Od ideologie k funkčnosti? Jan Daniel o HTS, volbách a nové identitě Sýrie

Jak vypadá Sýrie po pádu autoritářského režimu a co to znamená pro jakoukoli snahu o demokracii? Může nová moc nabídnout bezpečnost, základní služby a inkluzivní politiku pro menšiny, nebo se země vydá cestou úzce sunnitské identity?

Ještě předtím, než se Sýrie nadechla k prvním volbám po pádu Bašára al-Asada, připomíná náš výzkumník Jan Daniel, jak režim fungoval. „Politický systém za Bašára al-Asada navazoval na dlouhodobý autoritářský trend… moc byla soustředěná v úzkém kruhu kolem prezidenta, napojeném na rodinu, byznys a bezpečnostní složky.“ Formální instituce – parlament, vláda či Národní fronta – existovaly spíše na papíře; skutečné rozhodování běželo neformálně a klientelisticky. Původní ideologický rámec strany Baas (arabský socialismus, antiimperialismus a nacionalismus) se podle Daniela v pozdější fázi „vyprázdnil a propojil s oligarchy a neoliberálními reformami“, zbyly především rituální odkazy a kult osobnosti.

Proč u režimu část společnosti přesto zůstávala? „Režim nabízel aspoň nějakou bezpečnost a stabilitu oproti opozici vykreslované jako džihádisté,“ říká Daniel. Jenže v posledních letech režim přestal plnit i tuto minimální funkci: kolabovaly základní služby, reálné příjmy i dodávky elektřiny. „Stačilo ťuknout a bez ruské a íránské podpory by se rozpadl během dvou týdnů,“ dodává.

Podle Jana Daniela se Baas sice deklarovala jako panarabská strana, ale „jazyk režimu byl primárně syrský“, což umožnilo menšinám, jako byli alávité, drúzové či křesťané, najít „jazyk pro zapojení do národního projektu“. Kurdové však prostor pro vlastní identitu neměli – „nebylo mnoho místa“, i když režim jednal pragmaticky a využíval kooptace. Skutečné brzdy prezidentské moci doma neexistovaly, v době války je nastavovali zahraniční spojenci. Nová moc nabídla obyvatelům pragmatické heslo: „Neptejte se na minulost, věci budou fungovat. Zlepšíme každodenní život a dáme institucionální rámec, byť s omezenou soutěží.“ Přestože přebírala stát ve stavu kolapsu, HTS dnes balancuje mezi domácími potřebami a očekáváním zahraničních dárců. Rizikem je, že „nová identita může být ostře sunnitská“, ale praxe vůči menšinám se částečně změnila – například „povolení fungování kostelů, slavení Velikonoc, účast na drúzských ceremoniích“, i když motivace mohou být čistě instrumentální.

Mohou plánované volby v Sýrii opravdu otevřít cestu k demokracii, nebo půjde jen o formální legitimizaci nové moci? A jakou roli sehrají zahraniční aktéři – Rusko, Írán či Turecko – při utváření nové syrské politiky? Poslechněte si celý díl podcastu - na Youtube, či na všech podcastových platformách.