Výzva pro uchazeče o stáž (Research Assistants): výběrové řízení pro období říjen 2021 - leden 2022 je otevřeno.

27. 5. 2013 Tento obsah není aktuální

Volby v Tyrolsku a Salcbursku: Vládním stranám dochází dech

Dlouhodobě nejsilnější rakouské politické subjekty sociální demokracie (SPÖ) a lidovci (ÖVP) pozvolna ztrácejí voliče. Konkurence roste a je hladová po úspěších.

Vedoucí pozice lidovců v Tyrolsku neotřesena

Čísla mluví jasně; od roku 1945 nepoznala Rakouská lidová strana v Tyrolsku hořkost porážky. Ale i stojaté vody místní politiky se začaly postupně měnit. V posledních letech ztrácí ÖVP integrační sílu i přitažlivost pro voliče. Důkazem toho je pozbytí absolutní většiny v zemském sněmu v roce 2008. „Děkovat“ za to tehdy mohla svému bývalému členovi Fritzi Dinkhauserovi. Ten využil oslabení lidovců a založil nový politický subjekt Občanské fórum Tyrolsko, s nímž získal hned při premiéře druhé místo. Příklady táhnou, zvlášť ty nečekaně úspěšné. O pět let později vznikly podle Dinkhauserova vzoru další tři kandidátky.

Hlavní zápletka letošních dubnových voleb proto nespočívala v tom, kdo přiláká nejvíc voličů na témata jako zaměstnanost, rodina nebo ochrana životního prostředí, nýbrž zda dojde po bezmála 70 letech k vytvoření koalice bez lidovců. Všechny ostatní relevantní politické strany totiž předem deklarovaly, že budou chtít společnými silami ÖVP donutit k odchodu do opozičních lavic. Lidovci v čele se zemským hejtmanem Güntherem Platterem odpověděli sázkou na zdůrazňování spolehlivosti a dosažených výsledků strany v kontrastu s nevypočitatelnou koalicí bez jejich účasti. V souladu s hlavním volebním sloganem „My nebo chaos“, Platter několikrát důrazně varoval voliče před italskými poměry (v zemi na Apeninském poloostrově vyvolal vlnu nevole plakát znázorňující Silvia Berlusconiho v havarovaném fiatu), tedy před přílišnou roztříštěností tyrolského sněmu, v rámci něhož bude jen velmi obtížné najít potřebný konsenzus.

Navzdory některým předpovědím nedošlo poslední dubnovou neděli k žádnému většímu politickému zemětřesení. Ačkoli lidovci dosáhli historicky nejhorší výsledek, ve srovnání s minulými volbami ztratili jen mírně (2008: 40,5 %; 2013: 39,4 % hlasů). G. Platter tak nemíří do politického důchodu, nýbrž bude dalších pět let hejtmanem vyhlášeného turistického regionu. Varování před „italskými poměry“ se ukázalo být jako velmi prozíravé strategické rozhodnutí. Místní obyvatelé dali najevo, že chtějí pokračovat v nastoupeném kurzu a v Platterovi spatřují záruku zachování stabilních poměrů. Koneckonců bilance vlády pod vedením lidovců vůbec není špatná. Tyrolsko má aktuálně nejnižší míru nezaměstnanosti a nejnižší zadlužení na jednoho obyvatele ze všech regionů Evropské unie. Innsbruck je kromě jiného známý jako město studentů se sídlem několika prestižních akademických a vzdělávacích institucí.

V Tyrolsku se rovněž potvrdil jeden z nejmarkantnějších rysů současné rakouské politické scény – voliči přestávají věřit etablovaným hráčům a požadují „svěží vítr“ v politice. Tento potenciál využila nová strana „Vpřed Tyrolsko“. Co na tom, že se jednalo v podstatě o seskupení bývalých lidoveckých a sociálně demokratických komunálně dobře známých osobností. Největší překvapení minulých voleb Občanské fórum muselo tentokrát zavděk přijmout alespoň zachování sněmovní příslušnosti. Ještě před začátkem volebním kampaně ohlásil ze zdravotních důvodů konec v politice charismatický Dinkhauser. Vzniklé personální vakuum nedokázalo hnutí nahradit. První velkou porážku utrpěl ve své krátké historii Tým Stronach. Vlnu úspěchu štiky v rakouském rybníce zamýšleli ve svůj prospěch využít mnozí kariéristé. V jeden moment vstoupily do pomyslného volebního ringu hned tři kandidátky se Stronachovým jménem. V místním zemském sněmu nakonec nebude zasedat ani jedna z nich. Voliči tak potrestali jejich vnitřní nejednotnost a neustálé hádky.

Finanční skandál hlavním tématem voleb v Salcbursku

Týden po klání v Tyrolsku vybírali své zástupce do zemského sněmu obyvatelé Salcburska. Katalyzátorem předčasných voleb byl finanční skandál. V prosinci 2012 se začalo rozplétat složité klubko zpronevěry peněz daňových poplatníků podle střízlivých odhadů ve výši 340 milionů euro. Stopy vedly nejprve k vysoce postavenému úředníkovi sociální demokracie, „korunnímu princi“ zemské hejtmanky Gabrielly Burgstallerové, poté podezření padlo rovněž na některé jeho kolegy a členy lidovců. ÖVP, sama s máslem na hlavě, vycítila šanci jak zvrátit mocenské poměry ve svůj prospěch. Koneckonců funkci zemského hejtmana zastávala nepřetržitě mezi léty 1945 až 2004.

Třebaže výzkumy veřejného mínění předpovídaly těsný souboj o vítězství mezi socialisty a lidovci, první květnová neděle nakonec přinesla výrazně odlišné výsledky. Voliči vystavili salcburské vládě nekompromisní účet za zpronevěru nemalé částky veřejných financí. Nejvíc na to doplatila sociální demokracie. Zaznamenala historicky největší úbytek hlasů (z 39,4 % na 23,8 % hlasů) při 157 volbách proběhlých v Rakousku od konce druhé světové války. Éra Burgstallerové tím definitivně skončila. Uvolněné místo zemského hejtmana zaujal lídr ÖVP, vítěz voleb Wilfried Haslauer. Pokračovat v rodinné tradici (jeho otec stál v čele Salcburska v letech 1977-1989) mu nezabránil ani historicky nejhorší výsledek strany od roku 1945. Neodpovědná politika koalice poskytla vítr do plachet opozičním subjektům, jež dostaly jako na stříbrném podnose hlavní profilující téma.

Z aktuální situace nejvíc vytěžili Zelení. V minulosti jim politologové mnohokrát predikovali nejeden zajímavý výsledek, ale velká očekávání zůstala vždy pouze v rovině teorie. Až v Salcbursku strana poprvé vystoupila z dlouhého stínu nenaplněných nadějí. Dvacet procent získaných hlasů současně představuje historicky nejlepší výsledek Zelených v dějinách Rakouska. Strana bez politických skandálů plně zužitkovala nejvýraznější roli při odhalování stinných stránek vzpomínaného finančního skandálu, čímž účinně mobilizovala vlastní voliče a získala také nemálo bývalých příznivců sociální demokracie.

Před podzimním finále

Zemské volby v Tyrolsku a Salcbursku byly spolu s březnovým kláním v Korutanech a Dolním Rakousku pouhými zahřívacími koly před soubojem o parlamentní křesla v Národní radě. Sociální demokracie kromě specifických Korutan třikrát oslabila, ale flintu do žita házet rozhodně nemusí. SPÖ může pomoci tzv. kancléřský bonus v podobě solidní práce prvního muže rakouské vlády Wernera Faymanna. Přitom však bude potřeba výraznějšího odlišení od koaličního partnera – lidovců. ÖVP dokázala ve všech čtyřech případech splnit předem formulovaný volební cíl. Jedná se však o průhledný pokus interpretovat ztráty jako důsledek pokračující pluralizace rakouského stranického systému. Seriózní, rozvážný, dobře čitelný vicekancléř a zároveň předseda lidovců Michael Spindelegger, „šedá myš“ ve Faymannově stínu, bude chtít postoupit o stupeň výše. S blížícím se termínem podzimních voleb uslyšíme mnohé disharmonické tóny z koaličního tábora.

Zelení jsou jedinou parlamentní stranou, která vždy posílila. Tuto pozitivní energii využijí rovněž na podzim. Otázkou zůstává, zda image antikorupční strany a důraz na ekologická témata stačí na třetí místo. Tam bych viděl spíše populistické Svobodné. V Salcbursku mírně posílili; ukončili tím sérii porážek. Důvod k bujarým oslavám ale nemají, neboť v jejich kdysi výsostném revíru, u protestně naladěných pravostředových voličů, získává půdu pod nohami Tým Stronach. Ten po fiasku v Tyrolsku bez problémů pronikl do salcburského sněmu. Pokud bude působit navenek jednotně, vstup do Národní rady je hotovou věcí.

Jakákoli předpověď několik měsíců před parlamentními volbami je nanejvýš problematická, nicméně aktuální tendence rakouské politické scény mohou na podzim přinést následující scénář. Sociální demokracie a lidovci předvedou marnou snahu o minimalizaci ztrát. Obě strany dosáhnou historicky nejhoršího výsledku. Když do Národní rady pronikne šest politických subjektů, pak bude trojkoalice (za nejpravděpodobnější považuji spolupráci sociální demokracie, lidovců a Zelených) poprvé po roce 1945 na pořadu dne a zároveň půjde o jedinou variantu jak sestavit vládu s dostatečně silným mandátem. Rakousko čeká nejen teplé léto, ale především horký podzim.

O autorovi:

Miroslav Šepták, působí v Oddělení fondů nestátní provenience a osobních sbírek Národního archivu a ve Státní rostlinolékařské správě v Praze.

Expertise to impact

Přihlašte se k odběru