11. 12. 2016 Tento obsah není aktuální

Scénáře vývoje energetických vztahů mezi EU a Íránem

Vzájemné vztahy Evropské unie (EU) a Islámské republiky Írán (IRI) prošly od 90. let minulého století do současnosti řadou vývojových fází, charakterizovaných střídáním kooperace s konfliktností. Jestliže průběh 90. let 20. století a začátek 21. století byl charakterizován snahou EU o konstruktivní politický dialog s IRI v celé řadě otázek včetně energetiky, pak od druhé poloviny prvního desetiletí 21. století můžeme sledovat postupné zhoršování vztahů mezi EU a Íránem, přičemž v současné době je na straně EU i Íránu opět patrná snaha o obnovení a zlepšení vzájemných vztahů.

Důležitým krokem na cestě ke zlepšení vzájemných vztahů bylo jednak uzavření dohody o Společném komplexním akčním plánu (JCPOA) mezi zástupci šesti velmocí (tj. USA, Ruska, Číny, Německa, Velké Británie a Francie), EU a IRI dne 14. července 2015 ve Vídni, ale také dne 16. ledna 2016 zrušení většiny sankcí EU a OSN, včetně sankcí na dovoz íránské ropy a možného plynu. V neposlední řadě ke zlepšení vztahů přispěla také schůzka mezi zástupci Evropské komise a jejich íránskými protějšky dne 16. dubna 2016, na jejímž základě byl odstartován tzv. dialog 4C(K), který je komplexní, kooperativní, v případě potřeby kritický a vždy konstruktivní a zaměřuje se na řadu oblastí spolupráce, včetně energetiky.

Energetika představuje jedno důležitých témat vzájemných vztahů mezi EU a Íránem, který má největší zásoby plynu a čtvrté největší zásoby ropy na světě. Nicméně zatímco v současné době začíná znovu proudit íránská ropa do Evropy, dodávky plynu zůstávají otázkou do budoucna. Navíc přestože političtí představitelé IRI od roku 2014 opakovaně prohlašovali, že jsou ochotni a schopni dodávat velké množství zemního plynu přes plynovody do zemí EU s cílem posílit unijní energetickou bezpečnost a snížit její závislost na Rusku, v současné již hovoří pouze o menších dodávkách zkapalněného zemního plynu (LNG) do Evropy či dokonce přesměrování dodávek plynu a LNG do sousedních zemí a na asijské trhy.

Tento text se proto zamýšlí nad možnými scénáři vývoje energetických vztahů mezi EU a IRI s důrazem na dodávky zemního plynu. Článek pracuje se třemi možnými scénáři: (1) status quo scénář, jenž předpokládá stávající úroveň energetické spolupráce EU a Íránu; (2) optimistický scénář, která je založen na předpokladu integrace Íránu jako energetického partnera Evropské unie; a (3) pesimistický scénář, jenž předpokládá oslabení a zhoršení energetické spolupráce EU a IRI. V rámci každého scénáře je pozornost věnována technické, energetické, ekonomické, politické, regionální a bezpečnostní rovině vztahů resp. spolupráce mezi EU a IRI v časovém údobí deseti let tj. do roku 2026.

Status quo scénář: stávající úroveň energetické spolupráce EU a IRI

První, status quo scénář předpokládá zachování stávající úrovně energetické spolupráce mezi Evropskou unií a Íránem ovlivněné současnou úrovní ekonomické a energetické vzájemné závislosti. V rovině technické se IRI nepodaří postavit potřebné zařízení pro zkapalňování plynu a následný export LNG z důvodu chybějících investic a potřené technologie. Stejně tak se z důvodu nedostatečných investic nezačne budovat potřebná plynová infrastruktura z IRI do Evropy, kde bude stále chybět vzájemně propojená přepravní infrastruktura, jež by například spojovala státy jižní Evropy se zbytkem kontinentu.

V rovině energetické bude rostoucí produkce zemního plynu v Íránu korespondovat s rostoucí spotřebou v zemi v důsledku neefektivního energetického průmyslu a neuskutečněné reformy energetického sektoru, jenž se bude vypořádávat s následky západních sankcí. To znamená, že Írán bude exportovat jen omezené množství plynu, kolem 10 mld. m3 do okolních zemí, zejména do Turecka, Arménie a Ázerbájdžánu a budou nadále přetrvávat pochybnosti, jestli IRI bude mít dostatek plynu také pro evropské spotřebitele k posílení jejich energetické bezpečnosti.

Stejně tak nebude stále jasné, zda se IRI zapojí do projektů jižního energetického koridoru a bude moct diverzifikovat dodávky plynu s cílem snížit energetickou závislost členských států EU na Ruské federaci. Energetická interdependence mezi EU a Íránem bude nadále asymetrická v neprospěch IRI.

V knihovně ÚMV najdete k tématu více, například:

Irán, potencia emergente en Oriente Medio : implicaciones en la estabilidad del Mediterráneo

nebo

Seyyed Hossein Mousavian - Iran-Europe relations : challenges and opportunities

Více najdete zde

Stejně tak v rovině ekonomické zůstane vzájemná závislost mezi EU a Íránem na stávající, spíše nízké úrovni. Jednání o dodávkách plynu z Íránu do Evropy pak bude i nadále bránit několik ekonomických problémů. Zejména vysoké náklady na výstavbu plynovodů do Evropské unie, které budou umocněny stagnací spotřeby plynu a jeho nízkou cenou v Evropě. Navíc pro IRI bude i nadále ekonomicky problematická konkurence v Evropě v důsledku dominantního postavení ruských energetických společností včele s Gazpromem na evropském energetickém trhu.

S překážkami v rovině ekonomické pak bude v rovině politické bezprostředně souviset odmítavý postoj některých představitelů IRI k dodávkám plynu přes plynovody a případného LNG pomocí tankerů do Evropské unie. Tyto výhrady pak budou umocněny nejasnou energetickou strategií EU ve vztahu k dodávkám plynu/LNG z IRI. To znamená, že Evropská unie bude Islámskou republiku Írán využívat především jako nástroj nátlaku na Rusko resp. Gazprom, aby akceptoval pravidla na liberalizovaném vnitřním trhu a snížil ceny plynu. Politická úroveň energetické spolupráce zůstane v rovině očekávání, spíše než reálných výsledků.

V rovině regionální bude i nadále citlivou otázkou postavení a význam Turecka. Na jedné straně se zde budou střetávat konkurenční zájmy EU, Íránu a Ruska a jejich diverzifikační projekty na přepravu plynu, které budou chtít využít Turecko jako tranzitní zemi. Na druhé straně využije Turecko této pozice tranzitní velmoci k posílení svého postavení a bude hrozit narušení regionální rovnováhy energetické moci. Zároveň energetická interdependence mezi Tureckem a IRI bude stále asymetrická ve prospěch Turecka, jako regionálního centra zemního plynu, které se bude snažit tlačit na Írán, aby hrálo úlohu nejen tranzitní země, ale i prodejce a re-exportéra plynu do Evropy. Problémem zůstane také bezpečnostní situace v Turecku a hrozba útoků ze strany PKK na přepravní infrastrukturu.

A konečně v rovině bezpečnostní bude i nadále přetrvávat problémem nestabilní bezpečnostní situace na Blízkém východě, ovlivněné občanskými válkami a sektářskými boji mezi sunnity a šíity, která bude bránit výstavbě nových plynovodů či terminálů LNG a potřebných investic tímto směrem. Zároveň budou i nadále hrozit sabotáže či útoky na budoucí produktovody do Evropy ze strany různých islamistických militantních a teroristických organizací, včetně Islámského státu (IS) či al-Káidy.

Optimistický scénář: integrace Íránu jako energetického partnera EU

Druhý, optimistický scénář je založen na předpokladu budoucí integrace Íránu jako energetického partnera EU, ovlivněné vysokou úrovní ekonomické a energetické vzájemné závislosti. V rovině technické se díky západním tj. americkým a evropským investicím a dodávkám potřebné technologie podaří postavit potřebná zařízení pro zkapalňování plynu a následný export LNG, který bude částečně směřovat do Evropy. Stejně tak se díky západním investicím podaří vybudovat potřebnou plynovou infrastrukturu vedoucí buď přímo z IRI přes Turecko do Evropy nebo pouze na turecko-řeckou hranici a odtud pomocí nových plynovodů a interkonektorů do zemí EU, kde se podaří postupně dokončit plně liberalizovaný a vzájemně propojený energetický trh pro dodávky plynu a LNG.

V rovině energetické se díky zahraničním investicím, západním technologiím a uskutečněné reformě a modernizaci energetického sektoru se podaří IRI vypořádat s následky předchozích západních sankcí a tím i snížit spotřebu plynu v zemi a zvýšit íránskou produkci zemního plynu. To znamená, že Írán bude schopen exportovat až 40 mld. m3 plynu, z nichž přibližně 20 – 30 mld. m3 bude určeno do Evropy k posílení energetické bezpečnosti. Zároveň se Írán zapojí do projektů tzv. jižního energetického koridoru, jejichž pomocí bude dovážet plyn/LNG do zemí EU k zajištění diverzifikace dodávek zemního plynu. Tím se bude postupně snižovat asymetrie energetické interdependence od IRI směrem k EU.

Podobně v rovině ekonomické se interdependence mezi EU a Íránem bude postupně zvyšovat směrem k ekonomické integraci. Rostoucí význam evropského trhu pro íránské firmy, zvýšená unijní poptávka po zemním plynu a jeho rostoucí cena pak kompenzují vysoké náklady na výstavbu plynovodů do Evropy. Navíc s tím, jak RF začne částečně exportovat zemní plyn na asijské trhy, dojde k mírnému oslabení dominantního postavení Gazpromu na evropském energetickém trhu a umožní tak ekonomickou konkurenci Íránu resp. jeho energetických společností v Evropě.

Proces ekonomické integrace EU a IRI doprovázený vzájemnými výhodami pro obě strany pak v rovině politické odstraní pochybnosti některých politických činitelů IRI o smysluplnosti zahájit dodávky plynu přes plynovody a LNG pomocí tankerů do EU, která bude pro IRI prioritou. Zároveň pro EU poroste význam Islámské republiky Írán, která se z původně doplňkového zdroje plynu postupně stane důležitým dodavatelem plynu do členských zemí EU, jenž pomůže posílit energetickou bezpečnost, diverzifikovat dodavatele a snížit energetickou závislost na RF. Navíc v politické rovině bude energetická spolupráce směřovat k energetickému partnerství.

V rovině regionální se podaří částečně zmírnit citlivost otázky postavení Turecka jako regionálního centra zemního plynu. Za prvé, přímými dodávkami LNG z Íránu do Evropy, čímž se sníží potenciál Turecka jako tranzitní velmoci pro EU a Írán a dojde k zachování regionální rovnováhy energetické moci. Za druhé, částečným snížením významu Evropy pro Rusku, které se bude více orientovat na trhy v Asii, což povede k poklesu významu výstavby nových plynovodů, jako např. Turkish Stream přes Turecko do zemí Evropské unie. Naopak pro Turecko se tím zvýší význam IRI jako důležitého dodavatele plynu k zajištění turecké energetické spotřeby a bezpečnosti a dojde ke snížení asymetričnosti vzájemné energetické závislosti ve prospěch IRI. V neposlední řadě se podaří částečně zlepšit bezpečnostní situaci v Turecku a snížit hrozbu útoků ze strany PKK na přepravní infrastrukturu.

A konečně v rovině bezpečnostní dojde k mírnému zlepšení bezpečnostní situace na Blízkém východě, například ukončením občanské války v Sýrii či Jemenu, což posílí investice tímto směrem a umožní výstavbu nových produktovodů či LNG terminálů. Zároveň v této oblasti dojde ke zvýšení ochrany klíčové energetické infrastruktury, včetně projektů přepravy ropy a plynu do Evropy, která tak bude obtížným cílem útoku ze strany různých islamistických militantních a teroristických organizací.

Pesimistický scénář: oslabení a zhoršení energetické spolupráce EU a IRI

A konečně třetí, pesimistický scénář předpokládá do budoucna oslabení a následně zhoršení energetické spolupráce EU a IRI negativně ovlivněné obnoveným jaderným programem IRI a minimální úrovní ekonomické a energetické vzájemné závislosti, která se bude nadále snižovat. V rovině technické se díky asijským zejména čínským investicím a technologiím podaří postavit potřebná zařízení pro zkapalňování zemního plynu a následný export LNG, který půjde především na asijské trhy. Pro země EU bude zbývat jen zanedbatelné množství LNG. Stejně tak díky asijským investicím bude Írán budovat infrastrukturu východním směrem. A naopak do zemí EU zůstane plynová infrastruktura nedokončená resp. nedostačující pro přepravu íránského plynu, které ovšem budou nahrazeny jiným, například ázerbájdžánským či izraelským plynem/LNG. Ten bude proudit na plně liberalizovaný a vzájemně propojený energetický trh EU.

V rovině energetické se pomocí asijských investic a technologií podaří částečně modernizovat a reformovat energetický sektor Íránu, znovu zasažený sankcemi Západu kvůli obnovení jaderného programu. V důsledku toho pak IRI jen částečně sníží svoji spotřebu plynu a mírně zvýší produkci plynu. To znamená, že Írán bude mít k dispozici pro export pouze 20 – 30 mld. m3 plynu, který bude vyvážet potrubím do sousedních zemí a ve formě LNG nově také na asijské trhy. Do Evropy nepůjde žádný plyn. Írán se proto nezapojí do projektů jižního energetického koridoru, jež budou zásobeny jiným blízkovýchodním či středoasijským plynem s cílem diverzifikovat dodávky plynu a posílit energetickou bezpečnost zemí EU.

V rovině ekonomické se interdependence mezi EU a Íránem bude postupně snižovat v důsledku znovu zavedených sankcí kvůli obnovenému jadernému programu a větší ekonomické orientaci Íránu směrem do Asie. Navíc, jak bude do zemí EU přicházet další neruský plyn zejména ve formě LNG, například z Ázerbájdžánu, Izraele, USA, Egypta apod., dojde nejen k uspokojení mírně se zvyšující evropské poptávky/spotřeby plynu, ale zároveň vznikne přebytek plynu na evropském trhu, což povede ke snížení jeho ceny. Současně s tím vzrostou náklady na výstavbu plynovodů do Evropy, které se stanou nerealizovatelné. Navíc, přestože nebude v důsledku západních sankcí zakázán dovoz energetických zdrojů z IRI do zemí EU, nadbytek plynu na evropském spotovém trhu učiní íránský plyn ekonomicky nekonkurenceschopný.

Tyto skutečnosti pak budou mít negativní vliv na energetickou spolupráci EU a IRI v rovině politické. Na straně Íránu a jeho hlavních politických činitelů převládne názor, že EU v porovnání s asijskými zeměmi v čele s Čínou není předvídatelný partner, a proto není v zájmu IRI s EU, až na některé členské země, prohlubovat energetikou spolupráci. Podobně na straně politických představitelů EU a členských zemí bude dominovat názor, že IRI nelze považovat za stabilního a spolehlivého partnera, jenž by mohl přispět k diverzifikaci dodávek plynu, posílení energetické bezpečnosti a snížení závislosti na Rusku. V politické rovině bude energetická spolupráce EU a IRI, negativně ovlivněná sankcemi, probíhat jen na nezbytné úrovni pravidelných setkávání politických představitelů EU a Íránu.

V rovině regionální se paradoxně podaří pro EU částečně zmírnit citlivost otázky postavení Turecka jako regionálního centra zemního plynu. Za prvé, přímými dodávkami LNG ze zemí Blízkého východu a severní Afriky do Evropy. Za druhé, plynovody dodávající plynu do zemí Evropské unie, aniž by procházely přes území Turecka. Za třetí, částečným snížením významu Evropské unie pro Rusku, které se bude více orientovat na trhy v Asii, což povede k odstranění významu výstavby nových plynovodů přes Turecko do zemí Evropské unie. Za čtvrté, se zhoršením energetické spolupráce EU s IRI dojde k oslabení energetických vztahů také s Tureckem, které se bude více orientovat na Rusko a Čínu. Za páté, pro Turecko se zvýší význam IRI jako důležitého dodavatele plynu k zajištění turecké energetické spotřeby a bezpečnosti a dojde ke snížení asymetričnosti vzájemné energetické závislosti ve prospěch Íránu. Za šesté, bezpečnostní situace v Turecku negativně ovlivněná výsledky občanské války v Sýrii a porážkou Islámského státu společně s útoky na přepravní infrastrukturu ze strany PKK bude působit proti výstavbě dalších plynovodů a ropovodů procházejících přes území Turecka. V důsledku těchto skutečností se podaří zachovat regionální rovnováhu energetické moci v dané oblasti.

A konečně v rovině bezpečnostní bude i do budoucna přetrvávat nestabilní bezpečnostní situace na Blízkém východě v důsledku občanských válek, sektářských bojů mezi sunnity a šíity, teroristické činnosti různých islamistických militantních organizací a hnutí a porážky IS, jehož radikální bojovníci budou dále útočit na energetickou přepravní infrastrukturu v oblasti Blízkého východu. Tato situace pak bude negativně působit na zahraniční investory a energetické firmy při rozhodování o projektech zaměřených na vybudování nových ropovodů a plynovodů z této oblasti do Evropy.

Článek vychází z projektu s názvem „Potenciál Íránu pro energetickou bezpečnost EU/ČR“ v rámci projektu Obsahová analýza vybraných oblastí zahraniční politiky ČR, programový projekt TA ČR číslo TB050MZV500.

O autorovi:

Mgr. et Mgr. Lukáš Tichý, Ph.D. je absolventem doktorského programu Ústavu mezinárodních vztahů a Metropolitní univerzity Praha a působí jako vědecký pracovník na Ústavu mezinárodních vztahů a mezi jeho oblasti zájmu patří mimo jiných i energetická bezpečnost.

Expertise to impact

Přihlašte se k odběru