Nabízíme nově dvě pracovní pozice - referent/ka a vedoucí konferenčního úseku!

28. 9. 2011 Tento obsah není aktuální

Řecko-makedonské vztahy: bezejmenný voják v bezejmenném státě

Vztahy dvou balkánských zemí v mezinárodní politice zřejmě nejvíce charakterizuje vlekoucí se historizující spor o makedonské jméno. Ačkoli jejich obchodní a ekonomické styky se od poloviny devadesátých let stále více rozvíjejí, týmy vyjednavačů hledají již téměř dvacet let název státu, který bude jiný než Republika Makedonija/Republic of Macedonia a bude vyhovovat oběma státům. Obě neústupné strany se zatím pohybují ve slepé uličce, a tak Makedonie vystupuje v mezinárodních organizacích jako Former Yugoslav Republic of Macedonia se zkratkou FYROM a Řecko v posledních letech využívá své právo veta při hlasování o přístupu severního souseda do NATO či EU.

Z historie makedonského národního státu

Rozpad osmanské říše a balkánské války na počátku 20. století rozdělily slovansky hovořící obyvatelstvo geografické Makedonie do tří států Bulharska, Řecka a Království SHS, které byly již více národnostně vyprofilovány. V těchto národních prostředích se nepočetní makedonští obrozenci pokoušeli vyrovnat s identitou obyvatel Makedonie, přičemž se formovala i skupina s názorem, že Makedonci jsou specifickým slovanským etnikem s právem na vlastní stát.

Ideu národní svébytnosti Makedonců za svou ve velkém přijalo až komunistické hnutí, nicméně Tito nebyl úspěšný natolik, aby získal do své federace po druhé světové válce i makedonská území v Bulharsku a v Řecku, kde šlo samozřejmě i o přístup k moři. V rámci socialistické Jugoslávie, kde Makedonci získali status státotvorného národa, byla upřednostňována slovanská linie původu obyvatel země a v tomto směru se upevňovala i národní identita současných Makedonců.
Antické historii území nebyla věnována v minulé éře velká vědecká pozornost. Spor o to, do kterých národních dějin patří makedonská starověká historie s Alexandrem Velikým jako hlavní postavou tohoto období, již probíhal spíše mimo domácí Balkán mezi řeckou a makedonskou diasporou v Austrálii či ve státech Severní Ameriky.

První dějství: divoká devadesátá léta

Konec Jugoslávie nepreferovala ani tehdejší Socialistická republika Makedonie, ani Řecko, pro které rozpad federace a osamostatnění Makedonie znamenalo hrozbu teritoriálních požadavků, ačkoli bylo prakticky nemožné, že by nový stát vyvinul sílu měnící hranice Řecka. Makedonské špičky se naopak obávaly hegemonistických nálad u Srbů a jejich volání po připojení Makedonie coby Jižního Srbska jako za časů království.

Po souhlasném referendu vyhlásila Republika Makedonie v roce 1991 samostatnost. Řecko ihned sdělilo výhrady proti zvolenému názvu státu, jeho ústavě i vlajce s Verginským sluncem - symbolem nalezeným v Alexandrově hrobce. Řecko odmítalo název státu, který se shodoval se jménem řecké severní provincie, a jednání nově suverénního souseda považovalo za vykrádání řecké národní helénské tradice. V Makedonii na některých politických mítincích bylo slyšet Soluň je naše! a v Řecku naopak protestující křičeli Makedonie je řecká!

Spory mezi oběma zeměmi se vyostřovaly i ohledně existence makedonské menšiny v Řecku. Většina těchto slavofonních obyvatel již byla přesídlena v rámci výměn obyvatelstva po první světové válce či dobrovolně i nedobrovolně odcházela v souvislosti s prohrou komunistů v řecké občanské válce. Řecká strana slovanské Makedonce jako menšinu na svém území neuznává, proti čemuž vystupují sdružení obhajující jazyková a národní práva slovansky hovořících obyvatel.

Novou ústavu chápala řecká strana jako hrozbu zvláště kvůli článku 3 o neměnitelnosti hranic a změně hranic pouze v souladu s ústavou, jejíž součástí byl také článek 49, který mluví o péči makedonského státu o Makedonce všude po světě, prohlubování vztahů s nimi a jejich ochraně.

V lednu 1992 makedonští představitelé oficiálně popřeli územní nároky a došlo ke změnám v ústavě. Upravená ústava byla také speciální Badinterouvou komisí shledána vyhovující pro uznání státu ze strany Evropského společenství. Přesto při hlasování o uznání nezávislosti postjugoslávských států použilo Řecko právo veta a hlasovalo jen pro Slovinsko s Chorvatskem. V reakci na to v létě makedonský parlament schválil protestujícím Řekům navzdory vlajku s Verginským sluncem.

Vlády obou států byly ve vzájemných vztazích neústupné také proto, že to vyžadovalo veřejné mínění, respektive neústupnost a ochrana národních ideálů se stávala vhodným volebním heslem jak v Řecku, tak v Makedonii, a podobně to funguje i dodnes.
Makedonie byla přijata do OSN až na jaře 1993 pod jménem FYROM a v témže roce obě strany odmítly Spojenými národy prostředkovaný kompromis Upper nebo Northern Macedonia. FYROM uznalo několik zemí EU a počátkem roku 1994 i další země včetně USA a Austrálie. Řecko reagovalo v únoru 1994 vyhlášením obchodního embargem na dovoz makedonského zboží do Řecka a zákazem vývozu jakýchkoli produktů z Řecka a přes něj směrem do Makedonie. Ve spojení s embargem na obchod se Srbskem se Makedonie dostala do izolace.

Dlouhodobě dočasná dohoda a zlepšení ekonomických vztahů

Blokáda trvala osmnáct měsíců a ukončena byla v září 1995 dočasnou řecko-makedonskou dohodou Interim Accord z dílny OSN. Makedonie se zavázala odstranit symbol z vlajky, podepsala závazný výklad preambule ústavy a článku 3 makedonské ústavy, který nemíní nyní ani v budoucnu nárokovat jakékoliv území, jež není v současných hranicích státu, a že článek 49 neznamená vměšování do vnitřní politiky Řecka. Obě strany se přihlásily k neměnnosti hranic i k ochraně lidských a menšinových práv. Slíbily také zamezit nepřátelské propagandě oficiálních institucí a v neoficiálních kruzích postihovat podněcování násilí. Embargo uvalené na Skopje bylo zrušeno. Řecko smlouvou upustilo od blokování vstupu FYROM do mezinárodních, multilaterálních a regionálních organizací, kterých je samo členem. Vyhradilo si ale právo vyjádřit nesouhlas, pokud se Republika Makedonie bude snažit v těchto kruzích vystupovat pod svým ústavním jménem. Rozhovory o makedonském jméně pokračovaly na půdě OSN na etapy, každé z kol jednání však bylo vždy zakončeno neúspěchem. Návrhy jako Slavomacedonia nebo Novomakedonija strany odmítaly.

Zahraničněpolitický spor byl v Makedonii odsunut vnitropolitickou situací, když v roce 2001 vypukl konflikt mezi ozbrojenými albánskými jednotkami a státní armádou, který byl naštěstí brzy byla vyřešen s pomocí mezinárodního společenství.
Po uklidnění v polovině devadesátých let nastalo v makedonsko-řeckých vztazích období relativního klidu a rozvoje ekonomických kontaktů. Země jsou významnými obchodními partnery a řecké investice přivedly spoustu nového kapitálu do klíčových odvětví makedonského průmyslu, zejména v oblasti zpracování pohonných hmot a jejich přepravy. Řecké státní i nestátní podniky se staly majoritními vlastníky v několika bankách nebo ve firmách v pivovarnictví, tabákovém průmyslu a v telekomunikacích. FYROM je také zahrnuta do řeckého dlouhodobého vládního Plánu pro ekonomickou rekonstrukci Balkánu, kterým si Řecko chtělo vylepšit mezinárodní image nositele stability na Balkáně po kosovské krizi z roku 1999.

Další dekáda sporu

Jednání o kompromisním řešení pokračovala neúspěšně i v novém tisíciletí. Odmítnuty byly postupně návrhy specifikující jméno Makedonie dalšími slovy v názvu. Od roku 2005 Makedonie prosazovala v jednáních používání dvojího pojmenování země tzv. dvojí formuli: jedno jméno vyhovující Řecku pro bilaterální vztahy a pro ostatní státy, organizace a instituce platnost ústavního jména Republika Makedonie, což Řecko odmítalo. Trvalo na jednom univerzálním jménu. Strany se nedohodly ani při rozhovorech v letech 2007-2008, kdy řecké špičky Makedonii varovaly, že bez řešení problému může zapomenout na přijetí do NATO během bukurešťského summitu v dubnu 2008. Mezi zamítnutými návrhy byla jména Republic of Upper/New Macedonia, Constitutional/Independent/New Republic of Macedonia, Republic of Macedonia – Skopje, atp. Řecko při hlasování o vstupu Makedonie do NATO dodrželo své sliby a její přijetí vetovalo.

Makedonie se rozhodla přenést zahraničněpolitický spor i do roviny mezinárodněprávní a žalovala Řecko u Mezinárodního soudního dvora za porušení závazku z Interim Accord, že nebude blokovat vstup FYROM do organizací, kterých je samo členem. Rozhodnutí je očekáváno do konce letošního roku. V prosinci 2009 do seznamu vzájemných křivd přibylo další veto, tentokrát Řecko vetovalo určení data zahájení přístupových jednání o vstupu do Evropské unie. Na svůj termín Makedonie čeká od udělení kandidátského statusu v roce 2005.

Voják na koni: zatím poslední jednání řecko-makedonské hry

Citlivé vztahy poškozují pravidelně provokativní incidenty na jedné či druhé straně. Od roku 2006, kdy vládu v Makedonii vede středopravicová nacionalistické VMRO-DPMNE, se hodně investuje do archeologického výzkumu a ve Skopji do výstavby soch a nových reprezentativních objektů v antickém stylu. Během jejich vlády také docházelo k přejmenovávání silnic a objektů Alexandrovým jménem, z čehož byl asi nejvýraznější případ skopského letiště. Řekové popuzují sousedy užíváním jmen Fyromané, Skopjané nebo obstrukcemi při styku s dokumentací obsahující názvy makedonský apod.

Dráždidlem číslo jedna se ale zřejmě stala třiadvacetimetrová socha Vojáka na koni v ceně 9,4 milionu eur, instalovaná na hlavním náměstí ve Skopji v červnu 2011, několik týdnů po předčasných volbách, po nichž u vlády zůstává VMRO. Ačkoli socha nenese jeho jméno, není sporu, že vojákem na koni je Alexandr Veliký, což vyvolává nesouhlas nejen u Řeků, ale i u některých Makedonců, kteří odmítají několikaletou vládní masáž národní identity, přílišný nacionalismus kritizuje již i makedonská sociálnědemokratická opozice.

Řecký ministr zahraničí reagoval sdělením, že v jiné situaci by Skopji poděkoval za pomník antickému vojevůdci, ale v reálných podmínkách nevyřešené otázky jména hodnotí novou ozdobu Náměstí Makedonie jako směšnou provokaci vzdalující zemi i její občany sjednocené Evropě i konci vleklého sporu. Podle výsledků vyjednávání se dlouhodobě zdá, že jméno Makedonie v názvu souseda již řečtí politici i veřejnost přijali, v posledních letech řecká strana konstatovala možné akceptování názvu Northern Macedonia.

Pokud bude nalezeno kompromisní řešení, v Makedonii zřejmě podle dosavadních sdělení dojde k hlasování v referendu. Makedonci většinou nesouhlasí s omezováním práva zvolit si jméno vlastního státu, bez rozdílu, jaký názor mají na antický původ současného makedonského národa. Podpora vstupu do NATO a EU je v Makedonii pořád vysoká.

Rozhovory probíhají mezi vyjednavači pod vedením mediátora z OSN a zároveň se konají pravidelné schůzky předsedů vlád obou zemí. Řešení sporu o jméno ale jistě není v nynější hlavní agendě řecké vlády ani společnosti a ani iritující socha vojáka na koni v této bouřlivé době nevydržela na předních stránkách řeckých deníků víc než několik dní. Oslabení řecké pozice by teoreticky mohlo posílit makedonskou vyjednávací pozici.

O autorce:

Tereza Fantlová je absolventkou Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy

Expertise to impact

Přihlašte se k odběru