Czernin Security Forum 2021 is live

18. 11. 2015 Tento obsah není aktuální

Uprchlíci a migrace, příklad odjinud: Čína a KLDR

Téma migrace a uprchlictví se netýká jen zemí Západu, jak by se mohlo v současné rozbouřené situaci zdát. Desítky let trvající sociální a ekonomická krize v KLDR vyhání běžence za hranice do sousední Číny. Nevyzpytaletná asijská velmoc má však k demokratickým a humanitárním standardům daleko. Také z tohoto důvodu se i jinak velmi činné nevládní organizace zaměřené na ochranu lidských práv a humanitární pomoc v této oblasti vyskytují jen zřídka. 

Dlouhotrvající sociální a ekonomická krize v KLDR způsobila za posledních pár let masivní nárůst nelegálních migrantů do oblasti severovýchodní Číny. Uprchlictví z KLDR ovšem není novým fenoménem. Pro pochopení důvodů pro migraci je třeba se ohlédnout hlouběji do historie. Od roku 1948 byla hranice mezi Čínou a Severní Koreou pod tvrdou kontrolou a zároveň tedy také jakousi zónou stability. Pro KLDR ovšem po čase přestala být kontrola hranice důležitá vhledem k tomu, že potenciální útěk do bratrské Číny neznamenal vážnější dopady na politickou situaci v regionu. Navíc byl vojenský dohled poměrně nákladný. Čína a KLDR měly a dosud mají podobně nedobrý postoj k lidským právům a probíhá mezi nimi úzká spolupráce. Pro uprchlíky v Číně nebylo možné získat azyl tak snadno a dá se říci, že život v čínském Mandžusku byl sám o sobě odstrašujícím příkladem pro potenciální migranty.

V období celkového oteplení vztahů studené války, počínaje 70. lety se politická situace více uvolnila a přechodu do Číny začalo využívat stále více migrantů. Etnické složení obyvatel v jihovýchodní Číně bylo částečně korejské, částečně čínské. Tato oblast se proto pro uprchlíky stala velmi vhodnou alternativou, zejména z toho důvodu, že se zde bez problémů domluvili svým jazykem a někteří na tomto území disponovali také rodinnými vazbami. Ta samá situace byla na území KLDR, kde žila hrstka etnických Číňanů. Oběma národnostem tak bylo umožněno překračovat hranici a navštěvovat své rodiny a příbuzné (70-80. léta).

Skrze hranici se také drobně obchodovalo a mnozí využívali možnosti překračovat hranice pouze krátkodobě za účelem výdělku. V tomto období se ovšem jednalo o relativně malé množství Severokorejců. Situace se změnila po roce 1990 vlivem rozpadu komunistického bloku. Ekonomická krize, která se následně začala v KLDR prohlubovat, zaměstnávala severokorejskou vládu daleko více než migranti. V souvislosti s tím začala kvést korupce mezi severokorejskými úředníky a pohraničníky. V sousední Číně se v té samé době začal uvolňovat režim a ekonomika rostla, což otevřelo prostor pro obchodování a zlepšení životní úrovně. Ekonomicky prosperující Čína se tak stala tzv. pull faktorem. Migračním push-faktorem pak byly například ničivé záplavy v KLDR. Zničená a vyčerpaná zemědělská půda rapidně snížila objem zemědělské produkce a tím došlo k hladomoru, který zasáhl asi 10 % obyvatelstva a v důsledku chronické podvýživy zabil více než milion lidí.

Hladomor navíc v letech 97-98 dále sílil. Touto humanitární krizí byly nejvíce zasaženy oblasti na severu KLDR (Yanggang, Chagang, Hamgyong). Odhaduje se, že až třetina populace KLDR zemřela na hladomor nebo jeho důsledky, jakými byly nejrůznější nemoci. To mělo za následek masivní nárůst emigrace, která kulminovala v roce 1996. V letech 93-98 ročně emigrovalo přibližně 50 tisíc lidí. Po zmírnění potravinové krize s koncem 20. století došlo pouze k mírnému migračnímu poklesu.

Chudoba, politické pronásledování a upírání základních lidských práv jsou i dnes důvody, na základě kterých i přes vysoké nebezpečí nadále odchází ze země tisíce Severokorejců ročně. Azyl hledají zejména v Jižní Koreji nebo Číně. Se stále se zvyšujícím počtem těchto uprchlíků, kteří využívají Čínu hlavně jako tranzitní zemi, se radikalizuje i postoj čínské vlády. Ta stále spolupracuje s KLDR kvůli udržení stability v regionu a všechny zachycené uprchlíky se snaží deportovat zpět do Severní Koreje. Jejich osudy po repatriaci jsou nedobré.

Zvláštní zpravodaj pro lidská práva z OSN Marzuki Darusman předložil na zasedání v Ženevě kritickou zprávu o situaci v KLDR a uvedl, že tato země je nejrepresivnějším režimem na světě, a proto se situace pravděpodobně zlepšovat nebude, spíše tomu bude naopak. Jednalo se o následek výměny vedení KLDR. Kim Čong-un totiž nařídil likvidaci uprchlíků, kteří byli na útěku zadrženi, jejich rodinné příslušníky nevyjímaje. V lepším případě jsou chycení migranti po deportaci zpět do vlasti posláni do pracovních táborů, jelikož jsou obviněni ze špionáže nebo z velezrady.

V současné době se na čínském území vyskytuje cca 30-50 tisíc severokorejských uprchlíků, kteří se musí skrývat, aby přežili. Čína neuznává status uprchlíka, proto je situace i přes existenci nástrojů mezinárodního práva téměř neřešitelná. Většina uprchlíků se na čínském území snaží zajistit potraviny a peníze, které by mohli poslat domů rodině. V těchto případech se zde zdržují poměrně krátkou dobu a poté se sami vracejí zpět do KLDR. Další pak absolvují nebezpečnou cestu do Jižní Koreje, kde jsou sice často diskriminováni, ale na druhu stranu získají občanství (dle jihokorejské Ústavy jsou všichni narozeni na Korejském poloostrově občany Jižní Koreje). Stát jim také poskytuje finanční pomoc prostřednictvím programů na začlenění do společnosti.

Status uprchlíka a přístup Číny

Právní status uprchlíka je definován v rámci mezinárodního práva v kapitole 1 článku 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951, doplněné protokolem v roce 1961. Cílem těchto dokumentů je ochrana osob, kterým byl status uprchlíka udělen. Dle definice je uprchlík: „Osoba, která se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti, nebo osoba bez státní příslušnosti nacházející se mimo zemi svého dosavadního pobytu následkem shora zmíněných událostí, a která vzhledem ke shora uvedeným obavám se tam nechce nebo nemůže vrátit“. Přičemž se definice nevztahuje na žádnou osobu, jež se dopustila zločinu proti míru, válečného zločinu nebo zločinu proti lidskosti, včetně zločinu genocidy. Na základě článku 32 uvedené úmluvy se smluvní strany (státy), zavazují, že nevyhostí žádného uprchlíka ze svého území kromě těch případů, kdy by byla odůvodněně ohrožena státní bezpečnost či veřejný pořádek.

Ke konci roku 2003 ratifikovalo jednu či obě smlouvy 145 států včetně Číny. OSN pro účely mezinárodní ochrany lidských práv zřídila Vysoký úřad pro uprchlíky (UNHCR) a Radu pro lidská práva (HRC), která nahradila původní Komisi pro Lidská práva z roku 1946. Čína je členem těchto institucí. UNHCR, jehož původní funkcí byla ochrana uprchlíků po 2. světové válce nezanikl, ale naopak rozšířil svoji působnost. Hlavní činností a smyslem UNHCR je dnes mezinárodní ochrana lidských práv uprchlíků včetně poskytování různých forem podpory a vzdělávání. Dle článku 2. Protokolu se smluvní strany zavazují s UNHCR spolupracovat a poskytovat žádané informace a statistiky v záležitostech vztahující se k uprchlíkům. Ti, kteří jsou z Číny vráceni zpět do KLDR, jsou vystaveni nebezpečí mučení nebo dokonce popravy a mají tak opodstatněnou obavu z pronásledování a život ve strachu. Mezinárodním společenstvím je jim proto také status uprchlíka uznán.

Ne však v Číně. Ta status uprchlíka neuznává a severokorejští uprchlíci jsou Čínou definováni jako ekonomičtí migranti (tj. nelegální migranti). Pro Čínu tak nevzniká povinnost poskytnout jim azyl a má právo je deportovat zpět do Severní Koreje. K tomuto postoji vedou Čínu přinejmenším dva důvody. Pokud by bylo uprchlíkům umožněno zůstat na čínském území za poměrně jednodušších podmínek, zcela jistě by došlo ke značnému nárůstu migrantů a to by vedlo k destabilizaci jak severovýchodní Číny, tak Severní Koreje. Dalším důvodem je pak obava ze zhoršení politických vztahů s Pchjonjangem. Integrací uprchlíků by totiž Čína porušila bilaterální smlouvu z roku 1986, v níž oba státy podepsaly dohodu o vzájemné repatriaci nelegálních migrantů.

Život uprchlíka v Číně

Pokud není uprchlík dopaden a zůstane na území Číny, život ilegálního imigranta pro něj není snadný. Dvojnásob to pak platí o ženách, které tvoří až 75,5 % severokorejských uprchlíků. Čínská politika jednoho dítěte vedla k nedostatku žen, proto jsou ty severokorejské v Číně poměrně žádané. Jsou unášeny, prodávány a zneužívány k prostituci. V lepším případě se pak vdají za etnické Korejce. Takovéto svazky jsou povětšinou organizovány čínskými zprostředkovateli, kteří jsou napojeni na organizovaný zločin. Sňatkoví agenti mladým Severokorejkám nabízí zprostředkování svatby včetně pomoci při překročení hranic do Číny. Jakkoli se zdají být rozhodnutí těchto nevěst dobrovolná, je nutné si uvědomit, že převážná většina z nich je k tomuto aktu donucena nepříznivými ekonomicko-sociálními podmínkami v KLDR. Mnoho žen se vydává do Číny, aby sehnaly práci a obživu. Raději pak volí možnost vynucené svatby, aby zajistily své přežití. Provize, které si agenti za zprostředkování účtují, se pohybují mezi 120 - 1 200 dolary za jednu ženu. Co není možné je provdat se za etnického Číňana. Neformálně sice takovýto svazek uzavřít lze, ale není legitimní. Proto mnoho provdaných severokorejských žen nadále žije v každodenním strachu a v obavě z deportace.

Uprchlíci, kterým se podařilo sehnat nelegální zaměstnání, pracují zpravidla v odvětvích nevyžadujících konkrétní znalost či odbornost. Jedná se zejména o práce barmana, číšníka nebo pracovníka na farmě. Za takovouto práci pak uprchlík obdrží okolo jednoho dolaru denně. Většinou ovšem dostane pouze jídlo a nocleh. Lépe jsou na tom uprchlíci s příbuznými v Jižní Koreji nebo na Západě, kteří jsou jim ochotni poskytnout finanční pomoc. Z té je možno zaplatit zprostředkovatele, kteří za cenu cca 10 000 dolarů nabízí propašování do Jižní Koreje.

Výhledy do budoucna

V současné době je výraznější změna čínské politiky nepravděpodobná, a to i přesto, že se vztah Číny ke KLDR už několik let ochlazuje. Do jisté míry může Čína neoficiálně svůj postoj zmírnit a některé uprchlíky tolerovat, zejména pak hlavně ženy, které jsou jí prospěšné. Oficiálně ovšem Čína stále trvá na tom, že severokorejští uprchlíci nejsou uprchlíci dle mezinárodního práva, ale ekonomičtí migranti. Chce se vyhnout zhoršení vztahů s mezinárodním společenstvím, a tak v reakci na vystoupení jihokorejského prezidenta Lee Myung-baka (únor 2012), apelovala na Jižní Koreu, aby zanechala jakýchkoli politizací tohoto tématu. Lee Myung-bak poté sice vyzval státy OSN k dohledu nad respektováním mezinárodních norem a samotná jihokorejská delegace vznesla otázku lidských práv k HRC OSN, ovšem bez toho aniž by konkrétně zmiňovala Čínu.

Proto se dá předpokládat, že Jižní Korea bude inklinovat spíše k multilaterální diplomacii, než usilovat o přímou konfrontaci s Čínou. To pomůže Číně v tom, aby si zachovala tvář a pokračovala ve vztazích s KLDR, které jsou pro ni strategicky velmi důležité. Čína si je vědoma, že pokud přestane spolupracovat na repatriaci uprchlíků, může to významně ovlivnit až zničit její vztah s KLDR a tak stále sleduje požadavek Kim Čong-una na navrácení uprchlíků. V krátkodobém horizontu se změna čínského postoje a politiky vůči severokorejským uprchlíkům tedy neočekává. Neustálým obhajováním asijské jinakosti pohledu na lidská práva před Západem a zároveň spojenectvím v tomto tématu s KLDR si Čína ponechává prostor pro manévrování a zachovává si tím také svou reputaci a vztahy jak s Jižní Koreou tak mezinárodním společenstvím.

Pokud bude severokorejský režim vyžadovat tvrdší postoj Číny, ta může položit otázku KLDR, jestli preferuje čínskou pomoc, potraviny, energie, ekonomickou spolupráci, nebo řešení situace uprchlíků. Pak si KLDR možná uvědomí, že uprchlíci jsou až posledním tématem, kterým by se měla zabývat. Takto radikální postoj se ovšem nepředpokládá. Budoucnost severokorejského režimu je bezpochyby ohrožena kvůli zvýšení počtu Severokorejců majících zkušenosti s pobytem v zahraničí. Navrácení uprchlíci navíc přiváží do KLDR malá radia, na kterých je možno naladit zahraniční stanice a získávat svobodné informace. V Severní Koreji totiž běžně existují pouze rádia s fixním nastavením oficiálně přípustných vysílání.

V současnosti počet uprchlíků narůstá a hrozí zavedení radikálnějších opatření ze strany vedení KLDR. Otázkou tedy je, jak bude vývoj pokračovat v kontextu mezinárodního společenství. UNHCR v současné době stále apeluje na Čínu, aby nepřistupovala k deportaci Severokorejců zpět do KLDR. Případy uprchlíků začínají být mediálně atraktivní a na mezinárodní scéně proto vznikají různé iniciativy a petice. Zatím ovšem lze očekávat spíše status quo jak ze strany KLDR, tak ze strany Číny.

Zdroje

  • Amnesty International: Severní Korea: Život uprchlíka nuceně navráceného z Číny ohrožen, Copyright © 2010 Amnesty International, [cit. 2015-04-20]. Dostupné z www: http://www.amnesty.cz/p160/severni-korea-zivot-uprchlika-nucene-navracen eho-z-ciny-ohrozen
  • BBC: News Asia: Seoul urges China on North Korea refugees, 22 February 2012, [cit. 2015-04-29]. Dostupné z www: http://www.bbc.co.uk/news/world-asia-17123208
  • CTK: V OSN se do sebe pustili delegáti Jižní a Severní Koreje, 13. 3. 2012, [cit. 2015-0-19]. Dostupné z www: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/168008-v-osn-se-do-sebe-pustili-delegati-jizni-a-severni-koreje/
  • Lankov, Andrei: North Korean Refugees in Northeast China: Reviewed work: Asian Survey, Vol. 44, No. 6 (November/December 2004), pp. 856-873, Published by: University of California Press Stable, [cit. 2015-04-20]. Dostupné z www: www.jstor.org/stable/10.1525/as.2004.44.6.856
  • OHCHR: United Nations Human Rights Council: Current Membership of the Human Rights Council 20 June 2011 - 31 December 2012, OHCHR 1996-2012, [cit. 2015-04-21]. Dostupné z www: http://www.ohchr.org/EN/HRBodies/HRC/Pages/CurrentMe mbers.aspx
  • OHCHR: United Nations Human Rights Council: Background information on the Human Rights Council, OHCHR 1996-2012, [cit. 2015-04-27]. Dostupné z www: http://www.ohchr.org/EN/HRBodies/HRC/Pages/AboutCouncil.aspx
  • Sang Man, Lee (2012): Resettlement Training for North Korean Refugee: The Korea Foundation 2003-2007, [cit. 2012-04-21]. Dostupné z www: http://www.kore afocus.or.kr/design1/Essays/view.asp?volume_id=11&content_id=592&category=G
  • Sokeel, J. Park: Divided Over North Korean Refugees, International Relations and Security Network (ISN), 2012 ISN, [cit. 2015-04-21]. Dostupné z www: http://www.isn.ethz.ch/isn/CurrentAffairs/ISNInsights/Detail?lng=en&id=138363&contextid734=138363&contextid735=138344&tabid=138344&dynrel=0c54e3b3-1e9c-be1e-2c24-a6a8c7060233
  • UNITED NATIONS HOUSE (2012): Humanitární otázky, Mezinárodní ochrana a podpora uprchlíků, Copyright © 2005 UNIC Praha, [cit. 2015-04-19]. Dostupné z www:http://www.osn.cz/humanitarni-otazky/?kap=56http://www.unhcr-centraleur ope.org/cz/o-nas/historie-unhcr.html
  • UNITED NATIONS HOUSE (2012): Nástroje na ochranu lidských práv - Další úmluvy, Copyright © 2005 UNIC Praha [cit. 2015-04-28]. Dostupné z www: http://www.osn.cz/lidska-prava/?kap=6&subkap=31
  • UNHCR: THE 1951 CONVENTION AND ITS 1967 PROTOCOLU, relating to the Status of Refugees: Published by P.O. Box 2500, 1211 Geneva 2, Switzerland, September 2011, [cit. 2015-04-19].. Dostupné z www: http://www.unhcr-centraleurope.org/cz/pdf/zakladni-informace/umluvy/umluva-o-uprchlicich/umluva-o-pravnim-postaveni-uprchliku-z-roku-1951.htm
  • UNHCR 2001 - 2012: UNHCR urges humanitarian solution for detained North Koreans, Press Releases, 24 February 2012, [cit. 2015-04-21] Dostupné z www: http://www.unhcr.org/4f4761556.html
  • UNHCR: Background information on the Human Rights Council, OHCHR 1996-2012, [cit. 2015-04-19]. Dostupné z www: http://www.ohchr.org/EN/HRBodies/HRC/Pages/AboutCouncil.aspx
  • UNHCR: Protokol týkající se právního postavení uprchlíků z 31. ledna 1967 (2012), [cit. 2015-04-21]. Dostupné z www: http://www.unhcr-centraleurope.org/cz/pdf/zakladni-informace/umluvy/umluva-o-uprchlicich/protokol-z-roku-1967.html
  • UNHCR: The UN Refugees Agency, Current members, Elected by the Economic and Social Council on 27 April 2011. This brings the number of Executive Committee members to 85, [cit. 2015-04-19]. Dostupné z www: http://ww w.unhcr.org/pages/49c3646c89.html

O autorce

PhDr. Lucie Čamrová, absolventka Metropolitní univerzity Praha, autorka knižní novinky s názvem Fragilita globálního systému: Proč přežila al-Káida, nakladatelství Aleš Čeněk.

Expertise to impact

Přihlašte se k odběru