Kaddáfí, Erdogan, teď Lukašenko. Diktátoři používají uprchlíky k politickému nátlaku na Evropu
Evropa potřebuje jasně definovat svou imigrační politiku, protože se právě uprchlíci můžou v budoucnu stávat čím dál častěji politickým nástrojem, jako se to stalo opakovaně i v minulosti. Hrozba přílivem uprchlíků je nátlaková taktika stará několik desetiletí: „Státy či politici, kteří ji v minulosti využili, byli ve většině případů do určité míry úspěšní. Nedosáhli možná kompletně svých požadavků, ale podařilo se jim prosadit alespoň něco,“ shrnuje Jan Daniel.
Odchod spojeneckých jednotek z Afghánistánu znovu otevřel otázku migrační politiky Evropské unie. Uprchlictví se instrumentalizuje. Uchopeno bylo nejen lokálními protiimigračními hnutími a stranami, ale i aktéry, kteří ho využívají k budování vyjednávacích pozic. Kdo využívá hrozbu uprchlíky jako politickou kartu a vyplatí se jim takovou kartou hrát? Je tato nátlaková strategie úspěšná v rukou státních aktérů? Jaký vliv má domácí postoj k migraci k chování těchto aktérů? V rozhovoru pro server hlidacipes.org náš výzkumník Jan Daniel říká, že je to bohužel častější, než si myslíme a EU na tyto hrozby často slyší i díky našim domácím obavám z migrace.
Související články
New Perspectives Vol. 32 (1): The international politics of perception in Central and Eastern Europe
![NPS_32_1__cover_print[90] (kopie).jpg](https://img.iir.cz/userimages/news_main/2507/4490_e6a1afb875a8b7aa0d86b55531e1b170_small.jpg)
