Announcing the Winter Semester program of the IIR Critical Studies Seminar

7. 2. 2017 Tento obsah není aktuální

Vnímání terorismu: jaký vliv má narativ a jeho šíření

Zkoumat terorismus očima statistiky se může jevit jako nedostatek respektu vůči jedinečnosti každého lidského života. Nicméně abychom mohli terorismu čelit, je nezbytné pracovat s kvalitními daty, která by měla sloužit k informovanému procesu rozhodování. Teroristické činy zabíjejí a způsobují zranění jednotlivcům, ačkoliv obavy a pozornost, jaká je jim věnována, je enormní. Jakou roli v tomto hraje narativ o terorismu a média, která ho zprostředkovávají?

Terorismus je relativně minoritní druh násilí zodpovědný za několik tisíc mrtvých ročně na celém světě. Velká část teroristických útoků způsobuje spíše škody materiální povahy, než že by měla na svědomí velké ztráty na životech. Tuto skutečnost dokazuje databáze teroristických útoků Global Terrorism Database provozovaná National Consortium for the Study of Terrorism and Responses to Terrorism, která eviduje zhruba 123 190 incidentů na celém světě od roku 1970 do roku 2014. Téměř 60 % útoků nevykazuje žádné lidské oběti a u celých 91 % z těch, kdy došlo k úmrtí, se počet obětí pohybuje od 1 do 10. Také je třeba podotknout, že pouze 14 % incidentů se odehrálo v našem kulturním okruhu, tedy v západní Evropě nebo Severní Americe.

Výskyt teroristických útoků v letech 1970 - 2014:

Svět Severní Amerika, západní Evropa Západní Evropa
Celkový počet útoků 123 190 17 257 (14 %) 14 255 (12 %)
bez ztrát na životech 70 974 (58 %) 13 950 (81 %) 11 341 (80 %)
nad 100 obětí 112 6 1
51 – 100 obětí 314 7 6
11 – 50 obětí 4035 32 27
1 – 10 obětí 47 389 3260 2848

Zdroj: Global Terrorism Database, https://www.start.umd.edu/gtd/

Jak je z předchozích řádků patrné, terorismus je jev, který přímo zasáhne jen velmi malý počet lidí. Avšak obavy z terorismu se vyskytují i u těch, kteří jím přímo zasaženi nebyli, což dokazují průzkumy veřejného mínění napříč státy po celém světě. Zkušenost s tímto fenoménem je pro většinu lidí zprostředkovaná a to skrze média a hlavně ty, jejichž názory jsou jimi prezentovány – především politiky či odborníky na danou problematiku. Výzkumy potvrzují, že medializované události jsou psychologicky zpracovávány velmi podobným způsobem jako události, se kterými se příjemce setkává v realitě. Jak je tedy terorismus prezentován?

Narativ o terorismu

Zkoumáním narativu o terorismu se zabývá hlavní představitel kritických studií terorismu Richard Jackson. Provedl diskurzivní analýzu několika stovek odborných monografií a článků, konferenčních příspěvků, výzkumných zpráv či webových stránek think-tanků věnujících se terorismu, projevů či rozhovorů státníků šířených médii. Překvapivě analyzované texty vykazují docela omezený a konzistentní set charakteristik s minimálními odchylkami od dominujících narativů, předpokladů či metodologických přístupů. Na základě jeho zjištění jsou hlavními tématy zkoumaných materiálů intenzita hrozby, její původ a příčiny a klíčové reakce na terorismus.

Terorismus je podle něj konceptualizován jako nelegitimní nestátní politické násilí, jež představuje významnou existenční hrozbu moderním společnostem a bez zásadních investic do boje proti terorismu by mohl mít katastrofické dopady na státy Západu a mezinárodní stabilitu – zničení západní demokracie, společenské stability, západního způsobu života a mezinárodního systému jako takového. Objevuje se zde narativ o „novém terorismu“ nábožensky motivovaných fanatiků usilujících o co největší počet mrtvých, ochotných páchat sebevražedné atentáty, neochotných k jakémukoli dialogu. Podle Jacksona stěžejním v tomto směru bylo označení 11. září za válečný akt, což rozvinulo narativ, který říká, že v reakci na terorismus je nutné použít sílu, násilí, někdy i vést válku.

K narativu o terorismu se dále vyjadřuje Mueller a Stewart. Mimo jiné zdůrazňují velice podařenou extrapolaci toho, že když teroristé byli takto úspěšní s kapesními noži, mohou získat zbraně hromadného ničení a způsobit ještě mnohem větší tragédii. A také jako součást narativu zmiňují podporu „děsivosti“ terorismu, především toho islamistického, a to z důvodu jeho spojování s náboženstvím. Dodávají k tomu, že 11. září nám vymazalo paměť ve vztahu k předchozím teroristickým útokům, neboť což je v tomto směru zajímavé, v 60. a 70. letech 20. století se událo mnohem více teroristických útoků, jen je nutné podotknout, že jejich letalita byla nižší a pocházely právě tzv. zevnitř. Tyto závěry podporují výsledky výše zmíněné diskurzivní analýzy Richarda Jacksona.

Důležitost narativu o terorismu a jeho šíření potvrzuje i Alexander Spencer, který zkoumal diskurz o terorismu britského deníku The Sun, konkrétně prostřednictvím analýzy metafor. Spencer zkoumal medializaci pěti teroristických útoků v letech 2001 až 2005: 11. září, Bali 2002, Istanbul 2003, Madrid 2004 a Londýn 2005. Podařilo se mu identifikovat čtyři metafory zobrazující terorismus jako válku, zločin, nemoc a necivilizované zlo. V rámci své studie deklaruje, jak dané chápání tohoto fenoménu určuje možná protiteroristická opatření jako je válka, soudní opatření či imigrační politika a zároveň jak některé naprosto vylučuje, viz např. vyjednávání – s ďáblem nebo fanatiky se přece nevyjednává.

Role médií

Na základě studia medializace terorismu po událostech 11. září Kern, Justová a Norrisová dospívají k závěru, že mediální pokrytí nepochybně přijalo rámování terorismu prezentované vládou – viz spojení „válka proti terorismu“. Toto oficiální rámování nejenom že zveličilo aktivitu teroristů, ale také rezignovalo ve vysvětlení komplexních ekonomických a národních otázek, jimž svět čelí. Moc rámování války proti terorismu byla dokonce taková, že ačkoli zde nebyl žádný publikovaný závěr zpravodajských služeb o přímém propojení režimu iráckého prezidenta Saddáma Husajna s událostmi 11. září, na začátku března 2003 před vojenskou intervencí v Iráku, když byli občané v průzkumu veřejného mínění tázáni, zda si myslí, že Husajn podporoval teroristické skupiny, které plánovaly útok na USA, většina lidí souhlasila. Na otázku, zda se Husajn osobně podílel na útocích 11. září či ne, opět většina vyjádřila souhlas.

Výzkumů, které se zabývají studiem médií a jejich vlivem na vnímání reality, existuje velké množství a není pochyb o tom, že by právě média šířením různých narativů naše chápání světa do určité míry nekonstruovala. Bylo zjištěno, že lidé se nejenom učí faktickým informacím tím, že jsou médiím vystaveni, ale také že si zvědomují důležitost jednotlivých zobrazovaných témat a to na základě toho, jak je média zdůrazňují. Jedním z vysvětlení toho, jak nás média ovlivňují je Tolmanova obecná teorie kognitivního mapování. Teorie říká, že média naplňují naši potřebu orientace – mapování reality okolo nás. Klíčovými faktory v tomto procesu jsou relevance tématu pro daného jedince a nejistota neboli úroveň znalostí tématu.

Příklady toho, jak je terorismus rámován najdeme i v českých médiích. Data zde prezentovaná pocházejí ze tří online zdrojů (iDNES.cz, Novinky.cz a Aktualne.cz), které jsou podle výzkumného šetření realizovaného Reuters Institute for the Study of Journalism v roce 2015 nejčastějšími internetovými stránkami, které Češi navštěvují, když si chtějí přečíst zprávy. Graf zobrazuje, jaká pozornost je věnována jednotlivým teroristickým útokům vzhledem k místu, kde se udály (Péšávár prosinec 2014, Paříž listopad 2015 a Brusel březen 2016). Na ose x jsou zaneseny dny – den jedna představuje den, kdy se útok stal, na ose y vidíme počet zpráv, které byly útoku věnovány. Jak je z grafu patrné, větší pozornost médií nepřekvapivě získávají útoky v našem kulturním okruhu a poté ty, které mají na svědomí větší počet obětí.

Frekvence zpráv věnovaných jednotlivým teroristickým útokům (data z médií byla zpracována softwarem Tovek Tools 7.3):

V případě, že bychom softwarově analyzovali články ve výše zmíněných třech internetových zdrojích, např. měsíc po útocích v Bruselu v březnu 2016 (klíčová slova byla: terorismus, terorista, teroristický a Brusel), získáme celkově 273 článků. Když v těchto článcích dáme vyhledávat slovo „strach“ nalezneme 166 výskytů, a to zde mluvíme o strojovém vyhledávání a ne o kvalitativní analýze obsahu či diskurzu, která by pravděpodobně objevila ještě další zobrazení strachu. Nejčastější spojení se slovem strach zobrazuje obrázek níže.

Slovní spojení – strach – články týkající se útoků v Bruselu:

Dále se můžeme podívat, kolik pozornosti se z dlouhodobého hlediska v daných třech internetových zdrojích obecně terorismu věnuje. I když terorismus rozhodně není každodenně se vyskytujícím jevem, slovo terorismus, teroristický či terorista je v těchto třech zdrojích zpráv dohromady zmiňováno v průměru ve 12 článcích denně (období 2009 – 2015). Co se týká televizního zpravodajství, které také stále ještě hraje velmi důležitou roli v získávání informací, Česká televize společně s TV Nova vysílají v průměru jednu zprávu denně, ve které slovo terorismus zazní.

Důležité také je, jakým způsobem jsou zprávy řazeny a vytvářejí společně určitý příběh. Na následujícím příkladu si můžeme ukázat exemplárnost zobrazeného jevu (pojem označuje například skutečnost, že muslimové jsou zobrazováni pouze v souvislosti s terorismem). Následující tři zprávy zazněly 4. srpna 2016 v 8h ráno ve zpravodajském pořadu na ČT24 po sobě: jako první byla uvedena zpráva o muži, který v Londýně v noci zabil ženu a že možnost teroristického motivu zatím nebyla vyloučena, poté bylo sděleno, že ministr vnitra představí strategii na zvýšení bezpečnostních opatření a nakonec byla uvedena informace o prvním Čechovi, který byl na cestě do Sýrie a pravděpodobně se chtěl přidat k tzv. Islámskému státu.

Mueller a Stewart také hovoří o neustálé pozornosti, která je terorismu věnována. V tomto kontextu zmiňují zhruba 100 zanedbatelných případů teroristů plánujících útok na USA či těch, kteří odjeli bojovat proti Americe do zahraničí. Sice podle nich nezaznamenaly významnou pozornost médií, ale byly určitou připomínkou, že teroristé „tam venku“ stále jsou. Upozorňují na to, že v těchto případech je často kladen důraz na to, v co teroristé doufali, že se jim podaří, než na co měli reálně kapacitu.

Kombinace faktorů prohlubuje obavy navzdory statistikám

Terorismus je z pohledu statistiky relativně minoritní druh násilí, jež má na svědomí několik tisíc úmrtí ročně. Na základě převládajícího narativu je však prezentován jako násilí představující existenční ohrožení mezinárodního systému. Teroristé jsou náboženští fanatici snažící se o použití zbraní hromadného ničení. A je tedy nutné užití jakýchkoli prostředků k eliminaci tohoto jevu. Nejen, že se tento narativ udržuje mezi některými experty a politiky, je navíc dále šířen médii a předáván širší veřejnosti.

Mueller a Stewart daný narativ a skutečnost, že terorismus je v médiích téměř pořád, považují právě za jedny z klíčových faktorů, proč obavy z terorismu neklesají. Média konstruují vnímání terorismu a boje proti tomuto fenoménu – stávají se optikou, skrze níž lidé interpretují různé události a činy.

V tomto ohledu je nutné si uvědomit především dvě skutečnosti. Zaprvé, že daný narativ o terorismu a pozornost médií dále prohlubují obavy lidí z tohoto fenoménu. Důležitý je v tomto směru fakt, že pokud lidé čelí hrozbě, ovlivňuje to jejich politické chování. Za druhé, narativ i velká pozornost médií, která hrozbu terorismu zdůrazňují, legitimizují často excesivní protiteroristická opatření a užívání násilí jako efektivního nástroje politiky. Navíc vymezují úzký okruh opatření, která je možné zavést, neboť s fanatiky se přece nevyjednává.

O autorce:

Veronika Fajmonová je doktorandkou na VŠE - obor Mezinárodní politické vztahy. Ve své disertační práci se zabývá globálním terorismem z pohledu konstruktivismu.

Použitá literatura:

Bennett, L.W. & Paletz, D.L., 1994. Taken by Storm: The Media, Public Opinion, and U. S. Foreign Policy in the Gulf War, Chicago: The University of Chicago Press.

Bryant, J. & Zillmann, D., 2002. Media Effects: Advances in Theory and Research, New Jersey: Taylor & Francis.

Jackson, R., 2005. Writing the war on terrorism: language, politics and counter-terrorism, Manchester University Press.

Jackson, R., Smyth, M.B. & Gunning, J., 2009. Critical Terrorism Studies: A New Research Agenda.Oxon: Routledge.

McGuire, W. J., 1974. Psychological motives and communication gratification. In J. G. Blumler & E. Katz (Eds.), The uses of mass communication: Current perspectives on gratifications research (pp. 167–196). Beverly Hills, CA: Sage.

Mueller, J. & Stewart, M.G., 2016. American Public Opinion On Terrorism Since 9/11: Trends And Puzzles. Prepared for National Convention of the International Studies Association, Atlanta, Georgia, March 17.

Norris, P., Kern, M. & Just, M.R., 2003. Framing Terrorism: The News Media, the Government, and the Public. New York: Routledge.

Reeves, B. & Nass, C.I., 1996. The media equation : how people treat computers, television, and new media like real people and places, Stanford: CSLI Publications.

Spencer, A., 2012. The social construction of terrorism: media, metaphors and policy implications. Journal of International Relations and Development, 15(3), pp.393–419.

Expertise to impact

Přihlašte se k odběru