29/12/2016

Prezidentské volby v Bulharsku a vliv vnější propagandy

Nedávné prezidentské volby v Bulharsku otevřely debatu o případné změně v zahraničně-politické orientaci země a o jejímu přibližování k Rusku. Překvapivá výhra kandidáta socialistů způsobila v zemi politickou krizi. Proti Bulharsku je používána propaganda s cílem podkopat instituce a nezávislost země. Prozatím Bulharsko není schopno této bezpečnostní hrozbě čelit.

Poslední prezidentské volby v Bulharsku byly převážně hodnocením status quo a legitimity bulharské vlády. Premiér Bojko Borisov vyvodil politickou odpovědnost za prohru kandidáta vládnoucí strany GERB (Občané za evropský rozvoj Bulharska) a podal demisi. Jelikož stávající parlament vyčerpal svůj koaliční potenciál, země se dostala do politické krize a směřuje k předčasným parlamentárním volbám. Nestabilita, politická nepředvídatelnost a napětí se objevují v období, kdy Bulharsko potřebuje reformy a efektivní vládnutí. Je narušena stará rovnováha politických sil a nová je v nedohlednu.

V lednu se prezidentského úřadu ujme kandidát, který se výrazně liší od současného proevropského prezidenta Rosena Plevnelieva. Nový prezident, Rumen Radev, získal 60 procent voličských hlasů na základě volebního poselství „eurofilie neznamená rusofobii“. Donedávna neznámý, bez politických zkušeností, bývalý velitel letectva a generál ve výslužbě, byl nominován a podporován opoziční BSP (Bulharskou socialistickou stranou). Přesto, že nový prezident zdůrazňuje svojí nezávislost a nadstranickost, jeho předvolební rétorika rezonuje s pozicemi socialistů.

Předvolební hesla nového prezidenta

Rumen Radev podporuje evropský a euroatlantický směr Bulharska a zároveň prosazuje vyváženou a pragmatickou zahraniční politiku s přihlédnutím k národním zájmům. Členství v EU a NATO podle Radeva neznamená vytvářet nepřátele mimo tyto svazky. Doufá v možnost dobrého dialogu, jak s Ruskem, také s USA. Navíc chce, aby se Bulharsko stalo silným a aktivním členem NATO. V souvislostí s touto vizí mluví o revizi způsobu účasti v alianci.

Nový prezident uznává dodržování mezinárodních konvencí, ovšem k ruské anexi Krymu je shovívavý. Podle něho je de jure Krym ukrajinský, ale de facto nad ním vlaje ruská vlajka a budoucnost Krymu záleží na jeho obyvatelích. Sankce proti Rusku se podle Radeva musí zrušit, protože jsou neefektivní - škodí ruské a evropské ekonomice. Restart strategického partnerství Bulharska s Ruskem je pro nového prezidenta prioritou. Radev uvažuje o rozvoji vztahů na pragmatickém základě, o rovném partnerstvím, a o návratu Bulharska na ruský trh.

Další výzvou pro Radeva jsou bulharsko-turecké vztahy. Zdůrazňuje, že Turecko má problémy s dodržováním lidských práv a není připravené na členství v EU. Nelegální migraci hodnotí jako bezpečnostní riziko a slibuje, že nedovolí aby se Bulharsko stalo „emigrantským ghettem“ Evropy. Řešení vidí v zabezpečení hranic s Tureckem, posílení ochrany a případnému nasazení armády, funkční readmisní politice a revizi Dublinských dohod.

Bulharsko v geopolitickém trojúhelníku

Výsledek prezidentských voleb a následující politickou krizi mohlo ovlivnit více faktorů – negativní hlasování proti vládnoucí garnituře a institucím, politické preference, zklamání z nízké životní úrovně a marného očekávání slibovaných změn, populizmus, taktizování stran atd. Dle bývalého premiéra Ivana Kostova (1997-2001), jeden z nejdůležitějších faktorů byla vnější agresivní propaganda na území Bulharska.

Bulharsko se nachází v geopolitickém trojúhelníku Brusel-Moskva-Ankara. Rusko považuje tuto část Evropy za zónu svého vlivu. Mezi mechanizmy posílení jeho vlivu je možné zařadit zneužití slabin ekonomiky a deficitu řízení, podpora vlivných korumpovaných politiků, maximální využití korporativních zisku a obchodní přítomnosti, obnovení či využití bývalých sítí bezpečnostních služeb. Téměř 25% bulharské ekonomiky je spojeno s Ruskem. Zisky Moskva využívá k financování politických stran, lobování, mediální kampani atd. Před ruským nebezpečím explicitně varoval i prezident Rosen Plevneliev, který tvrdil, že Rusko usiluje o rozdělení a oslabení Evropy a chce aby se Bulharsko stalo znovu závislým státem. Stejný názor sdílí ministr zahraničních věci Daniel Mitov, když tvrdí, že proti Bulharsku je používaná propaganda s cílem podkopat instituce, suverenitu a nezávislost země. Plevneliev byl svými oponenty kritizován za narušování bilaterálních vztahů s Ruskem.

Vztahy s Tureckem jsou pro Bulharsko velmi důležité. V zemi žije podstatná turecká menšina a zároveň velká část Turků s bulharským pasem žije v Turecku. V Bulharsku jsou dokonce 2 politické strany etnických Turků a muslimů ovlivňované Ankarou. Z historických důvodů jsou bilaterální vztahy velmi citlivé. Proto jsou některá vystoupení prezidenta Erdogana přijímána jako provokativní a vyvolávají emoce: „Thrákie je živá historie Turecka v Evropě a zástupce Turecka v této geografické oblasti“, nebo „Turecko nese zodpovědnost za stovky milionů svých bratrů a sester v zeměpisném regionu, se kterými ho spojují historické a kulturní vazby“, nebo „Naší fyzické hranice se liší od hranice v naších srdcích“.

V lednu 2016 Bulharsko naznačilo Moskvě a Ankaře, že jim nedovolí zasahovat do svých vnitřních záležitostí a zřídilo Dočasný parlamentární výbor pro ověření faktů a okolností, vztahujících se k intervenci Ruska a Turecka do vnitřních záležitostí Bulharska. Kvůli ostrým protestům Ruska a Turecka, a z iniciativy premiéra Borisova, byl výbor zrušen jako nadbytečný.

Agresivní propaganda boduje

Organizace The Association Risk Analysis and Management Centre v Sofii vydala sérii analýz o vlivu agresivní propagandy na politický a společenský diskurz v zemi. V souvislosti s geopolitickou polohou Bulharska, byla témata propagandy například: „Bulharské členství v NATO a EU“, „Sankce a proti-sankce vůči Rusku“, či „Nelegální migrace“. Tato témata rovněž dominovala v prezidentské volební kampani.

Analýza uvedených témat ukázala, že nejblíže k pozicím Bruselu se nachází prezident Plevneliev a pravicová koalice RB (Reformační blok). Vládnoucí strana GERB má častěji neutrální postoj nebo balancuje mezi pozicí Bruselu a Moskvy. Názory socialistů z BSP a nacionalistů z PF (Vlastenecká fronta) se blíží k pozicím Moskvy. Strany etnických Turků DPS ( Hnutí za práva a svobody) a DOST (Demokrati za odpovědnost, svobodu a toleranci) zastávají celé spektrum poloh mezi neutrální pozicí a pozicí Bruselu či Ankary.

Nejsilnější polarizace názorů politických stran je na téma bulharského členství v NATO a EU. Publikované analýzy vystoupení prezidentských kandidátu na uvedené téma ukázaly, že názorově nejblíže k pozici Bruselu je kandidát pravicového RB, který se umístil až na 7. místě ve volbách. Kandidátka GERB, druhá ve volbách, odstupuje od pozice Bruselu ve snaze dostat se do centra společenské nálady voličů. Nicméně většina prezidentských kandidátů, včetně Rumena Radeva, se blíží k pozici Moskvy. Tato skupina kandidátů v 1. kole prezidentských voleb společně získala většinu hlasů. Proto tyto výsledky ukazují na znepokojivý fakt: ruská propaganda je v Bulharsku velice úspěšná a ovlivňuje názory jak politických elit, tak i voličů.

Rusové to s Bulharskem „myslí vážně“

Reakce ruských politiků na výsledky prezidentských voleb v Bulharsku potvrzují uvedený závěr. Například, v programu „Ruská odpověď“ na TV Carygrad, generálporučík ve výslužbě Leonid Rešetnikov řekl, že volební výhra patriota a rusofila Radeva je důkazem toho, že v Bulharsku nastal čas změny elit, které kompletně zklamaly.

Nutno dodat, že Rešetnikov působil od roku 1976 do roku 2009 v analytické jednotce vnější ruské rozvědky (SVR) a byl členem její správní rady. Je také ředitelem Ruského institutu strategických šetření RISI, který pracuje na objednávku administrativy prezidenta Putina.

Dále prohlásil, že v srpnu se setkal a diskutoval o nominaci Radeva s předsedkyní BSP Kornelií Ninovou. Dle Rešetnikova, odchod Bulharska z NATO bude tématem nadcházejících parlamentárních voleb. Ambivalentní vztah Radeva k Západu a Rusku Rešetnikov nazývá sezením na „dvou židlích“. Generálporučík považuje výhru Radeva za dvojitou výhru - stal se prezidentem a způsobil politickou krizi, která otevřela cestu k předčasným parlamentárním volbám.

Vskutku zajímavá je reakce moderátora pořadu, který s nadšením označil prezidentské volby v Bulharsku a Moldavsku za 1. etapu konzervativní revoluce a dodal, že následují parlamentární volby i „očištění“ elity od euroatlantického faktoru. Rešetnikov dodal, že zbavit se prozápadní elity nebude lehké, protože za tu dobu po roce 1991, kdy se Rusko stáhlo, tato „pěna“ národa posílila. Z této „pěny“ vzniklo určité korporativní bratrství, které se začlenilo do evropského korporativního bratrství. Rešetnikov spoléhá na většinu národa, která je kvůli rozvoji vztahu s Ruskem naladěná proti vládnoucí elitě. Rozhovor ukončil tvrzením, že „budoucí vývoj bude záležet na pozici Ruska, na jeho rozvoji, stabilitě, důslednosti a pevnosti. Čím pevnější bude Rusko, tím více budou posilovat tyto síly v Bulharsku, Moldavsku, Francii atd.“

O ruském vlivu na vnitřní záležitosti Bulharska, Rešetnikov naznačil i v pořadu „Volná zóna“ na TV+. Potvrdil, že na setkání s Ninovou byla kandidatura Radeva projednána, a dokonce inspirovaná ruskou stranou. Podle Rešetnikova, Radev jako prezident může hrát významnou roli při sbližování s Ruskem v případě, že bude zvolena nová vláda, která „nebude dělat věci, jako bylo odmítnuti South Stream“.

Reparát volby bude na jaře

V současné době je obtížné určit, zda předvolební prohlášení Radeva o tom, že Bulharsko se musí zbavit svého „satelitního syndromu“ je jen promyšlený populismus či politický idealismus spojený s nedostatkem zkušeností.

Malé Bulharsko balancuje v geopolitickém trojúhelníku. Rusko reprezentuje kulturně-historického spojence, ale také totalitu a vzpomínky na komunismus sovětského typu. K ruské kultuře, společné historii a pravoslaví však směřují sympatie mnohých Bulharů. Pak je zde Turecko jako soused a člen NATO. Turecko rovněž znamená 5. století nesvobody a neintegrovanou tureckou menšinu. Rovnocenná a pragmatická zahraniční politika Bulharska je zde nereálná z důvodů rozdílných hodnot těchto zemí. EU a NATO jsou pro Bulharsko strategickým výběrem, bezpečím, finanční podporou, ale co se týče životní úrovně rovněž nedosažitelnou metou vyvolávající pocit okrajovosti. Snaha o na Bruselu nezávislou politiku s důrazem na národní zájmy je pro Bulharsko bezpečnostním rizikem.

Ještě je zde naděje, že se země nevydá novým směrem - nevzdá se euroatlantického kurzu, a nebude prosazovat ruské zájmy v EU a NATO. Pravděpodobně se Bulharsko pokusí o konstruktivní dialog s Ruskem a brzy se přesvědčí zda má Moskva o takový dialog zájem. Koexistence Bulharska s Ruskem nebo s Tureckem má šance jen v EU a NATO. Bezpečnostním rizikem pro zemi je pro-ruský prezident, ale ještě větším bude pro-rusky orientovaná vláda. Totální výhrou cizí propagandy bude národ, který pochybuje o své euroatlantické orientaci.

 

 

 

Expertise to impact

Subscribe