Konec recese v Japonsku? "Abenomika" na rozcestí

Zvýšení spotřební daně

Ožívající japonskou ekonomiku dle očekávání zbrzdilo zvýšení spotřební daně z 5 na 8 % od dubna 2014. Ke zpomalení došlo, přestože se vláda snažila vyvarovat scénáře z roku 1997, kdy zvýšení daně rovněž utlumilo ožívající ekonomiku, a připravila stimul v hodnotě 1 billionu Kč ve formě daňových úlev a zvýhodnění.

Vláda ve shodě s doporučením OECD původně plánovala další zvýšení spotřební daně z 8 na 10 % na říjen 2015. Vzhledem ke svému vnitřnímu dluhu, který dosahuje již 245 % DPH, a je tak nejvyšším na světě, musí Japonsko zvyšovat daně, aby demonstrovalo připravenost tento dluh splácet. Stagnující ekonomika však potřebovala pozitivnější vyhlídky a plánovaná daňová úprava byla tedy odložena o dva roky na říjen 2017.

Recese

Data za rok 2014 ukazují, že hospodářství je či bylo od dubna 2014 v recesi. Kabinet na svém povolebním zasedání 27. Prosince 2014 schválil nový stimulační balíček v přepočtu ve výši 700 mld. Kč. Hlavními nositeli podpůrných opatření by měly být malé a střední podniky, domácnosti, regiony a oblasti postižené zemětřesením a následnou jadernou havárii v roce 2011.
Podle posledních dat by ve druhé polovině roku 2015 mohlo dojít k mírnému oživení ekonomiky a růst by se mohl pohybovat v rozmezí 1,5 – 2 % HDP. Dobrou zprávou tedy je, že pátá recese japonské ekonomiky za posledních čtrnáct let nepotrvá dlouho.

Deflace

Jedním z cílů abenomiky je ukončení 17 let trvající deflace a dosažení 2 % inflace. Doposud se s tímto cílem většina japonských ekonomů ztotožňovala. V poslední době však roste nespokojenost s intenzitou, s jakou guvernér Japonské národní banky (Bank of Japan) Haruhiko Kuroda (bývalý dlouholetý prezident Asijské rozvojové banky) tento úzce vymezený cíl sleduje.

Kuroda se na tiskové konferenci v prosinci 2014 vyjádřil, že 2 % inflace bude dosaženo během roku 2015. Podle řady japonských ekonomů je to však meta, které se lze přiblížit pouze dalším monetárním uvolňováním. To je však spojeno s řadou rizik v podobě destruktivního působení na kupní sílu obyvatelstva, možnosti vyvolání napětí s dalšími vyspělými zeměmi a velmi reálnou hrozbu ztráty likvidity na trhu japonských vládních dluhopisů.

Na otázku, kdo by v Japonsku kupoval vládní obligace, pokud by s nákupem přestala Japonská národní banka, nemá prozatím nikdo odpověď, ale jedním z možných kandidátů je Japonská pošta (rovněž i devátá největší banka na světě). Jisté je tak jen to, že úroková míra bude v budoucnu někde kolem 4 % a kolem roku 2022 bude Japonsko jen na úrocích platit ročně 5 biliónů Kč.

Kurs

Po další vlně monetárního uvolňování v říjnu 2014 došlo k rekordnímu poklesu kursu japonského jenu vůči dolaru na 122 JPY (Japanese Yen) za 1 USD, s novým rokem kurs dočasně spadnul na 118 JPY za dolar. Přesto se očekávaný přínos dlouhodobě levného jenu pro export zatím neprojevil tak výrazně, jak se očekávalo.

Pozitivní zprávou pro japonskou ekonomiku, silně závislou na dovozu většiny vstupů (zejména import nerostných surovin), je pokles cen ropy. Snížení ceny v době vypnutých atomových elektráren zlevňuje energie a zvyšuje koupěschopnost obyvatel. Zároveň však důsledky poklesu cen ropy oddalují dosažení inflačního cíle Japonské národní banky. Malé a střední firmy i přes levnou ropu pociťují dopady kursu na dovoz výrobních vstupů a japonská obchodní bilance zůstává po 31 měsíců deficitní.

Korporace

Z poklesu kursu jenu profitují zejména korporace. Odhaduje se, že desetiprocentní snížení kursu představuje zvýšení jejich zisku před zdaněním o 26 mld. Kč. Vláda připravuje snížení daňové zátěže pro korporace v naději, že ty budou své zisky investovat v Japonsku. Korporace však v současné době mají finanční rezervy ve výši 20 biliónů Kč na účtech Japonské národní banky, které zatím k investicím nevyužívají.

Strukturální reformy

První dva pilíře abenomiky tvoří expanzivní monetární a fiskální politika. Třetí a nejdůležitější pilíř má podobu strukturálních reforem, které mají zásadně proměnit japonské podnikatelské prostředí, které je přesycené regulacemi navršenými za posledních 70 let, jako jednotlivá podlaží pagody Tódži v Kjótu. Podle provládních ekonomů již zásadní reformy probíhají a například zvýšení spotřební daně je toho důkazem.

Z mimořádných voleb si Abe odnesl další mandát pro pokračování abenomiky a realizaci strukturálních reforem. Jeho Liberálně demokratická strana (LDP – Liberal Democratic Party/ džijú minšutó neboli džimintó) však v názoru na reformy není jednotná a veřejnost svá stanoviska k proměně japonského prostředí neartikuluje. Ekonomové mimo vládní tábor jsou tak již k možné akceleraci reforem skeptičtí. Japonsko však nemůže bez zásadních reforem přistoupit ani k TPP (celkový fyzický produkt).

Ačkoliv balíčky strukturálních opatření v červnu 2013 a v červnu 2014 zatím nepřinesly zásadní změny, je důležitá ochota Japonska se změnit a pochopení nevyhnutelnosti reforem.

Změní ekonomické reformy tradiční japonskou společnost?

Japonsko dlouhodobě dosahuje rekordně nízké porodnosti a čelí tak zásadnímu úbytku populace a pracovní síly. Japonský trh pracovní síly potřebuje doplnit buď cizinci, nebo ženami, které byly a jsou tradičně většinou v domácnosti. Bude tak třeba buď otevřít Japonsko levné pracovní síle z Asie (pravděpodobně nejvíce z katolických Filipín a buddhistického Thajska), což může tradičně uzavřenou a homogenní zemi výrazně ovlivnit, nebo motivovat více ženy k návratu na trh pracovních sil.

Premiér Abe se za zvýšení podílu žen výrazně zasazuje. Je však těžké si představit, že by podpora žen měla přijít od konzervativní vládní Liberálně demokratické strany, která ústy svých ministrů donedávna artikulovala domněnku, že ženy jsou především od toho, aby rodily děti. Japonská média vydávaná v angličtině se v zásadě shodují na tom, že v budoucnu tak patrně dojde ke kombinaci zmiňovaného regulovaného přílivu cizinců a japonských žen.

Je otázkou nakolik může začlenění žen ovlivnit politická podpora. Specifikem japonského pracovního prostředí je pracovní doba do pozdních nočních hodin a součástí směny jsou noční návštěvy restaurací s kolegy. Ženy tak po návratu do zaměstnání po mateřské “dovolené” raději volí místa s časovou zátěží a tudíž menší zodpovědností. Převážně z tohoto důvodu jsou pak jejich mzdy o 40 % nižší než mzdy mužských kolegů. Problémem tak není jen nedostatečná infrastruktura, která by pracující rodiče podpořila, ale i otázka, zda by oba rodiče byli ochotni vídat se se svými dětmi pouze o víkendech.

Začlenění žen by však podle Mezinárodního měnového fondu přineslo ekonomický růst o 0,25 %, což je při dnešním růstu kolem 1 % výrazné číslo. Řešení problému zaměstnání žen jakoby ilustrovalo problém strukturálních reforem i v ostatních oblastech: Existuje povědomí o potřebě zásadních změn pro ekonomické oživení. Změna by však byla tak zásadní, hluboká a prolínající se tolika odvětvími a vrstvami, poměrně rigidní tradiční japonské společnosti, že si její realizaci lze jen těžko představit.

Úloha vlády se tak pozvolna proměňuje z tahouna reforem do role motivačního řečníka, který povzbuzuje ke změnám, ale při dohlédnutí jejich šíře a dopadů nemá zatím dost sil k jejich prosazení. Je však velmi pravděpodobné, že sílu k reformám dodají Japonsku vyjednávané dohody o volném obchodu s EU a USA, neboť bez zásadních reforem by Japonsko na volném trhu neobstálo.

Stimuly

Japonsko prožilo pátou recesi od roku 2000. Během těchto 14 let zažilo 17 podpůrných balíčků s fiskálními stimuly a 11 různých a neúspěšných prorůstových strategií. Abeho vláda si je vědoma, že vypouštění dalších peněz do oběhu je jen krátkodobým řešením a ekonomiku lze rozhýbat pouze strukturálními reformami. Problémem však může být příliš byrokraticky a mentálně svázaná japonská společnost.

Balíčky a stimuly fungují v případě pozitivních vyhlídek, kdy domácnosti i firmy začnou utrácet v naději, že brzy bude lépe. Současný stav však stimuluje spíše k šetření a nadějí je dosažení inflace, která by ke spotřebě motivovala.

Příležitosti pro český export

Dvacet let stagnace není paradoxně na fungování japonského trhu příliš poznat. HDP na obyvatele je s 37 432 USD (v Číně je 7 332 USD) a Japonsko je dnes třetí největší světovou ekonomikou (tedy dlouhodobě druhou největší reálně fungující ekonomikou), pátým největším dovozcem na světě a zemí s nejvyšším počtem bohatých domácností na světě. Zaměstnanost i příjmy obyvatel jsou dlouhodobě nad průměrem zemí OECD.

Japonsko je také jedním z nejnasycenějších trhů, který přes svoji saturovanost neustále hladoví po nových výrobcích. Českým firmám se daří uplatnit v širokém výčtu oblastí od potravin, technické součástky, stroje, až po nanotechnologie. Pro české podniky tak tato země představuje zemi s řadou nevyužitých příležitostí, kde platí zákony a kde funguje stabilní podnikatelské prostředí.

Závěr

Japonské hospodářství běží v současné době na doping kvantitativního a kvalitativního monetárního uvolňování a fiskálních stimulů, které by měly být jen vyjímečným a krátkým opatřením. Japonsko si tak draze kupuje čas na realizaci stukturálních reforem. Rozšiřuje se rozpor mezi provládními ekonomy a zbytkem světa. Zatímco Kozo Yamamoto, který je považován za otce abenomiky, je přesvěčen, že abenomika běží velmi dobře, tábor skeptiků se rozšiřuje. Vládní stimuly bez následných strukturálních reforem by však nakonec mohly vyjít naprázdno.
Vedle prostředí se bude muset měnit i japonská mentalita. V zemi chybí základní podnikatelská odvaha, Japonsko je jedinou vysvělou zemí, kde počet firem ukončujících činnost převyšuje počet vznikajících. Souvisí to s upřednostňováním zaměstnanecké stability a vyhýbáním se riziku. Změnit prostředí i mentalitu lidí je však úkol, jehož horizont je i v případě úspěšné reformní doktríny daleko.

Dojednání dohod o volném obchodu a připuštění konkurence se však může stát vítaným motorem reforem, kdy se Japonsko začne měnit nečekaně rychle. Jako již několikrát ve své historii může Japonsko prokázat schopnost využít svých proher a brzd ve svůj prospěch a zmobilizovat své silné stránky, které je dovedou zpátky na ekonomické výsluní, tak jako před 150 lety při reformách Meidži nebo po Korejské válce před 60 lety.

O autorovi:

Jan Boháč, externí spolupracovník Mezinárodní politiky

Zdroje:

http://www.cfr.org/japan/abenomics-japanese-economy/p30383 Council on Foreigner Relations
http://www.nakedcapitalism.com/2015/01/can-abenomics-revive-japans-economy.html Naked Capitalism
http://uk.businessinsider.com/japan-february-2015-inflation-abenomics-2015-3?r=US Business Insider
http://www.japantimes.co.jp/ The Japan Times
http://www.japantimes.co.jp/ The Economist