2022 je otevřeno.

16. 5. 2017 Tento obsah není aktuální

V prezidentských volbách ve Francii zvítězila Evropa

Na vítězství Emmanuela Macrona v nedělních francouzských prezidentských volbách se může nahlížet z několika pohledů: z pohledu účasti, kampaně či marketingu, z pohledu stranicko-organizačního systému a jeho možných budoucích evolucí, ale i z pohledu programu a jeho hlavních témat. Jednou z klíčových částí programu byla evropská integrace, která se během 2. kola dokonce stala tématem hlavním. Volby se pro Francouze staly plebiscitem o Evropě a její integraci. Ale to neznamená, že cílem bude zanechat Evropu a její instituce v jejich dosavadním stavu. Co by možné unijní reformy, uvedené v programu Emmanuela Macrona, pokud by se realizovaly, znamenaly pro Českou republiku? 


Zdroj: Gouvernement français [CC BY-SA 3.0 fr], via Wikimedia Commons

Nově zvolený francouzský prezident přednesl svůj vítězný projev před svými stoupenci shromážděnými u Louvru za zaznění hymny Evropské unie, Beethovenovy Ódy na radost. Použití hymny EU, stejně jako její vlajky u proevropsky smýšlejícího kandidáta těchto voleb nikoho nepřekvapí, vzhledem k tomu, že se uvedené atributy staly součástí jeho volební kampaně od jejího samotného počátku. Ze všech jedenácti kandidátů, kteří se ucházeli o prezidentský úřad, byl jednoznačně nejproevropštějším a jediným, jenž doposud nikdy nenabádal k hlasování proti evropským smlouvám.

Tím se odlišil například od Benoîta Hamona, který se uvnitř francouzské sociálně demokratické strany (Parti Socialiste) spolu ještě s tehdejším jejím členem Jeanem-Lucem Mélenchonem, postavil do čela kampaně proti přijetí Ústavy Evropské unie v roce 2005. Zároveň se tím odlišuje i od Françoise Fillona, kandidáta za republikány (Les Républicains), který během referenda v roce 1992 nabádal k odmítnutí Maastrichtské smlouvy. Euroskeptické pozice Marine Le Penové nabádající v kampani k návratu k národní měně franku a nebránící se možnému „Frexitu“, se pak příliš neodlišovaly od stejně eurofobních názorů (možná ne tak přímočarých) sdílených během kampaně extrémně levicovým Jeanem-Lucem Mélenchonem.

Je to vlastně poprvé, kdy se ve francouzských prezidentských volbách stala Evropa jedním z jejich hlavních témat. Zatímco se zdálo, ze kritika Evropské unie je zaručeným receptem na získaní si nespokojeného voličstva, tyto volby ukázaly, že naopak s proevropsky založeným programem a kampaní je možné volby dokonce vyhrát. Během druhého kola prezidentských voleb měli Francouzi jasně na vybranou mezi dvěma naprosto odlišnými politickými modely pro Francii: na jedné straně model otevřenosti, přívětivosti, tolerance a globální propojenosti založené na proevropské koncepci Francie a na straně druhé model izolace a uzavřenosti do sebe, vyúsťující ve vystoupeni Francie z Evropské unie.

První model jasně zvítězil, čímž potvrdil průzkumy veřejného mínění zabývající se pohledem francouzské společnosti na Evropskou unii a na její integraci. I přes určitou kritickou bilanci fungovaní EU jsou Francouzi ze 70 % spokojeni s eurem (IFOP, 2017) a více než z poloviny jsou přesvědčeni, že být součástí Evropské unie má pro zemi značná pozitiva (IFOP, 2016). Z uvedených průzkumů též vyplývá, že nejkritičtější k Evropské unii jsou právě stoupenci Marine Le Penové a její Národní fronty (Front National). Z volebního hlediska to pak znamená, že na protievropském argumentu a na možném vystoupení Francie z EU je možné rozšířit její voličskou základnu nad získaných necelých 34 % jen těžko.

Tím se situace ve Francii značně odlišuje od té ve Velké Británii. Britská eurofobní seskupení, stejně jako i britská euroskeptická media věnovala během kampaně soustředěnou pozornost téměř výhradně programu a domnělé většinové popularitě Marine Le Penové. Jasné vítězství proevropského kandidáta pak ani nezaznamenala. A tak se bulvární Daily Mail raději na titulní straně schoval za fotkou prince Harryho, než aby komentoval vítězství Emmanuela Macrona ve Francii.

Evropská unie podle Emmanuela Macrona

Emmanuel Macron je přesvědčen, že Francie bude vždy silnější v Evropské unii než bez ní. Zároveň si je vědom, že existence samotné Evropské unie závisí na její schopnosti a vůli reformovat své instituce a fungovaní. V tomto ohledu budou mít členské státy nepochybný vliv na definici budoucí orientace EU. Emmanuel Macron proto ve svém programu určil tři hlavní priority, které shrnují doposud existující ekonomické, sociální a demokratické deficity Unie.

V první řadě požaduje silnou vládu eurozóny se společným parlamentem a rozpočtem pod vedením ekonomického ministra. Dále požaduje zavedení systému demokratických konventů umožňujících co nejširší zapojení občanů z 27 členských států do debaty kolem budoucnosti Evropské unie i její podoby. Za třetí pak chce vytvořit první skutečně transnacionální kandidaturu do Evropského parlamentu ve volbách v roce 2019, přičemž navrhuje využít 73 volných poslaneckých mandátů, které zbudou po vystoupení Velké Británie z EU.

Budoucnost Evropské unie bude také součástí první zahraniční cesty nově zvoleného prezidenta. Nedávné jmenovaní bývalého velvyslance Francie v Německu Philippa Etienna na post hlavního diplomatického poradce prezidenta, stejně jako berlínské setkání s Angelou Merkelovou jsou jasnými signály. Pro Českou republiku to znamená, že by se ve svém vztahu k Unii měla definitivně rozhodnout, zdali bude chtít být v budoucnosti součástí jejího silnějšího jádra a mít přímý vliv na společné rozhodovaní, anebo naopak zůstat na její periferii.

O autorce:

PhDr. Diana A. Hanry Knop, PhD. Působí v Centre de Recherche et de Documentation des Amériques (CREDA), Université Sorbonne Paris 3. Je členkou několika evropských sdružení. V roce 2015 vedla seminář k francouzské Páté republice na FF UK v Praze.

Expertise to impact

Přihlašte se k odběru