Evropské srovnání: energetická chudoba v době energetické krize

Kdo za to může? Extrémní počasí, covid i Rusko

Fosilní plyn tvoří téměř čtvrtinu (24 %) unijního energetického mixu, na výrobě elektřiny se podílí z 19 %. Nejvýznamnějším dodavatelem je Rusko, které ještě v roce 2021 dodalo do Evropské unie 45 % spotřeby zemního plynu. Zásadní příčinou energetické krize je tak chování ruského Gazpromu, jenž před zimou nedoplnil zásobníky po Evropě a po invazi na Ukrajinu, zejména v létě 2022, výrazně omezil dodávky plynovodem Nord Stream 1. Teď musí Evropa hledat zdroje jinde, a soutěží o dražší zkapalněný plyn (LNG) s Asií. Situaci nepomohly ani různé výkyvy počasí po celém světě a oživení ekonomiky po covidu: studená zima na severní polokouli mezi léty 2020 a 2021 a vlny veder v Evropě, Asii a USA zvýšily spotřebu, sucho v Latinské Americe snížilo výrobu vodních elektráren, extrémní mrazy v Texasu nebo požáry v Asii snížily export zkapalněného zemního plynu (LNG) a bezvětří výrazně omezilo produkci německých větrných elektráren. Nynější vysychání Rýna i vyšší cena povolenek zase tlačí nahoru cenu elektřiny z uhlí. Do toho se přidala dlouho plánovaná odstávka německých jaderných elektráren i odstavení části francouzských reaktorů z důvodu kontrol a problémům s chlazením. Poptávka po energii související s rychlým ekonomickým oživením po covidové pandemii se střetla s utlumenými produkčními možnostmi i s nedostatkem přepravní kapacity, a ceny plynu i elektřiny letí nahoru.

V Evropě nezůstal nikdo, kdo by si energetické krize nevšiml. Státy přijaly různorodá opatření, aby krizi zvládly a zmírnily dopad na domácnosti i firmy. Na scénu se vrací uhelné elektrárny např. v Německu, Itálii nebo Nizozemsku, státy zavádějí šetrná opatření, Německo muselo zachraňovat některé energetické firmy před krachem. Skoro všechny státy pomáhají chudším částem populace a zároveň snížily energetické daně (nebo poplatky za obnovitelné zdroje v Německu a ČR). Francie, Velká Británie a další země zastropovaly maloobchodní cenu energie a v pár zemích vznikl strop i pro velkoobchodní cenu. Česko kromě zmíněných úlev na energetických poplatcích schválilo příspěvek 5000 Kč na dítě achystá se úsporný tarif.

Ne všichni ale na energetické krizi tratí. Dovozci plynu a vlastníci elektráren, v nichž se náklady výroby nezvyšují (což je případ jaderných elektráren, větrníků, fotovoltaiky a vodních elektráren), těží z vysoké výkupní ceny elektřiny v podobě provozních zisků. Cena elektřiny na evropském trhu se totiž tvoří podle nejdražšího zdroje. I přes zvýšenou cenu emisních povolenek to částečně platí i pro uhelné elektrárny. Státy proto uvažují, jak mimořádné výdaje na jedné straně a mimořádné příjmy na druhé vyvážit, a proto v několika případech zavádí tzv. windfall tax, daň z mimořádných příjmů, o které se mj. diskutuje i v Česku. Rekordní jsou také výnosy z emisních povolenek, jež mají státy k dispozici k dlouhodobým opatřením skrze Modernizační fond.

Energetická chudoba

Téměř každá domácnost zaznamenala zvýšené platby za elektřinu či plyn, nebo se nevyhnula inflaci zvyšující ceny potravin i dalšího zboží. Energetickou krizí jsou nicméně nejvíce zasaženy chudé domácnosti, které utratí poměrově větší část rozpočtu za energie. Zjednodušeně řečeno, v těchto domácnostech spolkne bydlení 30 až 60 % nákladů, a tak se zvýšení ceny energií promítne do rozpočtu výrazněji. V Estonsku a Velké Británii je procentuální navýšení nákladů u nejchudších domácností téměř dvojnásobné oproti nejbohatší skupině, ve většině zemí platí chudí ze svých rozpočtů o 1 až 3 % víc. To samé platí pro Česko: podle výzkumu PAQ Research se náklady na bydlení pro lidi pod hranicí chudoby zvedly na 47 % mezi listopadem 2021 a červencem 2022, to je nárůst o 8 %. Průměrná domácnost od listopadu pocítila nárůst o 6 % a nově dává za bydlení 29 %.

Více domácnostem tak hrozí energetická chudoba: obecně řečeno, domácnosti čelí nedostatku dostupné a bezpečné energie pro naplňování svých potřeb. Potřeba tepla a světla patří přitom mezi nejnepostradatelnější položky a domácnosti se bez nich jen těžko mohou obejít, zejména ty nízkopříjmové, jež nemají co spořit.

V EU neexistuje jednotná definice energetické chudoby, stejně tak je tomu v České republice. Podle celoevropských ukazatelů si vedeme dobře: 7,4 % Evropanů, tedy zhruba 33 mil. lidí, uvedlo v roce 2020 (ještě před energetickou krizí), že si nemohou dovolit dostatečně vytápět byt. V Česku na stejnou otázku odpovědělo kladně pouhých 2,2 %. Domácí data o energetické chudobě ale hovoří jinak. Ve výzkumu agentury STEM z roku 2019, každá pátá domácnost uvedla, že její náklady na vytápění jsou tak vysoké, že ji vedou k omezení jiných výdajů, a 39 % uvedlo, že kvůli nákladům na vytápění nevytápí optimálně některé části domu. Přestože se jedná o rozdílné indikátory s různou mírou závažnosti, jde o závratně rozdílná čísla ilustrující potřebu energetickou chudobu definovat a vytvořit konzistentní ukazatele k jejímu měření.

Kromě příjmů domácností závisí energetická chudoba zejména na typu vytápění, velikosti obydlí i zateplení. Domácnosti, které investovaly do obnovitelných zdrojů a izolace, mají zaručený tepelný komfort i při nižších nákladech na energie. Naopak domácnosti vytápějící elektřinou velkou nezateplenou plochu nemusí vystačit ani s vyššími příjmy. Z toho důvodu rozlišujeme energetickou chudobu primární a sekundární. Primární chudobu způsobují nízké příjmy domácnosti, jež nemohou stačit k naplnění jejich potřeb, primární energetická chudoba se proto ve většině případů kryje s chudobou příjmovou. Sekundární chudoba je stav, kdy domácnost není schopná naplňovat své energetické potřeby z důvodu vysokých nákladů, může mít nicméně vyšší příjmy, které by ji do příjmově chudých domácností nezařadily. Obě formy chudoby se potkávají někde uprostřed, nicméně jsou s nimi spojeny dva typy přístupů.

Státní pomoc

V případě primární chudoby a v krátkodobém horizontu pomohou dávky nebo slevy, které doplní příjem domácnosti. Takto by měl stát podpořit ty nejpotřebnější, a to nehledě na energetickou krizi. Pokud by se vláda např. rozhodla plně uhradit zvýšené náklady na bydlení (což bylo mezi listopadem a červencem průměrně 2200 Kč za měsíc podle PAQ Research 2022, viz PAQ Research /2022/: „Jak velkou část svého příjmu dávají domácnosti za bydlení a potraviny“. iRozhlas) nejpotřebnějším obyvatelům (řekněme těm, kteří dávají na bydlení více než 40 % příjmů, v červenci 24 % obyvatel) během jednoho roku, vyšlo by to státní rozpočet na 29 mld. Kč. Pokud by měl stát takto pomoci všem, kteří za bydlení utratí nad 25 % rozpočtu domácnosti (tedy 49 % domácností), poslal by podporu v hodnotě 59 mld. Kč. To je stále méně oproti plánovaným plošným opatřením za víc jak 70 mld. Kč, jež pomáhají i tam, kde nárazová a nesystémová podpora není třeba.

Obecně je i během energetické krize nutné se zaměřit na nejpotřebnější obyvatele, kteří již nemají kde šetřit a padají do příjmové chudoby a dluhů. V opačném případě bude výsledek podobný jako po koronavirové pandemii: chudí se propadnou do ještě větší chudoby, zatímco státní peníze budou směřovat tam, kde nejsou třeba. Plošná podpora může nárazově chránit spotřebitele před prudkými výkyvy, obecně ale skrývá skutečnou cenu energie a nezabraňuje plýtvání. Podíváme-li se do zahraničí, můžeme se v mnohém inspirovat. Ve Velké Británii dostávají ohrožené domácnosti slevu na elektřinu či plyn, již jim poskytne přímo poskytovatel. Základní ohrožená skupina (důchodci a lidé, kteří dostávají od státu jinou podporu, často rodiny s dětmi) dostávají slevu automaticky, další nízkopříjmoví o ní mohou požádat. Podobný automatický sociální tarif pro nízkopříjmové funguje i v Belgii a Portugalsku: definovaná skupina ohrožených obyvatel získává automatickou slevu na energie od dodavatelů.

Naopak řešení pro sekundární chudobu jsou dlouhodobějšího charakteru: kromě poradenství se šetřením energie je třeba lidi podpořit v zateplování domů a instalaci obnovitelných zdrojů tepla. V tomto směru se v Česku osvědčil program Zelená úsporám, jenž nicméně nemůže pomoci těm, kteří to nejvíc potřebují, energeticky chudým, protože takové domácnosti si nemohou dovolit 50% spoluúčast ani předfinancování projektu, který jim stát proplácí až zpětně. Zde je vhodná podpora nejen nejpotřebnějších, ale všech schopných a ochotných do této změny jít – opatření totiž mají kromě pomoci domácnostem i pozitivní efekt na zvládnutí krize jako takové, protože umožňují šetření fosilní energie.

Hasíme požáry, nesázíme les

Evropa a spolu s ní i Česko přirozeně chystá rychlá opatření jak dopady energetické krize zmírnit. Krize s námi ale pravděpodobně nějaký čas vydrží, a je čas i na dlouhodobější perspektivu. Zateplování, rozvoj obnovitelných zdrojů nebo instalace tepelných čerpadel sice již tento mít efekt nebudou, nicméně před zimou 2024 bude každý stát jásat nebo plakat nad tím, jaká opatření přijal v roce 2022. Evropské státy by teď měly mít dvě priority: udržet zranitelné domácnosti nad hranicí chudoby a přeměnit energetiku na životaschopný a udržitelný systém. Plošná opatření přelévající státní rozpočet do rukou všech sice hasí požáry, ale krizi jako takovou neřeší.

Kristina Zindulková je analytičkou Klimatýmu Asociace pro mezinárodní otázky