Volná pracovní pozice: Referent/ka projektového oddělení

26. 6. 2012 Tento obsah není aktuální

Přinese Hollande Francii novou energii?

Jaderná energie a její místo ve francouzské energetické politice se stalo jedním z předních témat letošní prezidentské kampaně. Nový francouzský prezident François Hollande v ní sliboval částečný odklon od jádra, posílení energetické účinnosti a větší podíl obnovitelných zdrojů. Představuje tedy jeho zvolení skutečný posun v této oblasti a změní Francie pod Hollandovým vedením svůj přístup k jádru, které již několik dekád tvoří páteř francouzského energetického sektoru?Obhajoba využití jaderné energie v civilní oblasti se stala konstantou francouzské politiky. Jádro hájili nejen pravicoví prezidenti páté republiky de Gaulle, Pompidou, Giscard d´Estaing, Chirac a Sarkozy, ale i socialista Mitterrand.

V tradičním pojetí majoritní využití jádra zaručovalo Francii na jedné straně energetickou nezávislost, na druhé straně bylo vnímáno jako prestižní záležitost, jakési prodloužení francouzské jaderné síly ve vojenské oblasti - tzv. force de frappe. Z hlediska civilního využití jaderné energie je pozice současné Francie skutečně unikátní. Tři čtvrtiny francouzské energie jsou produkovány jadernými elektrárnami. V celkovém součtu se jedná o 58 reaktorů, což staví Francii na první místo mezi zeměmi s jadernými elektrárnami. Francie proto představuje světovou jadernou velmoc v civilní oblasti a můžeme ji také považovat za mluvčího zemí civilního jaderného klubu.

Hollande a francouzská energetika

Hlavní kandidáti na francouzského prezidenta Nicolas Sarkozy a François Hollande razili během letošní volební kampaně rozdílný přístup k francouzské energetické politice a rozcházeli se i v názoru na místo, které má v budoucnu jádro zaujímat ve francouzské energetické strategii. Sarkozy v duchu tradice dlouhodobě jádro podporoval a prosazoval, aby se nadále Francie spoléhala většinově na jaderné elektrárny. Přiznával, že hlavním problémem francouzských jaderných reaktorů je jejich stáří, ale na základě expertní zprávy, která byla předložena v únoru 2012, navrhoval prodloužení životnosti reaktorů ze čtyřiceti na šedesát let při zachování stávajícího počtu jaderných elektráren. Ve své obhajobě jádra využíval zejména ekonomických argumentů podtrhujících především nízkou cenu energie vyrobené díky jádru a odsuzoval zároveň investice, které by generoval masivní přechod na jiné zdroje energie a odklon od jádra.

Hollandův program v oblasti energetiky byl ve srovnání se Sarkozyho návrhy v rozporu s francouzskou tradicí primárního důrazu na jádro a zároveň představoval velice ambiciózní projekt. Byl založen na snížení podílu jaderné energie ze 75 procent na 50 procent do roku 2025. Hollande se také ve svém volebním programu vyslovil ve prospěch uzavření nejstarší francouzské jaderné elektrárny ve Fessenheimu (která podle jeho slov nesplňuje současné bezpečnostní nároky a nachází se v seismicky aktivní zóně v Alsasku). Zároveň se také zavázal podpořit dostavbu elektrárny ve Flamanville. Na rozdíl od svého hlavního rivala jadernou problematiku ve svém programu tematicky propojil s otázkou životního prostředí.

Hned po svém nástupu do funkce se Hollande k energetické problematice vrátil. Vše ovšem nasvědčuje tomu, že jeho přístup s sebou přinese řadu změn, ty se ale budou týkat spíše oblasti energetické účinnosti, větší citlivosti v otázkách životního prostředí a využití obnovitelných zdrojů než radikálního omezování jádra. Důraz na „nejaderná“ témata v rámci širší energetické oblasti zajišťují Hollandovi také větší politickou podporu na levé části spektra. Symptomatická v tomto ohledu je dohoda mezi Socialistickou stranou a uskupením EELV (Europe Écologie-Les Verts) zahrnujícím francouzskou Stranu zelených. Tato dohoda uzavřená na konci roku 2011 v sobě obsahuje problematické části vztahující se k jaderné problematice. Dohoda počítá s uzavřením 24 jaderných reaktorů v období 2012-2017. Současný Hollandův postoj naznačuje určitý odklon od radikálního snižování jádra a zároveň také relativizaci tohoto závazku. Zástupci Zelených v tomto bodě neskrývají zklamání z Hollandova přístupu a upozorňují na to, že Hollande se v otázce uzavírání reaktorů zavázal de facto pouze k ukončení provozu výše zmíněného Fessenheimu.

Důraz na problematiku životního prostředí potvrzuje i obsazení postu ministryně životního prostředí (oficiální název ministerstva je Ministerstvo životního prostředí, udržitelného rozvoje a energetiky), kterou se stala socialistická senátorka Nicole Bricqová. Socialisté tak podruhé v historii ministerstva v nové vládě premiéra Ayraulta získali ministerstvo životního prostředí, a to navzdory všeobecnému očekávání, že se novou ministryní stane Cécile Duflotová (předsedkyně Strany zelených), a poukázali tak na důležitost tohoto postu v rámci své nové strategie.

V kontextu revize francouzského přístupu k energetice Hollande také prohlásil, že na podzim letošního roku bude zahájena velká debata o energetice, která má na jaře 2013 vyústit ve vypracování nového zákona o energetice. Socialisté již dnes kladou velký důraz na široké zapojení aktérů činných v oblasti životního prostředí, obnovitelných zdrojů, ale i jaderné energie. Snaží se tak vytvořit z nového pohledu na produkci a využívání energie nové celospolečenské téma.

Nový francouzský prezident chce přinést „novou energii“ i do evropského integračního procesu a přesvědčit tak o novém francouzském pohledu na energetiku nejen Francouze, ale i zbytek Evropy. Domnívá se, že evropská integrace postrádá nové impulsy, a navrhuje proto vytvořit nový nosný projekt po vzoru Společné zemědělské politiky. Tato nová energetická Evropa (Europe de l’énergie) má být podle Hollanda postavena na rozvoji obnovitelných zdrojů energie a jejich efektivním využívání. Jejím cílem má pak být užší sepjetí energetických politik členských států.

Jádro jako hlavní téma česko-francouzských vztahů?

Jaderná spolupráce je pro česko-francouzské bilaterální vztahy důležitá ze dvou důvodů. V první řadě se jedná o dostavbu jaderné elektrárny Temelín, o kterou se uchází vedle americké a ruské společnosti i francouzská firma AREVA. Francie v době, kdy prezidentský úřad zastával Nicolas Sarkozy, nijak netajila svůj zájem na tom, aby současnou největší jadernou zakázku v Evropě získala právě francouzská společnost, a svou diplomatickou aktivitou její úsilí podporovala. Spolupráce v oblasti jaderné energetiky se stala také důležitým námětem ekonomické roviny vztahu České republiky a Francie. Ačkoli slovo Temelín zůstává během řady setkání francouzských a českých představitelů nevysloveno, zůstává v pozadí vzájemné jaderné spolupráce. Dostavba Temelína představuje pro Francii, respektive pro francouzskou společnost AREVA, která je jedním z účastníků tenderu, jednu z hlavních zakázek v oboru na evropském kontinentu. Zájem firmy AREVA je spojen i s českými firmami, které se mohou v případě francouzského vítězství stát subdodavateli, především v oblasti strojírenství. Zakázka bude mít proto dopady nejen na francouzsko-české ekonomické vztahy, které jsou dlouhodobě v dobré kondici, ale i na lokální ekonomiku.

Druhou rovinu představuje spolupráce v rámci Evropské unie. Česká republika v tomto kontextu představuje zemi, která ve své energetické strategii přiznává jádru stále větší místo, a stala se tak partnerem Francie na evropské úrovni. Ke sbližování pozic Francie a České republiky v oblasti jaderné energetiky přispěly i dva vnější faktory. Jedním z nich byla havárie jaderné elektrárny v japonské Fukušimě, která se stala impulsem pro další nároky v rovině jaderné bezpečnosti. Druhý motiv představuje snaha některých států EU včetně jednoho z hlavních francouzských partnerů Německa zastavit evropskou atomovou energetiku. Česká republika v tomto kontextu doposud nacházela společné zájmy s Francií, se státem, který učinil z podpory jaderné energetiky svůj strategický zájem a základ své energetické nezávislosti. Francie v dané oblasti považovala Českou republiku za jednoho z hlavních „jaderných“ partnerů. Konkrétní příklady spolupráce v této rovině v průběhu roku 2011 přibývaly - Česká republika hostila Evropské jaderné fórum, Francie a ČR vydaly několik prohlášení o blízkosti pozic obou států.

Do jaké míry může změna ve funkci francouzského prezidenta ovlivnit současné česko-francouzské vztahy, které se od roku 2011 nesou ve znamení spolupráce v jaderné oblasti? Tato otázka je aktuální především v kontextu Hollandem avizovaných změn, které mají vést k omezování jádra. Odpovědět na ni lze zatím jen rámcově, vzhledem ke krátkému působení Hollanda na postu francouzského prezidenta. Vycházet ale můžeme z předpokladu, že se Francie jádra nevzdá, ačkoli je nebude v následujících letech zdůrazňovat jako své hlavní energetické téma, ale začlení je do širší energetické problematiky. Bude zároveň klást větší důraz na obnovitelné zdroje a na propojení s oblastí životního prostředí. Proto i v rovině česko-francouzských vztahů bude nutné se tomuto novému pojetí přizpůsobit a vnímat jádro stále více jako jednu ze součástí širší energetické spolupráce.

O autorce:

Eliška Tomalová je výzkumnou pracovnicí Ústavu mezinárodních vztahů v Praze.
tomalova@iir.cz

Expertise to impact

Přihlašte se k odběru