The second 2021 issue of the Czech Journal of International Relations is out!

4. 6. 2021 10 minmin.

Myanmar po převratu. Pozice aktérů prohlubujícího se konfliktu.

Policy
Paper

Společenská krize v Myanmaru se po vojenském puči v únoru 2021 nadále prohlubuje. Demonstrace proti vojenskému převratu nebo kampaně občanské neposlušnosti jsou zde na denním pořádku, a i přesto jsou reakce ze zahraničí zatím slabé a převážně nejednotné.

Společenská krize v Myanmaru se po vojenském puči v únoru 2021 nadále prohlubuje. Doprovázejí ji demonstrace proti vojenskému převratu, kampaně občanské neposlušnosti, nárůst ozbrojeného konfliktu, zhoršující se ekonomická situace. Organizátoři převratu však i nadále kalkulují s tím, že si udrží moc. K optimismu je vede rozložení sil doma, kde kontrolují ozbrojené složky a rovněž většinu ekonomiky a administrativy, zatímco opozice tyto nástroje téměř zcela postrádá. Slabé a nejednotné jsou i reakce ze zahraničí. Vojenská junta má díky tomu zatím dostatečný manévrovací prostor na mezinárodní scéně. Zájmem České republiky je, aby se Myanmar vrátil na cestu budování demokracie. Své postoje a aktivity ve vztahu k převratu v Myanmaru ČR formuluje zejména ve spolupráci s členskými státy OSN a Evropské unie. Intervence ČR by měly zahrnout podporu embarga EU vůči vedoucím představitelům převratu a ekonomickým subjektům napojeným na armádu, připojení se ke zbrojnímu embargu, uznání opoziční Vlády národní jednoty a její podporu, širší zapojení do humanitární a rozvojové pomoci Myanmaru v podmínkách narůstající humanitární krize. Je třeba nadále věnovat pozornost situaci Rohingů.

ÚVOD

Dne 2. 2. 2021 se měl uskutečnit v myanmarském hlavním městě Neipyijto slavnostní ceremoniál, při němž členové nově zvoleného myanmarského parlamentu (Pyijtchaunsu hlutto) vzešlého z demokratických voleb v listopadu loňského roku měli složit poslanecký slib. K této události však už nedošlo. Den předtím provedly myanmarské ozbrojené síly státní převrat. Armáda ustavila tzv. Státní správní radu v čele s generálem Min Aun Hlainem a vyhlásila výjimečný stav. Prezident Win Myin, státní poradkyně Aun Schan Su Ťij, členové vlády a řada poslanců byli zatčeni. Výsledky demokratických voleb byly prohlášeny za zfalšované a anulovány. Min Aun Hlain přislíbil opakování voleb za rok, poté za dva roky, a pravděpodobně ani to nebude poslední termín.

Na protest proti převratu vyšly do ulic desetitisíce lidí. Rozvinulo se hnutí nenásilného občanského odporu, ovšem stále častěji začíná docházet i k násilným útokům na zařízení a stoupence vojenské junty. Ozbrojený boj proti vojenské juntě zahájilo několik etnických organizací, které kontrolují pohraniční oblasti Myanmaru. Počet zabitých během převratu přesáhl na začátku července 2021 840 lidí, uvězněno bylo více jak 4400 lidí. Obě čísla nadále směřují k vyšším hodnotám.

Ekonomická situace v Myanmaru se zhoršuje. Rozvojový program OSN varuje, že roku 2022 upadne v důsledku kombinovaného dopadu epidemie COVID-19 a vojenského převratu do chudoby v Myanmaru na 25 mil. osob, tedy téměř polovina jeho populace. Existuje zde proto reálné nebezpečí humanitární krize.

Na mrtvém bodě uvázlo i řešení krize myanmarských Rohingů. Ta trvá od srpna 2017, kdy agresivní operace myanmarské armády, podporované místními buddhistickými milicemi, vyhnaly do sousedního Bangladéše více jak 740 000 Rohingů. K tomu je ještě třeba přičíst zhruba 130 000 Rohingů v utečeneckých táborech na území Myanmaru. Situace utečenců je vážná.

Vojenská junta ani za této obtížné situace neprojevuje snahy o kompromis a na občanský odpor reaguje s rostoucí brutalitou. Sebevědomí organizátorů převratu je postaveno na faktu, že kontrolují silové složky v zemi a také značnou část myanmarské ekonomiky a administrativy. Významnou roli v této souvislosti sehrává i tolerance vojenského převratu ze zahraničí.

POSTAVENÍ ARMÁDY V MYANMARU A DŮVODY VOJENSKÉHO PŘEVRATU

Po volbách v roce 2015 vznikl v Myanmaru systém, který bychom mohli charakterizovat jako „polo-demokracii“. Myanmarská armáda, po více jak půl století vlády, formálně předala moc demokraticky zvoleným orgánům. Již předtím si ale zajistila výsadní postavení.

Vojenská junta prosadila roku 2008 ve značně diskutabilním referendu přijetí nové ústavy zajišťující jí pevné pozice ve státním aparátu. Zástupci armády mají mj. mandatorně vyčleněno 25 % míst v myanmarském parlamentu (přičemž ústavu lze změnit pouze v případě, že se pro to vysloví více jak 75 % poslanců), obsazují 7 z 13 míst ve vrcholné Národní radě obrany a bezpečnosti Myanmaru a rovněž posty ministra obrany, vnitra a tzv. pohraničních záležitostí. Velení armády má tak značnou autonomii. Ta se výrazně projevila např. v souvislosti s etnickými čistkami myanmarských Rohingů, kdy vojáci jednali prakticky nezávisle na vůli vlády.

V ústavě je zakotveno i právo armády převzít moc v případě ohrožení bezpečnosti a integrity země (čl. 417 a 418 ústavy). To by se ovšem mělo dít na žádost prezidenta, který předtím bude věc konzultovat s bezpečnostní radou státu. To se v případě únorového převratu nestalo. Prezident byl naopak zbaven funkce a uvězněn. Převzetí moci armádou je proto neústavní.

Armáda má značný vliv i v dalších resortech, jako ministerstvu spravedlnosti a financí, má vlastní justici a v minulých letech nezávisle na vládě rozvíjela i zahraniční vztahy. V ekonomické rovině funguje jako autonomní jednotka s vlastními podnikatelskými aktivitami a nekontrolovanými zisky. Velké armádní korporace, jako Myanmarský ekonomický holding (MEH) či Myanmarská ekonomická korporace (MEC) generují mnohamilionové zisky a mají kontrolu i nad velkou částí investic přicházejících ze zahraničí. Některé odhady hovoří o tom, že osoby napojené nějakou formou na vojenské kruhy v Myanmaru vlastní přibližně 3/4 podniků s více než 100 zaměstnanci.

Ve všeobecných volbách v listopadu 2020 myanmarští vojenští pohlaváři kalkulovali s tím, že vláda Národní ligy za demokracii (NLD) v čele se Su Ťij za dobu, kdy byla formálně u moci, v mnoha ohledech nenaplnila očekávání voličů. Nepodařilo se jí dostatečně urychlit ekonomický rozvoj, prosazovat zákony podporující liberalizaci společnosti či vyřešit vleklý etnický konflikt, který v Myanmaru trvá již od roku 1948.

Volební výsledky politických stran napojených na armádu proto měly být daleko příznivější, nežli ve volbách v roce 2015. S podporou 25 % mandátních míst pro armádu v parlamentu měly vojenským kruhům zajistit opětovné převzetí moci nenásilnou cestou. Bylo rovněž veřejným tajemstvím, že Min Aun Hlain má ambice stát se novým myanmarským prezidentem.

Voliči však i napodruhé dali přednost NLD. Ta ve volbách získala 396 ze 476 poslaneckých mandátů, zatímco armádní Strana solidarity a rozvoje Svazu získala pouhých 33 míst a ocitla se na politickém dně. Národní liga za demokracii tak měla v parlamentu pohodlnou většinu ke jmenování prezidenta a vlády, a rovněž k odhlasování řady zákonů, které by posilovaly kontrolu centrální vlády nad armádou. Politické a ekonomické zájmy vojensko-politického bloku byly ohroženy. Armáda proto provedla puč.

Myanmarské ozbrojené složky byly na násilné převzetí moci připraveny. Již po léta budují své kapacity. Díky zrušení zbrojního embarga po demokratických změnách jsou dobře vyzbrojeny, přičemž zhruba 44 % jejich výzbroje dodané v minulých dvou dekádách pochází z Číny a 43 % z Ruska. Mezi dalšími významnějšími dodavateli dominují Izrael, Ukrajina a Indie. Mnoho příslušníků armády (tatmato) a policie prodělalo výcvik v Číně, Rusku, Velké Británii či Japonsku. Min Aun Hlain, jako vrchní velitel ozbrojených sil, podle odhadů renomovaného Mezinárodního ústavu strategických studií (IISS) z roku 2019 velí 406 000 příslušníkům armády v aktivní službě, 93 000 zaměstnancům policie a zhruba 14 000 příslušníkům tzv. Pohraničních strážních sil (Nei san tat) a Lidových milicí (Pyijthu sit). Věrnost milicí nové vládě je ovšem problematická a odvíjí se od jejich lokálních zájmů. I tak má vojenská junta na potlačení neozbrojených demonstrantů a zatýkání představitelů opozice dostatek sil a prostředků.

Ve státní administrativě dnes vojenská junta rozsáhle nahrazuje nespolehlivé úředníky a volené zástupce komunit svými stoupenci. Provádí rozsáhlé čistky i mezi pracovníky ve školství, médiích, kulturní sféře. Svůj režim tak dále utužuje.

HNUTÍ PROTI PŘEVRATU

Odpůrci převratu se zatím zaměřují především na taktiku občanské neposlušnosti a nespolupráce: organizují demonstrace, stávky, motocyklová procesí, bojkot zboží a služeb firem napojených na armádu, blokování dopravy, hackerské útoky na armádní počítačové sítě, politické happeningy. Symbolem odporu se staly tři zdvižené prsty, používané rovněž demonstranty v Thajsku či Hongkongu.

Akce opozice tedy zatím mají převážně nenásilný charakter. Vzhledem k tomu, že na postavení vojenské junty nemají vážnější dopad, a naopak nadále narůstá počet zabitých a perzekuovaných stoupenců opozice, zejména starší generace začíná zaujímat k převratu rezignovaný postoj. Na druhé straně roste počet přívrženců násilného odporu a zvyšuje se počet útoků na objekty a stoupence vojenské junty.

Významnou složku ozbrojeného odporu proti vojenské juntě představují různé etnické organizace, dlouhodobě ovládající horské oblasti Myanmaru. Na stranu opozice se záhy přidala uskupení, která mají s tatmato napjaté vztahy či proti ní vedou ozbrojený boj – Karenská národně osvobozenecká armáda (KNLA), Armáda kačjinské nezávislosti (KIA), Taʼangská národně osvobozenecká armáda (TNLA), Armáda myanmarské národně demokratické aliance (MNDAA). Naopak jiné z těchto organizací vyčkávají, či spolupráci s opozicí odmítají – Výbor obnovy Šanského státu (RCSS) nebo Armáda Sjednoceného Waoského státu (UWSA). Je zřejmé, že etnické organizace budou v probíhajícím konfliktu sledovat především své subjektivní zájmy, převážně zaměřené na dosažení a udržení co nejrozsáhlejší autonomie ve vztahu k centrální vládě. Otázka návratu k demokracii v Myanmaru pro ně bude mít až druhotný význam.

Vojenská junta předpokládá, že tuto roztříštěnost etnických organizací dokáže, stejně jako už mnohokrát předtím, využít a etnickou opozici eliminovat. Zatímco s některými etnickými organizacemi vyjednává, proti těm nepoddajným, jako Karenům a Kačjinům, zahájila operace za využití těžkých zbraní. Při boji v horách dnes využívá moderní letadla a útočné helikoptéry ruské výroby, a také drony.

V dubnu 2021 byla zformována opoziční Vláda národní jednoty (NUG), složená z poslanců zvolených ve volbách 2020, zástupců organizací etnických menšin a předáků protestního hnutí. Ta dnes zastřešuje četná opoziční uskupení v Myanmaru a má i podporu v prostředí myanmarských emigrantských komunit. Zatím formuluje svoji strategii, koncentruje síly a usiluje o mezinárodní uznání. V tomto stadiu vývoje neprojevuje přílišný zájem o jednání s vojenskou juntou, která ji navíc neuznává.

Vláda národní jednoty na základě zkušeností získaných během čtvrt roku nenásilného odporu proti vojenské juntě směřuje k násilnějším formám boje. V květnu 2021 oznámila zformování „Lidových obranných sil“ pro ozbrojený boj s vojenskou juntou. Její stoupenci jsou cvičeni na územích etnických povstaleckých organizací. Dá se předpokládat, že počet násilných střetů v Myanmaru bude dále narůstat a ozbrojený konflikt získá vleklý charakter.

TOLERANCE ZE ZAHRANIČÍ

Spojené státy, Velká Británie, Kanada, země Evropské unie, Japonsko, Jižní Korea, Austrálie a mnoho dalších zemí zejména z demokratického prostoru vojenský převrat odsoudily a připojují se k sankcím proti vojenskému režimu. Rozsah sankcí očividně limituje obava z nestability v regionu a rovněž z toho, že by se Myanmar dostal do závislosti na Číně. To za současné geopolitické situace, kdy se západní mocnosti snaží omezovat čínskou expanzi, není nijak vítaný vývoj. Sankce jsou proto zaměřeny na hlavní představitele junty a velké firmy napojené na armádu. S tím však vojáci na základě svých dřívějších popřevratových zkušeností počítali a na sankce se připravili. Ty proto nemají vážnější dopad a nedá se předpokládat, že by jednání vojenské junty nějak významněji ovlivnily.

Nejbližší sousedé Myanmaru v asijském regionu, tedy Čína a členské země Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN), prohlašují převrat za vnitřní záležitost Myanmaru a oficiálně pouze vyjadřují znepokojení nad situací v zemi, vyzývají k jednáním mezi stranami konfliktu a mírovému řešení. K odsouzení převratu a ekonomickým a zbrojním sankcím se odmítají připojit, či jim dokonce brání.

Pro Čínu má Myanmar značný strategický význam. Čína přes jeho území buduje jednu z větví své „Nové hedvábné stezky“, po níž plánuje ekonomicky expandovat do zahraničí a rovněž zajišťovat importy průmyslových surovin. Roku 2013 byla dokončena výstavba plynovodu a roku 2017 ropovodu vedoucích od Bengálského zálivu přes Myanmar do Číny. Plynovod dnes dopravuje do Číny 12 mld. kubických metrů plynu ročně. Ropovod dopravuje 22 mil. tun ropy ročně a jako jediný zajišťuje dodávky ropy ze Středního východu pro gigantickou rafinérii v čínském Kchunmingu. Plánována je výstavba železnice, zámořského přístavu, velkých průmyslových a obchodních zón na ostrově Ramrí a u města Yangonu, přehrad a elektráren. Podle údajů vedení vojenské junty Čína realizuje v Myanmaru přibližně 500 projektů a její investice zde přesahují částku 20 mld. USD. Další projekty a nárůst investic jsou očekávány.

Čína v zájmu svých projektů v minulosti udržovala přátelské vztahy s vládou Su Ťij, se kterou podepsala na 35 memorand o porozumění, stejně jako s tatmato. Ani do budoucna neučiní nic, co by její plány narušilo. Zda v Myanmaru bude fungovat demokraticky zvolená vláda, či vojenská junta, pro ni není podstatné – klíčové je, aby tato nová vláda byla čínským industriálním projektům příznivě nakloněna. Čína v souladu s touto strategií vyvíjí i své diplomatické aktivity a snaží se komunikovat se všemi stranami konfliktu.

Rovněž země ASEAN zaujímají ve vztahu k vojenskému převratu v Myanmaru „měkké“ postoje. ASEAN má ve své zakládací listině klauzuli, která jej zavazuje, že se nebude vměšovat do vnitřních záležitostí svých členů. Navíc v některých z jeho členských zemí, jako v Thajsku, Laosu, Vietnamu, Kambodži či na Filipínách, vládnou autoritativní režimy, které mají k myanmarské vojenské juntě blízko. Země ASEAN se rovněž silně obávají destabilizace situace v regionu v případě vyostření konfliktu v Myanmaru.

V dubnu 2021 bylo na zasedání ASEAN v Jakartě přijalo společné stanovisko k Myanmaru. To zahrnuje pět bodů, které je třeba realizovat: ukončení násilí, zahájení konstruktivních rozhovorů o ukončení krize, zaslání humanitární pomoci Myanmaru, jmenování zvláštního vyslance pro rozhovory a umožnění vyjednavačům cestovat do Myanmaru za účelem rozhovorů se zúčastněnými stranami. Původně navrhovaná výzva k propuštění politických vězňů byla z dokumentu odstraněna.

Stanovisko ASEAN má zatím spíše deklarativní charakter. Min Aun Hlain, který se jednání osobně zúčastnil, prohlásil, že vojenská junta návrhy ASEAN zváží a přistoupí na ně poté, co situaci v Myanmaru „stabilizuje“, resp. ji dostane pod kontrolu. NUG nebyla k jednáním přizvána.

Na úrovni Organizace spojených národů (OSN) brzdí razantnější přístupy k problému parciální zájmy některých zemí. Když v březnu 2021 přijala Rada bezpečnosti OSN prohlášení k situaci v Myanmaru, vyzvala vojenskou juntu pouze k omezení násilí a propuštění uvězněných zástupců opozice. O případných sankcích nebylo v prohlášení ani slovo. Proti se totiž postavili někteří členové Rady – Čína, Rusko, Vietnam a Indie. K tomuto společnému postoji je vedly různé důvody: Čína má v Myanmaru silné ekonomické zájmy, Rusko je významným dodavatelem zbraní pro barmskou armádu a v jeho geopolitickém scénáři znamená vítězství vojenské junty oslabení vlivu západních mocností v Myanmaru, Indie a Vietnam se dlouhodobě obávají nárůstu vlivu Číny v regionu a nemají zájem na tom, aby sankce zvýšily závislost Myanmaru na jeho severním sousedovi.

Začátkem května 2021 společně vyzvalo více jak 200 mezinárodních organizací Radu bezpečnosti OSN, aby uvalila na Myanmar zbrojní embargo. I v tomto případě je velice pravděpodobné, že Čína a Rusko využijí svého práva veta a uvalení embarga zabrání.

Myanmarská vojenská junta se izolace, která by oslabovala její postavení, nemusí za současné mezinárodní situace obávat.

ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ

→ Pokud nedojde k radikální změně postojů ze strany myanmarské vojenské junty, prodemokratické opozice a zahraničních aktérů, občanský konflikt v Myanmaru bude dále narůstat a situace se v mnohém se vrátí do časů staré vojenské diktatury a vleklého etnického konfliktu. Centrální oblasti země bude kontrolovat vojenská junta a opoziční aktivity zde budou tvrdě potlačovány. Na okrajových územích budou operovat ozbrojená uskupení spolupracující nebo bojující proti vojenské vládě. Myanmar bude čelit humanitární krizi. Tento vývoj je třeba zvrátit.

→ Pro Českou republiku je žádoucí, aby podporovala postoje a aktivity mezinárodního společenství, jež by vytvářely tlak na myanmarskou vojenskou juntu, aby přehodnotila své postoje a zahájila dialog s opozicí. Do rozhovorů přitom může vstoupit zahraniční zprostředkovatel. Cílem jednání by mělo být nastavení pravidel pro skutečně demokratické fungování země a nikoli pouhé obnovení dřívějšího stavu v Myanmaru.

→ Česká republika by měla svoji pozici nadále vytvářet ve spolupráci s členskými státy OSN, zejména státy Evropské unie, a své aktivity odvíjet od přijatých dokumentů Rady bezpečnosti OSN a EU týkajících se postojů v krizi v Myanmaru a přijatých sankcí. K situaci v Myanmaru vydalo Ministerstvo zahraničí ČR kritické prohlášení 28. 3. 2021.

→ Česká republika by se měla připojit zemím, jež uvalily embargo na dodávky zbraní myanmarské juntě a podpořit prosazení zbrojního embarga na úrovni OSN.

→ Mezinárodní společenství by mělo dát Číně, jako klíčovému aktéru v regionu, na srozuměnou, že pro její ekonomické zájmy v Myanmaru bude výhodnější, pokud zde bude fungovat demokratická vláda. V této souvislosti se mj. nabízí podpora možného uvalení mezinárodního embarga na čínské zboží produkované a přepravované přes území Myanmaru ve spolupráci s firmami napojenými na armádu.

→ Česká republika by měla uznat Vládu národní jednoty, prosazovat její uznání na úrovni OSN, EU a mezinárodních organizací. S NUG by měla zahájit komunikaci a nadále podporovat její aktivity na domácí a mezinárodní politické scéně.

→ Vzhledem k hrozící humanitární krizi by se ČR ve zvýšené míře měla zapojit do humanitární a rozvojové pomoci v Myanmaru. Tato pomoc by měla být poskytována obyvatelům Myanmaru prostřednictvím nevládních organizací a nikoli prostřednictvím administrativních struktur nyní ovládaných vojenskou juntou. Měla by dosahovat i na území, která nejsou pod kontrolou junty.

→ Nadále je třeba podporovat řešení krize Rohingů.

Témata a regiony

Expertise to impact

Přihlašte se k odběru