Volby v Korutanech: Šok pro Svobodné
Pomyslnou oponu rakouského volebního roku 2013 zvedly první březnovou neděli zemské volby v Korutanech a Dolním Rakousku. Obě klání lze bez nadsázky označit za „historické“.
Skandály důvodem k předčasným volbám v Korutanech
Dědictví charismatického Jörga Haidera, s nímž byla nejjižnější spolková země Rakouska dlouho neodmyslitelně spjata, je nanejvýš problematické. Na jedné straně zmodernizoval strategii volebního boje a přispěl k rozvolnění modelu proporční demokracie, tedy systému, kde prakticky o všech významných místech ve státě pod Alpami rozhodovala stranická legitimace. Na straně druhé v Korutanech zanechal astronomické dluhy, několik nevyužitelných velkorysých projektů a z dlouhodobého hlediska neudržitelnou sociální politiku. Třebaže měl obecně pověst kontroverzního politika, v Korutanech byl velmi oblíben. Svědčí o tom fakt, že pět měsíců po tragickém konci zde získal ve volbách v březnu 2009 jím založený Svaz pro budoucnost Rakouska (BZÖ) 44,89 % hlasů.
Právě tento nečekaný úspěch vyvolal ve straně silné názorové pnutí. Haiderův nástupce ve vedení Svazu na celostátní úrovni Josef Bucher chtěl stranu učinit atraktivnější důrazem na hospodářský liberalismus, snížení daní a redukci byrokracie. Naproti tomu korutanská organizace považovala Svaz bez „otce zakladatele“ za neschopný další existence a prosazovala volnou spolupráci se Svobodnou stranou Rakouska (FPÖ) podle vzoru CDU/CSU. Po slovních rozmíškách následovaly činy. Korutanská BZÖ přešla v prosinci 2009 pod názvem Svobodní v Korutanech (FPK) včetně všech poslanců zemského sněmu a hejtmana Gerharda Dörflera pod křídla FPÖ jako samostatná organizace.
Nedlouho poté začal nejjižnější spolkovou zemí otřásat jeden politický skandál za druhým (podezřelé udělení rakouského státního občanství výměnou za nemalou finanční kompenzaci, milionové honoráře pro vybrané politiky při prodeji banky Hypo Alpe Adria, štědrý „dar“ fotbalovému klubu spjatého s místními elitami apod.). Některé stopy vedly k FPK, k Rakouské lidové straně (ÖVP) nebo dokonce přímo k Haiderovi. Znechucená veřejnost vyšla do ulic a všechny strany kromě Svobodných požadovaly na podzim minulého roku urychlené nové rozdání karet. FPK však dále vládla, jakoby se nic nedělo. Zneužila silného mandátu v zemském sněmu a obstrukcemi dosáhla přesunutí voleb na počátek března 2013 v naději, že voliči zapomenou a prominou.
Ještě v roce 2009 získal Svaz pro budoucnost Rakouska (BZÖ) v zemských volbách v Korutanech 44,89 procenta hlasů. Jeho zakladatel byl v té době již několik měsíců mrtev. Haiderův duch však nemůže jeho souputníkům pomáhat stále. Zvláště, když jejich stranou otřásají spory a skandály (foto: Wikimedia, k.Reigel)
Nostalgie po Haiderovi minulostí
Politikové FPK předpokládali mylně. Obyvatelé Korutan jim všechno pořádně spočítali. Mnozí z nich měli pocit, že Svobodní ztratili smysl pro realitu. Slibovali vše možné ve stylu „chleba a hry“, sebevědomě prohlašovali, že nemají s nejnovějšími skandály nic společného, byť jednoznačně nesli z titulu své funkce odpovědnost. Doslova jako špatný vtip musela působit nedůsledná personální inovace, kdy pravomocně za korupci odsouzeného předsedu strany Uwe Scheucha nahradil jeho bratr Kurt. Svobodní počítali se ztrátami, ale takovou katastrofu neočekával ani ten nejzarytější pesimista. FPK propadla ze 44,89 % na 16,85 % a připsala si jeden negativní rekord. Žádná jiná strana neztratila v Rakousku tolik procentních bodů a to od konce druhé světové války proběhlo v podalpské republice celkem 157 voleb. Totální debakl ilustruje ještě jedna statistika. Ze 132 korutanských obcí pouze v jediné ztratili Svobodní ve srovnání s rokem 2009 méně než 10 % hlasů. Nostalgie po Haiderovi patří definitivně do učebnic dějepisu.
Na oslabení FPK úspěšně zareagovala sociální demokracie. Její lídr Peter Kaiser sjednotil dlouhým obdobím porážek rozhádanou stranu a provedl generační výměnu. Věcně, bez populismu a podpásových úderů, utvořil důvěryhodnou alternativu vůči zdiskreditovaným Svobodným. Na návrat na výsluní museli socialisté čekat od roku 1989, ačkoli Korutany patřily až do Haiderovy éry mezi oblasti, kde tradičně získávali nejvyšší podporu voličů. Nový hejtman, P. Kaiser, patří mezi konsenzuální politiky, a tak pravděpodobně poprvé v historii Rakouska zvolí variantu široké koalice se Zelenými a lidovci.
Pokud by zůstaly brány korutanského sněmu pro BZÖ zavřeny, strana by tím fakticky zanikla. J. Bucher čelil této výzvě jako správný předseda. Postavil se do čela kandidátky, neúnavně objížděl zemi a přesvědčoval voliče, proč má být Svaz nadále na politické mapě podalpské republiky. Dynamická volební kampaň spolu s jasným vymezením proti FPK přinesly své ovoce v podobě dvou z celkových 36 mandátů v místním parlamentu. Bucher ani jeden z nich nezaujme, neboť povede BZÖ jako lídr do podzimních parlamentních voleb.
Všichni proti jednomu
Zatímco v Korutanech došlo doslova k politickému zemětřesení, v Dolním Rakousku zůstalo takřka vše při starém. Lidovec Erwin Pröll stojí v čele nejlidnatější spolkové země nepřetržitě od října 1992. V březnových volbách měl dva hlavní cíle – prodloužit si funkční období o dalších pět let a udržet absolutní většinu. Předpoklady k tomu měl více než nadějné. V převážně agrární a konzervativní zemi vyvolávají překotné změny nejistotu, Pröll dokáže velmi dobře komunikovat s voliči všech sociálních skupin, značně vylepšil infrastrukturu i možnosti vzdělání. Mocenští oponenti lidovců cítili v astronomickém zadlužení země, neúspěšné investici do bytové výstavby a z toho hrozící ztrátě až 1,8 miliardy euro i zavedení parkovacích zón ve Vídni (výrazně ztížily tisícům dojíždějícím za prací přepravu za každodenní obživou) šanci, jak prolomit nadvládu ÖVP.
Duel mezi protřelým Pröllem a nováčkem v politické aréně Frankem Stronachem mediálně zcela zastínil další témata v Dolním Rakousku a ostatní političtí hráči na to doplatili. Stronach kdysi emigroval do Kanady, aby postupně vybudoval obří impérium dnes zaměstnávající přes 100 000 lidí na celém světě. „Na stará kolega“ chce vlasti něco vrátit. Inicioval vznik vlastní strany, Týmu Stronach, jejíž hlavní pilíře mají být pravda, transparentnost a férovost. Hlavní devizou nového hráče na rakouské politické scéně je samotný zakladatel. Stronach těží z renomé úspěšného a mezinárodně uznávaného podnikatele, nezatíženého minulostí a korupcí. V Dolním Rakousku si poprvé vyzkoušel pozici lídra. A nevedl si vůbec špatně, byť i jeho naděje stejně jako dalších stran kromě ÖVP zůstaly v jistém smyslu nenaplněné.
Ačkoli lidovci mírně oslabili, s přehledem uhájili absolutní většinu a nadále budou vládnout sami. Vděčí za to především Pröllovi, který byl pro 90 % voličů rozhodujícím motivem proč zakroužkovat právě ÖVP. Zkušený politik rovněž dovedně dokázal ve svůj prospěch využít arogantní Stronachovu rétoriku (například označil Prölla za lháře a jeho způsob vlády přirovnal k diktatuře). Mobilizoval tím úspěchem zhýčkané lidovecké voliče, kteří nabyli dojmu, že právě Austrokanaďan by mohl zvrátit zavedené mocenské poměry a uvrhnout tak zemi v době hospodářské recese do zmatků a chaosu.
Klid před bouří?
Jaké tendence lze vypozorovat s ohledem na podzimní parlamentní volby? Obě vládní strany mohou být nanejvýš mírně optimistické. SPÖ posílila pouze v jedněch volbách, ÖVP přinejmenším obhájila své pozice. Nejvíc zamyšlený musí být předseda FPÖ Heinz-Christian Strache. Dramatický pád v Korutanech a oslabení v Dolním Rakousku představují pořádnou ránu jeho ambicím stát se kancléřem. Strache se chce vrátit na vítěznou vlnu prostřednictvím utužení vlastního vlivu ve straně. Dny volně kooperující FPK jsou tak sečteny. FPÖ ale zatím marně hledá účinnou strategii proti stejnými metodami bojujícího Stronacha, jehož potenciál při přitažlivé rétorice a bezedné stranické pokladně nemusí být „jen“ 10 %. Zelení, strana bez korupčních skandálů, přispěli k tomu, že některé podezřelé případy skončí místo pod kobercem před soudem a budou z toho těžit rovněž na podzim. BZÖ mnozí odepisovali, ale voliči v Korutanech jej odmítli poslat na politickou periferii a oranžoví mají novou motivaci. Na podzim proto považuji za pravděpodobný hned dvojí zápis do rakouských dějin po roce 1945. V Národní radě bude zastoupeno šest politických subjektů, dvě nejsilnější strany – lidovci a sociální demokraté ztratí většinu a bude nezbytné utvořit vládní trojkoalici.
O autorovi:
Miroslav Šepták je historik a politolog, působí v Národním archivu a ve Státní rostlinolékařské správě.