Výzva pro uchazeče o stáž (Research Assistants): výběrové řízení pro období říjen 2021 - leden 2022 je otevřeno.

25. 3. 2014 Tento obsah není aktuální

Anketa: Fiskální pakt a Česká republika

Česká vláda v pondělí odsouhlasila přistoupení k tzv. fiskálnímu paktu. Co si o tom myslí ředitel Ústavu mezinárodních vztahů Petr Kratochvíl, šéfredaktor čtvrtletníku Mezinárodní vztahy Vít Beneš a Zdeněk Sychra, spoluautor publikace Měnová integrace. Náklady a přínosy členství v měnové unii, který působí na Fakultě sociálních studií Masarykovy university v Brně?

Položili jsme odborníkům na EU dvě otázky v anketě Mezinárodní politiky.

Co se podle Vás pro Českou republiku přistoupením k fiskálnímu paktu změní?

Petr Kratochvíl, ředitel Ústavu mezinárodních vztahů (UMV)

Podstatné je, že z ratifikace tzv. fiskálního paktu mohou pro přistoupivší ne-členy eurozóny vyplývat různé závazky. Ratifikace sice automaticky znamená zapojení takové země do rozhodování o budoucnosti měnové unie (tzv. eurosummity), ale zda budou pro tuto zemi závazná i fiskální opatření, záleží na ratifikující zemi samotné. Mnozí čeští komentátoři tuto nuanci přehlížejí a mluví o rozpočtovém biči, který si na sebe nová vláda upletla. Premiér Sobotka přitom ale jasně prohlásil, že fiskální část paktu nebude pro ČR závazná. Ratifikace proto v současnosti nebude mít žádný dopad na rozpočtovou politiku. Důsledky fiskálního paktu v této oblasti se tak projeví teprve po vstupu České republiky do eurozóny. A protože se vstup do eurozóny v tomto volebním období jeví jako nereálný, politika víceméně vyrovnaných rozpočtů bude úkolem teprve pro příští vlády.


Zdeněk Sychra, Fakulta sociálních studií Masarykovy university

Z pohledu nečlena eurozóny v praktické rovině nic zásadního, nemá to pro nás žádné konkrétní důsledky. Kromě přístupu na některé eurosummity, což je spíše výhoda. V rovině politické je to ale přihlášení se k tomu, že se chceme podílet na fiskální stabilizaci EU a pakt považujeme za její důležitý nástroj.


Vít Beneš, Ústav mezinárodních vztahů, šéfredaktor čtvrtletníku Mezinárodní vztahy

Z hlediska našeho vnímání v rámci EU se posuneme z kategorie euroskeptických kacířů do kategorie váhavých střelců a opozdilců. Je to určitý posun, ale netvrdil bych, že jsme se "vrátili do hlavního proudu". Mimo jiné proto, že onen hlavní proud se mezitím posunul dál. Rozhodnutí o podpisu Fiskálního paktu přichází tak trochu s křížkem po funuse, podobně jako česká ratifikace revize SFEU (čl. 136). Ta proběhla za hlasitých hradních fanfár v době, kdy se vědělo, že tato "preemptivní" revize primárního práva nakonec nebyla pro vstup Smlouvy o ESM v platnost potřeba.

Podobně naše ratifikace Fiskálního paktu přichází v době, kdy se přes veškeré černé scénáře podařilo ratifikovat Fiskální pakt v dostatečném počtu signatářských států a ten tak mohl vstoupit v platnost. Česká vláda potřebovala vyslat signál o změně české evropské politiky, bohužel v současné době EU řeší úplně jiné věci. Bankovní unie, Ukrajinská krize... Vláda zároveň vyslala signál dovnitř. Přestože se tváří v tvář skeptické veřejnosti vláda neodvážila říct, že chce přijmout euro, opatrně prodává přistoupení k Fiskálnímu paktu jako krok na cestě k českému členství v eurozóně. Co se týče praktických závazků se pro ČR nic nemění. Česká republika do doby přijetí eura nebude vázána Fiskálním paktem, pokud ovšem neučiní prohlášení, že se jeho ustanoveními cítí vázána. Zatímco Dánsko (přestože má trvalou výjimku z přijetí eura), Rumunsko a částečně i Bulharsko deklarovaly, že se cítí vázány Fiskálním paktem, ČR této možnosti nevyužila. Co se týče nových práv, ČR bude mít po ratifikaci Fiskálního paktu možnost účastnit se některých zasedání eurosummitů (neplést se zasedáními Evropské rady).


Jaký význam pondělnímu rozhodnutí české vlády přikládáte v kontextu její evropské politiky?

Petr Kratochvíl, ředitel Ústavu mezinárodních vztahů (UMV)

Protože ratifikace fiskální paktu nebude mít v nejbližší době přímý rozpočtový dopad, je mnohem podstatnější její symbolický význam. Přijetí fiskální paktu tak je prvním z řady kroků, kterými nová vláda ohlašuje svůj radikální obrat od izolacionistického euroskepticismu ODS. Je to krok snadný, protože zemi fakticky nic nestojí, a není ho tedy třeba zásadně obhajovat před voliči. Nicméně v době, kdy se diferenciace integračního procesu stává reálným jevem, je takový krok logický a přivádí nás zpět do společnosti našich sousedů, kteří podobný krok učinili již dávno. Klíčové ovšem bude, jaké kroky Sobotkova vláda učiní příště. Ty už totiž zadarmo nebudou.


Zdeněk Sychra, Fakulta sociálních studií Masarykovy university

Velký. Bez ohledu na to, že musí proběhnout ratifikace dokumentu v parlamentu, je to nejzřetelnější signál toho, že se česká evropská politika mění a bude jiná. Nepřímo to souvisí i se záměrem směřovat postupně k přijetí eura.


Vít Beneš, Ústav mezinárodních vztahů, šéfredaktor čtvrtletníku Mezinárodní vztahy

Nová česká vláda hledala způsob, jak se vymezit vůči euroskeptické politice vlády minulé. Přistoupení k fiskálnímu paktu vyhodnotila jako nejméně nákladný způsob, jakým signalizovat návrat do hlavního proudu evropské integrace. Nicméně některé základní atributy české evropské politiky přetrvávají. Za prvé, ČR i nadále zaujímá vyčkávací taktiku v klíčové otázce přijetí eura. Přijetí eura a pravděpodobně i vstup do ERM II zůstává za horizontem tohoto volebního období.

Za druhé pokračuje politika symbolů a hra s vysíláním signálů. Minulá vláda chtěla svým odmítnutím Fiskálního paktu vyslat signál (dovnitř, ale i navenek), že se odmítá připojit k hlavnímu proudu, který podle ní směřoval k federalizaci EU. Symbolika takového kroku převážila nad substancí Fiskálního paktu. Nečasova vláda odmítla fiskální pakt, přestože dlouhodobě prosazovala přísnější a hlavně vymahatelná rozpočtová a dluhová pravidla na unijní úrovni (vč. automatických či aspoň poloautomatických sankcí). Postoj současné vlády je opět motivován snahou vysílat nějaké signály, tentokrát to má být signál, že se chceme být součástí hlavního proudu evropské integrace. Opět převládla symbolika nad substancí. Současná vláda chtěla hlavně vyslat signál, politická vůle pro implementaci Fiskálního paktu chybí.

Za třetí, je dobré, že ČR přijala spoluodpovědnost za to, co se děje v EU a přestala se tvářit, jako že v EU vůbec není. Nicméně stále čekáme na dlouhodobou strategickou vizi, na představu o pozici ČR v EU, kterou by vláda dokázala prodat české veřejnosti. Stejně tak čekáme na argumenty, proč je dobré připojit se ke konkrétním eurozónovým politikám. Pokud současná vláda nedokáže obhájit, proč je dobré řídit se Fiskálním paktem a implementovat jej, těžko dokáže obhájit, proč je dobré přijmout euro.

Ptal se Petr Zenkner

Expertise to impact

Přihlašte se k odběru