4. 8. 2015 Tento obsah není aktuální

Nigerijské prezidentské volby: jde to i demokraticky

Letošní prezidentské volby v západoafrické Nigérii vstoupily do historie. Charakterizuje je totiž v regionálním kontextu nebývale vysoká míra demokratičnosti a zcela bezkonfliktní předání moci. Obešly se bez výraznějších násilností a účast byla skutečně velmi vysoká (42,76 %), a to zejména na severu a jihozápadě země. Současně na severovýchodě země pokračovala za použití stíhacího letectva a těžké techniky ofenziva proti militantnímu islamistickému hnutí Boko Haram.


Zdroj fotografie: studentsforliberty.org

Nejlidnatější a nejbohatší země Afriky, Nigérie, je bývalou britskou kolonií, která se svými 180 milióny obyvateli představuje i největší demokracii na africkém kontinentu a současně i pátého největšího světového a největšího afrického producenta ropy.

Etnicky se jedná o velmi různorodou zemi, kde převažují národnosti Fulanů a Yorubů (celkem je v zemi okolo 250 etnik). Země je pomyslně rozdělena na muslimský sever a křesťansko-animistický jih. V současnosti je Nigérie federativní republikou tvořenou 36 státy a hlavním městem Abujou. V čele každého státu pak stojí vlastní vláda a ministr zasedající ve federální vládě. Úředním jazykem je angličtina, což mj. usnadňuje ekonomickou spolupráci s USA, které mají v zemi stále nejvyšší vliv. V posledních letech zaznamenává Nigérie značný ekonomický růst, který je zapříčiněn zejména zahraničními investicemi, zrychlující se industrializací a financováním výzkumu a technologického vývoje.

Před objevením ropy bylo hlavní složkou hospodářství země zemědělství, na němž je dodnes závislých až 70 % venkova. Největším odběratelem nigerijské ropy je Indie. Nigérie je vzhledem ke své velikosti a počtu obyvatel zemí, jež je schopna konkurovat Jihoafrické republice, jejíž firmy mají ale v Nigérii významné postavení.

Nigérii můžeme označit za hegemona západní Afriky. Dominance na západě černého kontinentu je zřetelná také v postavení země v rámci regionálních uskupení, jako je například ECOWAS (Economic Community of West African States), nebo v rozvojovém projektu Nové partnerství pro africký rozvoj (New Partnership for Africa´s Development).

Země již od doby vyhlášení své nezávislosti v roce 1960 konstantně vykazovala známky prozápadní orientace, která se nejvíce odrážela v obchodní spolupráci s USA, Kanadou a evropskými zeměmi. To vyplývá ze skutečnosti, že Nigérie byla od roku 1914 britskou kolonií. I přes občasné sporné body se západními zeměmi (určitá arogantnost nigerijských představitelů, porušování lidských práv nigerijskou armádou) zůstává Nigérie hlavním partnerem v regionu v boji proti terorismu a z této pozice také čerpá finanční zdroje od svých západních partnerů. V lednu 2014 se Nigérie stala i nestálým členem Rady bezpečnosti OSN, kde zastává většinou prozápadní postoje.

Průběh voleb - poklidné předání moci

Poprvé za 65 let od vyhlášení nezávislé Nigérie došlo v zemi ke změně hlavy státu demokratickým způsobem. Kandidát opozičního Kongresu za progresivní změny APC (All Progressives Congress) generál Muhammadu Buhari (72 let) získal 15,4 milionu hlasů, a zvítězil tak rozdílem 2,5 milionu hlasů oproti 12,9 milionu hlasů pro úřadujícího prezidenta Goodlucka Jonathana. Ten se zachoval státnicky, uznal porážku, blahopřál vítězi, a tím významně přispěl ke zmírnění napětí. Vysoký rozdíl v počtu získaných hlasů, a tedy jasné vítězství opozice zabránilo realizaci jiných scénářů povolebního vývoje – zpochybnění výsledků, vyvolání nepokojů a výjimečný stav.

Nezávislá volební komise (INEC/Independent National Electoral Commision) poprvé použila elektronické čtečky volebních průkazů, které však mnohdy nefungovaly nebo s nimi členové volebních komisí neuměli řádně manipulovat. Nedostatečná příprava členů volebních komisí se ve většině států ukázala jako jedna z hlavních překážek standardního průběhu voleb. Ty tak na mnoha místech začaly až s desetihodinovým zpožděním. Volby charakterizovala velmi vysoká volební účast zejména na severu (státy Kano, Sokoto) a na jihozápadě (Lagos), což podpořilo vítězství Buhariho. Jednalo se o nejvyrovnanější volby v historii Nigérie a poprvé plně demokratické v historii Nigérie.

K nejvýznamnějším protestům proti neregulérnosti voleb došlo v pětimiliónovém jižním státě Rivers, který rozlohou odpovídá například Středočeskému kraji. V tomto státě obyvatelé volí většinou vládní Lidovou demokratickou stranu (PDP/People´s Democratic Party), ale guvernér Amaechi sám je přeběhlík z PDP a významný oponent prezidenta Jonathana. Protestující zástupci APC a guvernér obvinili zástupce INECu z falšování výsledkových listin a žádali opakování voleb v celém státě. V některých volebních obvodech ve státě Lagos (bašty APC) je to naopak PDP, která z téhož obviňovala APC. V celé zemi vyjma severovýchodu vládl klid. V severovýchodních státech (Yobe, Bornu, Adamawa, ale i ve státě Bauchi) totiž v téže době probíhaly za použití stíhacího letectva intenzivní útoky proti Boko Haram. Navzdory hrozbám ze strany islamistů, že naruší průběh voleb, nedošlo k žádnému útoku mimo jejich hlavní oblast působení.

Příčiny porážky ancien régime

Touha Nigerijců po neodkladné změně byla v předvolebním období evidentní. Otázkou tak nebylo, zda má Buhari podporu voličů, ale zda volby proběhnou aspoň relativně transparentně a vůle občanů se bude moci projevit.

Obecně fakt, že nigerijští voliči měli poprvé v historii možnost volit v nezfalšovaných volbách, byl pak v režii samotného Goodlucka Jonathana. Úřadující prezident se tak paradoxně stal strůjcem své vlastní porážky, neboť za jeho vlády došlo k výraznému organizačnímu a technickému zkvalitnění práce Nezávislé volební komise, a to například formou zavedení elektronických prvků, které ovšem bude nutno vylepšit z důvodů četných technických problémů během hlasování i sčítání volebních hlasů.

Jednou z příčin vítězství opozice byl i fakt, že se nigerijská opozice dokázala sjednotit do jedné strany – APC (All Progressives Congress). Opoziční politici byli také schopni navrhnout jediného kandidáta, a to na rozdíl od voleb v roce 2011, kdy tři středně velké opoziční strany postavili do voleb kandidáty tři, přičemž Buhari byl jedním z nich.

APC také dobře vybrala jak prezidentského kandidáta, tak i kandidáta na viceprezidenta. Buhari působí dojmem neúplatného muže z lidu, reflektujícího starosti běžných Nigerijců, jako je únava a zoufalství z všudypřítomné korupce a chaosu ve státní správě. Kandidát na jeho viceprezidenta – mladý právník z největšího nigerijského města Lagosu, Yemi Osibanjo přinesl Buharimu hlasy etnického národa Jorubů z jihozápadu země. Roli zde totiž hraje i surovinová základna Nigérie; sever země je na rozdíl od jihu chudý na zdroje a je závislý na transferech finančních prostředků. Voliči ze severu – bašty Buhariho - si tak slibují větší vládní investice a transfery peněz.

Ofenziva proti Boko Haram, která probíhá posledních několik měsíců, přitom na voliče příliš nezapůsobila. Největšího úspěchu, jímž bylo dobytí města Gwaza, „hlavního města“ Boko Haram, armáda dosáhla jen pár hodin před zahájením hlasování a nebylo již možno využít jej v kampani. Mnoho Nigerijců pak bylo k současné vojenské kampani po dvou letech spíše skeptických a vnímali ji jen jako svého druhu volební tah s tím, že po volbách vláda v boji proti Boko Haram opět poleví.

Pomyslné rozdělení Nigérie na muslimský jih a křesťanský sever hrálo obecně ve volbách obrovskou roli. Tradiční animosita Ibů z východu země vůči severu se stále projevuje. Celková vysoká volební účast tak nekorespondovala s nízkou účastí na jihu a jihovýchodě země. Pravděpodobně za tím stojí únava společnosti z Jonathanovy vlády. Přesto v některých jižních státech nezískal Buhari ani 5 % hlasů a v celkem devíti nezískal ani 25 %.

Na rozdíl od roku 2011 má opoziční APC mnohem více guvernérů v jednotlivých státech federace, včetně dvou nejlidnatějších – Lagos a Kano. Kontrola státní správy opozicí v těchto státech zřejmě zabránila tomu, aby v nich došlo k volebním podvodům ve prospěch Jonathana.

Plány Buhariho budoucí vlády

Buhari akcentuje pokračování bojů proti Boko Haram až do úplného zničení teroristů. Hlavním symbolem Buhariho kampaně se stalo koště, které symbolizuje vymetení korupce ze země. V tomto směru se od nově zvoleného prezidenta očekává mnoho, bohužel přijdou zklamání. V zemi, kde je korupce tak zakořeněna a považována za naprostou samozřejmost, bude mít Buhari těžký úkol. Nicméně aspoň částečné zlepšení pomůže nigerijské ekonomice. Prvním testem bude rozprášení benzinových dotačních mafií, o což už se pokoušel i Jonathan, ale po několika týdnech nepokojů boj vzdal.

Rovněž i nigerijská administrativa je neefektivní a přebujelá, proto se Buhari bude snažit snížit nadměrné vládní výdaje a plýtvání ve státním sektoru. V dobách vysokých cen ropy nigerijská vláda na výdajích na státní správu a obecně ve státních výdajích nešetřila. Vzhledem k současným nižším cenám ropy (příjmy z jejího prodeje zajišťují 70 % příjmu státního rozpočtu) se ovšem zefektivnění státní správy, snížení umělé zaměstnanosti a racionalizace vládních výdajů stávají již více než pouhými volebními hesly – jsou to nevyhnutelné úkoly budoucí vlády.

Guvernérské volby potvrdily rozdělení země

Dne 11. dubna, vzápětí po prezidentských volbách, proběhly ve více než polovině ze 36 států nigerijské federace guvernérské volby. Jejich výsledky ukázaly, že APC pokračuje po prezidentských volbách, ve které zvítězil její kandidát, ve vítězném tažení. Dosavadní opoziční APC obhájila posty ve všech státech, které dosud držela, vyjma již zmíněného státu Rivers. Nově pak získala několik dalších významných států, jako jsou např. Kaduna a Katsina (stát, ve kterém se Buhari narodil), které PDP držela od roku 1999. PDP odcházejícího prezidenta Jonathana prohrála ve všech státech severu země, vyjma státu Gombe. APC tedy celkem zvítězila ve 12 státech, PDP ve zbývajících pěti. Jonathanova PDP kromě státu Gombe zvítězila pouze v jižních a jihovýchodních státech Nigérie. Co se týče menších stran, žádná se neprosadila.

V nejlidnatějším státě Lagos zvítězil kandidát APC Akinwunmi Ambode. Pro PDP to ale úplná prohra nebyla, protože i tak získala 660 000 hlasů oproti 812 000 hlasů pro vítěznou APC. Předchozí guvernér Fashola (APC) již nemohl kandidovat, ale jakožto nesmírně vlivný muž a jeden ze strůjců Buhariho vítězství zřejmě získá některé ministerské křeslo v Buhariho vládě.

Prezidentské i guvernérské volby tak potvrdily posilování APC (12:5). APC dokázala využít nedávného vítězství z prezidentských voleb k dalšímu upevnění a rozšíření svých pozic. Současně od Jonathanovy porážky probíhá vlna přeběhlictví z PDP do APC, takže je na místě obava, zda se z APC nestává nová státostrana, kterou byla po uplynulá desetiletá PDP.

Jak prezidentské, tak i guvernérské volby potvrdily i zajímavý fakt, a sice sociální rozdělení země. Sever a většina jihozápadu zvolily guvernéry za APC. PDP se pak prosadila na jihu a jihovýchodě.

Výsledek a zejména bezprecedentně kultivovaný průběh prezidentských i guvernérských voleb jsou dobrou zprávou nejen pro Nigérii, ale i pro celu subsaharskou Afriku. Vysílají totiž jasný signál dosvědčující nezpochybnitelnou životaschoponost a sílu demokratických politických metod a politických hodnot i v regionu, o němž býváme náchylní tvrdit, že demokratickým principům ještě „nedorostl“. Nyní rádi zjišťujeme, že opak je pravdou.

O autorovi:

Jan Boháč, externí spolupracovník Mezinárodní politiky

Zdroje:

http://www.punchng.com/

http://tribuneonlineng.com/

http://leadership.ng/

http://dailyindependentnig.com/

http://www.bbc.com/news/world/africa

Expertise to impact

Přihlašte se k odběru